Deset let jazykového koutku v deníku Práce

Eva Müllerová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

I přes velké rozšíření novějších sdělovacích prostředků zůstávají významným zdrojem informací a poučení noviny. Spolu s rozhlasem a televizí mají značný vliv na jazykové návyky široké veřejnosti a tím i na celkový stav jazykové kultury. Někteří novináři si plně uvědomují velký dosah působení periodického tisku na jazykovou úroveň svých čtenářů a cítí za ni odpovědnost. Redakce odborářského deníku Práce poskytla dokonce ve své sobotní příloze místo pro pravidelné otiskování stručných poučení o aktuálních a obtížnějších otázkách týkajících se českého jazyka, pro něž se už delší dobu užívá označení jazykový koutek.

Jazyková poučení otiskovaná v periodickém tisku mají u nás dlouhou tradici. Některá se zapsala do paměti čtenářů díky významným autorům. Už před druhou světovou válkou, hlavně však za války, si získaly velkou popularitu koutky Fr. Trávníčka, později koutky Danešovy i ji[164]ných. Z koutků otiskovaných v novinách vznikly i knižní publikace.[1] Od r. 1945 postupně vznikaly a zanikaly jazykové rubriky v mnohých periodikách, málokteré přetrvaly delší dobu. I v současnosti vycházejí v několika novinách a časopisech;[2] nejstarší z nich je Jazykové okénko otiskované v brněnské Rovnosti.[3]

V Práci začaly vycházet koutky 27. 6. 1970, tedy před deseti roky; od té doby se objevují téměř pravidelně každý týden v sobotní příloze. Připravují je pracovníci pražského Ústavu pro jazyk český ČSAV, především z oddělení jazykové kultury. Velká část textů vzniká z podnětů veřejnosti, na základě dotazů, upozornění nebo kritických připomínek docházejících jak redakci Práce, tak přímo do Ústavu pro jazyk český. Hlavním cílem koutků je tedy sloužit společnosti, pomáhat, radit, informovat. Kromě toho však autoři usilují cílevědomě o nenásilnou jazykovou výchovu veřejnosti, o překonávání jazykových i ideových přežitků z minulosti, o popularizaci vědeckých poznatků, o zvyšování jazykové úrovně veřejných projevů všeho druhu.

Nahlédneme-li do množství uveřejněných textů (vyšlo jich už skoro pět set), můžeme kvitovat jejich pozitivní vývoj. Z počátku jim bylo vymezeno příliš málo místa, takže obsahovaly jen velmi stručná poučení, většinou jen o jediném jevu. Ani tehdejší název rubriky Umíte česky? nebyl příliš šťastný. Časem si koutky zřejmě získaly popularitu a prestiž a od redakce se jim dostalo i většího prostoru. Rok od roku se pak příspěvky rozvíjely, a to nejen co do rozsahu, ale i co do kvality. Nyní bývají ucelenější, jsou zasazeny do širších souvislostí, mají samostatné názvy, zvýšila se jejich aktuálnost i přiměřená atraktivnost. Staly se oblíbenou formou komunikace mezi veřejností a jazykovými odborníky a jsou očekávanou rubrikou sobotní přílohy.

Tematicky se koutky dotkly téměř všech jazykovědných disciplín. Nejčastěji se zabývaly otázkami morfologickými, hlavně skloňováním, a to cizích jmen zeměpisných i osobních, víceslovných jmen zeměpisných (českých i cizích), skloňováním příjmení, zájmen atp. Dost často se objevovaly i příspěvky z oblasti slovotvorby, hlavně při posuzování vhodnosti nových pojmenování. Z lexikální problematiky se nejsilněji prosazovaly otázky spojené s přejímáním slov z jiných jazyků a s jejich začleňováním do češtiny. Na omezené ploše se autoři snažili uplatňovat i tematiku syntaktickou a stylistickou, několik koutků bylo věnováno základnímu poučení o pořádku slov v češtině. Některé příspěvky — hlavně v prázdninovém období — si všímaly i původu slov a vlastních jmen. V různých souvislostech byl čte[165]nář seznamován s útvary našeho národního jazyka, s otázkami jazykové kultury, jazykové tradice, jazykového povědomí, s postoji uživatelů k jazyku atp. Příležitostně upozorňovali autoři na důležité jazykovědné publikace a některá jubilea. Poněkud překvapuje, že relativně méně místa bylo věnováno pravopisu, zdá se však, že záměrně. Pro budoucnost bychom doporučovali věnovat více pozornosti slohové stránce jazykových projevů a podle možnosti i zvukové stránce veřejných projevů mluvených, mj. také v rozhlasu a v televizi. Považovali bychom za užitečné vracet se občas i k tématům, která se už v koutcích objevila, ale jejichž problematika je stále aktuální, jako je např. jazyk dětí a mládeže, texty k tanečním a populárním písním, texty reklam, vyhlášek, předpisů, pokynů, návodů atp. Jsme si ovšem vědomi toho, že při předem stanoveném rozsahu se takováto témata zpracovávají obtížně.

Připravit týden co týden koutek na námět pokud možno aktuální a zajímavý jistě klade značné nároky. Proto je přirozené, že úroveň všech koutků není stejná. Jsme však přesvědčeni, že standard koutků otiskovaných v Práci je po odborné a stylové stránce dobrý a že tyto texty plní svou společenskou úlohu úspěšně. Musíme jen upozornit na jeden vážnější nedostatek, který vynaložené úsilí někdy dost znehodnocuje. Jsou to tiskové chyby. V novinách nejsou ovšem ničím neobvyklým (časopisu Dikobraz poskytují materiál velmi pravidelně), ovšem v textu jazykovědného výkladu jsou velmi nemilé, neboť čtenář těžko může každou tiskovou chybu odhalit. A v koutcích z Práce nejsou výjimkou. Snad by nebylo tak obtížné dát vysázený text autorovi ke korektuře.

Za desítiletou úspěšnou jazykově popularizační a výchovnou činnost si zaslouží uznání autoři i redakce Práce. Přáli bychom si, aby v redakci Práce trvalo pro ni pochopení a pracovníkům Ústavu pro jazyk český aby vydržel elán nejméně ještě jednu dekádu. Bylo by to ku prospěchu nejen veřejnosti, ale i jich samých. Mají tak možnost pravidelně šířit výsledky své práce a působit na formování jazykového povědomí veřejnosti. A nepochybujeme, že by se našlo nakladatelství, které by vydalo výběr z jejich jazykových koutků knižně.

---

[1] Fr. Trávníček, Nástroj myšlení a dorozumění, Praha 1940; týž, Jazyková zákampí, Brno 1961; Fr. Daneš, Malý průvodce po dnešní češtině, Praha 1964; J. Chloupek, Pověry o češtině, Brno 1968.

[2] Příležitostně věnujeme některým z nich pozornost.

[3] Viz Zd. Hrušková, Jazykové okénko brněnské Rovnosti, NŘ 40, 1957, s. 311n.

Naše řeč, ročník 63 (1980), číslo 3, s. 163-165

Předchozí Alena Polívková, Miloslav Sedláček, Jiří Kraus: Populární bulharská knižnice o jazyce

Následující Eva Macháčková: Názvy automobilů