Významy a funkce slova tedy (teda) v souvislých projevech

Ivana Kolářová

[Články]

(pdf)

-

Doklady z textů různého typu ukazují, že mnohé navazovací výrazy jako slova významově méně vyhraněná mají schopnost vyjadřovat sémantické vztahy různé povahy. Tuto vlastnost má i konektor tedy, resp. jeho varianta teda.[1] Jeho užití znamená především návaznost na to, co se stalo, nebo na to, o čem se mluvilo dříve. Příklady ukazují, že v některých kontextech bývá slovo tedy/teda synonymní s vyjádřením „z toho vyplývá, že…“; „můžeme to tvrdit proto, že to vyplývá z předchozího textu“[2], srov.:

(1) Lékařství je věda, je to aplikovaná biologická věda. Logika napovídá, že by jeho etika měla být dokonale harmonická s obecnou etikou biologickou. Přitom bývá etika nejobvykleji chápána jako soustava morálních norem směřujících k dosažení a udržování souladu chování a jednání lidí s nejobecnějšími postuláty dobra, pravdy a krásy ve smyslu antických ideálů, souladu se vším, co je objektivně správné. Etiku tedy vytvořil rozum a cit člověka, zkušenost lidské společnosti.

(2) A není sporu o tom, že – pokud je člověk svou neodpovědností zcela nezlikviduje – bude se vyvíjet dále. Úspěšnost vzniku, udržení a evoluce života tedy implikuje jeho vlastní, inherentní zákony a zákonitosti, jeho vnitřní řád.[3]

Slovo tedy, resp. teda může také vystupovat jako ukazatel vztahu důvodově-důsledkového, vymezitelného takto: „na základě toho, co jste řekl, je možno vyjádřit“; „z toho, co bylo řečeno/co předcházelo, plyne“; „na základě toho, co bylo řečeno, teď říkám…“, srov.:

(3) „Takže, milý pane,“ uzavřel neradostně Herbert Legner, „já od dětství moc dobře vím, co to může znamenat, když takový prkno se svým jménem máte znenadání před barákem.“

„Vy se tedy domníváte, že je to výzva k tomu, abyste ten balíček vrátil?“ (Ukázka stylizované komunikace literární)[4]

[119]Z významového hlediska je důvodově-důsledkovému vztahu blízká sémantická souvislost vyjádřená slovem tedy v textech (4) a (5); je možné chápat ji jako podmínkově-důsledkovou ve významu, který vystihují slova: Když je to tak, …, srov.:

(4) A v tom případe zbudou už jen ty euforický látky, ty drogy, které musí vytvořit takový krásný … ohromně štastný pocit. Já těm lidem závidím. Jsou námitky, že tedy to nemůžou být drogy, protože ten zážitek je naprosto dokonalý… (tj. Jsou námitky, že když je to tak, nemůžou to být drogy).

(5) A: No jestli … X je taky třeba nevím vodkad, ale má to blízko, ale kvůli tomu, že má blbej spoj do těch Litoměřic, protože bydlí na nějaký vesnici, tak má koleje.

B: Tak já taky teda napíšu, že musím přestupovat.[5] (tj. Když je to tak, Tak já napíšu…).

Slovo tedy však může v textu fungovat jako odkazovací prostředek s významem: Tak jak se stalo/Jak víte/Jak jste poznali…, srov.:

(6) Pochrchlávaje a hekaje po dlouhém průvodním řízení, odebral se mimo řádný senát k poradě, jež se konala ve stínu posvátné olivy.

„Tak pánové,“ zívl Hypometheus, předseda senátu. „Ale že se nám to zatrápeně protáhlo! Já myslím, že bych nemusel ani podávat résumé, no, ale aby nebylo formálních námitek – Tak tedy obžalovaný Prométheus, zdejší občan, byv pohnán před soud…“[6] (Začátek povídky)

Slovo tedy v textu (6) odkazuje na skutečnost, která v předchozím textu explicitně vyjádřena není, pouze je některými výrazy (slovy předseda senátu, napovídajícími, že předcházelo soudní jednání; obratem obžalovaný Prométheus, zdejší občan, byv pohnán před soud…) implikována. Slovo tedy v textu (6) vlastně funguje jako pouhý prostředek připomínací, ale také jako signál předpokladu autora (spisovatele) o určitém zkušenostním komplexu čtenářů, umožňujícím pochopit podstatu návaznosti tohoto textu povídky na události, které se mohly odehrát dříve.

