Časopis Naše řeč
en cz

Pomístní jména v Čechách vzniklá ze jmen místních

Libuše Olivová-Nezbedová

[Články]

(pdf)

-

Je všeobecně známo, že pomístní jména vznikají jednak z apelativ (obecných jmen), jednak z onym (proprií neboli vlastních jmen). Z onym se při vzniku pomístních jmen hojně uplatňují jména místní.

Na základě pomístních jmen, která jsem až dosud zpracovala ze současných soupisů těchto jmen a z archívního materiálu, a na základě jejich podrobného rozboru na katastru města Chocně[1] lze stanovit jednak typy pomístních jmen vzniklých ze jmen místních, jednak motivace, jež vedly ke vzniku takového pomístního jména. I když další zpracování pomístních jmen může počet typů ještě doplnit či rozšířit, již dnes je možno předložit základní schéma.

Mezi pomístními jmény vzniklými ze jmen místních lze vyčlenit dvě velké skupiny, a to I. pomístní jména, v nichž místní jméno není slovotvorně obměněno, II. pomístní jména, v nichž místní jméno je slovotvorně obměněno.

Je třeba dodat, že názvy existujících sídlišť bývají v místním úzu různě pozměněny oproti úřednímu znění, a to především hláskoslovně (např. místo Černýš je Černejš, místo Čímice je Cimice) a tvaroslovně (např. místo Čečín je Čečiny). To se potom odráží i v pomístních jménech vzniklých z takto pozměněných místních jmen. Stanou-li se místní jména pojmenovávající zaniklé osady součástí jména pomístního, zůstávají po jazykové stránce buď nezměněna (viz dále např. Krátoš, Ve Vostelčicích, Na Malčicích), nebo u nich dochází k jazykovým změnám nejrůznějšího druhu (viz dále např. přechod místních jmen Crhov a Jindřichova Lhota do plurálu — Crhovy, Na Lhotách, změnu názvu Jesenice nejprve v Jeseník a konečně v Jesínek[2]).

I. Místní jména, která se přímo (tj. bez odvození, složení, zkrácení) stávají pomístními jmény, jsou buď v nominativu nebo v předložkovém pádě, a to a) nerozvita dalšími slovy [77](např. Ochoz, Za Čeňovem), b) rozvita dalšími slovy (např. Na předních Lhotách).

1. Pomístním jménem se stává místní jméno v nominativu.

1.1 Jde o názvy pozemků a názvy rybníků ležících na místech osad, jež zanikly. Např. les a rybník Krátoš (Dráchov, okr. Tábor) na místě vsi Krátoš, jež zanikla;[3] les Crhovy (Horní Studenec, okr. Havlíčkův Brod) na místě zaniklé vsi Crhov.

Motivace: Převzetí jména osady, která zanikla a která ležela v těchto místech.

1.2 Jsou to jednotlivé případy názvů vyvýšenin a názvů pozemků, na nichž byly nebo dosud jsou umístěny trigonometrické body. V souvislosti s trigonometrickým vyměřováním Čech v prvé pol. 19. stol. a stanovením trigonometrických bodů byly totiž některé tyto body úředně pojmenovány přímo jménem sídliště, v jehož katastru nebo poblíž něhož ležely.[4] V mapových dílech vydaných v 20. stol. (mapy 1 : 75 000, 1 : 50 000, 1 : 25 000) jsou však mnohdy tyto názvy trigonometrických bodů uvedeny jako názvy míst, na nichž tyto body leží nebo ležely. Protože různé mapy byly používány jak obecními úřady, tak i jednotlivci, stává se, že za lidový název kopce nebo pozemku je vydáván název převzatý z mapy. Např. v katastru obce Nasavrky (okr. Chrudim) je jméno kopce Ochoz původně jménem trigonometrického bodu pojmenovaného názvem sousední osady.[5] Název pozemkové trati Česká Rybná, uvedený v mapě 1 : 50 000 u obce Česká Rybná (okr. Chrudim), je původně rovněž názvem trigonometrického bodu nazvaného podle sídliště, v jehož katastru se nacházel.[6]

Motivace: Převzetí jména trigonometrického bodu, který byl pojmenován podle blízkého sídliště a který ležel v příslušném místě.

