Časopis Naše řeč
en cz

Ke zpracování pomístních jmen ve Slovníku pomístních jmen v Čechách

Libuše Olivová-Nezbedová

[Články]

(pdf)

-

[1]Požadavek studia lexikálních systémů je zakotven už v tezích Pražského lingvistického kroužku z r. 1929.[2] Ve svém příspěvku chci upozornit na nutnost studia systému pomístních jmen.

Pomístní jména, tj. jména nesídlištních objektů pevně fixovaných v krajině, vznikla z potřeby orientace v terénu. Pomístní jména vznikají v určité době (hledisko historické), jsou pevně vázána na určitý objekt (hledisko geografické) a jsou jazykovým vyjádřením poznávacích schopností člověka (hledisko jazykové). Vědecký výklad pomístních jmen musí respektovat všechna tato hlediska.

Pomístní jména v Čechách jsou sice součástí slovní zásoby češtiny, ale tím, že jsou vázána na určitý objekt, stávají se značkou a v některých případech ustrnují na určitém stupni vývoje. Proto jsou důležitá pro poznání staré slovní zásoby (např. pozemek Klíč, kde klíč má význam ‚pramen‘[3]), jsou v nich zachovány odvozovací postupy dnes neužívané (např. pole Vaňkovské patřilo Vaňkovi) atd. U jiných se naopak vzhledem k jejich značkovosti stalo, že se jménu přestalo rozumět a došlo k mimořádným jazykovým změnám (např. pozemky na místě zaniklé vsi r. 1558 zvané Beliczko se r. 1652 a r. 1787 nazývají Beliwsko, v současnosti se jmenují V Belu[4]).

Materiál pomístních jmen, který byl získán z území Čech soupisem za pomoci velkého počtu místních spolupracovníků v r. 1963—1980,[5] je velice různorodý jak po stránce významové, tak i formální.

[209]Tento materiál pomístních jmen lze charakterizovat jako nářeční materiál synchronní, ovšem co do stáří velmi nestejnorodý, neboť obsahuje pomístní jména z dávných dob (řeka Vltava, vrch Oškobrh) přes pomístní jména stará 400 i více let (les Divina z r. 1558) až po pomístní jména vzniklá téměř v současnosti (pole U drůbežárny).

Nestejnorodost se vztahuje i na původ pomístních jmen. Ten je dán historickým vývojem Čech. Kromě pomístních jmen domácího, českého původu (pozemky V Kotibořicích) najdeme i pomístní jména zdomácnělá přejatá, a to substrátová předslovanská (hora Říp) a jména z němčiny (pozemky U cechouzu, Na pančuli), vzácně též přejatá cizí (kopec Rendezvous, čti randevú).

I co do frekvence je tento soubor nesourodý. Frekvence určitých slov a přípon v pomístních jménech závisí na tom, který znak objektivní reality byl vybrán jako rozhodující pro pojmenování. Ačkoliv pomístní jména pojmenovávají objekty jedinečné, mají tyto objekty některé znaky společné, např. tvar (Chlum = táhlý zalesněný kopec). Jindy naopak byl jedinečný objekt pojmenován podle znaku, který je vlastní jen tomuto objektu a žádnému jinému, např. pozemky Ve Vojeticích jsou na místě zaniklé vsi Vojetice. Proto vedle pomístních jmen vyskytujících se mnohokrát (U potoka) jsou i pomístní jména, která se vyskytnou několikrát (Na spravedlnosti), a pomístní jména, která se vyskytnou jen jednou (V Radomyšli).

Co do vzniku — pomístní jména vznikají jednak z apelativ (pole Vinice), jednak z vlastních jmen (pole Klicperka v katastru města Chocně náleželo před r. 1788 Klicperovi).

Pomístní jména jsou jednak přímá, tj. pojmenovávají objekt přímo podle některého rysu jemu vlastního (např. pole Černice podle černé barvy půdy[6]), jednak nepřímá, tj. pojmenovávají objekt podle objektu jiného (např. pole Za papírnou, U Darebnic).

Převážná část pomístních jmen má podobu neoficiální, lidovou. Převedeme-li to na rovinu spisovnost — nespisovnost, pak u mnohých pomístních jmen ani nejsme schopni určit, jak by zněla podoba spisovná, protože obdobné slovo ve slovnících češtiny vůbec není doloženo (např. Na šerpinách).

