K jubileu Evy Havlové

Žofie Šarapatková

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

V červenci letošního roku oslaví své životní jubileum PhDr. Eva Havlová, CSc., naše přední badatelka v oboru slovanské etymologie a indoevropeistiky.

Narodila se 5. července 1929 v Opavě, kterou s rodiči opustila, když Sudety okupovala nacistická armáda. Natrvalo se pak usadila v Brně. Zde studovala na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity klasickou filologii, germanistiku a ruštinu. Zájem o zkoumání příbuznosti slov ji přivedl do semináře Václava Machka; stala se jeho žákyní, později asistentkou a posléze kritickou pokračovatelkou. Její péčí (spolu s Antonínem Mátlem) vyšlo 2. vydání Machkova Etymologického slovníku jazyka českého (Praha 1968). Ve své práci rozvíjela zásady svého učitele – totiž že každé slovo je třeba zkoumat nejen po stránce hláskové, nýbrž i sémantické. [89]Potřeba sémantického rozboru při etymologickém výkladu je teoreticky všeobecně přijímána, v praxi je však opomíjena. Často se setkáváme s tím, že pod určitým praslovanským záhlavím jsou uváděna bez jakéhokoli vysvětlení slova sémanticky značně disparátní. E. Havlová soustavně usiluje o revizi takových jednostranných výkladů a o komplexní výzkum slova i po stránce kulturně-historické, geografické, kontextové (Význam sémaziologie pro etymologický výzkum, LF 102, s. 182–184, K metodám etymologické práce, Slavia 52, s. 7–12, Komplexní situace jako sémantické východisko při vzniku slovanských slov, Slavia, v tisku, aj.[1]).

Tyto zásady důsledně uplatňovala jako odpovědná redaktorka kolektivních děl, jako byl Etymologický slovník slovanských jazyků, sv. 3 a 4, jehož ukázkové číslo vyšlo v r. 1966. Tyto dva svazky zůstaly bohužel v rukopise, publikovány byly jen vybrané úseky ve Slavii (r. 59, 60, 63, 66). Dalším kolektivním úkolem, u jehož zrodu jubilantka stála, je Etymologický slovník jazyka staroslověnského, který vychází v sešitech od r. 1989. E. Havlová vypracovala jeho koncepci a jako odpovědná redaktorka vedla převážně mladý kolektiv k precizní práci. V 6. sešitě se o tuto odpovědnost dělila s Adolfem Erhartem, od 7. sešitu (1997) pracuje v redakci tohoto slovníku.

Zvýšený zájem o sémaziologii ji přirozeně přivedl ke studiu homonym, a to v ruštině, bulharštině, makedonštině a staroslověnštině. Zamýšlí se nad homonymy příbuznými a nepříbuznými, nad jejich vzájemným ovlivňováním a pozměňováním (např. v malotirážních sbornících Etymologica Brunensia a Miscellanea Brunensia, v časopisech Zeitschrift für Slawistik 24, s. 51–54, Slavia 63, s. 141–148 aj.).

S jejím jménem je spojena i činnost popularizační, v níž se uplatnila zejména její schopnost jasného a svěžího vyjadřování. Napsala řadu tzv. jazykových zrcátek pro denní tisk (jsou obsažena v publikaci O češtině každodenní, Praha 1984) a etymologických glos pro Naši řeč (r. 68, 69, 74, 75).

E. Havlová působila řadu let jako vedoucí etymologického oddělení ÚJČ. Z této činnosti vyplynula její práce pedagogická. Školila mladé pracovníky přicházející do tohoto oddělení a později se stala školitelkou aspirantů, kteří se pod jejím vedením učili zvládat tento obtížný obor. Její studie a články, v nichž kromě jazykových znalostí prokázala i rozsáhlé znalosti věcné kultury Slovanů i Indoevropanů, jsou pro její žáky vzorem i inspirací (např. Názvy pro věk a věčnost, Etimologija 1967, s. 36–39, Slovanské čelověkъ, Scando-Slavica 12, s. 80–86, aj.).

Při příležitosti životního jubilea E. Havlové pořádá etymologické oddělení ÚJČ v září t. r. konferenci Etymologické symposion s širokou mezinárodní účastí. Zájem o tuto akci svědčí o vážnosti, jíž se její práce těší doma i v zahraničí.

Do dalších let přejeme naší jubilantce hodně zdraví a energie k další vědecké práci.

---

[1] Úplná bibliografie děl E. Havlové bude opublikována ve Sborníku prací Filozofické Fakulty brněnské univerzity, A 47, 1999.

Naše řeč, ročník 82 (1999), číslo 2, s. 88-89

Předchozí Jiří Kraus: Osmdesátiny Františka Daneše

Následující Pavel Jančák: Podkrkonošský slovník