Titulky v psané publicistice (Srovnávací studie)

Amr Ahmed Shatury

[Články]

(pdf)

-

Každý publicistický text začíná titulkem, proto chceme-li mluvit o textu, musíme mluvit o jeho titulcích – o nadpisech. Titulky naznačují obsah textu, předznamenávají jej. Jsou stylizovány tak, aby vzbudily pozornost čtenářů, upoutaly jejich zájem.

Funkce, které titulky splňují, lze shrnout takto:

První a zároveň nedůležitější funkcí – specifickou funkcí pro nadpisy a nápisy všeho druhu – je upoutat pozornost čtenáře. Titulky upoutávají nezáměrnou pozornost čtenáře umístěním, tvarem, velikostí a dalšími viditelnými grafickými vlastnostmi, zároveň obsahem slovního oznámení mohou čtenářovu nezáměrnou pozornost přeměnit na záměrnou.

Druhou funkcí titulků je funkce přesvědčovací; výrazně vystupuje do popředí např. v titulcích obsahujících tzv. programové nebo úkolové infinitivy, jako: Najít svůj vlastní pokoj; Využít možností.

Velmi důležitou funkcí titulků je funkce informativní. Někdy titulky vyjadřují vlastní obsah sdělení (Sparta : Slavie 3 : 2), jindy jen téma navozují: Komu uhlí z Uhelných skladů?

Čtvrtou funkcí titulků je funkce hodnotící. Hodnocení, ať kladné, nebo záporné, bývá nejčastěji vyjádřeno shodným přívlastkem: Prudké boje v Grozném; Bouřlivá změna poslaneckého klubu, někdy substantivem v předložkovém pádu: Zajímavosti ze světa; Vzpoura vězňů, ev. přísudkovým slovesem: Humor uzdravuje; Zoologické zahrady chátrají.

Souhrnně lze říct, že publicistický styl vedle své funkce sdělné, informativní, komunikativní plní ještě funkci ovlivňovací, přesvědčovací a získávací. Tyto funkce – vedle své prvotní funkce, totiž nadpisové a nápisové – plní i titulky.

Vzhledem k žánrům textů, k nimž se vztahují, lze rozlišovat titulek zpravodajský, hodnotící a beletristický. Titulek zpravodajský obsahuje především věcné a časové údaje, čísla, jména lidí, názvy závodů, měst apod. Hodnotící (komentující) titulek je členitější a charakterizuje ho zejména vysoká frekvence přívlastků. K událostem, o kterých je řeč, zaujímá hodnotící titulek stanovisko, je obyčejně nadpisem ke komentářům, glosám, pozvánkám, domácím a zahraničním pohledům atd. Beletristický titulek má často ráz metaforický. Například Olympijské zlato se zatřpytilo, ale jeho punc jsme neověřili (tj. když čeští reprezentanti v kopané zbytečně a lehce prohráli s olympijským vítězem – mužstvem Polska 0 : 3).

[80]Beletristické žánry jsou v publicistice zastoupeny typickými útvary, k nimž patří především črta, sloupek, reportáž a fejeton. Svou funkcí a některými vlastnostmi je řadíme mezi útvary publicistické, i když užitý výrazový materiál, jeho stylizace a charakter kompoziční výstavby se blíží stylu umělecké literatury. Metaforika obrazných vyjádření publicistického stylu nebývá složitá a publicistický obraz na rozdíl od metafory umělecké lze vždy v podstatě jednoznačně dešifrovat, např. spojení mnoho lidí a moře jako představa něčeho velkého a mohutného vede ke vzniku často užívaného spojení lidské moře.[1]

Titulky jsou charakterizovány zvláštní grafickou formou, neboť grafické zvýrazňování titulku má velký význam pro upoutávání pozornosti čtenářů. Titulky bývají na samostatných řádcích, oddělených od následujícího textu většími mezerami, jejich písmo se od ostatního textu liší velikostí a typem. Grafické zvýrazňování plní i funkci orientační (orientuje čtenáře na stránce novin).

