Časopis Naše řeč
en cz

K přesvědčovací funkci v textech revolučního období po 17. listopadu 1989

Naděžda Kvítková

[Články]

(pdf)

-

Ve dnech po 17. listopadu 1989 náhle vznikla ve výkladních skříních, v prostorách pražského metra a na nejrůznějších jiných místech zcela nová informační síť, v níž se začaly objevovat četné aktuální texty persvazívní povahy.[1] Při tom bylo možno přímo sledovat, z jaké společenské situace texty vycházejí, na co reagují, jak se stávají součástí veřejného politického dění a jak je ovlivňují. Bude proto užitečné, i když již s určitým časovým odstupem, zamyslet se nad revolučním děním také z hlediska jazykově komunikativního a všimnout si těchto textů i jednotlivých prostředků, které byly výrazem tehdejšího spontánně tvořivého procesu.

Pro naši sametovou revoluci byla příznačná záplava apelativních textů nejrůznějšího druhu. Již samotné informace, jimiž byla veřejnosti sdělována pravdivá fakta o situaci, popřípadě jejich hodnocení, měly v sobě agitační náboj. Plakáty a na nich zveřejňované texty plnily tak v revoluční době funkci masově sdělovacího prostředku a účinně ji suplovaly zvlášť v počáteční době, kdy dosud vládnoucí struktury odmítaly pravdivě informovat občany.

Reakci na události na Národní třídě ze dne 17. listopadu představovaly např. texty:[2] Násilí není argument. // Naše děti nás učí a při tom jsou bity. Informace měly občany správně orientovat ve společensko-politickém dění. Proto také objasňovaly smysl generální stávky: Generální stávka podpoří další kroky. // Symbolická generální stávka uškodí našemu hospodářství méně než absence lidových milicí v továrnách. // Naše ekonomika vydržela 40 let. Vydrží i 2 hodiny, [200]dalších 40 let ne. Součástí informačních sdělení byla také zpráva: Generální stávku organizuje Občanské fórum, nikoli ÚV KSČ.

Po prvním úspěchu, jímž byl odchod nejvíce zkompromitovaných politiků z ÚV KSČ, se objevila hesla s důležitým upozorněním, že je třeba pokračovat dále, že byl učiněn pouze první krok. Měla různé formální podoby: Rozum do hrsti. Ještě není vyhráno. // Svoboda je již blízko, není však vyhráno. // Ještě není dobojováno. // Teď už pít šampaňské = opíjet se rohlíkem.

Informativní texty se také týkaly hodnocení veřejných sdělovacích prostředků. Bylo to jednak lapidární sdělení: Rudé právo lže i humorně podané srovnání vycházející ze známého rčení lže, jako když tiskne: Televize lže, jako když Rudé právo tiskne. Stávka studentů nekončí. Nápaditě byla formulována i informace o deníku Svobodné slovo: Slovo je už zase skutečně svobodné. Zajímavé sdělení se týkalo Rudého práva: Pod vlivem letáku Odmítejte všechny provokace odřeklo 789 občanů předplatné Rudého práva. Také informace, kterou poskytl ČTK náměstek ministryně školství o tom, že se bude 27. listopadu na vysokých školách učit, vyvolala rozhořčení studentů a následující reakci: Studentská stávka nekončí. Ministerstvo školství lže. Ať odstoupí, nemluví za nás. Mezi velmi důležité zprávy patřilo sdělení týkající se lidových milicí: Lidové milice jdou s námi. Pozor na výlohy.

Záležitostí, která hluboce rozvířila již tak nepokojnou hladinu veřejného života, bylo sestavení nové federální vlády, první nezdařený pokus premiéra Adamce. V nesčíslných projevech nesouhlasu se poukazovalo na nepoměr pěti nekomunistů k patnácti komunistům. Stručné oznamovací texty obsahovaly zároveň hodnocení, popřípadě i odsouzení: Adamec opět zklamal. // Byla to zrada. // Poslední absurdní žert: nová vláda. // Demokracie 5 : 15 Totalita. Ironické ladění měla jak informace Zrušení monopolu KSČ v praxi 15 : 5, tak také text v podobě televizního hlášení: Vážení diváci, právě jste zhlédli původní televizní komedii Jak sestavit federální vládu. Režii měl ÚV KSČ. V závěru událostí, kdy se začalo uvažovat, kdo se stane novým prezidentem republiky, přinášely plakáty informace: Studenti podporují Václava Havla. // Jedině Havel 20 let nemlčel.