2. Pomístním jménem se stává místní jméno v předložkovém pádě, a to pouze ve spojení s předložkami označujícími prostorové vztahy, tj. s předložkami do, k, na, nad, od (vzácně), pod, před, při (vzácně), u (nejčastěji), v, za, podle, vedle, kolem, mezi, proti.

Tento typ názvů se velmi často vyskytuje u pozemkových jmen. Přitom místní jméno je v těchto pomístních jménech buď názvem existujícího sídliště, nebo názvem sídliště zaniklého.

[78]2.1 Místní jméno v předložkovém pádě je názvem existujícího sídliště. Např. Pod Čibuzej (Hubíles, okr. Hradec Králové) — pozemky leží u hranic s obcí Číbuz; U Korosek (Vrábče, okr. České Budějovice) — pole leží v blízkosti sousední vsi Koroseky, která náleží do katastru obce Vrábče; Za Čeňovem (Stračov, okr. Hradec Králové) — pole leží v blízkosti místní části Čeňov, jež patří do katastru Stračova.

Motivace: Podle polohy pozemků ležících směrem k sousední obci nebo přímo u katastrálních hranic se sousední obcí (pokud jde o obce), podle polohy pozemků v blízkosti osady či místní části (pokud jde o osadu či místní část patřící do téhož katastru).[7]

2.2 Místní jméno v předložkovém pádě je názvem zaniklého sídliště. Např. Ve Vostelčicích, Na Lhotách (Choceň, okr. Ústí n. Orl.) — pozemky na místě vsí Vostelčice a Jindřichova Lhota, jež zanikly;[8] Na Malčicích (Zdice, Bavoryně, okr. Beroun) — pozemky na místě zaniklé vsi Malčice;[9] V Jesínku pod silnicí a V Jesínku u lesa (Kublov, okr. Beroun) — pozemky na místě zaniklé vsi Jesenice.[10]

Motivace: Pozemky na místě osady, která zanikla.

II. Pomístní jméno je z místního jména tvořeno odvozovacími postupy, přičemž odvozenina z místního jména je A. substantivum, B. adjektivum či substantivizované adjektivum.

Odvozeniny z místních jmen, které se stávají pomístními jmény, jsou:

1. V nominativu nebo v předložkovém pádě s předložkou v, na, např. Zábisko, Na Zábisku je les a lesní louka v Drozdově (okr. Beroun) na místě bývalé vsi Zábdiší, která zanikla;[11] Zahorská (Dubečno, okr. Nymburk) — cesta směrem do obce Záhornice.

2. V předložkových pádech pouze ve spojení s předložkami označujícími prostorové vztahy (s výjimkou předložek v, na), a to tehdy, když se objekt pojmenovaný jménem vzniklým ze jména místního stává objektem, podle něhož se pojmenovává objekt jiný, např. v katastru Chocně (okr. Ústí n. Orl.) se les patřící ke kostelu v Hemžích jmenuje Hemžský les, pozemky v blízkosti tohoto lesa se nazývají Pod Hemžským lesem, U Hemžského lesa.

Je-li odvozenina z místního jména substantivem nebo substantivizovaným adjektivem, může v pomístním jménu vystupovat buď bez rozvití dalšími slovy (např. [79]Chocenka — r. 1576 u Borohrádku název Tiché Orlice podle města, od kterého přitékala;[12] Na Čakovecké — pole, louky v Kvítkovicích, okr. České Budějovice, nazvané podle polohy v sousedství vsi Čakovec), nebo může být rozvita dalšími slovy (např. Na Čilecku nad písečníkem, Na Čilecku u Pančáku — pole v katastru obce Straky, okr. Nymburk, ležící v blízkosti sousední vsi Čilec). Je-li odvozenina z místního jména adjektivem, vystupuje v pomístním jménu vždy ve spojení se substantivem jako jeho rozvíjející člen, např. Vysocká cesta (Nepolisy, okr. Hradec Králové) — polní cesta z Vysočan do Lužce n. Cidl.

A. Přípony, jimiž z místního jména vzniká jméno pomístní ve formě substantiva, jsou tyto:

-ačka: Ojediněle se vyskytuje u názvů cest,[13] např. Kolíňačka (Vavřinec, okr. Kutná Hora) — hlavní cesta vedoucí přes Vavřinec směrem ke Kolínu; Nymburačka (Hradišťko, okr. Nymburk) — cesta z Hradišťka do Nymburka.

