Časopis Naše řeč
en cz

Charakteristika administrativního stylu

Marie Čechová

[Články]

(pdf)

-

Současná vyspělá civilizace má silně rozrostlou, někdy až přebujelou činnost administrativní, rokovací — jednací, má vypracovaný systém úředního styku, a tak vzrůstá potřeba věnovat pozornost této oblasti i z hlediska lingvo-stylistického posuzování a ovlivňování řečových rezultátů těchto činností i činností samých. Přitom tato oblast, z hlediska stylistického málo atraktivní, zájem stylistiků zatím příliš nepřitahovala. Jak je zřejmé, považujeme to za užitečné.

Dřívější stylistiky nevyčleňovaly samostatný styl administrativní; v rámci odborného stylu rozlišovaly oblast praktickou a teoretickou, přičemž k praktické oblasti přičleňovaly styl jednací, někdy projevy prakticky odborné a jednací ztotožňovaly,[1] dále k odbornému stylu řadily styl popularizační[2] (pozn.: teoretická oblast zahrnuje projevy vědecké). Obdobně, třebaže se mluví o vydělování samostatných úseků, které se v dosavadním vývoji stylově vyhranily, zařazují administrativně právní úsek do stylové oblasti odborné i Základy české stylistiky. Ty naznačily vývoj, který probíhá před našima očima: vyhraňování a osamostatňování dalších stylových oblastí. Jednou z nejvýraznějších těchto oblastí je právě oblast administrativní. Její postupné vydělování můžeme sledovat i u J. Mistríka.

V jeho starších stylistických pracích je administrativní styl zařazen do rámce jazykových stylů veřejného styku, uvádí se zde jako shrnující název odborný styl. Ve Slovenské štylistice (Bratislava 1965) se uvedená „skupina stylů“ člení na administrativní (rokovací, tj. jednací), naučný (odborný v užším slova smyslu) a publicistický styl. V nejnovější publikaci[3] se konstatuje, že administrativní styl je nejmladším stylem ve slovenštině.

Staré praktické slohové příručky školské věnovaly rozmanitým tzv. jednacím písemnostem výraznou pozornost (úředním dopisům, účtům, kvitancím, …), avšak s příchodem tzv. volného slohu do škol na přelomu 19. a 20. stol. tyto jednací útvary ustoupily. Jejich praktická po[2]třeba však nezmizela tím, že jazykovědné disciplíny a škola jim nevěnovaly pozornost, ba naopak, jejich praktická potřeba rostla. Se vznikem československé samostatnosti, zvláště pak s rozmachem života hospodářského a politického, s rozvojem řídicích funkcí zvláště v socialistickém státě se vyhraňovala stylová oblast oficiálních veřejných projevů úředního charakteru, takže se postupně vytvořil administrativní stylový typ.

I když nová středoškolská učebnice[4] v úvodní části (zpracoval K. Hausenblas) administrativní styl zahrnuje ještě do stylu odborného (a to prakticky odborného), dále se konstatuje jeho vydělení uvnitř stylové oblasti odborné (s. 194) a vymezuje se jeho funkce i formální znaky (zpracovala M. Čechová). Můžeme tvrdit, že se po obou stránkách administrativní styl vyhranil,[5] přitom jde o styl komplexní. Funkce řídicí (direktivní) jako příznačná pro administrativu je vázána na funkci sdělovací (zpracovací), a to odbornou funkci administrativních textů. Touto funkcí a pojmovým charakterem textů je svázán styl administrativní stále se stylem prakticky odborným, vyděluje se však z něho vyhrocenou funkcí řídicí a operativní (správní): administrativní styl odráží vzájemné vztahy mezi řídicími sférami společnosti (vertikální i horizontální) a mezi řídicí sférou a občanem (občany).

Autor (pisatel/mluvčí) administrativního textu ustupuje do pozadí, ale také osobní vztah k jednotlivému konkrétnímu adresátovi bývá zastřen, adresát může být „neosobní“, institucionální (adresátem bývá podnik, ústav, úřad). Tedy dalším výrazným prvkem administrativního stylu je existence tzv. právnické osoby, tou je buď autor, adresát, nebo oba. Jde o projevy zbavené subjektivnosti pisatele i vztahu k adresátovi.