I když vznik většiny textů byl motivován bezprostředně revoluční situací a děním po 17. listopadu, uplatnění mezi nimi našly i texty citátové, obsahující výroky a myšlenky významných osobností naší i světové kultury a politiky. Svým etickým poselstvím dodávaly revoluci morální sílu a myšlenkovou hloubku, nepochybně měly vliv na [201]její nenásilný charakter. Byly to citáty antických autorů, např.: Věřte, že štěstí je ve svobodě a svoboda v odvaze (Perikles). // Bezpráví se často dopouští také ten, kdo něco nedělá, nikoli jen ten, kdo něco dělá (Marcus Aurelius). Z naší české kulturní tradice se nejčastěji objevovaly myšlenky J. A. Komenského a T. G. Masaryka. Za výzvu ke statečnosti lze považovat citát z díla D. Defoa: Strach z nebezpečí je tisíckrát horší než nebezpečí samo. Skutečnost, že se revoluce hned od začátku přihlásila k mravním hodnotám, které přineslo křesťanství, dokumentovaly mnohé citáty z Písma, popřípadě jejich aktualizovaná podoba. Vztahu mezi vzděláním a svobodou se týkala myšlenka J. F. Kennedyho: Svoboda bez vzdělání je nebezpečná, vzdělání bez svobody je zbytečné. Bez udání autora se objevil také citát M. Zemana, známý již dříve jako závěr článku publikovaného v Technickém magazínu: Nic není antisocialistického na kritice neschopnosti nekontrolovatelné moci. A naopak není nic socialistického na tom tuto neschopnost tolerovat nebo dokonce podporovat.[3]

Podobně myšlenkově závažné byly i texty, jejichž vznik souvisel s naší revolucí. Šlo v nich zejména o apel na rozumovou stránku adresáta. Skládaly se z dvou i více vět nebo souvětí: Jsme malý národ. Nemáme nic než ruce a mozky. Nedejme si ruce zpřerážet a mozky vytloukat z hlavy. // Když jsme se už naučili létat jako ptáci, plavat jako ryby, měli bychom se naučit žít jako lidi.

Nejčastěji však šlo v textech o výzvy k určitým postojům, jimiž bylo třeba reagovat na vzniklou situaci, popřípadě o výzvy ke konkrétnímu jednání. Texty tohoto druhu mívaly povahu zvolacích vět jako: Už nikdy 17. 11. 1989! // Jednotně dál! // Dnes pravdu, zítra svobodu! // Šance pro 15 000 000! // Generální stávku! // Generální stávkou za větší prosperitu hospodářství. Charakteristické pro ně bylo eliptické vyjadřování, které počítalo se společenským kontextem. Nebránilo dorozumění, naopak zvyšovalo působivost a účinnost textů. Bylo projevem jejich pevné zakotvenosti v dané situaci.[4]

Naléhavost výzev zaměřených k široké občanské veřejnosti zdůrazňovalo užívání speciálních jazykových prostředků, tj. imperativu a oslovení. Imperativní tvary byly užívány zpravidla v 2. nebo 1. osobě [202]plurálu, např.: Neustupujte! // Nevěřte na fámy! // Podporujte Občanské fórum! // Vydržme! // Neustupujme od svých požadavků! // Teď buďme nejsilnější! Ušlechtilost a humánnost revolučního dění se odrazily ve výzvě, která se netýkala bezprostředně revolučních událostí, ale samotné ideové podstaty revoluce: I v těchto dnech pamatujte na nemocné a opuštěné!

Výzvy s imperativem mívaly často podobu krátkých, ale obsahově závažných vět. Jednotlivé věty bývaly k sobě volně připojovány, a tak tvořily jeden agitační text, např.: Vytrvejte, byl učiněn první krok. // Pojďte, dojdeme konce. // Informujte venkov, nedopusťte jeho izolaci. // Nedopusťme úpadek našich myslí. Podporujte Občanské fórum. // Nepropadejte euforii. Ještě není vyhráno splnění našich požadavků.