Motivace: Podle sídliště, k němuž cesta vede.

-ice: Je u názvů cest[14] např. Liberčice (Javornice, okr. Rychnov n. Kn.) — cesta z Javornice k obci Liberku.

Motivace: Podle sídliště, k němuž cesta vede.

-ka: Je častá u jmen vodních toků, viz všeobecně známé názvy řek Berounka, Chrudimka, Želivka, dále např. Čáslavka — potok tekoucí směrem na Čáslav a Čáslaví protékající.

Vyskytuje se rovněž u názvů komunikací,[15] např. Boleslavka (Veleň, okr. Praha-východ) se jmenuje cesta z Veleně do Staré Boleslavi; Čerčanka (Kolín, okr. město) je název železniční trati z Kolína směrem na Čerčany.

Ojediněle je také u názvů luk, např. Na Čakovce (Choratice, okr. Benešov) se jmenuje louka, která v katastru Choratic patřila obci Čakov.

Motivace: U názvů vodních toků podle sídliště, od něhož či k němuž vodní tok teče. U názvů komunikací podle sídliště, k němuž komunikace vede. U názvů luk podle sídliště (obce, dvora apod.), jemuž louky patřily.

Bylo by možné uvažovat o příponě -ka též jako o univerbizační příponě (srov. dále příponu -ák). Univerbizační příponou je přípona -ka v názvu nejvyšší hory Českého středohoří — Milešovky —, která se vypíná nad obcí Milešov a která je k r. 1521 doložena jako Milešovská hora.[16]

-sko: Je častá u názvů pozemků. Např. Činovsko (Jenišovice, okr. Jablonec n. Nisou) — les na místě zaniklé vsi Činov; Na Cimicku (Čepice, okr. Klatovy) — [80]pole a pastvina ležící směrem k sousední vsi Čímice;[17] Čiňovesko (Vestec, okr. Nymburk) — hon skládající se z polí, která „dříve patřila katastru obce Činěves“.[18]

Motivace: a) Pozemky na místě zaniklé vsi.[19] b) Pozemky ležící směrem k sousední obci nebo ležící přímo u katastrálních hranic se sousední obcí.[20] F. Cuřín tuto motivaci u jmen na -sko zaznamenává jako nářeční dodnes zachovanou v severovýchodních Čechách.[21] Na základě dokladů ze současných soupisů pomístních jmen lze konstatovat, že tato motivace je dodnes doložena pro celé Čechy. c) Pozemky patřící v katastru jedné obce obci jiné.[22]

Mezi přípony, jimiž vznikají ze jmen místních jména pomístní ve formě substantiva, je třeba uvést ještě příponu -ák, která se však od výše uvedených přípon odlišuje, neboť jde o příponu univerbizační. Z adjektiva tvořeného příponou -ský z místního jména vzniká touto příponou substantivum, např. Čepiňák (Čepinec, okr. Plzeň-jih) je název pro rybník zvaný též Čepinecký rybník.

B. Příponou, jíž z místního jména vzniká jméno pomístní ve formě adjektiva nebo zpodstatnělého adjektiva, je univerzální přípona -ský.[23]

Adjektiva se touto příponou tvoří a) od nezkráceného místního jména (např. Košetická jáma — pastvina v Nevřeni, okr. Plzeň-sever, pojmenovaná podle polohy směrem k sousední obci Košetice); b) od zkráceného místního jména, tj. ze základu místního jména (Kunětská — pole v Opatovicích n. Labem, okr. Pardubice, jejichž majitel byl z Kunětic), což je běžné v nářečí.[24] V. Šmilauer při tvoření nářečních adjektiv z místních jmen stanovil odsouvání přípon -ice, -ín, -any, -ník, -no, -ov, -ec.[25] Kromě toho se však odsouvá ještě přípona -ina a komponent -ves u složených místních jmen.[26]

