Časopis Naše řeč
en cz

Soupisy a sbírky

Albena Rangelova

[Drobnosti]

(pdf)

-

V novém lexikálním materiálu se často setkáváme se složeninami tvořenými s prvky -grafie a -téka, které jsou pozoruhodné mimo jiné tím, že svým původem a významem tíhnou k slovním základům a svým fungováním k slovotvorným formantům, sufixům. Slova, ve kterých se uplatňují, tvoří někdy dvojice typu bibliotéka – bibliografie, filmotéka – filmografie, přičemž nové slovo může dvojici doplňovat (diskografie vedle diskotéka), anebo jsou nové oba členy, jak je tomu u videotéka – videografie. Jak ukazují další složeniny, není tato paralela pravidlem, např. u videofilmotéka a klipotéka je protějšek s -grafie potenciálně možný, u vinotéka, hobbytéka však ne – jde patrně o jistá mimojazyková omezení.

Zde chceme upozornit na nejnovější lexikální vývoj v tematickém okruhu vymezeném v názvu tohoto příspěvku, nebudeme se tudíž věnovat celému sémantickému spektru prvků -grafie a -téka. O něm se můžeme ostatně informovat ve slovnících: formant -grafie znamená zapisování, popisování, kreslení, rýsování, tisk (Slovník spisovného jazyka českého, shodně též Slovník cizích slov L. Klimeše, 1994[1]). V případě -téka se uvádějí významy 1. schránka, 2. sbírka (Akademický slovník cizích slov, 1995). První části podobných složenin obvykle označují (anebo jen naznačují) to, co je objektem či prostředkem implikovaného děje. Proto bývají podstatná jména s druhým [220]komponentem -grafie zařazována mezi dějová složená jména (tvořená derivačně-kompozičním postupem), u kterých je dějovost potlačena a do popředí se dostávají významy jako ’výsledek děje’ (monografie), ’obor’ (polygrafie)[2]; častěji jsou různé možné interpretace složenin rozlišené až v kontextu (např. bibliografie, fotografie, sonografie ap., které lze navíc interpretovat i jako ’metoda, postup’ nebo široce pojatá ’činnost’). U složenin s formantem -téka je dějový element ’sbírání, vytváření (sbírky)’ potlačen ve prospěch významů substanciálního a místního: ’sbírka’ nebo ’místo, kde se sbírka nachází’.

Uveďme několik příkladů nových složenin v širším kontextu[3]:

diskografie
Kompaktní disk vydavatelství Traditional Line představuje zajímavý doplněk jeho diskografie; Diskografie Guns N’ Roses je atypická: první deska sice vznikla jako regulérní album, ale další titul byl rozdělen na stranu akustickou (Roses) a heavyrockovou (Guns); Album mi v tom dobrém slova smyslu připomnělo ty nejlepší desky z folkrockové přihrádky mé diskografie

videografie
V závěru knížky nalezneme Zappovu podrobnou diskografii a videografii;

videotéka
Činnost se dělí na tři oblasti: zajišťování kulturních akcí…, provoz knihovny a videotéky a výuka francouzštiny; Vojáci jsou ve službě prakticky 24 hodin denně a nemají ani mnoho času na využívání knihovny a videotéky, jimiž je vybaveno sídlo praporu; K dispozici je videotéka, obsáhlé propagační materiály a výpočetní technika.

vinotéka
Sklepení domu U Rotta poskytlo prostor pro největší pražskou vinotéku i archivní vinný sklep s klimatizací.

klipotéka
Máme klipotéku tisíce klipů, tisíc kazet s klipy ze všech možných žánrů.

Nová pojmenování tohoto typu (soupisů a sbírek) se vyskytují především na stránkách tisku a mohou mít různý osud: některá z nich pozvolna přecházejí do běžné komunikace, jistý okruh zůstává vázán na úzce profesionální (odbornou) sféru[4], jiné nové složeniny jsou zase projevem snahy o ozvláštnění projevu nebo potřeby rychlého rozřešení „pojmenovacího úkolu“, a tím jsou i stylisticky příznaková (srov. např. přiležitostně utvořené složeniny hobbytéka, kazetografie).

Novotvary neutrální obvykle pojmenovávají jistý nový jev, který je společensky dostatečně relevantní (např. z oblasti zábavy), a to podporuje rychlou uzualizaci nových pojmenování. Jazyková tvořivost se v nich projevuje v uplatnění modelové motivovanosti už existujícími slovy – opakuje se totiž jejich strukturní význam: [221]srov. diskografie, videografie na pozadí bibliografie, filmografie – „soupis děl vyjádřených první částí složeniny“, resp. klipotéka, videotéka vedle bibliotéka, filmotéka – „sbírka děl, vyjádřených první částí složeniny“.

První členy pozorovaných složenin jsou zpravidla cizího původu (výjimku představuje vino-, které vytváří hybridní kompozitum vinotéka). Mohou mít na jedné straně substantivní povahu, např. film, klip, hobby. Na straně druhé to mohou být komponenty utvořené krácením původního fundujícího slova na jeho první člen, který pak v složenině zastupuje význam celého složeného slova (video-). Přední částí může být i jiná složenina jako celek, srov. videofilmotéka, videoklipotéka, které pojmenovávají sbírky videofilmů, videoklipů[5]. Případ disko- je zajímavý i sám o sobě: formálně se sice shoduje s první částí zastupující význam celého slova, jak je tomu u jiných nových slov, např. diskomóda, diskosvětlo, diskomaraton aj., jde však o substantivní základ se spojovací samohláskou disk-o-. Protějšek diskografie se totiž váže jen na jeden význam slova diskotéka, a to „sbírka gramofonových desek a jiných zvukových záznamů“ (viz podtržené výrazy v příkladech, srov. též už zmíněný příspěvek I. Bozděchové).