Častý pluralitní adresát a nutná operativnost jednání vyžadují snadné a rychlé zpracování administrativních textů i možnost jednotného a rychlého zpracování vyžádaných údajů, což vede k silné standardizaci těchto textů. K výrazným znakům patří i převažující písemný charakter administrativních projevů, avšak nejde jen a výhradně o projevy psané.[6]

Z poslání těchto projevů vyplývají požadavky: věcná správnost spolu s výstižností, snaha po maximální objektivnosti. I tyto vlastnosti spo[3]jují administrativní styl se stylem odborným. Ne tak požadavky stručnosti, snadnosti a rychlosti zpracování, ty vycházejí z úsilí o ekonomičnost práce administrativních pracovníků; z toho, že spis téhož obsahu se mnohdy zasílá na různé instituce, řadě jednotlivců, ale jeho text se zpracovává jenom jednou, a to co nejstručněji, avšak zřetelně, určitě a co nejpřehledněji. Administrativní projevy mají umožnit jednotný výklad i jednotné zpracování (i statistické) získaných údajů (např. do přehledných tabulek, výkazů, hlášení).

Jednotlivé uváděné vlastnosti spolu souvisejí: stručnost souvisí s věcností i s rychlostí zpracování, přehlednost umožňuje rychlou orientaci v textu projevu.

Z požadavků kladených na administrativní oblast vyplývají vlastnosti jazyka administrativních projevů. Věcnosti sdělení se dosahuje citově neutrálními, jednoznačnými pojmenováními, často i víceslovnými, k přesnosti přispívají především termíny. Termíny tedy nepovažujeme za prostředky příznačné jen pro oblast odbornou. Také oblast administrativní má v praxi vypracovanou vlastní terminologii, pracuje ovšem i s terminologií různých oborů. Podle toho, které odborné oblasti příslušná administrativa slouží, se užívá např. termínů: odběratel, poplatník, urgence, faktura, splátka, dlužná částka, stanovená lhůta, platební výměr, daň (domovní, zemědělská, z příjmů, z literární a umělecké činnosti), smlouva (nájemná, pojistná, pracovní), řád (bytový, poplatkový, platový), pojistná událost i likvidace pojistné události …; frekventované jsou zde dále názvy měrových jednotek (měr, vah, časových údajů: metr, gram, sekunda, ), potřebné jsou číselné údaje (uvádějí se přesně na rozdíl od projevů řečnických, popř. publicistických), častější než jinde jsou vlastní názvy nejen osobní a místní, ale např. i názvy institucí a výrobků. Snaha o rychlost zpracování a ekonomičnost vyjádření vede v rovině lexikální k častému užívání zkratkových slov, někdy i ne plně spisovných (zamini, koldům, genštáb, řasy) a zkratek (VHJ, RaJ, PaM, n. p., spol.) a jejich odvozenin (rájenky) i značek (typ 512, T 80); jde však o to, aby byly identifikovatelné jak autorem projevu, tak jeho adresátem. V praxi se někdy zkratek a zkratkových slov nadužívá, a to vede k nezřetelnosti textu. Snahou po jazykové ekonomii vysvětlíme i užívání univerbizovaných výrazů, leckdy nespisovných. I administrativa má bohatý inventář ne (plně) spisovných termínů — výrazů profesních, popř. slangových. Nejde jen o názvy technických a administrativních pomůcek, jako koníček (posuvný jezdec), žrádýlko (náplň do sešívacího strojku — srov. univerbizované: sešívačka), jichž se užívá[4]v projevech mluvených. Kromě již uvedených typů nespisovných zkratkových slov a jejich odvozenin jde i o odvozeniny další, zvláště slovesné, tvořené pomocí předpon vy-, od- aj., srov.: aby požadavky byly vykryty, zprávu je třeba přeodsouhlasit …

Vcelku je oblast administrativní po stránce lexikální ve srovnání s jinými oblastmi omezená, používá se relativně nerozsáhlé slovní zásoby.

