Za docentem Karlem Svobodou

Hana Hrdličková

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Před dvěma lety byly v odborných časopisech připomenuty sedmdesátiny doc. dr. Karla Svobody, DrSc.[1] Jubilejní články hodnotí bohatou a odborně vysoce fundovanou činnost Svobodovu v oblasti jazykovědné (a okrajově i literárněvědné) bohemistiky, průkopnickou práci v didaktice českého jazyka i jeho dlouholeté působení učitelské na školách středních a od r. 1959 na školách vysokých. K. Svoboda už není mezi námi, zemřel 23. května 1986 [47]v Praze. Odešel významný lingvista, náročný, ale trpělivý, laskavý učitel, vzdělaný, pracovitý člověk.

V práci vynikal vzácnou soustředěností a cílevědomostí. Byl jak bystrým analytikem se smyslem pro hluboké, někdy až detailní zpracování jazykového materiálu, tak i vědcem schopným koncipovat a realizovat díla syntetická, jež uzavírala po řadě dílčích studií určitou etapu jeho práce.

Z výsledků bádání lingvistického připomeňme vedle řady studií otištěných v časopisech zejména jeho monografie Infinitiv v současné spisovné češtině (1962), Souvětí spisovné češtiny (1970 — skriptum, 1972 — knižní vydání) a nejnovější, do tisku odevzdanou práci Kapitoly z vývoje české syntaxe, hlavně souvětné (vyjde v Aktech Univerzity Karlovy). Jak časopiseckými studiemi (na osmdesát jich bylo otištěno v ČJL, v jehož redakční radě více než třicet let pracoval), tak syntetickými pracemi knižními (Metodika vyučování českému jazyku a slohu na školách 2. cyklu — 1965, 2. vyd. — 1978; Didaktika českého jazyka a slohu — 1977) přispěl významně ke konstituování a rozvoji didaktiky mateřského jazyka jako vědního oboru. Z jeho zaměření lingvisticko-didaktického vyplynula i práce na středoškolských učebnicích českého jazyka a slohu (Český jazyk pro střední všeobecně vzdělávací a odborné školy, 1. vyd. 1964, hlavní autor; Český jazyk pro střední školy I—IV, 1. vyd. 1984, člen autorského kolektivu) a na metodických příručkách i dlouholeté systematické studium vyjadřování středoškolských studentů (viz řadu článků v ČJL a syntetizující skriptum Stylizační výcvik ve spisovné češtině a rozvoj myšlení I — 1975, II — 1976). Jako vysokoškolský pedagog vychoval celou generaci bohemistů, mnoho péče věnoval i přípravě aspirantů.

K. Svoboda byl výraznou vědeckou i pedagogickou osobností, v jeho pracích lingvistických i lingvisticko-didaktických budou další generace bohemistů hledat a nacházet poučení a podněty pro svou práci.

---

[1] K. Šebesta, Karel Svoboda sedmdesátiletý, NŘ 67, 1984, s. 38—40. H. Hrdličková, K sedmdesátinám Karla Svobody, Český jazyk a literatura (ČJL) 34, 1983—84, s. 229—233.

Naše řeč, ročník 70 (1987), číslo 1, s. 46-47

Předchozí Milada Homolková: Slovenský příspěvek k lexikologii

Následující Antonín Müller: Vrtač, nebo vrtař na souřadnicových vrtačkách?