Je zřejmé, že titulek organicky patří k textu, je jeho součástí, i když je od něho relativně oddělen a běžně funguje i samostatně. Podle P. Mareše[2] je titulek zapojen do vztahů několika typů:

1. Vztah k ostatnímu textu. V tomto aspektu titulek představuje minimální model textu, v rámci textu – a přitom ovšem vyzdvižen do zvláštní pozice – promlouvá o textu. Titulek přitom může vystupovat v nejrůznějších podobách: uvedení celkového tématu nebo tematického prvku, návod i „mimo“ text, zavádění na falešnou stopu.

2. Vztah k účastníkům komunikace (upozorňuje potenciální vnímatele na existenci textu).

3. Vztah k titulkům jiných textů. Tímto intertextovým vztahem je ovlivněn smysl textu jako celku.

V poslední době došlo k proměně formulací i obsahu titulků. Titulky bývají delší a popisnější. Od poloviny devadesátých let začaly mít jiný charakter. Zůstala zachována jejich významová i orientační funkce, ale vzrostla funkce poutací. Té napomáhá i stránka výtvarná (hlavně u bulvárního tisku). S tím souvisí i změna jazykové struktury titulků. „Diverzifikovaly se typy titulků zpravodajských a publicistických, změnil se názor na titulkové komplexy (nadtitulky a podtitulky): vzrostla úloha mezititulků. Titulky autorské (redaktorské – editorské) se odlišují od stálých názvů rubrik (servis, inzerce) a titulky zpravodajské společně s publicistickými se odlišují od titulků zábavních žánrů. Inzerce, servisu i zábavy v žurnalistice přibylo“.[3]

[81]Novinové titulky jako svébytné útvary se vyznačují specifickými rysy. K tomu, aby plnily všechny uvedené funkce, je třeba pečlivě promyslet jejich stylizaci, a to jak po obsahové, tak i formální stránce.

Podle A. Jedličky[4] v titulcích vystupuje na jedné straně zhuštěně formulované informativní sdělení ve formě jednoduchých vět dvojčlenných (Zasedla hospodářská rada, Kam vede fašismus), jednočlenných vět (Poselství prezidenta republiky) – dnes bychom spíše řekli větných ekvivalentů – a vět eliptických (Branci ve dvou termínech, tj. nastupují, Házená mezinárodně) – na druhé straně nápadné aktualizace; jejich věcná souvislost s obsahem zprávy nebo článku je často značně uvolněna nebo zastřena (Hala vysvětluje, Parky omládnou, Jen slovní válka).

Dnešní titulky, co se týče syntaxe, se od dřívějších odlišují. Ještě v nedávné době převládaly statické titulky s tzv. větami jednočlennými neslovesnými, což byl standardní typ titulků: Zdroj poznání; Bulharský večer; Nejlepší vysvědčení; Příležitost pro mladé, dále titulky vyjádřené dvojčlennými větami eliptickými: Autogramiáda v Megastoru; Husy vzácností na jídelníčku.

V současné době pozorujeme, že věty v titulcích jsou smíšené – vedle jednočlenných vět (větných ekvivalentů) se vyskytují často i věty dvojčlenné a někdy i souvětí.[5]

V další části příspěvku uvedeme doklady na užívání různých typů titulků v současných novinách. Sledovali jsme Mladou frontu dnes (dále MFD), Lidové noviny (dále LN), Právo (dále P) ze dne 1. března 1996.

V MFD je např. na první stránce šest titulků, pět z nich jsou dvojčlenné věty slovesné: Lékaři vyhlásili další stávku za zvýšení mezd; Pohyblivý kurz koruny bude mít vliv na devizové účty; Pojištění cizích aut by mohlo zlevnit; Letectvo se kloní ke stíhačkám Saab; V USA se udílely zlaté gramofony.

V Lidových novinách jsou na první stránce dva hlavní titulky a mají také formu dvojčlenné věty slovesné: Lékaři budou na jaře opět stávkovat; Moskva si nepřeje rozšíření NATO.

