Časopis Naše řeč
en cz

Stylistika hospodářských písemností

Věra Vlková

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Přestože administrativní styl hraje v životě moderního člověka stále důležitější úlohu, je mu dosud jak v jazykových výzkumech, tak i ve školské výuce věnována poměrně malá pozornost. S oprávněnou i méně oprávněnou kritikou jazyka hospodářských písemností se sice v posledních letech setkáváme poměrně často, většinou se však zaměřuje pouze na omezený okruh nejnápadnějších jevů, především z oblasti slovní zásoby, popř. i větné stavby. [213]V současné době se na jedné straně projevuje citelný nedostatek praktických příruček širšího zaměření, na druhé straně se ukazuje i to, že dosud není dostatečně propracována teoretická složka jazyka a stylu administrativního projevu.

Administrativní styl se velkou převahou realizuje v psaných projevech, jako jsou oběžníky, protokoly, směrnice, hlášení, vyhlášky, nařízení, dopisy, zápisy ze schůzí a z jednání, zprávy z pracovních cest apod. Nejvýraznějším typem těchto psaných komunikátů je hospodářská korespondence. Na tuto oblast byla proto vždy upřena největší pozornost.[1] Ani zde však dosud neexistuje dostatek zdrojů teoretického i praktického poučení, který by odpovídal požadavkům praxe.

K zaplnění této mezery přispívá praktická příručka Stylistika hospodářských písemností autorů J. Gafronové a J. V. Bečky (SPN, Praha 1985, 167 s.). Autoři chápou hospodářský styl jako způsob praktického sdělování ve vnitřním styku podniků i ve styku s jinými hospodářskými organizacemi a nadřízenými orgány. Z toho vyplývá jejich orientace na jazyk a styl hospodářské korespondence. Rozsáhlá a dlouholetá zkušenost obou autorů vedla ke shromáždění bohatého souboru materiálu, který je zárukou, že žádný z podstatných praktických problémů z této oblasti nezůstane bez odpovědi.[2]

Způsob zpracování příručky umožňuje čtenáři aktivní přístup k uváděným problémům a aktivní účast na jejich řešení. Poskytuje tím velmi dobrý základ pro osvojení praktických stylizačních dovedností. Příručka se soustřeďuje především na výběr a užívání jazykových prostředků, včetně prostředků gramatických. Ke gramatickým prostředkům přitom přistupuje spíše z hlediska jejich užívání.

[214]Ve všech osmi kapitolách po krátkém obecném úvodu o probíraném jevu následuje soubor větných celků obsahujících vybrané stylistické problémy a stručný návod k jejich úpravě. Na další straně je pak uveden návrh úpravy a spolu s ním i některé vysvětlující a doplňující poznámky. Syntézu výkladů každé kapitoly představuje zpracování několika dopisů obsahujících jevy v této kapitole probírané.

Látka obsažená v prvých čtyřech kapitolách se soustřeďuje na relativně jednodušší problémy z oblasti slovní zásoby a větné stavby. Velká pozornost se věnuje především otázkám vyjadřování slovesného a jmenného, užívání trpného rodu, dále pak pořádku slov ve větě, činitelům ovlivňujícím slohovou pestrost a jazykovým prostředkům napomáhajícím stručnosti vyjadřování. I u této partie se však může stát, že jednotlivá individuální řešení příkladových větných celků se budou poněkud rozcházet s řešením, které autoři příručky nabízejí. Chápeme-li styl jako způsob výběru a využití jazykových prostředků v jazykovém projevu, pak z toho zcela samozřejmě vyplývá, že ve stylové oblasti nemá vždy absolutní platnost pouze řešení jediné. Výběr i využití jazykových prostředků jsou ovlivňovány celou řadou skutečností jazykových i mimojazykových, důležitou roli přitom hrají nejen činitele objektivní, ale i činitele subjektivní. Větší důraz kladený na tuto skutečnost by jistě přispěl k efektivnějšímu využití příručky.