Po formální stránce — vedle častých nominativů (vrch Cecemín, řeka Chrudimka, pole Mušketýrovo) jsou především u pozemkových [210]jmen hojné i předložkové pády vzhledem k častým nepřímým pojmenováním (pozemky U šraňků, Nad Aldorfovic). Nepočítáme-li předložky a vzácné spojky, lze konstatovat, že hojná jsou pojmenování jednoslovná a pojmenování dvouslovná s přívlastkem shodným (Amerika, Na Kubíčkovým, Přední hony), řídká jsou dvouslovná s přívlastkem neshodným (Díly u kapličky), rovněž řídká jsou pojmenování více než dvouslovná (Horní dlouhé díly). Mnohá pomístní jména jsou doložena pouze v plurálu (např. V Malčicích).

Při zániku pojmenovaného objektu dochází k tomu, že pomístní jméno zanikne i s objektem, který pojmenovávalo, nebo přetrvává jako název objektu nově vzniklého na místě objektu původního. A právě pomístní jména, která přetrvávají po zániku objektu, jsou nesmírně cenná, neboť v nich je uchováno svědectví o dřívějších poměrech hospodářských, sociálních a kulturních (např. rybník Račkovec byl před r. 1820 vysušen, pozemkům na jeho místě se dodnes říká V Račkouci).

Tuto stručnou a ne úplnou charakteristiku pomístních jmen bylo třeba předeslat kvůli způsobu jejich zpracování. Nesmírně bohatý a různorodý materiál pomístních jmen z Čech lze totiž zpracovávat různým způsobem. Buď vykládat jednotlivá jména (např. Vráž,[7] U remonštangle[8]), nebo vykládat určité skupiny jmen (např. jména cest,[9] jména rybníků[10]) či typy jmen (např. pomístní jména vzniklá z apelativ, z místních jmen,[11] z osobních jmen,[12] z chrématonym[13]). Před[211]pokladem pro to, aby se na podkladě studia a rozboru pomístních jmen mohly dělat závěry obecnějšího charakteru, je podrobné a důkladné zpracování jednotlivých pomístních jmen. Z hlediska metodického je třeba připomenout, že máme obdobu ve zpracování jmen místních. Teprve Profousovo analytické slovníkové zpracování jednotlivých místních jmen v práci Místní jména v Čechách[14] umožnilo zpracovat tak závažnou syntetickou práci, jakou je Šmilauerovo Osídlení Čech ve světle místních jmen.[15] Stalo se východiskem i pro další syntetické studie, např. pro Luttererův Vývoj místních jmen a osídlení v povodí Orlic.[16] Pomístní jména, kterých je současným soupisem shromážděno v onomastickém oddělení Ústavu pro jazyk český ČSAV půl miliónu dokladů, by se měla především zpracovat obdobným analytickým způsobem, tj. způsobem slovníkovým. Toto slovníkové zpracování pomístních jmen by se pak stalo východiskem pro systémové zpracování pomístních jmen ve všech lingvistických i onomastických aspektech, např. pokud jde o slovotvorný systém pomístních jmen, o postavení pomístních jmen v systému jmen vlastních, o cizí prvky v pomístních jménech atd., ale také východiskem pro interdisciplinární studie o dřívějších způsobech hospodaření, o zaniklých osadách, o dřívějším rozsahu lesa a rybníků, o dřívější těžbě nerostů, o sociálním rozvrstvení venkova, o duchovním životě venkova atd.

Podotýkám, že onomastické oddělení souběžně s dokončováním soupisu pomístních jmen v Čechách, s excerpcí pomístních jmen ze soupisů a abecedním řazením dokladů zpracovávalo heslář pomístních jmen a připravovalo koncepci Slovníku pomístních jmen, jejíž první verze byla otištěna ve Zpravodaji Místopisné komise ČSAV 19, 1980, s. 184—193. Až do zcela nečekaného a neodůvodněného zastavení prací na Slovníku pomístních jmen v Čechách (který byl součástí státního plánu výzkumu) bývalým vedením Ústavu pro jazyk český ČSAV v březnu 1987 bylo na pražském onomastickém pracovišti zpracováno 7 000 heslových odstavců. Spolu s postupem prací na Slovníku se zpřesňovala a doplňovala jeho koncepce.

[212]Slovník pomístních jmen v Čechách zachytí jedinečná pojmenování jedinečných objektů nejen stejného druhu (např. jen vod), ale i různého druhu (např. vod, pozemků, vyvýšenin atd.), a to pojmenování přímá (rybník Netušil) i nepřímá (pole Pod Netušilem); zachytí tedy pojmenované objekty a zároveň rozliší, zda jde o přímé či nepřímé pojmenování těchto objektů. Vázanost pomístních jmen na objekt Slovník řeší uvedením lokalizace příslušných pomístních jmen, a to spolu s jejich frekvencí. U pomístních jmen vyskytujících se ojediněle je možno uvádět jejich lokalizaci přímo pomocí katastru příslušné obce, u pomístních jmen vyskytujících se vícekrát v různých částech Čech je nutno lokalizaci řešit jiným způsobem. Z toho plyne, že Slovník pomístních jmen v Čechách bude zároveň i slovníkem topografickým.