V Právu je na první stránce devět různých titulků, pět z nich tvoří dvojčlenné věty slovesné: Skupina českých podnikatelů chce vytlačit Američany z Novy; ČR se účastní manévrů s NATO; K trestání za držení drogy nás zavazují mezinárodní smlouvy; Šéf německé BND rezignoval kvůli zpronevěrám agentů; Rathovi odboráři vyhlásili dvoudenní stávku lékařů.

Další čtyři mají jinou větnou stavbu. První z nich je vyjádřen složenou větou: Korupce může zasahovat až ke špičkám státu, varuje policie. Druhý má formu [82]souvětí eliptického (s elipsou přísudkového slovesa): Čapkova cena A. Lustigovi, Křišťálová kniha A. Branaldovi. To znamená, že Čapkova cena byla předána A. Lustigovi a Křišťálová kniha byla věnována A. Branaldovi. I další dva titulky představují věty s elipsou pomocného slovesa: Husy vzácností na jídelníčku, Velkou vítězkou Grammy Alanis Morissetteová.

Ve všech novinách se objevují především větné ekvivalenty, a to v nemalém množství, např.: Nájemní poslanci (MFD); Nadace s novými čísly (MFD); Nápad k zapomenutí (MFD); České Švýcarsko (LN); Smrt v hořícím autě (LN); Vzpoura vězňů (P); Strážnice v bílých kloboučcích (P).

I když se dnes vyskytují souvětné titulky častěji než dříve, je jich stále poměrně málo. Např. v MFD je ze 185 titulků pouze 22 vyjádřeno buď souvětími, nebo složenými větami (v ostatních novinách je počet těchto syntaktických celků nižší). Z těchto 22 titulků je 17 tvořeno složenými větami, např.: Britové našli ruskou ponorku, která nevěděla, co s nemocným; Soud zatím nemohl Liznerovi sdělit, že má jít do vězení; Sazka za týden řekne, zda někdo vyhrál sto milionů; Vdova nevěří, že se dokumentace ztratila náhodou; Poldovka má dnes poslední termín, kdy má zaplatit za odběr energie; Kluby míní, že Sparta by měla najít jiné řešení. Pouze pět titulků je vyjádřeno souvětími, např.: Titanik se potápí, LOK tančí; Sněhu ubylo, ale lyžovat lze.

V P jsou ze 144 titulků jenom čtyři vyjádřeny souvětím: Stehlík odmítá nižší podíl v Poldi, chleba s máslem prý ale zachová; Německý podnikatel zavřel podnik a šičky zůstaly ze dne na den bez práce; ČNB intervenuje, kurz koruny se drží mírně pod středem; Sparta má uhradit 30 milionů, Mach ale hodlá podat námitku. Pouze tři titulky jsou vyjádřeny složenými větami: Kozlowski tvrdí, že vláda chce ochromit polské tajné služby; Korupce může zasahovat až ke špičkám státu, varuje policie; Rozšíření NATO by ztížilo situaci Ruska, řekl Primakov.

V LN je ze 139 titulků pouze jeden vyjádřen složenou větou: Byla to loterie, říká Sakala a žádný není vyjádřen souvětím.

Mnohé věty v titulcích můžeme považovat za eliptické: elipsa (výpustka) je nevyjádření částí věty, které jsou podle modelové struktury částmi konstrukce dané věty a které by bylo možno doplnit, neboť se vyrozumívají z kontextu nebo ze situace.[6] Vypouštění některých větných členů v titulcích může být způsobeno snahou po stručnosti anebo snahou po tom, aby čtenář nahlédl do textu a chybějící informace si přečetl.

V titulcích se objevují (ale jen zřídka) eliptické věty anaforické – pro ně je charakteristické, že slovo (větný člen) bylo již dříve v textu zmíněno, z kontextu se vyrozumívá a nemusí nebo nemůže se opakovat, nebo – častěji – kataforické. [83]V nich je větný člen vynechán záměrně; to nutí čtenáře, aby si následující text (článek) přečetl celý. Ze všech titulků Práva je 22 tvořeno eliptickými větami, např.: Husy vzácností na jídelníčku; Čapkova cena A. Lustigovi; Křišťálová kniha A. Branaldovi; Bez občanství prý 10 000 lidí; Velkou vítězkou Grammy Alanis Morissetteová; Česko-německý koncert v Bonnu; Mezi uprchlíky zavražděna Bulharka; Sparta na Bazalech; Slavia s Opavou.

