Časopis Naše řeč
en cz

Seminář o sociologii jazyka

Růžena Buchtelová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Ve dnech 11.—13. listopadu 1985 se konal v Alšovicích seminář o sociologii jazyka, který uspořádala sekce sociologie kultury Československé sociologické společnosti ČSAV. Jednání, jehož se účastnilo kolem 20 odborníků, mělo výrazně mezioborový charakter a bylo zaměřeno k teoretickým problémům jazyka i k některým praktickým otázkám výzkumným.

Jak bylo naznačeno již v úvodu k zasedání, bylo to v historii sociologické společnosti první společné setkání zástupců nejrůznějších oborů, sociologů, filozofů, historiků, žurnalistů apod. nad tématem, které je všem těmto oborům blízké, ale nebývá většinou cílem a hlavním předmětem jejich pozornosti.

V současné době však zkoumání vztahu mezi jazykem a společností zasahuje výrazněji i do oblasti sociologické (především do sociologie empirické) jakožto prostředek hlubšího a všestrannějšího poznávání společenských vazeb a jejich vědeckého uspořádání. Proto také považovali pořadatelé semináře za nezbytné zdůraznit, že jazyk jako sociální jev má být zkoumán též z hlediska sociologie, a to na všech gnozeologických úrovních (od roviny obecně teoretické až po rovinu metodologickou a technickou).

Uvedený seminář si kladl za cíl vypracovat pro toto zkoumání jisté teoretické předpoklady. Tyto předpoklady a vzájemná názorová konfrontace by měly výhledově vést k širší spolupráci mezi sociologií a ostatními společenskovědními disciplínami.

Po tematické stránce byl seminář rozdělen do dvou příspěvkových okruhů.

V prvním okruhu příspěvků, které svým charakterem přesněji odpovídaly tématu zasedání, byly probírány některé filozofické otázky jazyka a úloha a postavení jazyka v současných sociologických teoriích.

Úvodní referát P. Koťátka z Ústavu pro filozofii a sociologii (dále ÚFS) se zabýval strukturou komunikačních aktů, jejich filozofickými a obecně kulturními souvislostmi. Prostředkem ke zkoumání komunikačního aktu je obsahová analýza jednotlivých významových útvarů, které mohou být smyslem věty, což je podle referenta soud, stanovení a otázka. Pomocí obsahové analýzy zjišťuje pak vlastnosti prostředku užitého v daném komunikačním aktu, který je součástí společenské situace.

O postavení jazyka v soudobých západních sociologických teoriích pojednal v obšírném referátu M. Petrusek z filozofické fakulty KU, který zároveň přednesl řadu rekapitulujících úvah na dané téma. Součástí jeho referátu byla i stručná historie vzniku a vývoje sociolingvistiky jakožto samostatné disciplíny a též připomínka sporu o její předmět a vymezení.

Určitým dovršením prvního okruhu příspěvků se stal referát A. Vodákové z ÚFS, věnovaný funkci jazyka v empirické sociologii. Autorka se soustředila zejména na otázku postavení a vztahu „vědeckého“ jazyka jakožto nedílné součásti přirozeného [216]jazyka v různých typech sociologických výzkumů, dále pak na rozdíl mezi jazykem jako předmětem a prostředkem sociologického zkoumání. Pokusila se rovněž o naznačení možných vazeb empirické sociologie na jednotlivé lingvistické disciplíny a o diskusi pojmů sociolingvistika a lingvosociologie.[1]

Druhý okruh příspěvků byl věnován převážně specifickým problémům některých dílčích sociologických disciplín.

Sociologické aspekty funkce jazyka v žurnalistické tvorbě rozebíral ve svém referátu M. Bednář z Ústavu teorie a praxe žurnalistiky. Za jeden z určujících směrů výzkumné práce v oblasti teorie žurnalistiky považuje sociální podmíněnost jazyka a jazykového chování. Poukázal rovněž na rostoucí význam rétoriky v žurnalistice a uvedl některé výsledky z výzkumu kinetických projevů v oblasti televizní žurnalistiky.

