Jazykové sloupky v pražském deníku Práce a v brněnské Rovnosti

Alena Polívková

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Péče o jazykovou kulturu nabývá v současnosti stále větší důležitosti.[1] S rozvojem společnosti souvisí i vývoj jazyka jako jejího komunikačního kódu, a proto prvořadou úlohou jazykové praxe je vytváření bezporuchového způsobu komunikace; ten má být zároveň i přiměřeně pestrý a kultivovaný.

Takovéto cíle si kladou jazykovědní pracovníci věnující se otázkám jazykové kultury, neboť právě oni mají možnost do jisté míry uplatnit regulační vztah k jazyku, a to např. popularizační činností. Jednou z jejích forem jsou jazykové sloupky uveřejňované v denním tisku a v některých dalších časopisech. Zaměříme svou pozornost na jazykové sloupky, které již od r. 1970 vycházejí v deníku Práce,[2] a na koutky o češtině, které vydává dokonce už od počátku padesátých let brněnská Rovnost.[3] Obě tyto jazykové rubriky připravují pracovníci Ústavu pro jazyk český ČSAV.

Autorům jazykových sloupků nejde jenom o přístupné a přitažlivé podání jazykových pravidel a norem, ale i o vysvětlení nových tendencí v jazyku a o řešení sporných případů z každodenní jazykové praxe. Příspěvky se soustřeďují na problematiku jednotlivých jazykových rovin a oblastí; zahrnují např. otázky morfologické, pravopisné, syntaktické, stylistické a lexikologické, ale své místo zde mívá i etymologie. Zajímavé bývají též exkursy do oblasti nářečí, slangu, onomastiky aj. Čas od času najdeme v některých příspěvcích i zprávy o jazykových publikacích (především popularizačního zaměření).

Sloupky jsou někdy věnovány i zdánlivým maličkostem, např. kde napsat interpunkční znaménko, jak psát a skloňovat některá vlastní jména apod. Příspěvky reagují též na podněty vycházející přímo z redakcí novin nebo z řad čtenářů.

Při celkovém pohledu na tyto jazykové sloupky je nutné zdůraznit, že jejich autoři při hodnocení jednotlivých slov, slovních spojení a gramatických jevů nezůstávají na úrovni správně — nesprávně (jak tomu bylo zvy[34]kem v dřívějších dobách), ale vycházejí obvykle z kritérií slovotvorných zákonitostí a komunikativních tendencí v slovotvorbě a v dalších jazykových rovinách, přičemž ovšem berou na zřetel též faktory vytvářející opozitní dvojice — stabilitu a dynamiku jazykového systému, pestrost a přesnost vyjadřování. Při klasifikaci jednotlivých jazykových prostředků vycházejí z dichotomie spisovná čeština a hovorová čeština a upozorňují i na výrazy, které jsou už v každodenním úzu běžné, ale které ještě nejsou uvedeny v kodifikačních příručkách.

Jazykové sloupky uveřejňované jak v deníku Práce, tak v Rovnosti (ale i v dalším denním tisku) jsou organickou složkou současné práce v oblasti jazykové kultury, tzn. že jsou realizací současné cílevědomé péče o jazykové vzdělávání a jazykovou výchovu. Tato popularizační publikační činnost patří k oněm jazykovým prostředkům, které mají v současnosti velký vliv na jazykovou praxi, neboť „zasahují“ širokou oblast uživatelů našeho jazyka. Ostatní způsoby usměrňování jazykové praxe a prostředky mimoškolní jazykové výchovy, jako jsou např. besedy, přednášky, úpravy textů, ale i činnost poradenská a konzultační, ovlivňují totiž obvykle jen menší okruh uživatelů jazyka.

Zdůrazňujeme, že cílem těchto jazykových rubrik není pouhé opravování jazykových chyb (i to patří do oblasti jazykové výchovy), ale především utváření a formování správného jazykového vědomí, které spočívá v chápání jazyka jako trvalé kulturní, národní a komunikativní hodnoty.

Závěrem lze dodat, že jazykové sloupky uveřejňované v Práci a v Rovnosti jsou aplikací výsledků výzkumné práce jazykovědců v praxi. Nepřinášejí názory jednotlivců na některé jazykové jevy, ale všeobecně přijímané závěry objektivizované výzkumem. Dnes jsou to už stovky (resp. tisíce) drobných příspěvků věnovaných otázkám jazykové kultury. Vyznačují se soustavností jazykověvzdělávacího procesu, a to ve smyslu mozaikového skládání poznatků o jednotlivých složkách jazyka. Jejich význam je však společensky neobyčejně závažný, neboť formují vztah uživatelů jazyka k jazyku tak, aby to byl vztah vědomě aktivní a tvořivý. Působí též na zdokonalování subjektivních jazykových návyků a schopností tříbit jazykový cit pro aktuální požadavky jazykové kultury v individuální praxi. Protože jde o závažnou jazykověvýchovnou a kulturněpolitickou činnost, je nutno jí soustavně věnovat velkou pozornost.

---

[1] Viz o tom v poslední době např. A. Polívková, I. Svobodová, Současný stav a úkoly jazykové poradny, NŘ 70, 1987, s. 6—10.

[2] Srov. E. Müllerová, Deset let jazykového koutku v deníku Práce, NŘ 63, 1980, s. 163—165.

[3] Srov. A. Polívková, I. Svobodová, O češtině každodenní, NŘ 69, 1980, s. 141—143.

Naše řeč, volume 71 (1988), issue 1, pp. 33-34

Previous Ludmila Zimová: Vyjadřování podmětu osobními zájmeny 1. a 2. osoby

Next Věra Petráčková: 47. číslo řady Slavica — Prace slawistyczne