Větné ekvivalenty jsou v dnešní době poměrně řidší než dříve, např. v MFD jich je jenom 17, např.: Nadace s novými čísly; Přepjatý boj za dobré mravy; Pozdní ulsterský kompromis; Pěvecká elegance Sylvie McNairové; Nechutné výhody?

Podle toho, co jsme výše uvedli, lze shrnout typy syntaktické výstavby titulků takto: Největší počet titulků má charakter dvojčlenné věty slovesné (ze všech titulků ve všech trojích novinách (468) je 274 tvořeno dvojčlennými větami), menší počet má charakter větných ekvivalentů (112), relativně málo se vyskytují věty eliptické (48), ojediněle jsou titulky souvětné (10), 20 je tvořeno složenými větami. A pouze čtyři titulky jsou vyjádřeny jednočlennými větami slovesnými: Na jaké časy se blýská?; Trenérům jde o příští bydlo; Kubu nelze ospravedlňovat; Inovovat lze i misionářskou polohu.

Vedle změn ve větné stavbě můžeme pozorovat i změny v délce titulků. Před třiceti lety noviny obsahovaly největší počet titulků o délce do tří slov, zatímco titulky obsahující více než pět slov byly řídké. Je to dáno tím, že pro současný tisk je charakteristická snaha v titulcích tlumočit celé sdělení, nikoliv jen upoutat pozornost ke sdělení obsaženému v článku (viz J. Barošek, d. cit. v pozn. 3).

Dnes naopak převažují titulky o čtyřech a více slovech, dvouslovné jsou výjimečné. Např. v MFD ze všech (185) titulků má většina počet slov od čtyř do devíti. Řídké jsou titulky, které mají počet slov větší než devět nebo menší než čtyři. Titulek tvořený ze dvou slov se vyskytl jednou: Nájemní poslanci, a nejdelší z nich se skládá z 13 slov: Ministr Benda podruhé, a tedy definitivně nepovolil odstřel či odchyt vlků v Beskydech. Šestnáct stránek Práva z téhož dne má 144 titulků. Jsou kratší než v MFD. Titulky tvořené ze dvou slov se vyskytly třikrát: Vzpoura vězňů; Zloděj erotoman; Streetová první. Nejdelší titulek z téhož dne v P má 13 slov: Německý podnikatel zavřel podnik a šičky zůstaly ze dne na den bez práce. Titulky v LN jsou kratší než v MFD i než v P a jejich počet je menší (139). Titulky tvořené ze dvou slov se vyskytly devětkrát, např.: Čerstvý vítr; Basketbalové budování; Kravčí žirafa. Nejdelší titulek v LN má jenom sedm slov: Co by Maďarsko získalo vstupem do EU.

Jak jsme uvedli výše, do stylové oblasti publicistické zařazujeme i reklamní texty – ty můžeme už podle A. Jedličky (d. cit. v pozn. 4) přiřadit k publicistickým projevům. Spojuje je s nimi snaha informovat a zároveň upoutat, získat a přesvědčit čtenáře (nebo posluchače) o užitečnosti, prospěšnosti a kvalitě výrobků atd. Jedním z autorů, kteří o tom podrobně psali, je K. Šebesta; ten přiřa[84]dil reklamní oblast k stylové oblasti publicistické. Reklama se však chápe jako oblast relativně autonomní, vyznačující se specifickými rysy, které však rámec publicistického stylu překračují.[7] M. Čechová[8] považuje některé reklamní texty – jde o texty do 80. let – za přechodné mezi administrativním a publicistickým stylem. J. Hrbáček[9] vyděluje tzv. „styl přesvědčovací (propagační, reklamní, agitační)“, který je založen na „funkci přesvědčovací (agitační)“, a liší se od komplexního stylu publicistického, založeného na dvou funkcích – přesvědčovací a prakticky odborné. Podle mého názoru můžeme styl reklamní přiřadit k stylové oblasti publicistické, a to na základě toho, že oba styly mají společnou funkci, tj. funkci přesvědčovací, nebo ho můžeme považovat za podstyl stylu publicistického.