V rovině syntagmatické a syntaktické se projevuje úsilí po stereotypním úsporném, ale explicitním a jednoznačném vyjádření. V administrativní oblasti se ustálily, petrifikovaly určité obraty, spojení, fráze, vlastně „panely, bloky“ a šablony, které se zařazují do textu celé. Ty umožňují rychlou a jednotnou tvorbu textu. Např.: … na základě předběžného jednání s Vámi …, … jmenuji Vás členem … komise s účinností od …, smlouva vstupuje v platnost …, současně si dovolujeme upozornit …, kde Vám bude předán …, vyhovuji Vaší žádosti ze dne …, děkujeme předem za kladné vyřízení naší žádosti.

Typické je poměrně zhuštěné vyjadřování jednoduchou větou s vyšší frekvencí jmenných konstrukcí. Jmenný charakter vyjadřování se odráží i ve stavbě větné — objevují se jmenné věty jednočlenné, popř. dvojčlenné s elipsou sloves. Explicitnímu vyjadřování slouží jednoznačné spojky a předložky, přitom převažují knižní předložky a spojky. Srov. růst užívání podob oproti (ve srov. s proti) ve významu konfrontačním a podoby dle vedle podoby podle. Nivelizace původních předložek postihuje nejen oblast prostě sdělovací, ale i oblasti jiné včetně administrativní. Např. expanze předložky na (nediferencované užití, neodlišování sémantiky) na úkor jiných předložek: žádost na vedení podniku, zaslat na podniky VHJ.[6a] … Časté jsou sekundární předložky a předložkové výrazy (zásluhou, následkem, vlivem, v důsledku, vzhledem k, v souvislosti s; stále se ještě drží zastaralé: stran, z titulu, popř. jejich užívání i oživuje: potažmo, přičemž tyto výrazy se objevují nesourodě i v projevech jiných oblastí, např. i v projevu publicistickém a řečnickém). (Pozn.: z užívání už vyšly nebo vycházejí — dříve užívané — zastaralé formule (níže podepsaný, výše jmenovaný …), patetická oslovení[7] a pozdravy (např. Světu mír v odpovědi na reklamaci). Pomocí uvedených prostředků se vyjadřování stává explicitní, avšak někdy méně obratné. Běžné je užívání pasívních tvarů — M. Těšitelová[8] uvádí, že každé čtvrté až páté sloveso je v pasívu (viz smlouva byla vrácena, pracovní úkol bude splněn, byl jste přijat ). [5]Konstatujeme, že se tak děje i nad zásadu užívat opisného pasíva spíše u sloves dokonavých, srov. v projevech na jednáních, schůzích: bude hovořeno, jednáno, mluveno, je zmiňována (problematika), místo zvratného pasíva nebo aktiva. S tím souvisí i častá funkce podmětu jako patientu (je zpracován inventární seznam). Frekventované jsou multiverbizované jednotky, zvláště rozložené vazby slovesně jmenné (typ zajistit přípravu místo připravit — jiné je zajistit přípravu ve významu ‚připravit přípravu‘).

Administrativní projevy svým nedějovým charakterem, zaměřením na fakta, vedou k tomu, že v porovnání s jinými oblastmi (uměleckou, prostě sdělovací) mají vyšší frekvenci jmen: substantiv ve spojení s tzv. syntaktickými adjektivy (ve funkci přívlastku), ale i relativně vyšší frekvenci číslovek, naopak nižší frekvenci určitých slovesných tvarů. Z pádových konstrukcí je častý genitiv a nominativ. Genitivu adnominálního (závislého na podst. jm.) se někdy užívá nadměrně, dokonce i na úkor srozumitelnosti, a to hlavně tehdy, hromadí-li se substantiva stejného typu skloňování, zvláště verbální substantiva (podání hlášení vedení podniku); častý je i nominativ jmenovací: ONV Benešov, UK Praha; také vokativ — pád vcelku s nejnižší frekvencí — se objevuje v administrativních projevech relativně častěji — z potřeby oslovit adresáta projevu.