V dalších kapitolách jsou pak probírány jevy gramaticky i stylizačně složitější. Autoři se zde soustřeďují především na problémy spojené s jasností a přehledností věty, s logikou vyjadřování, se spojováním vět ve větší celky a využíváním spojovacích výrazů. U této části by bylo třeba ještě více než u části předchozí zdůraznit, že uvedená řešení slohových problémů nelze chápat jako jediná a bezvýhradně platná. Zde se také výrazněji ukazuje, že tento způsob podání stylistických otázek není vždy zcela bez problémů.

Kapitola poslední je věnována otázkám obsahové výstavby i formálního členění a úpravy dopisu, které jsou ilustrovány bohatým souborem příkladového materiálu.

Publikace Stylistika hospodářských písemností vyplnila citelnou mezeru v řadě našich stylistických příruček. Přispívá k pochopení problémů spojených s administrativním vyjadřováním. Ukazuje se, že je třeba věnovat více pozornosti požadavkům kladeným na administrativní projevy (jako jsou jasnost, stručnost, věcná výstižnost, možnost rychlé orientace v textu, možnost snadného a rychlého zpracování poskytnutých údajů aj.) a jejich úloze při volbě a užívání výrazových prostředků. Zřejmá je také potřeba dalšího propracování specifických rysů administrativního stylu i nutnost upřesnit jeho vymezení a zařazení do stylové soustavy. Zajímavé a cenné poznatky by jistě přineslo i prohloubené zkoumání historického vývoje administrativního stylu. Všechny tyto teoretické otázky již rámec posuzované příručky překračují. I když si je však autoři tentokrát nekladli, jsou si jich jistě dobře vědomi, a lze se těšit, že se k nim v budoucnosti vysloví.


[1] Srov. např. O. Heyd, K. Sochor, J. Hrubý, Jak psát podnikové dopisy, Praha 1966 (Viz recenzi J. Machače v NŘ 50, 1967, s. 174—6.); L. Páleníček a kol., Podnikový písemný styk — úvod do odborného stylu, Praha 1967; E. Čech, J. Hrubý, Podnikový písemný styk, Praha 1976; B. Klobása, L. Svatuška, Sekretářská praxe, Praha 1968; Č. Vlček, F. Hloska, K. Sochor, Osobní dopisy v podnikové praxi, Praha 1973. Jazyku a stylu administrativních písemností je věnována i řada příspěvků uvedených ve sborníku K novému pojetí vyučování českému jazyku a literatuře na SEŠ, kterou vydal Výzkumný ústav odborného školství v Praze v r. 1971. Na styl odborných dokumentů i na některé obecnější stylistické otázky je zaměřena příručka J. Krause Úvod do stylistiky pro informační pracovníky, 2. vyd., Praha 1982.

[2] J. V. Bečka je autorem první poválečné stylistiky (Úvod do české stylistiky, Praha 1948). Zde, stejně jako v celé řadě dalších stylistických prací, se projevuje silný zřetel k praxi — srov. např. Technika slohu, Praha 1938, Základy kompozice jazykových projevů, Praha 1960, Slovo, jeho význam a užití, Praha 1968, Stylistická syntax a kompozice projevu, Praha 1970, Jazyk a styl novin, Praha 1973, Sloh žurnalistiky, Praha 1986; přínosem je i Slovník synonym a frazeologismů. 3. vyd., Praha 1982. Se stylistickým zkoumáním souvisejí i jeho frekvenční výzkumy českého jazyka — srov. alespoň J. Jelínek, J. V. Bečka, M. Těšitelová, Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce, Praha 1961; J. V. Bečka, Lexikální složení českých odborných textů technického zaměření I a II, Praha 1973 a 1974.

Naše řeč, ročník 70 (1987), číslo 4, s. 212-214

Předchozí Jan Janoušek: Quintilianovy Základy rétoriky

Následující Růžena Buchtelová: Seminář o sociologii jazyka

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1