Časopis Naše řeč
en cz

Diskosloženiny

Ivana Bozděchová

[Drobnosti]

(pdf)

-

V posledních letech sledujeme v češtině expanzi složenin, ve kterých se jako první člen uplatňuje slovo disko. Podívejme se dnes na jeho původ a význam.

Výraz disko je přejetí z angličtiny. Pochází z řeckého diskos, odkud přešlo do latiny (discus = kotouč) a angličtiny. V angličtině vzniklo slovo disco zkrácením slova discotheque, které je francouzského původu a v angličtině se objevilo kolem r. 1954 jako označení zábavního podniku (viz např. Webster’s Ninth New Collegiate Dictionary, Springfield, Massachusetts, USA, 1988). Zkrácené slovo disco, které je zaznamenáno ve slovnících od r. 1964, má stejný význam, kromě toho však je to i označení pro druh populární taneční hudby.

V klasických jazycích slovo discotheca neexistovalo; je to francouzský neologismus utvořený z prvků klasických jazyků. Základ – -theca však byl obsažen v slově bibliotheca, které mělo v latině status řeckého kalku. Francouzské slovníky uvádějí u hesla discotheque význam ‚sbírka desek‘ od r. 1932 a význam ‚podnik, kde se tančí při reprodukované hudbě‘ od r. 1960 (viz Le Petit Robert, Paris 1972). Novější francouzské slovníky zaznamenávají ještě další dva významy: ‚nábytek určený k ukládání desek‘ a ‚zařízení, kde se půjčují desky‘ (viz Petit Larousse Illustre, Paris 1985). Jak francouzské, tak i anglické slovo discotheque označuje konkrétní podnik, kde jsou přehrávány desky, nikoliv pořad či zábavu. Protože má ve francouzštině (na rozdíl od angličtiny) i významy další, nahrazuje se v tomto významu někdy slovem dancing; toto původem anglické slovo nabylo ve francouzštině nový význam, který v angličtině neexistuje.

V češtině je výraz diskotéka zaznamenán už v Příručním slovníku jazyka českého (1. díl, Praha 1935-37): uvádí se význam ‚sbírka gramofonových desek‘. Hovorový výraz disko označuje v češtině: 1. diskotékovou hudbu, 2. diskotéku (tedy ‚veřejnou komentovanou přehrávku nebo zábavu mladé generace spojenou s tancem při reprodukované hudbě‘). Má platnost podstatného jména, které už v češtině zdomácnělo, a to se odrazilo i v počeštěném psaní disko (oproti anglickému disco). Objevují se však také spojení typu disko hudba, disko zařízení, ve kterých má platnost nesklonného přídavného jména. K podstatnému jménu disko nebylo zatím vytvořeno relační přídavné jméno (typu diskový), a proto jediným slovotvorným způsobem při jeho uplatnění jako slova motivujícího (výchozího pro tvoření členů dané čeledi) je kompozice. Stává se prvním členem vlastních, podřaďovacích, a to přivlastňovacích složenin, v nichž blíže určuje druhý (substantivní) člen (disko- ve významu ‚diskotékový‘).[1] Jsou to většinou neologismy, navíc stylově příznakové, které se stále nově tvoří a kterých se užívá zejména v oblasti taneční a populární hudby (např. diskokapela, diskotanec, diskopolka, diskoples, diskorej, diskomaratón, diskjockey/diskžokej) nebo v oblasti zábavy vůbec (např. diskopořad, diskopřehlídka, diskovarieté, diskoklub, [104]diskoherna, diskožebříček, diskobilance, diskohrátky, diskopovídání, diskopříběh, diskotrial, diskostřípky, diskostyl, diskooděv, diskomiss, diskotým, diskosvět aj.). Zastoupeny jsou složeniny s druhým členem původu cizího i domácího (v tomto případě jde o tzv. složeniny hybridní). I z uvedených příkladů je patrné, že právě hybridní složeniny převažují. Jsou svědectvím produktivnosti a živosti hybridního (a to kompozičního) tvoření slov.

Kromě slov disko a diskotéka bylo do češtiny přejato slovo disk. Také to přešlo z řečtiny a latiny do angličtiny. Má tam dva významy: disc – 1. kotouč (na tomto významu základním jsou založeny další významy speciální, např. ve sportu ‚touš‘, v medicíně ‚ploténka‘), 2. gramofonová deska. Ve významu obdobném jako v angličtině se slovo disk užívá i v češtině: disk = kotouč (a od něj utvořené přídavné jméno diskový = kotoučový), a to ve sportu (‚atletické náčiní k házení‘), v technice (‚součást strojů, přístrojů nebo zařízení ve tvaru kotouče‘), příp. v architektuře (‚medailón‘) nebo v motoristickém slangu (‚diskové kolo‘). Se slovem disk souvisí také výraz disketa (‚paměťové médium počítače‘).

Také slovo disk se uplatňuje jako první člen složenin, a to s významem: 1. kotouč (kotoučový) – např. diskoplán (‚sportovní letadlo s kruhovou nosnou plochou‘) nebo diskopatie (v medicíně – ‚změny meziobratlových plotének‘), 2. gramofonová deska (nebo týkající se gramofonových desek) – např. diskofil (‚milovník nebo sběratel gramofonových desek‘) nebo diskografie (1. ‚zaznamenávání a popis gramofonových desek‘, 2. ‚soupis gramofonových desek podle jistého hlediska‘).

Jak jsme uvedli výše, uplatňuje se slovo disko jako výraz módní hojně v oblasti zábavy při tvoření nejrůznějších názvů – kombinuje se s rozmanitými domácími i cizími podstatnými jmény tak, aby tyto názvy poutaly pozornost, působily efektně a lákavě. Užívá se jich také jako prostředku propagace, kde plní nejen funkci pojmenovávací, ale i funkci získávací. Podle doloženého materiálu složeniny se slovem disko tvoří otevřenou řadu pojmenování. Podle vývoje dosavadní praxe lze očekávat, že jich bude v souladu s rozšiřováním a zaváděním pojmenovávaných jevů i nadále přibývat.


[1] V materiálu námi shromážděném není doložen druhý, potenciální typ složenin, v nichž by disko- stálo na druhém místě, jako člen určovaný. Existence tohoto typu složenin však není vyloučena.

Naše řeč, ročník 76 (1993), číslo 2, s. 103-104

Předchozí Eva Macháčková: Sté výročí úmrtí Jana Nerudy

Následující Emanuel Michálek: Věčné stany

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1