Časopis Naše řeč
en cz

Zdařilý seriál

Naděžda Bayerová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

V prvních týdnech r. 1987 vysílala Československá televize Ostrava (v rámci vzdělávacích programů pro dospělé) pětidílný populárně naučný pořad s názvem Mluvím, mluvíšJeho autorem byl doc. dr. Jaroslav Hubáček, CSc., pracovník katedry českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty v Ostravě. Cílem pořadu bylo všimnout si základních aspektů ústní komunikace, zejména veřejné, oficiální a polooficiální.

První díl nesl podtitul Mluvit umí každý a byl věnován problematice mluveného slova (ústní komunikaci). Autor v něm sledoval hlavně vztah řeči k ostatním komunikativním prostředkům, položil důraz na základní předpoklad platný pro dobrou ústní jazykovou komunikaci, a to na náležitou úroveň ve třech rovinách, totiž obsahové, slohové a zvukové. Ve druhém dílu nazvaném Říkáš pravdu? byla pozornost soustředěna na obsahovou stránku mluvního styku, jejímiž hlavními požadavky jsou správnost, pravdivost a užitečnost pro adresáta. V souvislosti s tím zde zazněly z úst autora některé požadavky, které by měly být samozřejmé, jako: za obsahově správné se považuje to, co snese hodnocení objektivními měřítky; posluchač by měl vždy cítit, že mluvčí je vnitřně přesvědčen o užitečnosti svého sdělení a že zároveň dbá o úplnost a srozumitelnost podání; s pravdivostí projevu by mělo být spojeno i umění argumentovat, zdůvodňovat vyslovené myšlenky; za každých okolností je třeba vystříhat se frází, které bývají dokladem malé pohotovosti nebo pohodlnosti myšlení a také nedostatečných jazykových dovedností. Třetí díl seriálu, jak je vidět z jeho názvu Ten sloh!, řešil problémy ústní komunikace v rovině slohové. Týkal se náležitého (vhodného a působivého) způsobu jazykového vyjádření. Čtvrtý díl seriálu nazvaný O správné dikci pojednával o technice, způsobech vlastního mluvení. Autor podrobně probral jednotlivé činitele, které dikci podmiňují: správné tvoření hlasu a dobré zacházení s ním, správnou artikulaci, znalost spisovné výslovnosti, citlivé využívání zvukových prostředků souvislé řeči (modulaci a členění). Pátý díl se týkal osobnosti řečníka. Autor v něm analyzoval specifické prostředky řečnického slohu, prostředky sugestivní, emfatické, dramatické a názorné a věnoval pozornost osobnosti řečníka.

Jak je z uvedeného přehledu vidět, teoretická a obsahová náplň uvedeného seriálu byla bohatá. V jednotlivých dílech se užívalo pro praktický rozbor ukázek různého charakteru, např. diskusních příspěvků, rozhovorů s učiteli mateřské školy, interview s vedoucími pracovníky, ukázek filmových snímků předvádějících různé typy lektorů apod. Seriál měl mezi diváky příznivý ohlas, což dokazuje, že pořady tohoto typu jsou potřebné a uži[98]tečné. Úroveň ústní komunikace není totiž mnohdy — a to ani u těch, u nichž je jazyk pracovním nástrojem — na takové jazykové úrovni, jakou bychom si přáli.

Naše řeč, ročník 71 (1988), číslo 2, s. 97-98

Předchozí Naďa Svozilová: Bulharská terminologická příručka

Následující Ivo Vasiljev: Pravopis a transkripce vietnamštiny

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1