Texty (3), (4) a (6) ukazují, že slovo tedy, resp. teda může být z hlediska významu a funkce synonymní s jinými navazovacími prostředky – např. s takže v (3), tak v (4), (6). V určitém kontextu se výrazy tak, takže a tedy mohou vzájemně zastupovat.[7] Kromě toho se v textu (6) slova tak a tedy jako výrazy se [120]stejnou funkcí kumulují; na základě toho by bylo možné usoudit, že jedno z nich je užito nadbytečně a mohlo by být vypuštěno. Nabízí se pak otázka, zda slovo tedy již nepovažovat za výraz, jehož úloha má blízko k úloze výplňkové.

Srovnání sémanticky blízkých funkcí slova tedy, resp. teda v textech (1), (2), (3), (4), (5) a (6) poukazuje nejen na značný vliv kontextu při interpretaci jejich významové platnosti, ale může sloužit také jako doklad toho, jak pochopení funkce slova tedy, resp. teda napomáhá porozumění textu, jak se toto slovo podílí na vytváření smyslu komunikátu.

Případy (7) a (8) ukazují, že tedy, resp. teda mohou vystupovat také jako ukazatelé významových vztahů od důsledkového (důsledkově-podmínkového) již vzdálených, totiž jako navazovací výrazy synonymní spojovacím prostředkům s přípustkovou funkcí – sice, ačkoli, i když (srov. 7, 8):

(7) Je to blbý teda, ale já prostě … já ji mít nebudu… (teda = ačkoliv je to blbý, já ji mít nebudu).

(8) A: Jitko, máš ty vůbec ráda třeba heavy metal?

B: No … takhle, já se nebráním vůbec žádný muzice, ty se teda směješ, kdybyste ho viděli, toho Jakuba, to jako vypadá, že bych měla říct, no to nenávidím, to jo… (No … takhle, já se nebráním vůbec žádný muzice, i když ty se směješ, kdybyste ho viděli…).

V promluvách (9), (10) funguje jako prostředek vyjadřující vztah mezi dvěma výrazy ve výpovědi, který je možné vyjádřit slovy „mám na mysli“, „konkrétně“, popř. „respektive“, „eventuálně“; tedy, resp. teda stojí před částí výpovědi, ve které je upřesňován, blíže vysvětlován výraz stojící před ním:

(9) To je záležitost hudby, a teďka … abysme nezůstali v tý literatuře jenom u Karla Maye, já nevim … máte pocit, že to, co dneska působí na děti, zejména teda na tu mladší generaci, že sou knížky? (zejména teda na tu mladší generaci = přesněji řečeno, mám na mysli, respektive na tu mladší generaci).

(10) Za prvé se těším na děti … jako fakt teda … tady na ty dle děti… (… jako fakt teda … tady na ty dle děti… – mám na mysli tady na tyhle děti).

V textu (10) se slovo teda spojuje s dalšími výrazy, zdůrazňovacím fakt a výplňkovým jako. Bylo by možné chápat je nejen jako synonymum slov „respektive“, „přesněji řečeno“ apod., ale také jako výraz užitý nadbytečně, tj. jako výplňku.

Podobně jako v (9) a (10) se slovo tedy, resp. teda chová v (11) a (12). Signalizuje návaznost výrazů spojených tzv. vztahem zřetelově-vysvětlovacím s významem „co se týká“:

(11) … se hrálo skvěle … musím říct, že se to strašně líbilo, samozřejmě, já sem vůbec nevěděl, jak to bude přijato, my sme si všichni myslili, že vstupujeme opravdu do takového happeningu se studenty, protože já sem tam byl absolutně nejstarší, to bude všechno konzerva … a … z DAMU, takže tam je věkovej průměr vlastně o deset let míň než mám já. A mělo to obrovský úspěch, já teda … bylo to [121]fantastický, jeden vůbec z největších mého života… (já teda … bylo to fantastický = co se mě týká, bylo to fantastický).

(12) Nejčastěji poslouchám varhanní hudbu, hlavně tento styl … jinak doma teda máme … tatínek hraje i na basu… (jinak doma teda máme = co se týče domova, máme…).

