Časopis Naše řeč
en cz

Životní jubileum Jaroslava Hubáčka

Dagmar Kremzerová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Dne 24. dubna 1989 se dožívá doc. PhDr. Jaroslav Hubáček, CSc, působící na Pedagogické fakultě v Ostravě, šedesáti let. Láska k mateřskému jazyku ho po maturitě na reálném gymnáziu v Moravských Budějovicích v r. 1948 přivedla ke studiu oboru český jazyk—hudební výchova na filozofické fakultě v Brně. Jako učitelé působili na něho i svým dílem zejména profesoři F. Trávníček, A. Kellner a J. Kurz. Po absolvování vysoké školy v r. 1952 započal svou učitelskou dráhu na Ostravsku. Krátce působil na osmileté střední škole v Ostravě-Hrušově, pak vyučoval na pedagogické škole pro vzdělávání učitelů národních škol v Ostravě (1954—1959). Odtud [100]přešel na Pedagogický institut v Ostravě, nynější Pedagogickou fakultu. Milníky jeho odborného růstu představují získání doktorátu filozofie spolu s hodností kandidáta filologických věd v r. 1966 a brzy i habilitace na brněnské filozofické fakultě pro obor současný český jazyk.

Hlavní náplní jubilantovy badatelské práce je bohemistika. Jeho odborné zaměření formovalo do jisté míry i prostředí železničářské rodiny, v níž vyrůstal; do vědecké literatury totiž vstoupil statí Metaforické názvy v železničářské mluvě (1964). Teoreticky vyzbrojen věnuje se důkladnému studiu slangů. Publikoval celou řadu článků a studií v různých odborných časopisech. Synteticky shrnul výsledky svého bádání do několika monografií: Onomaziologické postupy ve slovní zásobě slangů (habilitační spis, 1971), Železničářský slang (1974), O českých slanzích (1979, 1981), Malý slovník českých slangů (1988).

J. Hubáček se zabýval i otázkami jazykové kultury, mluveného projevu, funkčního využití jazykových prostředků. Své zkušenosti nejen teoretické, ale i praktické (jež získal dlouholetou přednáškovou činností pro potřeby Socialistické akademie, národních výborů, sborů pro občanské záležitosti ap.) shrnul v knize Jak mluvit a přednášet (1983). Zde se zamýšlí nad vztahem jazyka a myšlení dnešní společnosti, nad úlohou jazyka v řízení socialistické společnosti a nad dynamikou ústní jazykové komunikace. Z populárně vědní činnosti vzešly i mnohé televizní nebo rozhlasové scénáře a výukové filmy pro potřeby lektorských sborů. K nejsledovanějším titulům patřil pětidílný televizní seriál Mluvím, mluvíš …, vysílaný dvakrát v r. 1987 (recenze N. Bayerové v NŘ 71, 1988, s. 97—8). Tvůrce pořadu ukázal mluvený projev jako jev komplexní, v němž se uplatňuje znakový a společenský charakter jazyka, upozornil na současný stav i poslání kultury mluveného slova a na aktuálnost jejího pěstění.

Své odborné znalosti uplatňuje se zaujetím v přednáškách a seminářích. Ve své pedagogické činnosti se neorientuje jen na úzký okruh svého badatelského zájmu, nýbrž předává poznatky i z lexikologie, stylistiky, tvoření slov, fonetiky a fonologie. Z pedagogického působení vzešly téměř dvě desítky skript, jež přibližují posluchačům náročné teoretické otázky; jmenujme alespoň některé: O zvukové stránce českého jazyka (1976, 1981), Kultura mluvené řeči (1980), Úvod do stylistiky českého jazyka (1985). Jubilant je spoluautorem i některých učebnic, např. Język czeski 9. (1968, 1975, 1980), v současnosti je vedoucím autorského kolektivu celostátní učebnice Český jazyk pro studující učitelství v 1.4. roč, základní školy.

Významné je i Hubáčkovo úsilí vědeckoorganizační. Je členem-expertem ortoepické komise Ústavu pro jazyk český ČSAV, členem předmětové rady, předsedou Jazykovědného sdružení ČSAV ostravské pobočky, redaktorem sborníků a spisů na Pedagogické fakultě v Ostravě (PFO), vedoucím lingvistické sekce katedry českého jazyka a literatury PFO.

Přes svou rozsáhlou odbornou i pedagogickou činnost nezapomíná oslavenec ani na svou druhou aprobaci: od r. 1949 je totiž nadšeným členem [101]Pěveckého sdružení moravských učitelů (v letech 1980—1987 byl jeho předsedou), s nímž absolvoval (i jako sólista) přes tisíc koncertů doma i v zahraničí.

Přejeme docentu Hubáčkovi pevné zdraví, svěžest a stálý elán, aby ještě dlouho mohl své odborné zkušenosti předávat nejen budoucím učitelům, ale i svým mladším kolegům.

Naše řeč, ročník 72 (1989), číslo 2, s. 99-101

Předchozí Adolf Erhart: Radoslav Večerka šedesátníkem

Následující Jarmila Bachmannová: František Cuřín (1913—1986)

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1