Pokud vycházíme z toho, že reklamní texty patří k publicistickému stylu, pak můžeme mluvit o výrazivu reklamních titulků jako o vrstvě příslušné k publicistickému stylu.

Podle K. Šebesty[10] tvůrci reklamních materiálů musí počítat s tím, že většina potenciálních čtenářů za zahajovací část reklamy nepokročí. Ta musí tedy plnit dvojí úkol:
Na jedné straně se pokusit zajistit, aby došlo k úspěšné reklamní komunikaci – s tím jsou spojeny funkce jako:
a) získat pozornost čtenáře,
b) ev. adresovat text, tedy naznačit, ke komu se reklama obrací,
c) vyvolat zájem o následující text,
d) ev. připravit příjemce na komunikaci, aby věděl, co má sledovat, na co zaměřit pozornost, aby byl schopen a ochoten přijímaná sdělení určitým způsobem vnímat a interpretovat,
e) vytvářet žádoucí vztah (důvěry) příjemce k autorovi a ke komunikaci vůbec.
Na druhé straně má úvodní zahajovací část zabezpečit, aby reklama dosáhla alespoň zčásti svého cíle i za předpokladu, že si čtenář všimne pouze částí zahajovacích, a proto titulek reklamního textu by měl být s to podat základ reklamního sdělení sám o sobě. Na titulek tak přecházejí funkce spojené s konkrétním cílem reklamního textu jako celku. Může jít o cíle různého druhu:
a) uvést značky zboží nebo firmy ve známost,
b) podat věcné informace o předmětu propagace,
c) vytvořit postoj čtenáře k němu, popřípadě vyvolat přání zakoupit ho,
d) stimulovat žádoucí akce, resp. podpořit žádoucí formy chování (většinou nákupní).

[85]V zásadě můžeme u reklam rozlišit dvě velké kategorie titulků: a) titulky zaměřené na víceméně samostatné propagační působení, b) titulky vytvářející pouze prostor pro propagační působení vlastního reklamního textu:
a) Titulky propagující značku – charakteristickým rysem titulků tohoto typu je to, že jejich základ tvoří označení (značka) propagovaného předmětu, tedy zboží: Kodak Olympijská soutěž Atlanta 1996 (MFD); Lobeli Nábytek, který potěší (MFD) nebo firmy, např.
Autosalón Klokočka Praha 5 – Barrandov, Borského 1
prodej 581 47 40–1, SERVIS 581 38 71
Praha 6 – Řepy, Makovského 1330
prodej 301 20 23, servis 302 42 02 (P)
b) Titulky motivující – jsou to převážně takové titulky, které usilují o vyvolání (nebo připomenutí) určité specifické potřeby, kterou by následující nabídka mohla uspokojit, nebo o uvedení nějaké nežádoucí hodnoty, k níž se následující text má vztahovat. Častěji se objevuje u reklam společensky výchovných, u reklam dobročinných nadací, zdravotnických organizací apod. Např.: Možná, že právě Vaše krev zachrání lidský život! Možná, že krev jiného dárce pomůže někdy zachránit život Váš! (P)

Na závěr porovnejme titulky v češtině a arabštině. Z hlediska stylistického je situace v arabštině jiná než v češtině. V arabštině se rozlišují následující čtyři styly:
1. styl publicistický,
2. styl vědecký,
3. styl umělecký,
4. styl rituální či obřadní (náboženský).

V češtině se rituální styl jako jeden ze základních funkčních stylů nerozlišuje, ale tento druh textů se řadí ke stylu řečnickému. Tento styl (např. soudní řeč, kázání) se někdy vyčleňuje ze stylu publicistického jako samostatný styl (srov. M. Čechová, d. cit. v pozn. 1).