O možnostech sociolingvistického přístupu při zjišťování účinnosti filmu a o výzkumech (i výhledových) v oblasti audiovizuálních sdělení hovořil ve svém referátu J. Bernard z Československého filmového ústavu.

F. Malina pojednal ve svém příspěvku o úkolech a postavení jazyka v širším rámci teorie kultury: zajímala ho zejména úloha jazyka a jeho působení při rozvoji lidských schopností a vzájemných společenských vztahů.

Vystoupení J. Linharta z ÚFS bylo věnováno makrosociálním souvislostem v rozvoji jazyka. Ve svém referátu podtrhl nezbytnost vybudování obecněji koncipované sociologie jazyka, která svým záběrem přesahuje oblast sociolingvistiky. Na konkrétních příkladech poukázal, jak jazyková problematika souvisí s otázkami sociální mobility, s vývojem a změnami v sociální struktuře společnosti aj.

Na jeho referát navázalo diskusní vystoupení Z. Palkové z filozofické fakulty KU. Autorka se v něm zabývala disproporcí mezi aktivní a pasívní jazykovou praxí (zejména v oblasti mluvené řeči), která je charakteristická pro současnou sociolingvistickou situaci češtiny.

R. Buchtelová z Ústavu pro jazyk český poukázala ve svém diskusním příspěvku na řadě konkrétních případů, jak problematika spisovné výslovnosti je úzce propojena s proměnami sociální struktury uživatelů i pozorovatelů spisovného jazyka.

Již z našeho výčtu přednesených příspěvků je zřejmé, že pro současnou sociolingvistiku je charakteristický značně široký a rozmanitý okruh výzkumů. Interdisciplinární zaměření semináře přineslo speciální pohledy na problematiku sociolingvistiky (resp. sociologie jazyka), kterou řeší pracov[217]níci z různých oborů, ale vždy z jiných hledisek. I v tomto smyslu šlo o jednání velmi podnětné. Velký počet referátů s různorodou tematikou napověděl i to, že současný vztah sociologie a lingvistiky je mnohotvárný: proto také mohl seminář spíše jen naznačit možnosti další spolupráce než stanovit konkrétní úkoly a cíle. V souvislosti s tím účastníci diskuse shodně konstatovali, že místo hledání rozdílů mezi předmětným vymezením sociolingvistiky (kterou sociologové chápou spíše šíře) a sociologie jazyka je třeba důsledněji uplatňovat mezioborový přístup ke studiu a zkoumání společenské komunikace, zejména pak její jazykové složky.

Z naší strany bychom chtěli připomenout, že adekvátní výzkumy v oblasti sociolingvistiky nejsou uskutečnitelné bez dostatečných znalostí jazykového systému a mluvních realizací. Proto také vzájemný vztah lingvistiky a sociologie, ať už bude výhledově vymezen nejrůznějším způsobem, by měl vycházet z konkrétní problematiky, která vyplývá z výzkumu současného stavu spisovného jazyka a veřejné mluvní praxe.


[1] Při rozlišení sociolingvistiky a sociologie jazyka (neboli lingvosociologie) autorka vycházela v podstatě z programové stati R. Grosse a A. Neuberta z NDR. Podle těchto autorů při sociolingvistickém přístupu představují východisko varianty jazykových znaků a teprve na tomto základě se zkoumá jejich užívání v určitých sociálních skupinách. Naopak pro lingvosociologický přístup představují východisko kategorie sociologické (sociální skupiny, kolektivní postoje aj.). Základem sociolingvistiky je tedy jazykový systém. Naproti tomu lingvosociologie vychází ze sociálního systému, a proto je třeba ji považovat za disciplínu sociologickou. Srov. Thesen zur marxistischen Soziolinguistik, Linguistische Arbeitsberichte, Lipsko 1970, s. 3—4.

Naše řeč, ročník 70 (1987), číslo 4, s. 215-217

Předchozí Věra Vlková: Stylistika hospodářských písemností

Následující Miroslava Kyselá, Renata Mohylová: Společné zasedání členů ÚJČ a ÚTPŘČ

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1