Časopis Naše řeč
en cz

Nejstarší české názvy prstů

Alena Černá

[Články]

(pdf)

-

Zpracovávajíce bohatý lístkový archiv do velkého Staročeského slovníku (dále jen StčS), došli před časem jeho autoři k heslu prst.[1] Prsty jako nejohebnější a nejpohyblivější část ruky a reprezentant hmatu jsou funkčně jen těžko zastupitelné. Díky schopnosti manipulovat s předměty (resp. dotýkat se jich) nejpřirozeněji zprostředkovávají kontakt člověka s jeho nejbližším (hmotným) okolím.

Četný jazykový materiál k heslu prst pochopitelně dokládá tuto širokou polyfunkčnost prstů (což se týká především prstů u ruky). Tato polyfunkčnost byla v minulosti, zvláště vzhledem k absenci mnohých nástrojů, v některých případech ještě širší, než může vyplývat ze současného užití prstů. Ve výjimečných situacích (tj. především v biblickém užití) byly prstům (a ruce) připisovány i mimořádné vlastnosti, realizované pouhým dotekem: pustí [Ježíš] prsty svá v uši jeho [hluchoněmého]… a ihned sě otvořila uši jeho EvSeit 146a (Mc 7,33)[2] Všednější působení ve prospěch lidského zdraví reprezentují excerpce z lékařských knih, kdy lékařovy prsty slouží např. k vyšetření pacienta: tehdy přičiň prst k ráně a sem i tam vuokol jím makaj, prst k tomu dielu jest hodný, totíž má býti k makání dobře spuosoben, aby neměl křeči ani dny LékRhaz 18. S oslabením či vyloučením doteku počítáme v gestikulaci, kde má ruka a prsty též nezastupitelnou úlohu. Ukázání prstem zastupuje výběr či označení: když světu ukázal [sv. Jan] prstem Spasitele a řka: Aj, toť beránek boží PasMuzA 279. S ukázáním souvisí i hrozba: sejmeš li s sebe řetěz a přěstaneš prsta ztahovati a mluviti, co nenie probytečno BiblDrážď Iz 58,9. Staročeské památky dokládají rovněž užívání prstů při početních úkonech: když by kněz na prstech početl skutky jeho ChelčKap 230b. Přiložení prstu k ústům má představovat či vyvolat mlčení: kniežata přestáváchu mluvenie, prst položiece na svá usta BiblOl Job 29,9.

Neopominutelná je role prstů v soudním řízení, zejména v přísaze, která mimo verbální část často obsahovala dotknutí se určitého předmětu či ukázání na něco prsty nebo gesto[3]: přisežte, svatosvatých čtení rukama dotknúc MajCarA 32; přísahu přijmúc dvěma prsty zdvihnutými, jakož obyčej jest, svědectvie chcme, [190]aby bylo vydáno t. 60; udělá li [přísahající] kříž, přelože prst přes druhý prst, již jest přisáhl, bera na svědectvie Krista boha ukřižovaného HusVýklB 43b; ukáže [přísahající] prstem na nebe, mieně, aby bóh nebeský jeho pravdy posvědčil t.; paní Anna z Hradce … takovú přísahú stojéci protiv slunci a dva prsty zdvihla na tom přísahá Půh 3,390 (1448) či k Božím mukám přistúpí [přísahající], kleknúti má a dva prsty z pravé ruky stáhnúti má. A ty položiti na nohy umučení mezi kolenem a nártkem < na > místě hnátku. A jinými prstky ani články se ničeho nedotýkati, ani prstuov odtud snímati, až mu purkrabie a úředníci rozkáží. A provede li [přísahu] poprvé a dosti prsty i ústy dokáže a učiní, káží jemu vstáti TovačC 89.

Z této oblasti máme doloženo speciální pojmenování (dvou) prstů lexémem háky či dváky:[4] rozežžené železo [má] přěd pohnaným položeno býti, aby na něm dva háky položil a přisáhl na svú nevinu… A když by nedržal prstuov na tom železe, dokudž by nedokonal [přísahy], tehdy by tu při ztratil i hrdlo ŘádZemB 262a; dva háky, jinak prsty, na prsy vložiec, vzieti [přísahu] beze zmatku [mají] DubA 6a; dváky pravú rukú na svých prsiech položiti i vzieti na svój zákon RožmbA ArchČ 1,469 (dva háky ~B 31a); dváky zdvihnúce bez kříže t. (dva háky ~B 31b).