Obdobně jako pro odborné projevy je také pro administrativní oblast příznačný výskyt adjektivizovaných tvarů (příčestí a přechodníků) — často bez pomocného slovesa: vypuštěný, vyhotovený, podepsaný, započatý, poskytnutý, zajišťující, realizující, odstoupivší. V administrativě se bohatě využívá infinitivu, v tzv. funkci výzvové, zvl. při vyjadřování direktivních příkazů a zákazů.

Z určitých slovesných tvarů je častý oznam. způs. všech časů a neosobní tvary sloves (3. os.). V administrativních projevech se adresátům zpravidla vyká, častější je tedy i 2. os. mn. č.; 1. os. mn. č. se užívá v souvislosti s činností odesílatele: žádáme Vás, zasíláme Vám Za slohově nevhodné, zastaralé se považuje užití 2. os. mn. č. zvratných sloves typu žádáte se, vyzýváte se; tento typ vyjádření může vést i k věcné záměně (pracovníci se chválí, se vyznamenávají). Zde je na místě nezvratné aktivum: ředitel chválí pracovníky, nebo opisné [6]pasívum: byli vyznamenáni + 7. p. vyjadřující podmět (× sportovci se vyznamenali vynikajícími výkony). U pokynů, příkazů a zákazů se vyskytuje zcela logicky rozkazovací způsob.

V administrativních projevech se užívá častěji predikativ, zvl. modálních (je nutno, je třeba, možno, lze) vyjadřujících nutnost, možnost aj. voluntativní poměr pisatele (mluvčího) nebo adresáta k realizaci děje — to souvisí s funkcí administrativních textů — funkcí direktivní, popř. doporučující.

V oblasti morfologické se užívá tvarů spisovných, a to neutrálních, popř. knižních. Administrativní oblasti nejsou vlastní tvary hovorové. Odchylky od spisovné kodifikace morfologické nebývají v textech motivovány subjektivním přáním pisatele po originalitě ani po věcné výstižnosti, ale jde zpravidla o neznalosti kodifikačních pravidel, popř. kodifikačního předpisu. Z hlediska charakteru nedostatků se však vedle vnášení prvků (dříve nebo dosud) nespisovných (srov. např. tvary 3. os. mn. č. 4. tř. typu sázet, příč. min. u sloves 2. tř. typu tiskne …), objevuje i vnášení podob hyperkorektních ze snahy po podtržení spisovnosti.

V dané stylové oblasti se neprojevuje úsilí po variantnosti, pestrosti, expresívnosti a názornosti vyjadřování, neboť to by odporovalo snaze po věcnosti, snadnosti, rychlosti i jednotnosti vyhotovení, ekonomičnosti a stručnosti vyjádření. Pokud se subjektivita v textu projeví, je považována za nedostatek. Potřeba jednotného a rychlého zpracování administrativních projevů mimo jiné někdy potlačuje vyjadřování souvislé, takže se setkáváme i s agramatickým vyjádřením, s hesly a elipsami (tj. větami po formální stránce neúplnými). To na druhé straně vede k výskytu vysvětlujících přístavků.

Maximální rychlost, formulační snadnost a jednotnost zpracování údajů (i strojového) zajišťují předtištěné formuláře (dotazníky aj.). Ty adresát vyplňuje zpravidla heslovitě (bez slovesných přísudků).

