Fusekle

Eva Havlová

[Drobnosti]

(pdf)

-

Fusekle, fusakle (‚ponožky‘) byly sice před první světovou válkou obecně lidové, ale dnes je cítíme už jako vulgarismy. Nyní jsou, zejména u mladší generace, častější zkrácené fusky. Do spisovného jazyka se dostaly fusekle jen jako charakteristický rys mluvy nižších vrstev: „Co pá můžou vzít tyhle fusekle? Co pá neviděj, že sou mokrý jako hnůj?“ vytýká posluhovačka pánovi v dokladu, který z Klostermanna uvádí PS.[1] Většina slovníků fusekle neuvádí vůbec.

I z etymologických slovníků je uvádí jen jeden, Holubův-Lyerův.[2] Vychází z něm. Fußsackel (spisovně je však Fußsäckel), tj. zdrobněliny k Fußsack. Jenže toto německé slovo znamená jen ‚kožešinový pytel na obě nohy‘, jaký se používal dříve zejména při cestování. Český výraz fusekle proto raději vyložíme jinak, přejetím ze synonymního Fußsöckel.

Něm. Socke[2a] ‚ponožka‘ je typické kulturní stěhovavé slovo. Je přejaté z lat. soccus ‚sandál, lehká obuv‘,[3] a to je z ř. sýkchos, sykchás -ádos ‚podrážka přišně[161]rovaná k noze, sandál‘.[4] Ani v řečtině nejde o slovo domácí: Hesychios překládá sýkchoi jako ‚thrácké sandály‘. Proto je pravděpodobné, že slovo přešlo do řečtiny thráckým prostřednictvím, a to nejspíše z Kavkazu.[5] Snad i avest. haxa ‚podrážka‘ sem patří.[6]

Tak se toto původně orientální slovo dostalo do Evropy, kde z latiny přešlo i do keltských jazyků, z germánštiny do finštiny (fin. sukka ‚ponožka, punčocha‘[7]), a z němčiny okrajově do slovanských jazyků, jednak jako pol. dial. zoki ‚papuče po kotníky‘[8], jednak jako slovinské dial. žok m., žoka f. ‚ponožka‘.[9]

Ze složeniny Fußsocke, přesněji ze zdrobněliny Fußsöckel ‚ponožka sahající jen ke kotníkům‘ (srov. něm. Fuß ‚dolní část nohy‘) pochází mimo č. fusekle a slovenské fusakle i sch. dial. fusekle, fuzekljine[10] a maď. fuszekli.[11]

---

[1] PS = Příruční slovník jazyka českého 1, Praha 1935—7, s. 769.

[2] J. Holub — S. Lyer, Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřením k slovům kulturním a cizím, Praha 1967, s. 176.

[2a] V dalším textu užíváme k označení původu jednotlivých výrazů následujících zkratek: něm. = německý, lat. = latinský, ř. = řecký, avest. = avestský, fin. = finský, pol. = polský, dial. = dialektický (nářeční), č. = český, sch. = srbocharvátský, maď. = maďarský, ital. = italský.

[3] F. Kluge — W. Mitzka, Etymologisches Wörterbuch der deutschen Sprache, 19. vyd., Berlin 1963.

[4] A. Ernout — A. Meillet, Dictionnaire étymologique de la langue latine, Paris 1959.

[5] Tak J. Knobloch, Die Sprache 4, s. 198—200.

[6] Viz P. Chantraine, Dictionnaire étymologique de la langue grecque 4, Paris 1977 aj.

[7] I. Vahros — A. Ščerbakov, Suomalais-venäläinen sanakirja, Moskva.

[8] J. Karłowicz, Słownik gwar polskich 6, Kraków 1911. O starším typu obutí, z něhož se vyvinuly jednak punčochy, resp. ponožky, jednak domácí obuv, píše L. Hanzíková, Slovanský podíl na vývoji české oděvní terminologie, Brno 1985, s. 146n. (rkp. kandidátské disertace).

[9] Z něm. Socke je vykládá H. Striedterová-Tempsová, Deutsche Lehnwörter im Slovenischen, Berlin 1963, s. 254 (ale žok ‚kapsa‘ je z něm. Sack).

[10] Z něm. Fußsöckl(ein) je vykládá H. Striedterová-Tempsová, Deutsche Lehnwörter im Serbokroatischen, Wiesbaden 1958, s. 127. Obdobně E. Schneeweis, Die deutschen Lehnwörter im Serbokroatischen in kulturgeschichtlicher Sicht, Berlin 1960, s. 21; on vykládá z něm. Sockel i sch. dial. cokle ‚střevíce, dřeváky‘, které však P. Skok, Etimologijski rječnik hrvatskoga ili srpskoga jezika 1, Zagreb 1971, s. 271, má přesvědčivěji za přejetí z ital. zoccolo, jež ovšem k lat. soccus také patří.

[11] Jako přejetí z bavorsko-rakouského výrazu Fußsöckl uvádí A magyar történeti-etimológiai szótára 1, Budapest 1967, s. 993; ve stejných souvislostech tam uváděné slovenské slovo fusak však znamená ‚nánožník‘ a patří tedy k něm. Fußsack.

Naše řeč, ročník 69 (1986), číslo 3, s. 160-161

Předchozí Miroslav Ledvina: K problémům s výslovností odborných názvů

Následující Slavomír Utěšený: Fusekle — fusakla v teritoriálním a sociálním rozvrstvení češtiny