Staročeský slovník, sešit 23

Alena M. Černá

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Nový sešit Staročeského slovníku (dále jen StčS) dostali uživatelé do rukou v závěru roku 1999. Je v pořadí třiadvacátý a obsahuje hesla pronésti sě až provésti.[1] Na pohled se tento sešit neliší od těch předešlých. Čtenáři, pokud jeho pozornost nesahá až k tiráži, zůstává skryta skutečnost, že tento sešit vznikl na pracovišti oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český od počátku až téměř do konce, že zde byl totiž nejen napsán a zredigován, ale též kompletně připraven pro tisk.[2] Konečnou úpravu sešitu a sazbu měl na starosti především člen autorského kolektivu StčS B. Lehečka. Pouhý pohled do nového sešitu uživatele přesvědčí, že odvedl vynikající práci, která se nikterak neodlišuje od práce profesionálních sazečů.[3] Tato práce „navíc“ se částečně kompenzovala možností do poslední chvíle text po všech stránkách upravovat či doplňovat a také neexistencí několikerých korektur se všemi úskalími, které přinášívají.

Jak je vidno ze zmíněných hraničních hesel, obsahuje tento sešit, stejně jako sešit dvaadvacátý, množství prefixátů s předponou pro-. Funkcemi této předpony a definováním některých syntakticko-sémantických struktur, do nichž slovesa s prefixem pro- vstupují, jsme se podrobněji zabývali ve zprávě o vydání 22. sešitu StčS;[4] zde tedy pouze pro ilustraci doplníme několik nových příkladů na již popsané struktury.

Četný okruh sloves, jež obsahují v některém významovém odstavci společný strukturní význam ‚nějakou činností proniknout naskrz něčím, proděravit něco‘ s akuzativním předmětem vyjadřujícím objekt zásahu, doplníme např. o tato: prořězati 1 (když chtie tu múku mieti nebo stred z těch stromóv, tehda prořěži kóru na nich CestMandA 198a[5]), dále proraziti 1, prosěkati 1, prosieci, prostřěliti, protasiti 1, protepati, protieti, protknúti 2,3, protrhnúti 1. Z těchto sloves polysémní slovesa v dalším významu vyjadřují strukturní význam ‚vytvořit otvor nějakou činností‘, např. prořězati 2 (služebníci Herodesovi prořezali v prostředce [sukna] dieru i vrhli sú na šíji Pána Ježíše HusSvátB 168b), také prosěkati 2 a protrhnúti 3. Struktura významových jednotek pak vytváří jednoduchý opakovatelný sémantický model.[6]

[98]U sémantického pole sloves ‚proděravění‘ s osobovým původcem děje se v pozici akuzativního předmětu často objevuje výraz označující lidské tělo či jeho část. V konkrétním užití se výjimečně jedná o popsání činnosti lékaře (propáliti 1: spomáháť [na oku] propáléc šíji, i uvléci žíni LékRhaz 56, dále propšiti 1, prořězati 1, protieti, protknúti 1); většinou takto obsazené struktury vyjadřují (bezdůvodné) násilí páchané (zvl. se zbraní) člověkem na jiné osobě (strukturní význam ‚nějakou činností, např. bodnutím, někomu ublížit, někoho poškodit‘). Tuto strukturu dokládáme příklady z posledních dvou sešitů StčS – je jich nemálo: prodružiti (Svatopluk… toho jistého muže… nožem prodružil jest PulkB 138), probiti 2, probósti 2,3, proděsiti[7] (káza ten ciesař nebožný, aby železnými rožny jejie prsi proděsili LegKat 2982), prohnati 4, prokláti 1, promrščiti (v šraňky běžieše [Štilfríd] a velikú prudkostí Adriana promršči ŠtilfB 557 ed.), pronznúti (jejé prsi pronznuchu od kostí ostrými kostny LegKat 3017), propšiti 2 (meč svój vyněv, i propši jeho [vraha Alexander] AlexPovA 18a), proraziti 1, proskočiti 3, prostrčiti 2 (jako by játry jeho byly mečem prostrčeny AlexPovB 283a), protasiti 2, protkati, protknúti 3,4, protieti a protepati (znamenati budu, kterak protepú [žoldnéři] ruce a noze jeho [Kristovy] JakBetl 173b).

Reflexivní podoba slovesa zde vytváří strukturní význam ‚spáchat sebevraždu probodnutím ap.‘. Tato reflexiva jsou zpracovávána ve StčS ve formě frazému zahnízdovaného v příslušném významovém odstavci, např. prokláti sě v 2. významu slovesa prokláti, probósti sě v 3. významovém odstavci slovesa probósti, neboť se jedná o významovou modifikaci daného významu nereflexivního slovesa. Ovšem v případě reflexiva probósti sě, které je zahnízdováno v rámci druhého významového odstavce, se nejedná o modifikaci významu sémem ‚sebevražedně‘: léčil sem jednoho rytieře…, kterýžto nožem probodl se v břicho LékSalM 538. Proto je tento výraz uveden pouze jako paradigmatická odvozenina nereflexivního slovesa. Sloveso prostrčiti sě, které rovněž vykazuje význam ‚probodnout se‘ (ihned sě svým vlastním mečem sám prostrčil a řka: … radějí sě chci sám zabiti MartKronA 94b), je zpracováno jako samostatné heslo; je totiž polysémní a jako takové nemůže být podle zásad StčS zahnízdováno.