Z právní praxe rovněž známe úlohu prstu při potrestání (trest utětí prstu(ů)/ruky).[5]

Na základě metaforického posunu funguje pojmenování prst (stejně jako jiné části lidských končetin včetně níže zmiňovaného palce) i v terminologickém lexikálním subsystému měrných jednotek – jako měrná jednotka délková:[6] udělá … korunu zlatú rozličně vyrytú čtyř prstuov vzvýši BiblOl Ex 37,12 či hlavu a ocas [ještěrky] na tři prsty odměře, utni Apat 59a.

O běžném počtu prstů se zmiňuje např. slovník Jana Vodňanského: digitus … a decem dicitur, quia decem sunt digiti in utraque manu vel in utroque pede prst VodňLact Dlb. Staročeský lexikální archiv nám dokládá též zvláštní případy výskytu nepřirozeného počtu prstů – jedná se vždy pochopitelně o popis situace anomální či vůbec nereálné: prstkuov šest u rúk bude neb dvě hlavě [u narozeného dítěte] LékZen 53b; král toho hradu Olibrius mějieše dvoje ústa a dvoje oči nazad i napřed a prstóv na nohách na každé osmnádste a v rukú tolikéž BruncBaw 7a nebo ktož spatří [ve snu], jako by měl viece prstóv na ruce nežli pět, rozmnožie sě modlitby vzácné bohu a zmocnie u vieře BřezSnářM 59b. Rovněž eufemistické metaforické pojmenování pátý palec u Hynka z Poděbrad nemá s popisem reálné lidské ruky co dělat:[7] palec pátý nahý ostal byl, kterémuž paní stydlivé hanba říkají HynRozpr 118a.

[191]Pokud sledujeme výskyt lexému prst ve frazeologických jednotkách, dojdeme ze synchronního hlediska k úctyhodnému počtu.[8] Některé z nich se jako frazémy konstituovaly již ve středověku. Staročeský jazykový materiál dokládá především frazém dotknúti (sě) prstem ve spojení se zápornou větou: kladú [zákoníci břemena] na ramena lidská, ale prstem svým nerodie dotknúti jich EvVíd 6b (Mt 23,4). Dalším frazémem je skrzě prsty hleděti (s vazbou ‚k čemu‘): jestliže vy páni viece skrze prsty k své záhubě nehlediece svorní budete ArchČ 3,5 (1420). Neslovesné frazeologické jednotky reprezentuje biblická figura prst boží[9] (i biechu štěnicě tak v lidech jako v dobytcě. I řekli sú čarodějníci k faraonovi: prst boží toto jest BiblOl Ex 8,18–19) či botanický termín pět prstóv (vezmi … toho kořene, ješto slóve pět prstuov LékMuz 88a).

V dosud uvedených dokladech se nám daný význam v jazykové rovině (staročeské i novočeské) téměř monopolně ztvárňoval všeslovanským lexémem prst. Vedle tohoto lexému se ve staré češtině okrajově setkáme i s lexémem palec,[10] jenž naopak doznal dominantního postavení v některých dalších slov. jazycích, např. v ruštině či v polštině.[11] Lexém palec ve významu ‚prst‘ máme v češtině doložen např. v těchto citátech: ku Praze bliz na pamět v palcích kopec snosichu DalJš 68,28; sobě již na palec, věrnosti nedržiece, prsteny týkají HusManžV 115b či lpíť [šťáva z hroznů] na palcích jako klé ŠtěpMuz 36.