Ke každému pomístnímu jménu je třeba připojovat historické doklady. V tom případě by byl Slovník pomístních jmen v Čechách historickým topografickým slovníkem. Při obrovském množství materiálu pomístních jmen by to byl požadavek časově příliš náročný. Jsou totiž pomístní jména typu U řeky, Na kopci, u nichž nejsou historické doklady nezbytně nutné. Nejsou nutné ani u pomístních jmen typu Za papírnou, U šlejferny; zde by tyto doklady přispěly k určení stáří apelativních objektů, podle nichž nepřímá pomístní jména vznikla. Nezbytně nutné jsou ale historické doklady u pomístních jmen, a) jež nějakým způsobem vybočují ze systému pomístních jmen na území Čech (např. Bylina,[17] Wosindsie Berg[18]), b) jež svědčí o zaniklých osadách (např. Zábisko),[19] zaniklých apelativech (např. Padrť)[20] ap., c) jež se za použití dostupných příruček nedají vyložit (např. Na Habrku).[21]

Bude tedy patřit ke zvláštnostem Slovníku pomístních jmen v Čechách oproti a) dosavadním českým slovníkům apelativním, synchronním nebo historickým, jakož i b) dosavadním českým slovníkům oiko[213]nymickým,[22] že bude částečně synchronním topografickým slovníkem, částečně historickým topografickým slovníkem.

Slovník pomístních jmen zachytí jak jednoslovná, tak i víceslovná pomístní jména spolu s jejich různou lokalizací a frekvencí. To znamená, že víceslovná pomístní jména nelze zpracovat jen pod základním substantivem (např. Černý les jen pod heslovým slovem les). Víceslovná pomístní jména budou vyložena v heslových odstavcích každého plnovýznamového slova (tj. např. U Chocně u třetí kapličky pod heslovými slovy Choceň, třetí, kaplička). V apelativní rovině by víceslovným pomístním jménům odpovídala víceslovná pojmenování.

Z toho, že tvary pomístních jmen se vyskytují jak v nominativu, tak i v pádech ostatních, především předložkových, plyne v mnoha případech nutnost rekonstruovat nominativ jakožto heslové slovo. Kromě toho jsou pomístní jména velmi často v podobě nespisovné, je proto třeba ve Slovníku pomístních jmen vyřešit i otázku základní podoby heslového slova vzhledem k nespisovným dokladům.

Slovník pomístních jmen zachytí nějakým způsobem i to, jak se to které pomístní jméno vyskytuje na území Čech, tj. zda jde o pomístní jméno ojedinělé nebo vyskytující se vícekrát či mnohokrát.

V pomístních jménech jsou rovněž zachovány slovotvorné postupy z apelativní slovní zásoby dosud neznámé, např. tvoření příponou -ina ze jmen zvířectva (Čapina, Na čejčině,[23] Krkavčina[24]). I to je třeba ve Slovníku pomístních jmen v Čechách zachytit.

Z toho všeho, co bylo uvedeno výše, vyplývá složitost a obtížnost zpracování pomístních jmen ve Slovníku pomístních jmen v Čechách, nutnost vypracovávat nové postupy zpracování, které dosud v žádném slovníku apelativním či onymickém (tj. ve slovníku vlastních jmen) nebyly vypracovány a ověřeny. Jde o práci, jež nemá precedens, a to ani v literatuře zahraniční. Uvážíme-li, že heslář pomístních jmen z Čech obsahuje cca 45 000 položek, jde o práci obrovskou. Pro pracovníky [214]onomastického oddělení je velkým zadostiučiněním, že po 17. listopadu 1989 došlo k rehabilitaci práce na Slovníku pomístních jmen v Čechách. V r. 1991—1993 by měl být zpracován jeho úvodní díl.


[1] Předneseno na semináři Ústavu pro jazyk český ČSAV o Tezích Pražského lingvistického kroužku 27. 11. 1990.

[2] Teze předložené prvému sjezdu slovanských filologů v Praze 1929, in: U základů pražské jazykovědné školy, Praha 1970.

[3] K. Oliva, Zaniklá apelativa v současných pomístních jménech, NŘ 63, 1980, s. 244.