K zřetelové platnosti má blízko fungování výrazu tedy, resp. teda ve výpovědi, v níž stojí před opravným vyjádřením, srov.:

(13) … když jedeme třeba … jedeme vlakem a sou tam takoví ti … z učňovských středisek nebo učilišt sem teda chtěla říct, tak si pouští ty svoje kazety…;

nebo následuje-li po slovu tedy, resp. teda vyjádření zpřesňující, vysvětlující:

(14) – Střílet ale dovedete, ne?

– Střílet, nač prosím? Tedy za války jsem uměl… Byl jsem lajtnantem na italské frontě.

(15) – Moment, ona měla přikrytou tvář? Proč?

– To pacienti dělají proti slunci. Teda ona byla přikrytá jenom trošku.[8]

(16) Mně se zdá, že kostely skutečně mají patřit církvi, tedy jako tomu fyzickému vlastníku.

V textu (13) – (16) bychom slovu tedy, teda připsali význam „přesně řečeno“ (upřesňuji), „přesněji řečeno“, popř. v (14), (15), (16) také „respektive“, „eventuálně“.

Textové úseky (8) – (16) ukazují, že navazovací úloha slova tedy, teda může být oslabena. V následujících příkladech je zřejmé, že nad funkcí ukazatelů konkrétních významových vztahů mezi výrazy ve výpovědi nebo výpověďmi v textu může u výrazu tedy, resp. teda získat převahu aspekt zdůrazňovací, vytýkací, a to ve výrocích vyjadřujících souhlas, srov.:

(17) S tím tedy můžeme souhlasit.

(18) Zkus to teda…;

popř. souhlas s odstínem rezignace. Pak slovo teda, resp. tedy vlastně znamená: když je to tak, když myslíš apod., srov.:

(19) No tak si tam teda běž (= Když myslíš, tak si tam běž).

Jako výraz zdůrazňovací se teda objevuje i ve výrocích znamenajících nesouhlas:

(20) Tak tam teda nepůjdu.

Posun významové charakteristiky slova tedy/teda se projevuje i v textu (21), ve kterém funguje spíše jako částice jistotní, signalizující přesvědčení mluvčího o platnosti toho, co sděluje, srov.:

(21) Nevím, a když sem se takhle ptala i těch kluků, co tam sou, tak ty se tam, to byl shodou okolností tady ten horní gympl, a tam je teda vidět, že mají ty rodiče poměrně bohatý, protože si tam vezli vysílačky… (teda = rozhodně, určitě).

[122]Právě od užití v pozici prostředku zdůrazňovacího souhlas a nesouhlas, při kterém má teda často také emocionální zabarvení (srov. např. 16, 19), vede cesta k užití tohoto slova v platnosti již naprosto odlišné – citoslovečné:

(22) No teda, tohle bych od tebe nečekal!

(23) No teda!! Teda!

Výpověď No teda! Teda! bychom mohli považovat za výsledek elipsy výpovědi typu (22). Stejně tak by však výrok No teda…, ale také následující bylo možno považovat za důsledky apoziopeze, srov.:

(24) Tak to tedy/teda…! To tedy/teda…!

U výroků (22), (23), (24) můžeme však pouze na základě znalosti kontextu a komunikačních podmínek usoudit, zda nesou emocionální zabarvení pozitivní nebo negativní (tj. zda signalizují příjemné, nebo nepříjemné překvapení mluvčího, popř. až rozhořčení).

Ukázalo se, že slovo tedy, resp. teda může fungovat v několika významech a funkcích, z nichž některé spolu souvisejí jen vzdáleně, a že významové oslabení může mít zejména v mluvených projevech za následek pokles těchto slov na úroveň částice zdůrazňovací nebo jistotní. Mohou také získat emocionální zabarvení a vystupovat v citoslovečné úloze. Nebyly opomenuty ani možnosti výplňkové platnosti slova tedy/teda (srov. 6, 10). V této pozici se může v jedné promluvě i několikrát opakovat, srov.:

(25) A je pravda, že to bylo organizovaný prazvláštním systémem, čili, ti národkáři mívali sedmičku osmičku a oboráři první až čtvrtou třídu … někdo to vždycky takhle šťastně rozhod. Tak jsem taky teda čekal, že budu mít tak nějak šest až osm a dali mi teda vybrat mezi první a třetí třídou, což jsem se teda velmi zděsil, protože mně svěřit malý děti, z toho jsem měl teda šílenou hrůzu…

Zejména při takovém způsobu užití bývá toto slovo pociťováno jako nadbytečné, jako výraz narušující soudržnost projevu. Podobně jako jiné opakované výrazy může mít retardační účinek, projev se tak tříští a někdy zbytečně prodlužuje. Současně je odváděna pozornost posluchače od obsahu sdělení.