Jiná situace však nastávala, pokud bylo třeba přesně odlišit, o který z pěti prstů na ruce či noze se jedná. Je pochopitelné, že přesné označení nabývající funkce termínu bylo třeba především v lékařství, zejména pak v chirurgii a v nauce o pouštění žilou. Vedle slovníků jsou to tedy především lékařské texty, v nichž se speciální pojmenování jednotlivých prstů vyskytují. Nutno upozornit, že většina těchto textů je založena na cizojazyčné (latinské) předloze, v případě slovníků se pak jedná o nejméně dvojjazyčný text (český a latinský).

Větší důležitost prstů na ruce (prst ruční/ručný)[12] než na noze se odráží i v mnohem větší bohatosti a rozmanitosti dostupného jazykového materiálu. Věnujme se tedy nejdříve pojmenování prstů na lidské ruce.

[192]Primárně je možno tato pojmenování rozdělit na jednoslovná a víceslovná. Jednoslovná substantivní pojmenování jsou převážně odvozeniny se sufixem -ec, který je pro dané období a daný způsob derivace (tj. od neodvozených motivujících slov) obvyklý. Víceslovná jsou reprezentována především souslovím: substantivum s méně strukturovaným lexikálním významem (tedy prst(ek)) + determinující adjektivum. Adjektivum nejčastěji motivačně souvisí se speciální úlohou či vzhledem a polohou jednotlivých prstů (tedy – prst, kterým ukazujeme, prst, na němž se nosívá prsten, prst prostřední, prst malý/velký). Poměrně častá jsou i volná opisná pojmenování podle polohy prstu či jeho charakteristické funkce: púštěti krev z žíly hlavnie, ješto jest mezi palcem a prvním prstem na té ruce LékFrantA 11b; púštěj z srdečné žíly, ješto jest mezi najmenšiem prstem a druhým podlé něho t.; index … prst, kterým vokazujem VodňLact L6b; index [prst] podlé palce SlovVít 92a či prsten na ten prst [dal], kterýž jest vedle najmenšieho na rucě. Nebo ot toho prstka jde žíla jedna až do srdce, tiem ukazujíce, že sobě věrnost srdečnú chtie držěti HusManžV 115b. O neustálenosti názvů svědčí též pojmenovávání synonymickými řadami: prst veliký neb prostřední ruky LékSalM 807 či mezi malým prstkem a měděncem aneb prstenským LékFrantA 77a. – Téměř nevariantní pojmenování palce souvisí s jeho vzhledovou a funkční výlučností.

Pro názvy jednotlivých prstů máme ve staré češtině od počátků do roku 1500 doložena tato pojmenování (doklady jsou řazeny chronologicky):

nč. palec

1. PALEC

palec pollex KlarGlosA 1313, pod. SlovVít 92a; jestli že mezi dvěma přiehbíma palce [nachází se rýha] LékFrantA 20a (též 13ab, 15a, 20b, 38ab, 83a)

2. PRST PALEČNÝ

béře [kost] svój konec za dielem pěsti prstu palečného LékSalM 650

nč. ukazovák

1. UKAZAČ

ukazač index KlarGlosA 1313, pod. SlovOstřS 84; ukazač [znamená] mešní [modlitbu] BřezSnářM 60a; jestli že by ta čára vstupovala proti ukazači LékFrantA 18a (též 13a, 14a, 18b, 19a)

2. PRST UKAZUJÍCÍ

dotekl sě [anděl] prstem svým ukazujícím kraje strdí AsenF 251 a, ~M

3. UKAZANEC

jedna strana [rýhy] jest mezi palcem a ukazancem LékFrantA 13b (též 17b)

[193]4. PRST UKAZATEDLNÝ

včiň v tu ránu prst ukazatedlný LékSalM 329; vstrč nemocnému prsty ruky levé do zadku, totiž ukazatedlný a prostřední LékSalM 354

nč. prostředník

1. MEZENEC

mezenec medius KlarGlosA 1315 (mezěnec ~B)

2. PRST PROSTŘĚDNÍ/PROSTŘĚDNÝ

medius prostřědný [prst] SlovVít 92a; dva prsty ruky levé…, totiž ukazatedlný a prostřední LékSalM 354; prst veliký neb prostřední ruky t. 807; v tom článku prostřědnieho prsta PrávSasD 204a; tercius digittus qui alias dicitur medius … prostřední prst VodňLact Y2a; aby tam [tj. do nádoby] mohl vjíti prostřední prst volně AlchLull 100