[81]Tvoření příponou -ský je velmi časté u názvů vodních toků a rybníků, např. Čistecký potok (Doubravice, okr. Benešov), — potok pramení pod vsí Čistec a protéká vsí Doubravice; Černopilský rybník (Klášter, okr. Havlíčkův Brod) — rybník u samoty Černá Pila, která leží v katastru obce Klášter; Čejkovský (Čejkovice, okr. České Budějovice) — rybník v katastru obce Čejkovice. U názvů vodních toků jde vždy o dvouslovná pomístní jména, tj. adjektivum na -ský ve spojení s druhovým apelativem řeka, potok; doklad na jednoslovný název, tj. na zpodstatnělé adjektivum, zatím nemám. U názvů rybníků dvouslovná pomístní jména, tj. adjektivum na -ský ve spojení s druhovým apelativem rybník, zcela převažují nad zpodstatnělými adjektivy.

Také u názvů cest je tento typ pojmenování velmi častý, např. Zajecká cesta (Orel, okr. Chrudim) — cesta vede do Zaječic; Velická (Zbelítov, okr. Písek) — cesta do sousední obce Velké. Ve většině případů jde o spojení adjektiva na -ský s apelativem cesta, silnice apod., v menším počtu případů se apelativa cesta apod. neužívá, jde o zpodstatnělé adjektivum.[27]

I u názvů vyvýšenin je časté adjektivum na -ský z místního jména ve spojení s druhovým apelativem hora, vrch, kopec apod., např. Čanovský vrch (Malíkovice, okr. Kladno) — vrch v blízkosti Čanovic, což je osada v kastatru Malíkovic.

Rovněž v pozemkových jménech jsou adjektiva na -ský nebo zpodstatnělá adjektiva častá, např. Na kunčickým (Nechanice, okr. Hradec Král.) — pole směrem k sousední obci Kunčice; Srubský vokraje (Choceň, okr. Ústí n. Orl.) — louka leží na hranicích s katastrem sousední obce Sruby; Košinské lesíky (Červené Záhoří, okr. Tábor) — lesy patří rolníkům z obce Košín; Čimelická paseka (Varvažov, Zbonín, okr. Písek) — les, v němž „v době stávky místních dřevařů zpracovávali dříví dělníci až z Čimelic“.[28]

Motivace: U názvů vodních toků jde o sídliště, od něhož nebo k němuž vodní tok teče. U názvů rybníků a vyvýšenin jde o sídliště, a to v případě obce o sídliště, v jehož katastru rybník či vyvýšenina leží, v případě osady a místní části o sídliště, v jehož blízkosti rybník či vyvýšenina leží. U názvů cest jde o sídliště, k němuž cesta vede. U pozemkových názvů jde nejčastěji o tyto dvě motivace, jež mají nějaký vztah k příslušnému sídlišti, a to a) o polohu směrem k sousední obci nebo o polohu přímo u katastrálních hranic se sousední obcí (pokud jde o obec), o polohu v blízkosti sousední osady či místní části (pokud jde o osadu či místní část), b) o majetnický vztah, tj. pozemek v katastru jedné obce je nebo byl majetkem hospodářů (nebo obecním apod.) z obce jiné. Dále pak jsou to jednotlivé motivace nejrůznějšího druhu, vždy jde o vyjádření nějakého vztahu k příslušnému sídlišti.

[82]Pro starší dobu je třeba k univerzální příponě -ský doplnit na základě Profousových zjištění ještě příponu -ná, která „v jihozáp. Čechách … měla význam přivlastňovací jako naše -ský“.[29] Proto také podle Profouse Čepičná hora, pod níž leží ves Čepice, dostala jméno podle této vsi.


[1] L. Nezbedová, Pomístní jména na katastru města Chocně, diplomní práce na filozofické fakultě KU, Praha 1961.

[2] Srov. L. Olivová-Nezbedová, Lokalizace zaniklé osady Jesenice (okr. Beroun), Zpravodaj Místopisné komise ČSAV (dále ZMK) 19, 1978, s. 79—84.

[3] Srov. L. Olivová-Nezbedová, Zaniklá osada Krátoš n. Kratoš u obce Dráchova (okr. Tábor), ZMK 11, 1970, s. 356—363. — Za pomístním jménem se v závorce uvádí obec, na jejímž katastru se název vyskytuje, a okres.

[4] Srov. L. Olivová-Nezbedová, Jak souvisí názvy trigonometrických bodů s názvy kopců, ZMK 12, 1971, s. 388—401.