V mluvených textech nejsou ojedinělé ani případy, ve kterých stojí teda na počátku promluvy; nevyjadřuje-li návaznost na předchozí kontext, můžeme předpokládat, že mluvčímu usnadňuje začátek projevu, tj. že funguje v tzv. platnosti „preparativní“ (pomocné)[9], srov.:

(26) Tak tedy, pane Wintře, vy nám neříkáte pravdu! uhodil na něho pan rada.

(27) Tak tedy, paní… ehm Šulcová, jak se to stalo? Kdy jste slyšela střelnou ránu? optal se pan Mrázek.[10]

(28) Tak tedy … už jsme uváděli…

[123]V (26), (27) svědčí přerušení výpovědi po vyslovení slova tedy/teda o potřebě mluvčího vytvořit časový prostor pro promyšlení si způsobu vyjádření (v 26 způsobu oslovení). V (28) však můžeme za preparativní, pomocný vyjadřovací prostředek považovat vlastně celou takto formulovanou výpověď, podobně jako např.: (Tak) tedy začněte. (Tak) tedy co potřebujete? (Tak) tedy k tomu problému…

Užívání slova tedy, popř. teda v preparativní platnosti bývá (podobně jako užívání v platnosti výplňkové) považováno za nadbytečné, a to zejména tehdy, opakuje-li se na počátku více výpovědí v delší promluvě nebo v rozhovoru. Slovo tedy/teda se takto – vedle slov tak, takže, ale také jako, prostě, vlastně řadí k výrazům, z kterých se mohou stát slova „návyková“ a jejichž výskyt v mluvených textech bývá někdy kritizován v souvislosti s hodnocením kultury mluveného vyjadřování.

---

[1] O funkcích slova tedy, resp. teda srov. Slovník spisovného jazyka českého VI, 1989, s. 126.

(Jak v textech z literární komunikace, tak v citovaných odborných textech jsou slova tedy zdůrazněna proložením autorkou pro potřeby tohoto příspěvku.)

[2] K. Svoboda, Souvětí spisovné češtiny, SPN, Praha 1972, s. 34. Slovo tedy bývá synonymní se spojovacími prostředky a proto, tudíž.

[3] J. Šmarda, K etickým problémům, Univerzitas, Revue Masarykovy univerzity v Brně 1997, č. 1, s. 7 (příklad 1), s. 7–8 (příklad 2).

[4] J. Moravcová, Spiknutí mrtvých duší, Signál, Praha 1995, s. 9.

[5] K. Svoboda, d. cit. v pozn. 2, s. 199. K. Svoboda zde dokazuje, že obsah věty s tedy je vyvozen z obsahu anteponované (závislé) věty podmínkové.

[6] K. Čapek, Kniha apokryfů, Čs. spisovatel, Praha 1955, s. 7.

[7] K. Svoboda, d. cit. v pozn.2, s. 89.

Též F. Hladiš, K slovnědruhovému a stylovému uplatnění výrazu tak v mluvených projevech, NŘ 51, 1968, s. 210–218.

I. Kolářová, O některých funkcích slov tak a takže v mluvených projevech, Český jazyk a literatura 46, 1995/96, s. 167–172.

[8] J. Marek, Panoptikum hříšných lidí, MF, Praha 1971, s. 58 (příklad 14), s. 74 (příklad 15).

[9] O. Müllerová, Mluvený text a jeho syntaktická výstavba, Academia, Praha 1994, s. 57. O. Müllerová charakterizuje tuto funkci jako „formulační“.

[10] J. Marek, d. cit. v pozn. 8, s. 58 (příklad 26), s. 74 (příklad 27).

Naše řeč, ročník 81 (1998), číslo 2-3, s. 118-123

Předchozí Marie Čechová: Ženská specifika školní komunikace

Následující Jan Obdržálek: Gramatické obtíže u názvů fyzikálních jednotek