3. STŘĚDMEC

střědmec [znamená] obědní [modlitbu] BřezSnářM 60a (středmec ~S 102)

4. MĚDĚNEC

[rýha] jdúcí mezi ukazačem a mezi měděncem LékFrantA 19a (též 13a, 18a, 19b)

5. PRST MĚDĚNÝ

vezmiž medu na měděný prst LékFrantA 112b (nejasný doklad)

nč. prsteník

1. PRSTENEC

prstenec annularis KlarGlosA 1314; čáry … sstupujíce od kořene prstence LékFrantA 19b (též 13a, 104b)

2. MĚZENÝ [PRST][13]

anularis mězený SlovVít 92a; když se dětem nadýmají dásně, mají rodičové, votec neb máti, vložiti prst svuoj, který slove mězený, vedlé malíka, v usta dietěti a hladiti dásně LékŽen 87a

3. PRST MISENCOVÝ

učinil jej [prsten] na prst misencový, jenž jest vedlé prsta malého BřezSvět 42a

[194]4. MĚZENEC

mězenec [znamená] polední [modlitbu] BřezSnářM 60a; žíla … jenž jest mezi ušníkem a mězencem na pravé ruce LékSalM 605

5. MEZNEC

meznec [znamená] polední [modlitbu] BřezSnářS 102

6. PRST MEDZENÝ

anullaris medzený prst SlovOstřS 61

7. MĚDĚNEC ANEB PRSTENSKÝ [PRST]

z té žíly, ješto jest mezi malým prstkem a měděncem aneb prstenským LékFrantA 77a

8. PRSTENNÍ/PRSTENNÝ [PRST]

púštěj jemu krev s druhé ruky z žíly mezi malém prstkem a prstenným LékRhaz 123; z žíly…, jenž jest mezi prstkem najmenším a prstenním LékSalM 373; mezi prst prstenný a najmenší t. 768; vstrč [stéblo] na prst prstenný na pravú ruku LékJádroD 182

9. PRST PRSTENOVÝ

púštěj jemu krev z žíly, jenž jest mezi prstem najmenším a prstenovým, z ruky LékSalM 374; oslině prst prstenový, vezmiž toho prachu naň LékJádroD 43

10. PRST MEZNÝ

púštěj … z žíly, kteráž jest mezi prstem mezným a mezi prstem najmenším neb ušným LékSalM 552

nč. malík

1. UŠINEC

ušinec auricularis KlarGlosA 1314; jestli že by na … čáře byli dolcové proti ušinci LékFrantA 18a (též 13a, 16a)

2. PRST(EK) MALÝ

nemohu malého prstka na malú chvilku v ohni podržeti Kruml 347; učinil jej prsten na prst misencový, jenž jest vedlé prsta malého BřezSvět 42a; na pravé ruce podlé malého prstka LékFrantA 75a (též 38a, 48b, 77a, 94b, 104b); púštěj jemu krev s druhé ruky z žíly mezi malém prstkem a prstenným LékRhaz 123; auricularis malý prst u ruky VodňLact C4b

3. MALÍK

auricularis malík SlovVít 92a; když se dětem nadýmají dásně, mají rodičové, votec neb máti, vložiti prst svuoj, který slove mězený, vedlé malíka, v ústa dietěti a hladiti dásně LékŽen 87a

[195]4. PRST(EK) NAJMENŠÍ

prsten na ten prst [dal], kterýž jest vedlé najmenšieho na rucě HusManžV 115b; tehdy všickni oudové, i najmenší prstek blahoslavený bude JakZjev 165b; púštěj z srdečné žíly, ješto jest mezi najmenšiem prstem a druhým podlé něho LékFrantA 11b; dvě žíle zatínáme: jednu pro otok plic, a druhú podlé najmenšieho prstka pro otok sleziny LékRhaz 173 ad.

