Rockfest a jazztival

Jiří Hasil

[Drobnosti]

(pdf)

-

Pozornost naší jazykovědy začíná poutat i terminologická a pojmenovací stránka populární hudby.[1] Je tomu tak proto, že tento proud hudební kultury ovlivňuje značnou část naší populace; bez nadsázky je možno konstatovat, že bezprostředně působí na většinu naší mládeže, pro niž, žel, někdy bývá jedinou formou umění, kterou akceptuje. K moderní hudbě nerozlučně patří i verbální projev — zpěv a vlastní profesní mluva spolu s určitým okruhem slovní zásoby (názvy skupin, pořadů, akcí, hudebních proudů atd.). Tyto skutečnosti ovlivňují jazykovou kulturu mladé generace a právě proto by jim lingvistika měla v budoucnu věnovat ještě větší pozornost.

Na jaře r. 1988 byl pořádán v pražském Paláci kultury již třetí ročník celostátní soutěžní přehlídky amatérských i profesionálních rockových skupin, Rockfest 88.[2] Zastavme se blíže u názvu této akce. Slovo Rockfest je možné (bez ohledu na to, jak autor tohoto neologismu skutečně postupoval) vyložit jako zkratkové slovo, utvořené z prvních částí sousloví rockový festival. Rockfest by bylo možné považovat i za germanismus, za hybridní složené slovo, které vzniklo z komponentu rock (původem anglického) a z komponentu fest (původem německého). Tento výklad je však málo pravděpodobný.

Slovo festival je anglického původu a v češtině se již zcela vžilo. Podle Slovníku spisovné češtiny (Praha 1978, dále SSČ) má dva významy: 1. pravidelná soutěžní přehlídka uměl. výkonů a výtvorů, 2. slavnostní sjezd s bohatým programem (s. 100).[3]

[109]Německé slovo Fest je do češtiny překládáno jako slavnost.[4]

Termínem rock nebo rock’n’roll je označován „dominující žánr ve vývoji světové populární hudby od padesátých let do současnosti. Oba názvy (rock a rock’n’roll — pozn. aut.) jsou platné a rovnocenné. Ostatní názvy, např. ‚big beat‘ či ‚ye ye‘ mají čistě lokální platnost (ten první se používal u nás, ten druhý ve Francii).“[5] Obdobně rock charakterizuje i Malá československá encyklopedie 5 (Praha 1987, s. 348). SSJČ v dodatcích zachycuje podobu rock’n’roll i rokenrol. V SSČ heslo rock ani rock’n’roll obsaženo není. Pravidla českého pravopisu (8. vyd., Praha 1983, dále PČP) uvádějí podoby rock-and-roll i rokenrol (s. 353). Podoba rock zde uvedena není. Termín rock se vžil i proto, že svou zvukovou, ale i grafickou podobou zapadá do systému české slovní zásoby, že se i dobře podřizuje českým gramatickým kategoriím (podst. jm. muž. r. neživ., vzor „hrad“) a že od něho lze snadno utvořit adjektivum (rockový). Totéž lze říci i o podobě rokenrol.

Zdá se, že slovo rock v poslední době pokleslo i na jakýsi morfém, který se stává základem dalších odvozených slov, jež plní nejrůznější funkce. Např.: rocker — hudebník, věnující se rockové hudbě, či její milovník; Ro(c)kování Jiřího Černého — název pořadu předního diskžokeje v pražských mládežnických klubech (motivováno také slovem rokování; tedy rokovat o rockové hudbě[6]); Rockec Ivo Pešáka — název rockové skupiny (vzniklo snad jako aktualizace nespisovného, poněkud zhrubělého pokec, odvozeného od sloseva kecat[7]); či Rockumentace, což je název pravidelné rubriky časopisu Gramorevue, přinášející medailónky rockových skupin.[8] Uveďme dále, že pod názvem Rockfórum pořádá OKD v Praze 7 nesoutěžní přehlídku profesionálních pražských rockových skupin.

Obdobným způsobem se chová i slovo jazz. Naše slovníky i Pravidla českého pravopisu[9] připouštějí (a preferují) počeštěnou podobu, ale hudebníci užívají podobu původní, anglickou. Tak např. můžeme v pražském Paláci kultury pravidelně navštěvovat Jazzperanto klub a v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka Jazzlokál. Jazzlokál „je název nového klubu, kde se budeme od února každý čtvrtek setkávat s tradičním jazzem. Místem jeho konání bude restaurace Pražan, proto také název Jazzlokál“.[10] [110]V Praze též koncertně vystupuje Jazzfonický orchestr (název motivován termínem symfonický orchestr).

V lednu r. 1988 jsme v Brně mohli navštívit první ročník Jazzfestivalu. V Čs. televizi jeden z hlavních iniciátorů této akce G. Brom hovořil dokonce o Jazztivalu.

