Časopis Naše řeč
en cz

Obecná jména místní tvořená příponou -ina z názvů zvířectva

Libuše Olivová-Nezbedová

[Drobnosti]

(pdf)

-

Ani V. Šmilauer ve stati Substantiva tvořená příponou -ina (NŘ 22, 1938, s. 225—236), ani F. Daneš, jenž v Tvoření slov v češtině 2 (Praha 1967, s. 467n.) vychází z materiálu apelativní zásoby spisovné češtiny, jak ji zachytil Příruční slovník jazyka českého,[1] nemají mezi obecnými jmény místními zařazena slova tvořená příponou -ina z názvů zvířectva. Tato slova jsou však doložena jednak v pomístních jménech z území Čech, jež byla shromážděna současným soupisem těchto jmen, jednak v jménech místních, která jsou vyložena v díle A. Profouse.[2]

V materiále zpracovaném pro Slovník pomístních jmen v Čechách z písmene Č se ojediněle v různých částech Čech vyskytují apelativa čapina, čejčina, čižina. Tato apelativa nejsou uvedena ve slovnících staré ani nové češtiny.

Podle soupisů pomístních jmen[3] je pole Čapina v Moravanech (okr. Pardubice), les U Kuchařové čapiny ve Mlýnech (okr. Tábor); louky, na nichž je v Dříteči (okr. Pardubice) nyní část struskoviště, se dříve nazývaly Čejčiny, V čejčinách; název Na čejčině mají rovněž mokré louky v Střížově (okr. Havlíčkův Brod). Les a pastvina Čižina je v Dnebohu (okr. Mladá Boleslav), pole V čižinách ve Lhotě (okr. Mělník), pole a les Čižinky jsou v Kvášňovicích (okr. Klatovy). Ve většině případů neuvádějí zpracovatelé soupisů k těmto pomístním jménům výklad; pouze J. Hamerník, který zpracoval soupis pro Střížov, zaznamenává, že v místě zvaném Na čejčině je hnízdiště čejek.[4]

Ze tří výše uvedených apelativ se jako místní jméno vyskytuje pouze Čižiny — jméno dvou osamělých chalup u Lupenic, které podle Profouse „vzniklo nejspíše analogicky podle jiných MJ. na -iny v této krajině (Kvasiny, Hřibiny, Pastviny ap.) a označovalo původně místo, kde bylo mnoho čížů (čížků).“[5]

Stejně jako místní jméno Čižiny je třeba vykládat i pomístní jméno Čižina, V čižinách a zdrobnělé Čižinky jako ‚místo, kde byli nebo jsou čížové‘. Čapina je potom ‚místo, kde byli nebo jsou čápi‘, a konečně Čejčiny, Na čejčině, V čejčinách značí ‚místo, kde byly nebo jsou čejky‘. Jde tedy o obecná jména místní tvořená příponou -ina z názvů ptáků číž (čížek), čáp, čejka, jež se stala jmény pomístními.

V místních jménech v Čechách je nesporné tvoření příponou -ina ze substantiva značícího ptáka nebo zvíře doloženo též u jména Kavčiny, k němuž V. Šmilauer poznamenává, že Profous je „odvozuje od OJ Kavka, ale není k tomu důvodů. Je to jm. toho typu jako Zaječiny (místa, kde se zdržují zajíci)“.[6] Stejně je tomu u místních jmen Losina, Losiny, kde podle Profouse je možný výklad dvojí: příponou -ina buď z osobního jména Los ve významu ‚Losova ves‘, nebo z apelativa los, přičemž by šlo pů[167]vodně o jméno potoka „kam se chodili napájet losi“; V. Šmilauer je však vykládá jednoznačně jako „názvy ze jména jelenovitého losa“.[7] Konečně pak je to místní jméno Vrabina, jež sice Profous vykládá jako „asi slovo hromadné s významem ‚množství vrabců‘“,[8] ale jež zcela jistě znamená „místo, kde byli nebo jsou vrabci“.[9]

Na základě uvedených obecných jmen místních tvořených příponou -ina z názvů ptáků a zvířat, jak jsou doložena v pomístních i místních jménech v Čechách, je třeba v Tvoření slov v češtině 2 buď doplnit jako další skupinu názvy míst, kde přebývá zvířectvo, nebo skupinu IV. názvy míst, kde přebývají lidé, uvedenou na s. 468, rozšířit v názvy míst, kde přebývají živočichové.

S postupem práce na Slovníku pomístních jmen v Čechách bude zajisté možno rozhojnit počet obecných jmen místních tvořených příponou -ina z názvů zvířectva.


[1] Viz Tvoření slov v češtině 2, Praha 1967, s. 8—9.

[2] Viz A. Profous, Místní jména v Čechách I—V, Praha 1947—1960 (V. díl napsali J. Svoboda, V. Šmilauer a další).

[3] Soupisy pomístních jmen jsou uloženy v archívu onomastického úseku Ústavu pro jazyk český ČSAV.

[4] Čejka chocholatá (Vanellus vanellus) hnízdí na loukách a vlhčích polích. Viz Naučný slovník zemědělský I, Praha 1966, s. 197.

[5] D. c. v pozn. 2, I, s. 354.

[6] D. s. v pozn. 2, V, s. 197.

[7] D. c. v pozn. 2, II, s. 666, V, s. 231. Srov. i L. Hosák, R. Šrámek, Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, s. 548.

[8] D. c. v pozn. 2, IV, s. 611.

[9] Viz L. Olivová-Nezbedová, Místní jména tvořená příponou -ina z názvů zvířectva, Onomastický zpravodaj ČSAV 26, 1985, s. 450n.

Naše řeč, ročník 69 (1986), číslo 3, s. 166-167

Předchozí Alena Polívková: Nový název státu Horní Volta

Následující Jaroslava Pečírková: Příze — nit — vlákno