Stavba textu s použitím prostředků sloužících k vyjádření hypotaxe nebo parataxe se objevovala jen zřídka: Ukažme, že umíme najít krásno. // Nechvalme dne před večerem. To si říkáme 24 hodiny denně. Jsme teprve na začátku, ale musíme vydržet, jinak nás zas ukecaj. // Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi, pamatujte na ty, kdo trpí. Vždyť i vás může potkat utrpení.

Působivá byla širší programová výzva, která oslovovala jednotlivce, a proto měla slovesný tvar v 2. osobě singuláru: Vnímej krásu, opatruj lásku, hledej pravdu, bojuj za demokracii.

Atmosféru blízkého kontaktu mezi účastníky komunikace navozovalo oslovení. Nejčastěji šlo o substantivum lidé: Lidé, vydržte! // Lidé, otevřte oči! // Lidé, nesmíte se bát. Na pestrost a variantnost podobných hesel měla vliv i skutečnost, že vznikala někdy podle známých modelů. Tak se vedle již uvedených příkladů objevil text: Lidé všech míst ČSSR, spojte se! S postupem revoluce se do těchto hesel dostávaly i požadavky na ohleduplné a laskavé vzájemné chování: Lidé, buďme na sebe hodní. // Lidé, zahoďte strach a sobectví, buďte laskaví, ale silní. Vedle spisovné podoby lidé se objevovala i forma obecné češtiny lidi, patrně aby navozovala užší, důvěrnější spojení s oslovovanými: Lidi, vydržte do uskutečnění požadavků. // Venkované, přátelé, lidi, otevřte už oči obě.

Bez nadsázky lze snad konstatovat, že revoluce rehabilitovala oslovení občané. Tak jsme četli na plakátech: Občané, spojte se! // Občané, nedejte se oklamat sliby těch, kdož stále lžou! // Občané, šiřte pravdivé zprávy mimo Prahu, vaše pomoc je nutná. // Občané, podpořte [203]týdenní okupační stávku studentů proti násilí 17. 11. 1989 stávkou generální 27. 11. 1989 12—14 hod. Nechceme násilí.

Některé texty obsahovaly spojení více dílčích výzev: Studenti, vydržte! Občané, podpořte. Pravda a zdravý rozum musí zvítězit. Výzvy se obracely jak k národu jako celku, tak i k jednotlivým společenským skupinám, především k dělníkům, např. Češi pomozte! // Dělníci, připojte se k nám! // Dělníci, nebuďte lhostejní! // Studenti, jednotně s dělníky! // Dělníci a rolníci, připojte se k nám. V jednotě je síla. Nebuďte lhostejní. Milicionářům, kteří představovali značné nebezpečí, byly určeny výzvy: Milicionáři, pojďte s námi. // Milice, odhoďte zbraně a pojďte s námi. Apel na rodiče a jejich city míval nejrůznější podobu: Rodiče, nenechejte jednat za sebe jen děti! // Rodiče, držme našim dětem palce. Když za nás bojují, oni nás brání. Braňme je také proti lhostejnosti naší vlády. // Tati, mami, pojďte s námi! // Matky, i vám mohou zmrzačit děti!

Hned po 17. listopadu se začaly objevovat texty odmítající násilí, které použilo vedení našeho státu. Na nebezpečí jiných násilných činů, které mohly ohrozit revoluci, upozorňovaly další texty. Obsahovaly někdy také zdůvodnění nebo vysvětlení. Jeden z nich spojoval dvouverší s výzvou: Stačí jeden kámen / a je s námi ámen. Proto se nenecháme nikým vyprovokovat. Nechceme násilí v žádném případě. // Jinou podobu měla tato myšlenka v textu: Nenechejte se vyprovokovat k násilí. Právě na to čekají. Do protikladu k násilí byla uváděna láska jako základ lepší společnosti. Proto revoluci charakterizovala mimo jiné také výzva: Láskou proti násilí a zejména bylo pro ni příznačné heslo Pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí.

V revolučních dnech ožil ve vědomí lidí pocit národní sounáležitosti a národní hrdosti. Dokladem toho byly nejen trikolóry na kabátech, ale také známé heslo Národ sobě.