[5] Srov. d. cit. v pozn. 4, s. 395—396.

[6] Srov. d. cit. v pozn. 4, s. 393—395.

[7] U názvů honů JZD se stává, že název v katastru jedné obce je dán podle obce, jež přímo katastrem s danou obcí nesousedí, ale je přes jeden či více katastrů vzdálena. To je způsobeno slučováním pozemků ve velké celky.

[8] Srov. L. Nezbedová, Zaniklé feudální osady u Chocně, Vlastivědné muzeum Choceň, 1963, s. 9—12.

[9] Srov. L. Olivová-Nezbedová, Zaniklá osada Malčice v katastru obce Zdice, ZMK 10, 1969, s. 383—387.

[10] Srov. d. cit. v pozn. 2.

[11] Srov. L. Olivová-Nezbedová, Lokalizace zaniklé osady Zábdiší (okr. Beroun), ZMK 18, 1977, s. 72—76.

[12] Srov. A. Sedláček, Snůška starých jmen, Praha 1920, s. 84.

[13] Srov. L. Olivová-Nezbedová, Názvy cest a jejich třídění, in: Onomastické práce II, Praha 1968, s. 124.

[14] Srov. d. cit. v pozn. 13.

[15] Srov. d. cit. v pozn. 13.

[16] Srov. A. Profous, Místní jména v Čechách (dále Profous) III, Praha 1951, s. 76 (u místního jména Milešov 1.).

[17] Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850—1970, Praha 1978 (dále Retrospektivní lexikon), podle něhož mělo místní jméno toto znění: v r. 1850—1890 Čímice, 1900—1910 Čimice t. Cimice, 1921—1970 Čimice.

[18] Výklad názvu citován podle soupisu pomístních jmen pro Vestec. — Podle Profouse I, 2. vyd., Praha 1954, s. 349, má místní jméno Činěves lidové znění Čiňoves. Podle Retrospektivního lexikonu znělo místní jméno v r. 1850, 1869—1890 Činoves t. Činěves, 1900—1950, 1961—1970 Činěves.

[19] K tomu srov. V. Šmilauer, Úvod do toponomastiky, 2. vyd., Praha 1966, s. 181: „Trati po zaniklé vsi se označují příponou -sko.“ Též F. Cuřín, Studie z historické dialektologie a toponomastiky Čech, Praha 1967 (dále Cuřín), s. 72.

[20] Cuřín (d. cit. v pozn. 19, s. 72) o tvarech na -sko uvádí, že též označují „pozemky ležící u sousedního katastru nebo směrem k sousední obci“.

[21] Srov. Cuřín, d. cit. v pozn. 19, s. 72.

[22] Cuřín (d. cit. v pozn. 19, s. 72) uvádí, že tvary na -sko rovněž označují „katastr, pozemky dotyčných obcí“.

[23] Srov. V. Šmilauer, Přídavná jména na -ský, NŘ 23, 1939 (dále Příd.), s. 101; Tvoření přídavných jmen na -ský ze jmen zeměpisných, NŘ 39, 1956, s. 187n.; Novočeské tvoření slov, Praha 1971 (dále NTS), s. 120.

[24] Srov. d. cit. v pozn. 23, Příd., s. 108, NTS, s. 120.

[25] Srov. d. cit. v pozn. 23, NTS, s. 120.

[26] Srov. d. cit. v pozn. 13, s. 130. — Rovněž pro Moravu zjistil navíc proti V. Šmilauerovi odsouvání přípon -ek, -ina, -na, -ůvka K. Fic, Tvoření detoponymických adjektiv v nářečích na Moravě, sb. Onomastika jako společenská věda, Praha 1983. s. 212.

[27] Srov. d. cit. v pozn. 13, s. 122—124.

[28] Citováno podle soupisu pomístních jmen pro Varvažov, Zbonín.

[29] Srov. Profous, d. cit. v pozn. 18, s. 315 (u místního jména Čepice).

Naše řeč, ročník 71 (1988), číslo 2, s. 76-82

Předchozí Alena Hovorková: Vlastní jména a apelativizované názvy výrobků v češtině

Následující Běla Poštolková, Jaroslav Machač: Synchronní česká lexikologie

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1