Stržeň, ostržán

[Hovorna]

(pdf)

-

(N. Ř. IV, 77, 158). Stržeň (o jádru vředu a p.) říkají také u Kasejovic (prof. Sládeček podle svědectví řed. měšť. šk. v Nové Kdyni). Také v okolí sedlčanském a neveklovském; zde v rodě muž., ale obyčejně jen v 1. a 4. p., takže nelze říci, jak znějí pády ostatní, zdali stržně či strženě (odb. uč. Ant. Jirák na Žižkově). — Slovo ostržán se stejným významem žije v Tupadlech u Klatov a v okolních vesnicích, také na Domažlicku (v Loučimi, Černíkově, Rudolticích a j.; sl. uč. Al. Weinfurterová v Klatovech). Ostržeň (vostržeň) říkají ve Vel. Meziříčí na Moravě hnisu z vředu a podebranin (šk. r. Ant. Vorel). — V kyjovském kraji na Moravě říkají odumřelému jádru nežitu stržeň (2. p. stržňa atd.); Slovák z Dubnice u Trenčína však skloňuje (s týmž významem) stržeň, 2. p. stržeňa atd. (dr. Babíček v Brně; pucek, jak se v témže smysle také říkává, znamená vůbec něco zhustlého, ztlustlého a zakrnělého, na př. [256]malou sraženinu v chlebě, zakrnělý plod ovocný, chuchvalec v předivu, i malou, přitloustlou osobu a pod.). — Slova třeň, dřeň s pod. významy některými i jinými, známá ze slovníků i z přírodovědeckých spisů, sotva jsou příbuzná se slovem stržeň, které nám tak hojně bylo z lidové mluvy doloženo. Slovo číž (»morek«), které nám bylo posláno, aniž p. zasilatel sám je o jeho skutečnosti plně přesvědčen, je nám úplně neznámo.

Red. Holeček nás upozornil, že na Rusi znamená steržeň také místo v řece, kde je největší a nejmocnější proud (na př. na Volze). Také zde jde o jádro, v němž je jaksi soustředěna síla.

Naše řeč, ročník 4 (1920), číslo 8, s. 255-256

Předchozí Pecen

Následující Uvázati koně »o sloup«