Některé prostředky užívané a silně frekventované v administrativní oblasti bývají uživateli odmítány jako nesprávné. Motivace tohoto odmítání vyplývá z redundance a opakování těchto prostředků v některých projevech (příklady viz v Mluvnických a slohových cvičeních — např. i z hlediska celku je tato záležitost velice choulostivou záležitostí; srov. vysokou frekvenci sloves zajistit a provádět v práci M. Těšitelové[9]). Jde často o prostředky zhuštěné větné stavby, o jmenné konstrukce, o rozložení vazby slovesně jmenné, o multiverbizovaná [7]vyjádření. Jestliže tyto prostředky plní v dané oblasti určité specifické funkce, pak je nelze odmítat, ale také není vhodné přenášet je do oblastí jiných, kde nejsou funkční nebo kde jsou nepřiměřené situaci projevu. Jazykové prostředky je třeba vybírat s ohledem na stylotvorné činitele. Např. často se užívá ve veřejném styku v oblasti administrativní, odborně praktické i publicistické spojení typu zajistit (zabezpečit) realizaci projektu/splnění plánu.[9a] Vysoká frekvence těchto výrazů vede některé uživatele k odmítání slov zajistit, zabezpečit a spojení, v nichž se jich užívá, jako slov a spojení módních, neúčelných, málo obsažných, popř. neobsažných. Pokud spojení typu zabezpečit/zajistit splnění plánu znamená pouze ‚splnit plán‘ (dělníci svou prací zabezpečují splnění plánu), pak sloveso zabezpečit/zajistit nepřináší do spojení žádnou další informaci, je redundantní; toto spojení pouze signalizuje, že jde o oficiální veřejný projev. Jindy však takovéto spojení může mít význam odlišný od spojení bez slovesa zajistit/zabezpečit: instituce XY zajistí realizaci projektu (instituce sama nebude projekt realizovat, ale najde, určí, vybere někoho, kdo bude projekt realizovat). Je třeba však dbát na to, aby obdobná vyjádření neumožňovala dvojí výklad (zajistit pracovníky — obstarat je, aby na něčem pracovali × internovat je, protože se např. něčím provinili). Příklad ukazuje, že určitý prostředek je adekvátní pro určitou oblast, pro jinou je však zcela nevhodný (uvedený typ spojení není např. vhodný pro oblast konverzační). V praxi tedy vedle stálého vyčleňování nových stylových typů dochází současně a dialekticky k jejich prolínání. Jsme svědky i nežádoucího pronikání administrativních výrazů do oblasti publicistické.

V oficiálních, veřejných projevech administrativních se naproti tomu setkáváme s tím, že někteří pisatelé (popř. mluvčí) se snaží vyhýbat „přirozenému“ způsobu vyjadřování a usilují za každou cenu o vyjádření „vybraně“ spisovné. Výsledkem je pak projev strojený, nepřirozený, někdy i věcně nepřesný, slohově nevyvážený. Takový projev bývá přesycen zhuštěnými jmennými konstrukcemi, sekundárními předložkami, zastaralými výrazy apod.: na základě právě Vámi vyplněného dotazníku; námi již vícekráte urgovaný, leč nedodaný materiál; z titulu mimořádného významu; v zájmu urychleného vyhotovení. I administrativní oblast vyžaduje komplexní přístup, určovaný širšími normami než jen normami jazykovými. Na rozdíl od ostatních oblastí je administrativní oblast velice náročná na dodržování norem v ob[8]lasti věcné i formální, neboť administrativně právní předpisy musí být věcně správné, bez mezer, účelně formulované a měly by být i formálně dokonalé — to vše vyžaduje kvalifikované pracovníky — i po stránce jazykové. Očekává se dodržování předepsaných norem, takže autor má relativně malou volnost stylové volby; jak žánr, tak jazykové prostředky jsou předem určeny funkčními činiteli, textové matrice jsou petrifikované (ustálené). Vytváření administrativního textu je do značné míry profesionalizováno, je předmětem odborné výuky na ekonomicko-právně zaměřených školách, v nichž se pracuje s učebnicemi úřední korespondence, obsahujícími prototypy textů, modely, které jsou v praxi více méně naplňovány a dodržovány. Předpisy se týkají nejen obsahové a jazykové stránky textů, ale např. u úřední korespondence i formátu papíru, rozvržení jeho plochy, grafické úpravy (přitom grafická úprava často nahrazuje prostředky syntaktické).

Také laik často stojí před problémem vytvořit texty administrativní povahy, proto byla jejich produkce zařazena i do učebních osnov všeobecně vzdělávací školy. Ovšem škola nemůže dovést k úplnému zvládnutí množství stylových administrativních norem; plně může být administrativní styl uplatňován v profesní činnosti, tj. ve styku institucí navzájem, dále směrem od instituce k občanovi, méně pak směrem od občana k instituci.

