Časopis Naše řeč
en cz

Artotéka

Alena Polívková

[Drobnosti]

(pdf)

-

Dostali jsme dotaz na význam a vznik slova artotéka. Zjistili jsme, že takto bylo pojmenováno speciální oddělení knihovny v Jižním Městě v Praze, v němž si lze půjčit obrazové dokumentace a publikace o výtvarných dílech, např. některou reprodukci či obrazový katalog reprodukcí, grafiky apod.

Základem první části složeniny je latinské slovo ars (2. p. artis), znamenající ‚umění‘, (zde zúženo na ‚výtvarné umění‘); základem druhé části je počeštěná podoba řeckého slova théké, znamenající ‚místo, kde se něco ukládá‘. Tato první složka bývá též původu řeckého; výjimky jsou ojedinělé, např. filmotéka, a nyní i artotéka. Podoba -téka je součástí i mnoha dalších složenin, z nichž některé jsou v češtině již dost běžné (např. bibliotéka, filmotéka, kartotéka, diskotéka). Jiné se objevují řidčeji a jejich užívání je většinou omezeno jen na odborné vyjadřování, např. fonotéka (‚sbírka zvukových zázna mů nebo nahrávek‘), pinakotéka (‚sbírka obrazů‘ čili ‚obrazárna‘) nebo glyptotéka (‚sbírka uměleckých sochařských děl‘).

Přestože je slovo artotéka u nás nové (v lexikálním archívu Ústavu pro jazyk český je první doklad z r. 1981), domníváme se, že především v odborném vyjadřování bude sloužit stejně dobře v češtině jako v jiných jazycích.

Naše řeč, ročník 67 (1984), číslo 2, s. 112

Předchozí Naďa Fuková: Demise z funkce, na funkci?

Následující Libuše Kroupová: Klasifikace sekundárních předložek z hlediska jejich tvoření

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1