Sociální podmíněnost vzniku nových pojmenování se odráží mimo jiné v tom, že při realizaci slovotvorných možností lze pozorovat jistá omezení mimojazykového rázu. Jde o to, že objekt vytváření sbírek a soupisů musí být společensky dostatečně relevantní, v případě -grafie jde navíc o díla autorská, tvůrčího rázu, většinou zveřejněná – knihy, publikace, filmy, desky, alba, klipy apod. Jejich označení slovotvorným prvkem by mělo taky být dostatečně zobecněné – svědčí o tom stylistický efekt příležitostných složenin typu kazetografie (Domácí kazetografie se obohatila další zbytečností). Je nutno upozornit, že u -téka je toto omezení překonáno v složeninách vinotéka, hobbytéka, kde jde spíše o věci než o autorská díla.

Pozorované jednotky ilustrují i různou míru shody mezi strukturním významem a významem lexikálním. U slov jako bibliografie – ’soupis knih (publikací)’, filmografie – ’soupis filmů’, klipotéka – ’sbírka klipů’, vinotéka – ’sbírka vín’ je míra shody velmi vysoká. Lexikální význam je snadno vyvoditelný z významu strukturního díky relativní jednoznačnosti prvních částí slov. V případě diskografie a videografie však první část složeniny jen naznačuje předmětnou oblast: disk – nosič zvuku, video – videozáznam, videosnímek, videoprodukce, hobby – předměty sběratelského zájmu anebo zájmová činnost vůbec. Proto jejich správná interpretace vyžaduje podporu kontextu a encyklopedických znalostí uživatele jazyka. Podíváme-li se však pozorněji na kontextovou realizaci, zjistíme, že videografie, diskografie zpěváka, skupiny, herce, interpreta, autora apod. lze interpretovat jako soupis jejich videoklipů, videosnímků, nahrávek (srov. v závěru knížky nalezneme [222]podrobnou diskografii a videografii zpěváka), ale též jako souhrn (vydaných) nahrávek autora nebo interpreta (srov. nejlepší desky z folkrockové přihrádky mé diskografie)[6]. U složenin s formantem -téka je interpretace také dvojí videotéka – sbírka nebo archiv videosnímků, videozáznamů (viz uvedené příklady), anebo místo, kde se sbírka nachází (navštívili jsme novou vinotéku v domě U Rotta; videotéka byla zajímavá i svým interiérem).

Rozšíření spojitelnosti těchto dvou komponentů může mít určitý vliv na jejich systémově zakotvené významy. U základu -grafie podporuje tento proces stabilizování sémantického prvku ’soupis’ a vyčlenění odstínu ’souhrn’ v jeho sémantickém spektru, kdežto u -téka vede k tomu, že se komponent ’sbírka’ může stát dominantní[7].

Z hlediska inovačních procesů v lexiku je rozšíření okruhu slovotvorných realizací formantů -grafie a -téka projevem mimojazykové podmíněnosti vzniku nových slov (existence společenské potřeby pojmenovávat nové jevy); z hlediska lexikálního systému je jejich uplatnění zároveň projevem dynamizující a systémově podporující role nových slov.


[1] Akademický slovník cizích slov (1995) neuvádí formant -grafie samostatně (snad pro rozmanitou konkretizaci významu v různých složeninách), i když se jinak druhé části složených slov pravidelně uvádějí (srov. -logie, -téka apod.), uvádí ji však Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1994) v přílohách.

[2] Viz I. Bozděchová, Tvoření slov skládáním, Institut sociálních vztahů, 1994, s. 82.

[3] Kontexty byly upraveny pro úsporu místa. Pocházejí ze sbírky nových slov Lexikálního archivu ÚJČ a jsou excerpovány z denního i specializovaného tisku (MF dnes, Lidové noviny, Folk & Country, Rádce spotřebitele aj.).

[4] Srov. příspěvek A. Polívkové Artotéka, NŘ 67, 1984, s. 112.

[5] Na rozdíl např. od dvojice diskotéka, videodiskotéka, kde je hromadění prvků video-a disko- podobné jen zdánlivě. V tomto případě jde o vnitřní determinační vztah video + diskotéka, tj. diskotéka s promítáním videoklipů, videofilmů (srov. příspěvek I. Bozděchové Diskosloženiny, NŘ 76, 1993, s. 103–104; o spojitelnosti formantu video- též článek L. Čižmárové Video, NŘ 73, 1990, s. 135–140).

[6] Není také bez zajímavosti, že v novém lexikálním materiálu se prakticky nevyskytují kontexty, kde by byla realizována procesuální interpretace slova diskografie (srov. např. I. Bozděchová, d. cit. v pozn. 5, s. 104, kde je na prvním místě uveden význam ’zaznamenávání a popis gramofonových desek’).

[7] Ostatně někdy bývá tento význam uváděn jako jediný, viz Slovník cizích slov L. Klimeše.

Naše řeč, ročník 80 (1997), číslo 4, s. 219-222

Předchozí Milan Hrdlička: Bratras neviděl?

Následující Vážení čtenáři,

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1