V oblasti administrativní existuje tematicko-obsahová nestejnorodost, která se odráží ve značné žánrové rozmanitosti; počet žánrových forem, útvarů, je velký. Tyto formy se mezi sebou značně liší i charakterem jazykovým, zvláště v oblasti syntaktické. Konstatování,[10] že v administrativě převládají dlouhé věty, delší než v publicistice a v odborných textech se týká podle mého názoru jen jistých žánrových forem (předpisů, zákonů, …), nikoli např. prostých úředních oznámení a běžných zpráv.

V oblasti administrativní se uplatňuje celá řada slohových útvarů, žánrových forem: protokol a zápis; žádost, životopis, posudek; podnikový dopis, oběžník, objednávka, hlášení, výkaz, zpráva a oznámení, … Tyto formy by bylo možno třídit podle různých hledisek. J. Mistrík[11] člení projevy na dokumentární, oznamovací a heslové — kde se ovšem kříží hlediska (obsahové a formální).[12] Podle způ[9]sobu vyjadřování můžeme projevy administrativní rozčlenit na útvary textové a heslovité. Textové útvary (u Mistríka v r. 1965 kontextové) jsou zpracovány formou souvislého vyjadřování, jsou po stránce syntaktické stavby úplné, i když jejich textová soudržnost bývá slabší. Heslovité útvary nemají uvedené vlastnosti, jsou schematické, bez vypracování souvislostí, často rozčleněné do rubrik (nahrazujících členění do odstavců, popř. vět), používá se v nich linkování rovnoběžné i svislé, které člení údaje do dvou rovin (horizontální a vertikální). Sem patří: soupisy, dotazníky, inventární a jiné seznamy, školní vysvědčení, různé poštovní tiskopisy apod. Jak je zřejmé, využívají některé administrativní formy výrazného grafického uspořádání a členění a pracují s různými grafickými prostředky (typ a velikost písma, jeho „rozpalování“, podtrhávání, …).

Mnohých administrativních útvarů se používá i v jiných oblastech. Některé z těchto forem se vyskytují v publicistice (např. zpráva, oznámení, referáty, inzeráty, …), v oblasti prostě sdělovací, běžně dorozumívací (zpráva, oznámení, žádost, pozvánka). V textech uměleckých lze výběrově užít kteréhokoliv z nich; časté jsou např. umělecky zpracované životopisy slavných osob, objevuje se i protokol, např. ve Hře s ohněm M. Pujmanové; hlášení např. v Páralově Soukromé vichřici. Nejblíže administrativní oblasti stojí oblast odborná, mnohé z útvarů náleží k oběma oblastem, tak se v odborné oblasti právní, ekonomické vyskytují protokoly, zápisy, žádosti aj. Tady jsou časté přesahy.

Nejpříznačnější žánrovou formou administrativní je — zdá se — úřední dopis, který zaujímá centrální místo mezi projevy administrativní povahy. O přiřazení některých útvarů k administrativní oblasti můžeme vést diskuse — mají přechodný charakter. Z hlediska funkce i z hlediska jazykového je problematické zařazovat sem návod k obsluze spotřebičů. M. Těšitelová[13] ho řadí do kategorie útvarů administrativních; budeme ho spíše pokládat za útvar (prakticky?) odborný.

Jak jsme uvedli, některé textové útvary překračují rámec administrativní oblasti; užívá se jich i v oblastech jiných. Nejširší použití má zpráva, oznámení a referát, dále pozvánky a inzeráty. Vedle nich se uplatňují v dané oblasti útvary povahy dokumentární, zápis a protokol, tj. projevy s vyhrocenými požadavky na přesnost a úplnost. Z jednání na konferencích, seminářích a poradách se pořizuje zápis (zachycující podstatu jednání) a usnesení, o němž se hlasuje a které je pak závazné pro přítomné, resp. pro instituce, které přítomní zastupují, nebo protokol (obsahující doslovný a ověřený záznam výroků zúčastněných osob).

Pro širší veřejnost bývají určeny vyhláška — popř. můžeme jmenovat i plakát, [10]jehož cílem je reklama — a oběžník, z nichž zvláště první dva jsou náročné na formu zpracování po stránce výtvarné.