Styl rituální se v arabském světě uplatňuje v promluvách spojených s islámem, např. v textech koránu, kázáních, modlitbách a obecně v literatuře náboženské, pokud nemá charakter publicistiky (některé arabské noviny mají přílohu, která se zabývá náboženskými otázkami, a tyto texty mají publicistický charakter).

Styl publicistický je v arabštině považován za jednotící prvek, který spojuje všechny arabské mluvčí. V arabských státech se totiž mluví různými dialekty, ale v novinách se ve všech arabských státech píše spisovnou arabštinou.[11]

Zkoumáme-li titulky v arabských novinách, zjišťujeme, že současná situace v arabských a českých novinách je podobná. Např. pokud jde o syntaktickou [86]výstavbu, v obou jazycích převládají věty dvojčlenné slovesné. Ale v arabštině se vyskytují vedle dvojčlenných vět slovesných i dvojčlenné věty neslovesné, což vyplývá z podstaty arabštiny, která je jazykem jmenným, jazykem jmenných výrazů, zatímco český jazyk je jazykem spíše slovesným. Např. v egyptských novinách al-Ahram (Pyramidy), tj. v nejrozsáhlejších a nejstarších novinách v celém arabském světě, z 23. března 1996 je na první stránce 18 titulků, z nich je 13 tvořeno dvojčlennými větami slovesnými, např. Mubárak navštíví v létě Turecko (Mubárak jazur Turkija fi ’s-sajf).

Na rozdíl od češtiny jsou v arabštině titulky delší, a to vzhledem k tomu, že arabština je popisnější než čeština. Jak jsme uvedli, nejdelší titulek v studovaných novinách (MFD, LN a P) má 13 slov, zatímco v arabských novinách al-Ahram jsou titulky, které mají i šestnáct až osmnáct slov.

Titulky hrají v publicistickém stylu významnou úlohu a jsou klíčem k publicistickým textům. Jsou nástrojem, který umožňuje čtenáři proniknout k obsahu i smyslu textu. Upoutávají čtenáře, často je přimějí k tomu, aby si text přečetli celý. Podle titulků se čtenář v novinách, časopisech apod. lépe orientuje a mnohdy si vybírá k četbě právě ty příspěvky, jejichž titulky mají přitažlivou formu.

---

[1] M. Čechová a kol., Stylistika současné češtiny, ISV, Praha 1997, s. 183.

[2] P. Mareš, O překládání titulku filmového díla, NŘ 65, 1982, s. 128n.

[3] J. Bartošek, Novinové titulky, in: Jazyk a jeho užívání, FF UK, Praha 1996, s. 251.

[4] A. Jedlička, Základy české stylistiky, SPN, Praha 1970, s. 47.

[5] Dále v textu používáme podle J. Hrbáčka (M. Čechová a kol. Čeština – řeč a jazyk, Praha 1996) termíny větný ekvivalent místo tradiční jednočlenná věta jmenná, věta složená místo souvětí podřadné a souvětí místo souvětí souřadné. Tato souvětí jsou v uvedené mluvnici výpovědní spojení, pokládaná za nadvětný útvar textový.

[6] Srov. J. Hrbáček, d. cit. v pozn. 5, s. 261.

[7] Srov. K. Šebesta, Reklamní texty – jejich funkce a výstavba, Praha 1990; K zahajování reklamní (marketingové) komunikace v češtině, ČMF 77, 1995, s. 82–90.

[8] M. Čechová, Charakteristika administrativního stylu, NŘ 72, 1989, s. 1–10.

[9] J. Hrbáček, Úvod do studia českého jazyka, UK, Praha 1994.

[10] Srov. K. Šebesta, d. cit. v pozn. 7 (1990).

[11] A. Saber, K některým shodám vztahu mezi spisovností a nespisovností v češtině a v arabštině, ČJL 47, 1996–97, s. 32–4.

Naše řeč, ročník 82 (1999), číslo 2, s. 79-86

Předchozí Miloslav Vondráček: Příslovce a částice — hranice slovního druhu

Následující Jiří Kraus: Osmdesátiny Františka Daneše