Jiným prostředkem příznačným pro přesvědčovací funkci byly tázací věty, které měly vést k zamyšlení nad určitým jevem, a tak vyvolat určitou společenskou reakci. Obsahově byly velmi různorodé, např.: Chcete dalších dvacet let temna? // Kdopak by se voleb bál? // Vyšetřujete nebo zametáte stopy? Spojením dvou otázek vznikly texty: O co KSČ vlastně jde? O budoucnost národa, nebo o udržení vlastních pozic? Zvláštní naléhavosti nabýval takový text v kombinaci s elipsou: Kdy, když ne teď? Kdo, když ne my? Otázky často směřovaly k úvaze nad oprávněností lidových milicí a jejich úlohou v naší společnosti: Jsou milice lidové? // Milice, jste opravdu lidové? // Proč [204]máme jednu stranu ozbrojenou? Povahu jazykové hříčky měla otázka: Rudé právo, nemělo by ses alespoň trochu červenat? Ironicky vyznívala otázka týkající se dialogu, ke kterému KSČ formálně vyzývala: Když ne na ulici, tedy ve které věznici chcete vést dialog?

Na plakátech se objevovaly i texty, kdy následovala hned za otázkou vysvětlující odpověď, jako Politická chyba? Morální zvrácenost. // Chcete se zasmát? Přečtěte si složení nové vlády. Jindy šlo o uvedení argumentů, které vyvracely fakt, jehož se otázka týkala: Komunista ministrem národní obrany? Zbraně jsou z naší práce, armáda to jsou naši kluci a nikdo je nebude manipulovat. // Chcete čekat na r. 2008? (Viz dvacetileté cykly v dějinách ČSSR). Text měl někdy takovou podobu, že nejdříve uváděl určitou informaci a po ní následovala otázka: Z 20 15 v KSČ. Souhlasíme? // Naše národy prožívají na jevišti světa veliké drama. Kdo jiný ho má vyřešit než velký dramatik?

Známým a osvědčeným prostředkem užívaným v textech přesvědčovacího charakteru, zvláště pak v reklamě, bývaly odedávna rýmované, většinou dvouveršové slogany. Je zajímavé, že i naše sametová revoluce jich přinesla překvapivě mnoho. Upoutávaly svěžestí a nápaditostí, vztahovaly se snad ke všem důležitým událostem. Řadíme je podle časového sledu od událostí na Národní třídě: To se jen tak nevidí / bít obušky do lidí. // Naše stávka / ke svobodě lávka, / naše odvážnost / ke svobodě most. // Dnešní heslo / předat veslo. Projevovala se v nich i touha po svobodě a po lepších vztazích mezi lidmi: Krásná je svoboda, / sladká jak jahoda. // Nechceme už obušky a děla vodní. / Buďme už k sobě konečně hodní. // Lék proti násilí / láska a květiny.

Nesouhlas s představiteli vládnoucí strany a jejich kritika našly své vyjádření v textech: Kdo se bojí opozice, / ten se bojí o pozice. // Od koryta ke korytu / a to chcete autoritu? nebo s obměnou Od koryta ke korytu / pak máte mít autoritu? V textech tohoto druhu se někdy uplatnily také zhrubělé prostředky, např. Pochopte, šneci, / nestačí kecy. Snad nejvíce různých dvou- a čtyřverší se týkalo politika Miloše Jakeše: Jakeši, Jakeši, / nemáš skvrny na pleši. / Bez tohoto znamení / nic se u nás nezmění. // Jakeš se svou partou / vyčerpali velkou položku, / když si zařizovali / trvalou výjezdní doložku. // Jakeši a Štěpáne, / už vás znají. / Bili jste nás obušky, / teď jste v háji. // Lepší koza v zahradě / nežli Jakeš na hradě.

Během revoluce se objevovaly v podobě hesel a sloganů také různé zcela konkrétní dílčí požadavky nebo návrhy jako: Ze sanopsu porod[205]nici. / Radují se zdravotníci. // To, co stojí lidové milice, / potřebují více dětské nemocnice. // Žádné dlouhé rozbory, / chceme nové odbory. // Do nového jitra / bez ministra vnitra. / Zkraťte vojnu všem / i nám v zeleném. Smysl pro hru se slovy se projevil v textu: Lepší výstřední úbor / nežli ústřední výbor. Obecná výzva k činu našla své zformování ve trojverší: Zkusme býti jiní. / Nestačí jen víra, / doba žádá činy.