I z materiálu 23. sešitu můžeme doplnit výrazný slovotvorný typ s významem ‚vykonáním činnosti přijít ke ztrátě‘ slovesy propiti (když do krčmy jidesta [švec se ženou], brzo tři krošě propista HradSat 125b), a také propřieti, propýchati, prosaditi, prosúditi 1, protráviti (potom v hospodách, což sme ty dni tu protrávili, všecko zaplatili královští úředníci CestJar 7), prostavěti a protratiti.[8]

Bylo by možno obohatit o příklady také další významové struktury, do nichž slovesa s předponou pro- vstupují, avšak věnujme se také jiným lingvistickým otázkám, které nový sešit StčS pomáhá zodpovědět. Sešit 23 mj. ozřejmuje dosud nepříliš jasnou či nejednotnou interpretaci funkcí některých slovotvorných morfémů. Jedná se např. o význam předpony pro- ve slově prostřěd (a jeho odvozeninách) a o hodnocení morfému proti- ve výrazech s tímto náslovím. Těmto otázkám se dostalo též intepretace mimo slovníkové zpracování.

Prvnímu problému se na základě staročeského materiálu podrobně věnoval I. Němec[9]. Vznik stč. prostřěd vykládá z předložkového spojení *pro střěd ‚skrze, přes střed‘ (tzv. hypostasová[99]ním). Dovoluje mu to mj. existence dokladů na prostorový význam předložky pro s akuzativem u sloves pohybu (pověz mi, spí li ta zvieřata… u vrát, že si sem pro ně tak snadno přišel BruncU 206a).[10]

Druhou otázkou, kterou museli řešit autoři StčS, se v odborném periodiku zabývala M. Homolková.[11] Popisuje zde nejen pozici lexému a morfému proti- v soustavě tvaroslovných a slovotvorných prostředků, ale zdůvodňuje zde i zvolené lexikografické zpracování předložky a adverbia proti a odvozenin či složenin s tímto náslovím.[12] I když oba články byly otištěny již před časem, s prací, která jim předcházela, tedy se zpracováním lexikologicko-lexikografickým, se setkáváme právě na stránkách 23. sešitu StčS.

Uživatelé slovníku se leckdy pozastavují nad tím, že heslová stať, kde je monosémní heslové slovo doloženo třeba jen jedním dokladem, je často stejně rozsáhlá jako heslo lépe doložené. Není to jev ojedinělý a není bezdůvodný. Příkladem takového hesla může být např. název rostliny próstřěl, který je zapsán pouze jednou, v lékařském spisu neznámého františkána z 15. století. Doklad je ze slovníčkové části památky a v citovatelné úplnosti obsahuje jen český výraz a jeho latinský ekvivalent basilea. Přesto toto heslo autoři zpracovali na deseti řádcích slovníkového formátu. Kromě heslového záhlaví obsahujícího gramatické údaje a slovotvornou motivaci (ke slovesu prostřěliti) je ve významovém odstavci potřebný údaj o omezení na terminologický okruh botanický (bot.). Sama významová definice se skládá z novočeského ekvivalentu s nejednoznačným významem, který je však slovotvorně nejbližší heslovému slovu (prostřelenec). Tento ekvivalent je třeba blíže určit údajem, o které rostliny se může jednat (hořec křížatý n. třezalka), spolu s popisem zdůvodňujícím slovotvornou motivaci (hořec: rostlina mající kořen oblý jakoby křížem probodený; třezalka: s listy jakoby prostřílenými). Oba názvy rostlin jsou jednoznačně určeny latinskými odbornými názvy podle Linného klasifikace.[13] Interpretace stč. slova je podpořena odkazy na další odbornou literaturu (na heslo basilea ve Slovníku středověké latiny a na příslušné strany Machkových Českých a slovenských jmen rostlin). Za uzuálně citovaným dokladem následuje ještě nonparejový odstavec, v němž uživatel nalezne odkaz na odbornou literaturu nepřímo citující dané výrazy a také na jiný překlad latinského ekvivalentu basilea v téže památce, na dvouslovné pojmenování vykazující obdobnou slovotvornou motivaci (střělné kořenie). Všechny údaje, které jsou obsaženy v heslové stati, jsou nezbytně nutné pro to, aby autoři StčS mohli alespoň s padesátiprocentní jistotou určit význam jedinkrát doloženého stč. odborného názvu, aniž by přitom jejich interpretace z pohledu uživatele vyznívala jako pou[100]hý odhad. Chybějící (neexistující) širší kontext heslového slova, který v jiném případě nese důležité jazykové informace, musí být nahrazen adekvátním vyjádřením metajazykovým.[14]