5. UŠNÍK

ušník [znamená] nešporní [modlitbu] BřezSnářM 60a

6. UŠNIC

čára … proti ušnici LékFrantA 15b (též 13b, 19b)

7. PRST UŠNÍ/UŠNÝ

púštění z žíly, kteráž jest mezi prsty ušným a prstenným LékSalM 339; púštěj … z žíly, kteráž jest mezi prstem mezným a mezi prstem najmenším neb ušným t. 552, též 591

Z výše uvedeného přehledu vyplývá, že pojmenování původně slovotvorně motivovaná předložkou mezi mohou být přiřazena nejen náležitě k prostředníku, ale později i k prsteníku. Je to nepochybně způsobeno postupným zneprůhledňováním původní motivace a příklonem k motivaci slovotvorně produktivnějším lexémem měď. Zastření původní motivace předložkou mezi zřejmě způsobilo i vznik zkomoleného pojmenování prst misencový v BřezSvět.

Lexémy ušník, ušinec ap. předpokládají (v souladu s latinou) motivaci slovem ucho a patří mezi pojmenování vzniklá na základě zvláštní úlohy, kterou daný prst zastává. Zde se jedná o prst užívaný ke škrábání v uchu.[14]

Demonstrativním dokladem vývoje v tomto sémantickém okruhu budiž citát ze Snáře Vavřince z Březové. V rukopise z doby okolo r. 1450 čteme: Pakli vidí [snící], že jemu prst uťat anebo upadl, poneduží a viery oslabí. Palec znamená jitřní modlitbu. Ukazač mešní. Střědmec obědní. Mězenec polední, ušník nešporní.[15] Mladší rukopis této památky (z r. 1471) má v uvedeném textu místo mězenec lexém meznec (a sředmec m. střědmec,[16] avšak i v starším rkp. je uvedená podoba s jotací v krátkých slabikách již diskutabilní). Snář znovu vydává roku 1581 J. Dačický v úpravě Václava Hájka z Libočan. Výše uvedená pasáž zní: Pakli by viděl [snící], že mu některý prst uťat aneb upadl, neduh naň přijde, aneb některé modlitby obmeškávati bude. Neb palec znamenává jitřní modlitbu; ukazatel při posluhování modlitbu, prostřední prst znamená polední modlitbu; mezní [196]neb prstenní prst nešporní a malíček kompletní.[17] Méně srozumitelné výrazy jsou nahrazovány výrazy, které jsou v dané době a v daném prostředí uživateli bližší.

Bylo již řečeno, že jednotlivé prsty na noze (prst nožní/nožný)[18] nedisponují žádným zvláštním pojmenovávacím bohatstvím. V literatuře máme doložen jen palček (allux palček KlarGlosA 1302), nožní/nožný palec (alux nožný palec SlovKap 26a; z těch žil na nožniem palci LékFrantA 38b; žíle dvě na palciech nožních zatínáme LékRhaz 174; nit našel u své ženy palce nožního přivázánu HynRozpr 164a ad.) a najmenší prstek nožní (dvě žíle mezi najmensími prstky nožními LékRhaz 175). V ostatních dokladech se již vyskytuje jen prst(ek) nožní/nožný (pedica nožný prst SlovKap 26a; vyvinutie … na prstku nožném LékRhaz 193; o tvrdosti mozolu kuřecie řiti … na prstech nožních LékSalM 207; jeden každý prst a zub a nožný prst má svú zvláštní pokutu PrávSasE 101a) či prst nohy (o vytržení trnu z prstu nohy LékRhaz 193). Častá je identifikace místa doplněním příslušného příslovečného určení: kteráž [žena] přielišnú žádost k smilstvu má, ta má púštěti na noze podlé malého prstka nebo podlé velikého palce LékFrantA 38b (pod. LékMuz 26b), též 62a nebo púštěti z nohy podlé malého prstka LékMuz 39b.

Jak bylo ukázáno, mezi množstvím uvedených staročeských názvů prstů jsou doloženy i lexémy, které známe ze současné češtiny. Bylo by tedy možné předpokládat, že vývoj v následujících staletích povede k postupné eliminaci nadbytečných lexikálních jednotek. Již Rešeliův slovník z 2. poloviny 16. století dokládá ale další lexikální jednotky, např. přední prst, ukazatel (index), zlatý prst (annularis) či lichník nebo lichní prst (auricularis).[19] Pouhé nahlédnutí do slovníků z 19. století[20] nás pak utvrzuje v názoru, že cesta k současné pojmenovávací jednoduchosti byla u tohoto sémantického okruhu ještě spletitá.