V Naší řeči v r. 1973 bylo konstatováno, že „… nelze pokládat za spisovné podoby jazz(fórum), jazz(festival) apod“.[11] Domníváme se, že totéž by bylo možno konstatovat i o některých příkladech uvedených v této stati. Uznáváme, že v úzu současného českého jazyka má své místo jazyková tvořivost, jejímž výsledkem jsou určité jazykové hříčky (viz příklady uvedené výše). Podobné hříčky mají svou motivaci jak v povaze příslušné oblasti, tak v povaze publika (převážně mladého a mládí mělo vždy blízko ke hře s češtinou) a v potřebě působení na něj. Každý případ je však třeba posuzovat individuálně a přihlížet nejen ke kritériu spisovnosti, ale i ke kritériím dalším. Svou roli tu hraje i jazyková komika a zvláště její uplatnění v propagační funkci.

Uvedená jazyková tvořivost má tedy své uplatnění v hudební oblasti (názvy pořadů, hudebních skupin…), ale přesto se domníváme, že názvy oficiálních festivalů a přehlídek či názvy rubrik v odborných časopisech by měly být tvořeny prostředky spisovného jazyka.

Nové hudební podněty a postupy v oblasti rockové hudby k nám přicházejí z anglicky mluvících zemí. Proto i do češtiny pronikají anglické názvy těchto jevů (hard rock, heavy metal, funky aj.). Měli bychom je přejímat uvážlivě a odpovědně od nich tvořit odvozená a složená slova i zkratková pojmenování. Tam, kde to je účelné, bychom se měli snažit o vlastní, česká pojmenování, neboť přemíra podobných hříček a jisté „znásilňování“ možností češtiny za každou cenu (tj. tvoření výrazů, které by už nepůsobily vtipně a byly tedy disfunkční) není žádoucí. A to i proto, aby nově vzniklá pojmenování byla srozumitelná širokým vrstvám uživatelů českého jazyka, ne jen poměrně úzkému okruhu ctitelů rockové hudby.

Oblast moderní hudby, tedy i rockové, patří do širokého proudu různorodé československé kultury. Do ní však patří i jazyková kultura. A právě proto by se měly obě oblasti vzájemně kladně ovlivňovat a rozvíjet. Tento fakt vyniká zejména tehdy, uvědomíme-li si, jak málo prostoru má dnešní škola k estetické výchově mladé generace a jak velkou formativně výchovnou roli mezi mládeží rocková hudba hraje.[12]

---

[1] Srov. např.: J. Kuchař, A. Stich, M. Rulfová, Soudobá populární hudba a její jazyk, NŘ 56, 1973, s. 238—249; P. Nejedlý, Live nahrávka, NŘ 70, 1987, s. 53; L. Čižmárová, Znamená vokál pouze samohlásku?, NŘ 70, 1987, s. 50—52. Dané problematice věnoval svou pozornost i časopis Mladý svět.

[2] O minulých ročnících přinesl zprávu Mladý svět 29, 1987, č. 39 z 15. 9. 1987, s. 19—21. O letošním, pražském kole Rockfestu referovala Tvorba 5/1988 z 3. 2. 1988 na s. 14 v článku Více škody než užitku, značka „emel“; o celostátním kole viz V. Lindaur, Rozměry voliéry — III. Rockfest, 1.—3. 4. 1988, Gramorevue 24, č. 7, 1988, s. 8—9.

[3] Obdobně jej zachycují i Malá československá encyklopedie 2 (Praha 1985), s. 419; Slovník spisovného jazyka českého 1 (Praha 1960, dále SSJČ), s. 492; Příruční slovník jazyka českého 1 (Praha 1935, dále PSJČ), s. 713.

[4] H. Siebenschein a kol., Česko-německý slovník II, Praha 1971, s. 994. Velmi často se stává komponentem kompozit, např. Schulfest — školní slavnost, Erntefest — dožínková slavnost, Volksfest — lidová slavnost, atd. V němčině by tedy název Rockfest byl utvořen zcela pravidelně a byl by i plně spisovný. Bylo by to ale pojmenování — mimo kontext — dvojznačné a mohlo by označovat i jakousi „slavnost sukní“. Do češtiny však slovo Fest neproniklo (stranou ponecháváme příslovce fest — pevný) a i proto označení Rockfest působí v českém jazyce cize a je možno je chápat jako nespisovné, slangové.

[5] Malý společenský lexikon — občanská nauka, Tvorba z 5. 1. 1988.

[6] Rokovat — SSČ, s. 444.

[7] Dodejme, že slovo pokec je značně oblíbené u dnešní mládeže (dáme pokec, tj. popovídáme si; v tomto případě však ztrácí svoji expresivitu). Kecat — SSČ, s. 162.

[8] Např. Gramorevue 24, č. 1 ze 7. 1. 1988.

[9] Džez, jazz — amer. lid. hudba černošského původu, SSČ, s. 93; PČP, s. 168 a 202.

[10] Z. Pšenicová, Jazz v lokálu, Večerní Praha, 34, č. 9 ze dne 14. 1. 1988.

[11] Srov. J. Kuchař, A. Stich, M. Rulfová, Soudobá populární hudba a její jazyk, NŘ 56, 1973, s. 243.

[12] V závěru příspěvku bylo použito některých formulací z recenzního posudku členky redakční rady PhDr. J. Hoffmannové, CSc., jíž touto cestou děkuji.

Naše řeč, ročník 73 (1990), číslo 2, s. 108-110

Předchozí Ivana Bozděchová: O vekslu

Následující Alena Polívková: Nagymarosský