K událostem souvisejícím s ustavením nové vlády vznikla celá řada různých sloganů. Nejdříve vyjadřovaly kritiku a odsouzení dosavadní vlády: Samozvaná vládo, / nejsme tupé stádo, brzy to byl požadavek nové koaliční vlády, v níž budou především odborníci: Chtějte koaliční vládu. / Zabrání hospodářskému pádu. // Chceme, aby křesla / odborníky nesla. Nespokojenost s ustavením federální vlády v poměru 5 nekomunistů k 15 členům KSČ se odrazila v obměně dříve uvedeného dvojverší Samozvaná vládo… na Staronová vládo, / nejsme tupé stádo. O špatné politické kalkulaci premiéra Adamce vypovídaly texty: Maturitu nemáme, / počítat však umíme a Experti nové vlády / těžko trojčlenku zvládli. Představy o nové vládě se projevily v textu: S vládou odborníků / nezůstanem na chodníku. Objevovala se i jména těch, kteří by mohli vyvést republiku z tíživé situace: Naše ekonomika bude zase fit, / když nám pomůže Komárek a Šik.

Výzva Občanského fóra k odchodu nejvíce zkompromitovaných politiků z ÚV KSČ byla doprovázena textem: Tam, kde chybí myšlení, / tam chybí i vedení. / Není jiné řešení než demise. Na zprávu, že v ÚV KSČ sice byly provedeny změny, ale nadále v něm zůstali M. Štěpán, M. Zavadil a J. Lenárt, se objevila reakce: Celou pravdu, nejen půli, / vyndat z plotu další kůly! Požadavek zrušení 4. článku ústavy o vedoucí úloze komunistické strany se odrazil i v podobě: Jenom padlý na hlavu / nechce změnit ústavu.

S úvahami o funkci prezidenta republiky souvisely texty označující jako jediného možného kandidáta V. Havla. Šlo v nich jednak o apel na rozumovou stránku, o zdůvodnění, proč byl právě V. Havel Občanským fórem navržen na tuto funkci: Havel skýtá záruku / národnímu pokroku. // Kdysi disident — / k zítřku prezident. // Neoplácejme zlé zlým, / na hrad člověka s čistým svědomím, jednak o apel na citovou stránku, o navození určité příznivé atmosféry: Václav Havel, to je on, / mého srdce šampión! // Ať jsi Petr nebo Pavel, / prezidentem bude Havel. // Naše volba padla / na Václava Havla.

Studenti dali výraznou pečeť revoluci nejen tím, že do ní vložili [206]svůj intelekt, ale i smysl pro humor a pro hru se slovy. Tak na vystoupení bývalé ministryně školství dr. Synkové reagoval text: Ach, synku, synku, nevěř Synkové. Obměnou názvu Rudé právo vzniklo upozornění Rudé prázdno. Objevily se i požadavky Svobodu slova Svobodnému slovu. // Komárek místo velbloudů. // Po 40 letech temna je třeba rozsvítit.

Jako projev odporu vůči totalitní moci vznikla již dříve v předrevoluční době spontánně celá řada politických vtipů a anekdot na různé situace i představitele totality. Zvláště v poslední době se tato lidová tvořivost soustřeďovala na osobu M. Jakeše, a to především na jeho nedostatek jazykové kultury. Není tedy nic divného na tom, že se narážky na neznalost pravopisu staly součástí politické agitace. Objevovaly se totiž nápisy jako MYLOŽ. // MYLOŠI i text: Stala se chiba, vyď Mylošku, doprovázený kresbou M. Jakeše v trestaneckém úboru.

Na druhé straně projevili studenti cit pro jazykovou kultivovanost v požadavku Konec demogratizace, my chceme demokracii a Chceme demokracii, ne demogracii, když využili narážky na nekultivovanou, i když značně rozšířenou výslovnost slova demokracie se souhláskou g. Pravopisný jev se stal funkční součástí textu, který tvořila slova známé písně: Když se ti zlámalo, dej ho zpravit (opraveno na spravit).

Tvůrci revolučních textů našli inspiraci i v známých příslovích, když uváděli jejich aktualizované obměny. Tak v případě Kdo jinému jámu kopá, sám podává demisi spočívá aktualizace v tom, že druhá část alegorického vyjádření byla nahrazena vyjádřením neobrazným, týkajícím se konkrétní události. U přísloví Komu není rady, tomu není hospodářské pomoci se přidáním adjektiva změnil původně nadčasový význam na dobově aktuální. Patrně na základě přísloví Kdo rychle dává, dvakrát dává vzniklo heslo Rychlá demise — dvojnásobná radost. Ironickou obměnou dřívějších proklamací byla výzva Komunisté, vpřed do boje za světlé předvčerejšky! O aktuální přirovnání se opíralo sdělení Brontosaurus vymřel, protože měl také malý mozeček a Staré psy novým kouskům nenaučíte.