Tvůrci StčS adresují své dílo „všem, kdo se zabývají historií jazyka, literatury, umění a společnosti vůbec.“[15] O intelektuálním vývoji společnosti vypovídají v rovině lexikální především odborné názvy. Za příklad nám z nového sešitu může posloužit sloveso propáliti, jehož první (výchozí) význam je omezen právě na terminologické užití (v lékařství). Doklady z chirurgických spisů (Rhazesovo a Saličetovo lékařství) nás informují o rozšíření léčebné metody pálení tkáně, a to nejen pro léčení chorob kůže a těch, jejichž projevy jsou viditelné na kůži (nežitové, aby byli řezáni nadél i propalováni nadél LékSalM 770), ale také k vnitřním zásahům, např. k očištění zanícené kosti (pakli by kost byla porušena, propal železem a otejmi porušené, neb to projženie porušilost konečně odjímá LékSalM 303). Obliba této terapie je v souladu s učením o čtyřech živlech a jejich vlastnostech, z nichž je lidské tělo složeno, a o léčbě látkami protikladnými k chorobě. Horký a suchý oheň obsažený v propalovacím nástroji ruší neblahé působení neduhu vlastnosti mokré a studené.[16]

StčS uvádí také odvozeniny od slovesa propáliti; jsou to v první řadě polysémní deverbativní substantiva utvořená od perfektivního a imperfektivního tvaru motivujícího slovesa – propáľenie se třemi lékařskými významy a propalovánie (var. propalevánie) se dvěma. Propálenina je rána vzniklá působením lékařského nástroje zvaného propalidlo. Širší kontext dokladu, který pod heslem propálenina StčS cituje, nás také informuje o tom, že zdůvodňováním funkčnosti této metody se středověcí „ranní lékaři“ nikterak zvláště nezabývali: propálenina, kterúž činíme v duolku, kterýžto jest mezi přední částkú lbi a mezi prostřední, spomáháť proti raku, na kteréž koli straně těla jest; ale proč to propálenie má tu moc, nenie třeba lékaři rannému praviti příčiny, než dosti jest pověděti, že jest tak LékRhaz 76. Odkazy za jednotlivými významovými odstavci a v závěru heslových statí slovesa propáliti a jeho odvozenin nás upozorňují na to, že podobnou významovou terminologicky specifikovanou strukturu bude mít sloveso prožéci a jeho slovotvorná čeleď. O tom však až v sešitě čtyřiadvacátém.

---

[1] Staročeský slovník 23, Academia, Praha 1999.

[2] Příprava nástrojů pro tuto část zpracování StčS je součástí úkolu grantového projektu GA ČR č. 405/99/0540 Elektronizace postupů diachronní lexikografie.

[3] Sám sazeč musel ostatně upozornit autorku této zprávy na jediný nám známý formální nedostatek sazby: od hesla propitie je užívána jiná značka pro tzv. hřebík uvozující frazém (♦) než na předchozích osmi stranách.

[4] Viz A. Černá, Staročeský slovník po dvacáté druhé, NŘ 82, 1999, s. 258–261.

[5] Literární památky citujeme dle úzu Staročeského slovníku, viz Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek, Praha 1968.

[6] Viz J. Chotovinská, K dvěma významům předpony pro- u staročeských sloves, Listy filologické 117, 1994, s. 60–65; I. Němec, M. Homolková, Srovnávací studium sémantických modelů a lexikografický popis, Slavia 67, 1998, s. 93–98.

[7] Zřejmě od původně zásahového slovesa (srov. stsl. desiti ‚zastihnout‘).

[8] Viz též I. Němec, Vědecké a technické možnosti rozvoje české lexikografie, SaS 53, 1992, s. 51.

[9] I. Němec, Proč má slovo prostředek předponu pro-, NŘ 79, 1996, s. 57–60.

[10] Viz hesla prostřěd, prostřědcě, prostřědek, prostřědně, prostřědní, prostřědník, prostřědstávek, prostřědzemský na s. 173–181.

[11] M. Homolková, Slovotvorný morfém proti- z pohledu diachronního, SaS 58, 1997, s. 96–104; také táž, O slovese protiřečit, NŘ 79, 1996, s. 21–25, a Protinožci, in: Čeština doma a ve světě, 1995, s. 82–84.

[12] Viz zvl. hesla proti, Protiboj, protibojovati, protičelé, protičelní, protidan, protidrženstvie, protidřvie, protijíti, Protikrist, protimľuvenie, protimluviti, protimluvnost, protimyslnost, protináv, protinožec, protiotpovědný, protiřečený, protiřečiti, protistáti, protiusilovati, protivrat, protizpěv, protizvnieti na s. 195–216.

[13] U třezalky je však chybně uveden název Hyperium L. místo správného Hypericum L.

[14] K neúplnosti dokladového materiálu viz též I. Němec, Diachronní lexikografie, in: Manuál lexikografie, Praha 1995, s. 189–190.

[15] Vybíráme z textu na přebalu sešitu.

[16] Viz např. I. Němec a kol., Slova a dějiny, Praha 1980, s. 72.

Naše řeč, ročník 83 (2000), číslo 2, s. 97-100

Předchozí Vladimír Staněk: Neologismy v díle Karla Čapka

Následující Zdeňka Tichá: Lexicographica ‘99