[4] L. Olivová-Nezbedová, Lokalizace zaniklé osady Bíleč (okr. Beroun) a výklad názvu, Zpravodaj Místopisné komise ČSAV (dále ZMK) 20, 1979, s. 51—59.

[5] L. Olivová-Nezbedová, Současný soupis pomístních jmen v Čechách, in: Slavica Pragensia 9, Praha 1976, s. 181—186.

[6] L. Olivová-Nezbedová, Apelativum „černice“ v pomístních a místních jménech, Onomastický zpravodaj ČSAV (dále OZ) 24, 1983, s. 105—108.

[7] F. Cuřín, Kapitoly z dějin českých nářečí a místních i pomístních jmen, Praha 1969, s. 99n.

[8] L. Olivová-Nezbedová, Výklad pomístního jména „Remonštangle“ a názvů podobných, ZMK 12, 1971, s. 103—119.

[9] L. Olivová-Nezbedová, Názvy cest a jejich třídění, in: Onomastické práce II, Praha 1968, s. 121—132.

[10] D. Kálalová, Jména rybníků na Novohradsku, ZMK 23, 1982, s. 318—329; táž, Jména rybníků na Jindřichohradecku, OZ 24, 1983, 91—104; táž, Jména rybníků na Protivínsku, OZ 25, 1984, s. 35—43; táž, Jména rybníků na Blatensku, OZ 26, 1985, s. 417—424.

[11] L. Olivová-Nezbedová, Pomístní jména v Čechách vzniklá ze jmen místních, NŘ 71, 1988, s. 76—82.

[12] E. Pokorná, Osobní jména v pomístních jménech v Čechách, ZMK 21, 1980, s. 569—581.
L. Olivová-Nezbedová, Pomístní jména v Čechách vzniklá sufixální derivací ze jmen osobních, OZ 30, 1989, s. 80—91.

[13] L. Olivová-Nezbedová, Chrématonyma v pomístních jménech, in: Chrématonyma z hlediska teorie a praxe, Sborník z 3. celostátního semináře „Onomastika a škola“, Brno 1989, s. 90—94. — Chrématonyma jsou vlastní jména a) společenských jevů, b) společenských institucí, c) předmětů a výrobků buď jednotlivých, nebo sériových.

[14] A. Profous, Místní jména v Čechách I—V, Praha 1947—1960 (IV. díl spolu s J. Svobodou; V. díl Dodatky k dílu Antonína Profouse napsali J. Svoboda, V. Šmilauer a další).

[15] V. Šmilauer, Osídlení Čech ve světle místních jmen, Praha 1960.

[16] I. Lutterer, Vývoj místních jmen a osídlení v povodí Orlic, Orlické muzeum, Choceň 1969.

[17] L. Olivová-Nezbedová, Výklad pomístního jména Bylina a uvádění historických dokladů ve Slovníku českých pomístních jmen, ZMK 19, 1978, s. 481—484.

[18] K. Oliva, Pomístní jméno Wosindsie Berg (okr. Tachov), ZMK 12, 1971, s. 678—681.

[19] L. Olivová-Nezbedová, Lokalizace zaniklé osady Zábdiší (okr. Beroun), ZMK 18, 1977, s. 72—76.

[20] K. Oliva, Pomístní jméno Padrť a jeho odvozeniny, ZMK 21, 1980, s. 32—36.

[21] L. Olivová-Nezbedová, Zaniklá osada Habersko (Habarště) v katastru obce Bzová (okr. Beroun), ZMK 18, 1977, s. 533—541.

[22] Viz pozn. 14 a L. Hosák — R. Šrámek, Místní jména na Moravě a ve Slezsku 1, Praha 1970, 2. díl, Praha 1980. Oikonymum je vlastní jméno sídliště, a to i pustého a zaniklého.

[23] L. Olivová-Nezbedová, Obecná jména místní tvořená příponou -ina z názvů zvířectva, NŘ 69, 1986, s. 166—167.

[24] L. Olivová-Nezbedová, Tvoření obecných jmen místních příponou -ina z názvů zvířectva, IX. slovenská onomastická konferencia, Nitra 26.—28. júna 1985, Zborník referátov, vyd. M. Majtán, Jazykovedný ústav Ľ. Štúra, Bratislava 1987, s. 196—201.

Naše řeč, ročník 74 (1991), číslo 4-5, s. 208-214

Předchozí Naděžda Kvítková: K přesvědčovací funkci v textech revolučního období po 17. listopadu 1989

Následující František Štícha: Několik poznámek o jazyce překladové prózy

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1