[1] Autorem tohoto hesla je nedávno zesnulý kolega Jiří Kouba; závěry jeho práce v tomto textu částečně využívám. Právě J. Kouba mě (v souvislosti s jinou mou prací) vybídl ke zpracování tohoto tématu. Tímto jeho přání plním.

[2] Stč. památky jsou citovány podle Staročeského slovníku, viz Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek, Praha 1968.

[3] Viz např. J. Klabouch, Staré české soudnictví, Praha 1967, s. 315–322.

[4] Srov. J. Gebauer, Slovník staročeský 1, Praha 1903, s. 362 a 401.

[5] O zmrzačujících trestech viz J. Klabouch, d. cit. v pozn. 3, s. 258, K. Malý, Trestní právo v Čechách v 15.–16. století, Praha 1979, s. 29. Ke snaze potlačit tyto tresty MajCarA 79.

[6] Srov. A. Sedláček, Paměti a doklady o staročeských mírách a váhách, Praha 1923, s. 29–30. Rovněž tak palec (tamtéž, s. 27–30).

[7] Viz StčS, heslo palec 2.

[8] Např. Slovník české frazeologie a idiomatiky. Výrazy slovesné 1, Praha 1994, s. 724–730 – zde nalezneme na 45 verbálních frazémů se substantivem prst. – Obdobná situace je i u ostatních lexému označujících části lidského těla, jako např. hlava, oko, zub, srdce ad.

[9] K opisům pro osobu, jejíž jsou součástí (paže, prst, ruka) srov. též Encyklopedie bible, Bratislava 1992, s. 517.

[10] Srov. StčS, heslo palec.

[11] Srov. např. Słownik staropolski 6, 1970–1973, heslo palec, nebo F. Wysocka, Polska terminologia lekarska do roku 1835 I, Wroclaw 1980, s. 136–137.

[12] Proti pakostnici a nedostatkóm rukú činíme propálenie tři prsty od přiehbí … aneb mezi prsty ručními (LékRhaz 183). – Ke vztahovým adjektivům typu ‚ruční‘ viz A. Fiedlerová, Denominativní vztahová adjektiva ve staré češtině, LF 104, 1981, s. 212–221.

[13] Pod tímto záhlavím není řazen biblický doklad z L 16,24, doložený též nejstaršími evangeliáři: ať omočí mězený prstek u vodě a zvlaží jazyk mój EvSeit (L 16,24: najposlednější prstem ~Beneš, mězený prst ~Víd, mezný prstek ~Rajhr, vrch prsta ~Ol, prstek BiblDrážď, konec prsta ~Ol). Z latinského ekvivalentu (extremum digiti) a kontextu je patrné, že jde o špičku prstu.

[14] Srov. auricularis pro eo, quod eo aurem scalpimus. (Sv. Isidor, Etymologiarium libri XX, kniha 11, kap. 1.)

[15] BřezSnářM 59b.

[16] BřesSnářS 102.

[17] Snář Vavřince z Březové v úpravě Václava Hájka z Libočan, Praha 1581, s. Dlb–D2a; stejné znění má i vydání z r. 1614.

[18] Na prstech nožních skonání knihy LékRhaz 4; viz též pozn. 12.

[19] T. Rešelius, Dictionarium latino-bohemicum, Olomouc 1560, s. T2a, a Dictionarium bohemico-latinum, Olomouc 1562, s. Bb4b a Pp4a.

[20] J. Jungmann, Slovník česko-německý, F. Š. Kott, Česko-německý slovník.

Naše řeč, ročník 81 (1998), číslo 4, s. 189-196

Předchozí Alena Macurová: Naše řeč?

Následující Jana Hoffmannová: Vyšetřuje zločin Yves Rénier, nebo komisař Moulin? (K anotacím filmů v televizních programech)