Drobnější administrativní útvary určené pro veřejná prostranství obsahují pouze stručné faktické informace; vynikají přehledností a grafickou úpravou, jimiž mají upoutat čtenáře. Právě v těchto útvarech se může vyskytnout se zřetelem na adresáta (jdoucího — jedoucího např. kolem plakátu nebo vyvěšené vyhlášky) vyjádření úsporné, eliptické, heslovité, nekohezní. Na rozdíl od vyhlášky oběžník není tak úsečně stylizován (třebaže i on má za úkol informovat, sdělovat, dávat příkazy a pokyny), oběžník také pokyny komentuje.

K běžným útvarům, jež zpracovávají i laikové, pracovníci z jiných oblastí, ale k účelům administrativním, patří žádost, životopis, posudek, popř. dopis instituci. Jak ukazuje jazyková praxe, pisatelé mnohdy neovládají zásady jejich zpracování, a proto by jim škola a jazykovědná osvěta měly věnovat větší pozornost.

Avšak také stylistická teorie by se měla soustředit na nevyřešené problémy, vyjasnit základní pojmy a jejich vztahy. Některá řešení jsme zde naznačili.

Terminologická označení administrativní, jednací, popř. úřední styl často fungují jako synonyma; u K. Hausenblase[14] vystupují vedle sebe označení styl direktivní (tj. styl příkazů, instrukcí, pokynů), styl jednací (rozlišený na obchodní a diplomatický), styl reklamní (což je zřetelně užší pojem). Z našich výkladů i ze staršího článku Hausenblasova vyplývá, že námi sledovaná oblast není jednolitá, v různých projevech se uplatňují základní funkce (direktivní, zpravovací) v různé míře, zvýrazňují se, popř. ustupují jisté vlastnosti.

Navrhujeme proto jako zahrnující střechový termín užívat výraz administrativní styl a do jeho rámce začlenit jako podstyly styl jednací, styl direktivní, popř. styly další (jako je reklamní, který ovšem spadá zčásti nebo spíše do stylu publicistického — vzhledem k výraznější funkci získávací). Hranice administrativního stylu s jinými styly, zvláště odborným a publicistickým, není zcela zřetelná, je difúzní, zařazení textu k té které oblasti by mělo být závislé na jeho převládající funkci (srov. stanovisko k stylu reklamy a návodu; ovšem odborně zaměřený text s převládajícím úředním charakterem a direktivní funkcí bychom pokládali za administrativní.).


[1] Srov. A. Jedlička a kol., Základy české stylistiky, Praha 1970.

[2] Srov. F. Daneš a kol., Kapitoly z praktické stylistiky, Praha 1957.

[3] J. Mistrík, Štylistika, Bratislava 1985.

[4] A. Tejnor a kol., Český jazyk I—IV, Praha 1984.

[5] Srov. M. Těšitelová a kol., Současná administrativa z hlediska kvantitativního, Linguistica XV, Praha 1985, s. 16.

[6] Jak tvrdí J. Mistrík, d. cit. v pozn. 3, s. 449.

[6a] Viz NŘ 64, 1981, s. 33—45.

[7] Ta se vyskytují u cizinců píšících česky.

[8] Srov. d. cit. v pozn. 5.

[9] Srov. d. cit. v pozn. 5, s. 12.

[9a] Viz M. Čechová, K užívání sloves zabezpečit, zajistit, NŘ 62, 1979, s. 17—22.

[10] Srov. d. cit. v pozn. 5, s. 86.

[11] D. cit. v pozn. 3.

[12] Jde o zjednodušenou klasifikaci proti Mistríkově publikaci z roku 1965.

[13] Srov. d. cit. v pozn. 5, s. 2.

[14] Srov. K. Hausenblas, Učební styl v soustavě stylů funkčních, NŘ 55, 1972, s. 150—158.

Naše řeč, ročník 72 (1989), číslo 1, s. 1-10

Předchozí Miloslava Knappová: Osobní jména cizinců na diplomech

Následující Miloslav Sedláček: Čárka před spojkou a

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1