Nápaditost a vynalézavost, s níž se dlouhá léta formovaly naše politické vtipy, měla v revoluční době svou veřejnou premiéru. Na nejrůznějších místech se objevovaly inzeráty typu: Koupím lopatu. Platím markama. Štěpán nebo Hledám vládu. Zn. Vlídné chování. Tematiky oficiálně proklamovaných dialogů a jejich skutečné realizace se týkal text: Dialog MY: Odejděte, nikdo vás nechce. ONI: Děkujeme, že nás chcete. Podobu hlášení v dopravním prostředku mělo sdělení: Rok 1989 [207]— konečná stanice. Prosíme, odstupte. I StB se stala námětem politické satiry: StB se připojuje ke stávce studentů pod heslem: Jsme s vámi, půjdete s námi.

V revolučních dnech se objevilo i svérázné skloňování: 1. pád Jakeš, 2. pád bez Štepána, 3. pád všem lidem, 4. pád novou vládu, 5. pád svobodo!, 6. pád o národu, 7. pád s Občanským fórem. Lapidárně vyjadřovalo nejdůležitější dobové požadavky.

Velmi spontánní reakci vyvolala demise ÚV KSČ a „nové“ složení tohoto orgánu. Tento politický trik byl nazván Hrou na Jakeše a na některých plakátech byla rozepsána i její pravidla. Jiné texty přinášely komentář: Jediné současné divadelní představení Komedie s křesly nebo Pozor! Stará hra v novém obsazení. K pálení archívů a zametání stop se vztahovala hádanka s odpovědí: Hádanka: Je to zelený a stojí to u ohně. No přece příslušník StB pálí archív.

Závěrem lze shrnout, že přesvědčovací funkce jazyka se velmi výrazně uplatňovala v textech vztahujících se k celému průběhu revolučních událostí v listopadu a prosinci 1989. Texty apelovaly na rozumovou i citovou stránku účastníků komunikace, vyzývaly k zamyšlení, postojům i činům. Základ všech sledovaných textů tvořily neutrální prostředky spisovného jazyka. Vedle nich se však uplatňovaly i prostředky silně expresívní a obecně české. Zvyšovaly účinnost textů, pomáhaly navozovat atmosféru solidarity, bližších a důvěrnějších kontaktů. Revoluční komunikaci charakterizovalo stručné a výstižné vyjadřování, příznačné pro ni bylo časté využití eliptických konstrukcí, odrážejících dynamičnost a vzrušenost tehdejší situace. Do popředí se dostalo pravdivé slovo, které se tak stalo nejúčinnějším prostředkem revolučního zápasu. Jiskřivost nápadů, humor a vtip byly jeho cennými pomocníky.


[1] K této problematice viz A. Stich, Problematika publicistického funkčního stylu a jeho konfrontačního studia v rámci slovanských jazyků, in: Stylistické studie 1, Praha 1974, s. 46—51.

[2] Uváděné texty byly zaznamenány v centru Prahy a v Praze 4, zejména v okolí stanice metra Háje (dříve Kosmonautů). Většina z nich byla psána hůlkovým písmem a graficky rozčleněna na plakátech tak, že interpunkční znaménka tečka a čárka nebyla vždy nutná. Takové případy jsem transkribovala podle současných pravopisných zásad.

[3] M. Zeman, Prognostika a přestavba, Technický magazín 1989, č. 8, s. 6—9.

[4] Uplatnění elipsy ve sledovaných textech odpovídá hodnocení tohoto jazykového prostředku v naší stylistice. Viz A. Jedlička — V. Formánková — M. Rejmánková, Základy české stylistiky, Praha 1970, s. 134.

Naše řeč, ročník 74 (1991), číslo 4-5, s. 199-207

Předchozí Ondřej Hausenblas: Úloha subjektivního vidění skutečnosti při volbě jazykových prostředků

Následující Libuše Olivová-Nezbedová: Ke zpracování pomístních jmen ve Slovníku pomístních jmen v Čechách

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1