Časopis Naše řeč
en cz

Stržeň

[Hovorna]

(pdf)

-

(IV, 77) »Na Moravě, v okolí Kroměříže (a podle Bartoše i jinde) má slovo stržeň (r. muž.) význam jádra, zárodku hnisavého nádoru. Tak na př. říká Hanák: »Vešel z té krtice (= z nežitu) veliké stržeň; veklačil (= vytlačil) z bolačke (nebo »z rane«) stržeň.« »Je jak stržeň« se říká o muži silném, jadrném. Mladší pokolení pomalu zapomíná, jak jsem se přesvědčil, na toto staré slovo; užívají ho jen lidé starší« (p. Jar. Simerský, odb. uč. v Peckách na dr.). — Podle zprávy p. Boh. Koutníka v Lišanech u Rakovníka říkají jádru boláku, vředu atd. v Drahotěšicích (v okr. třeboňském) stržán; na př. »už mu leze z nežitu stržán«. Tvar tento, jenž vznikl asi napodobením zhrubělých jmen jako dloubán, velikán, v dětské mluvě pesán atp., má Kott 7, 801 také od Č. Krumlova; podobné slovo je sršán, sršáň m. sršeň. — »V mém rodišti Polení, ale i jinde na Klatovsku se vředovému strženi říká vostržeň i vostržán (Dechtín u Klatov). »Vymáčkni si z nežida ten vostržeň, a budeš mít pokoj«, radívají u nás na venkově« (dr. Hostaš, konservátor min. nár. osv. v Klatovech). Ostržeň (r. žen., 2. p. -žně) má Kott 2, 427 s významem »jádro (rostlinné)« a »vaječník (zvířecí)« z Ranka. Se zmatkem, o němž jsme mluvili na str. 78, čteme toto slovo (v r. muž.) v »Kuchařstwij« z 16. stol., jež znova vydal Zíbrt r, 1891: »vyřež z nich (kdoulí) jádra i ten wostřen všecken« (u Zíbrta 69a, v původním tisku 20a; ostržen zde znamená vnitřní semeník kdoulového plodu).

Zdá se, že bývalo i jméno střež (anebo i stržě) ž. r., s významem v podstatě týmže (srv. círk. slov. strža, psané stroža), Jungmann píše střez; má doklad z nějaké bible (Ezech. 17, 3 strez cedrovú »medullam cedri«, srv. u Kotta 3, 710 doklad z bible Olomoucké) a z rukopisu o štěpování (1447), kde nelze ovšem rozeznati, říkalo-li se střez, strez, střež či strež, strzi či strži atd. V tomto ruko[159]pise se slovo to několikrát opakuje (s významem jádro, duše kmene nebo větve): až do sstrzi 7, při sstrzy 9, rozřež tomu rúbíku (= roubu) jádro nebo strez napoly 14, provrť… dieru až do strzie. Podle stržeň lze sotva čísti jinak než střež nebo strež, 2. p. strži, stržě. Divný tvar je 1. p. střež, místo něhož očekáváme strž; snad se tvar strž nějakou obdobou změnil v střež, anebo snad strež. Jiné slovo je ovšem strž (žen. r.), s významem »strhané místo v břehu, v hrázi«, doložené od 15. stol.

Při korektuře přidáváme ještě tyto zprávy. Stržeň (m. r., s 2. p. -žňa) je známo v Kunovicích na moravském Slovensku (Msgr. dr. Fr. Snopek), na Frenštácku (řed. Bedř. Fiala), na Prostějovsku (uč. m. šk. K. Pittich), vesměs o jádru (zhustlém hnisu) vředu nebo jiného boláku. Stržán (m. r.) v témže významě žije v Roušíně u Č. Krumlova, a je to slovo i v Č. Budějovicích známé (prof. Tom. Planský); na Chodsku tomu říkají vostržeň (ž. r., 2. p. -ženi), na př.: Nerejpej v tom, dokud není vostržeň zralá; vostálo tam eště kus vostrženi, ta muší ven (prof. J. F. Hruška). — Také jsme byli upozorněni, že snad netřeba hledati kmenové souvislosti v němčině (N. Ř. IV, 79). Říká se (na Chodsku) na př. »strhal se lék, strhala se ostalá káva, do níž nadrobeno chleba, strhá se i nedobrý ocet« (strhati se zde znamená asi sraziti se, utvořiti ssedlinu); odtud by mohlo prý pocházeti i slovo stržeň atd. Pak by ovšem musily dosvědčovati slov. jazyky, že za »s« byla původně polosamohláska (jer); a po něčem takovém není stopy. Aby nebylo nedorozumění, přidáváme, že i nám je stržeň slovo českého původu, jež má slova příbuzná v něm. stark atd. docela tak, jako dva, tři, máti atd. jsou slova původem příbuzná s něm. zwei, drei, Mutter.

Naše řeč, ročník 4 (1920), číslo 5, s. 158-159

Předchozí Schwarzenbergské království

Následující Studnice

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1