Vrtač, nebo vrtař na souřadnicových vrtačkách?

Antonín Müller

[Drobnosti]

(pdf)

-

V inzerci uveřejňované v denním tisku se čas od času setkáváme s nevhodným pojmenováváním pracovního zařazení. Tak např. k jednomu označovanému jevu se tu vztahují dvě pojmenování: vrtač na souřadnicových vrtačkách a vrtař na souřadnicových vrtačkách.

Pro posouzení oprávněnosti použití té či oné varianty slovního spojení je třeba si nejdříve uvědomit, že v obou případech (vrtač i vrtař) jde o substantiva odvozená; v prvním případě (vrtač) od slovesa vrtat (náležející tedy do slovotvorné kategorie podst. jm. činitelských), v druhém případě (vrtař) od podst. jm. vrt (slovotvorná kategorie podst. jm. konatelských). Podst. jm. činitelská pojmenovávají zpravidla osoby charakterizované činností, dějem, podst. jm. konatelská pojmenovávají rovněž nejčastěji osoby zabývající se jistou činností, avšak vzhledem k tomu, co činností vzniká (což je náš případ), s čím se zachází, co je jejím prostředkem nebo co je místem jejího konání (košíkář, bylinář, telefonista, plynárník aj.[1]).

Nahlédneme-li pak do Slovníku spisovné češtiny (Praha 1978), abychom zjistili lexikální význam obou podst. jm., čteme toto: vrt 1. vrtání do země: hlubinný, průzkumný v. 2. otvor tím vzniklý (tedy nikoliv důsledek vrtání do kovu, dřeva či jiného materiálu, kterým je otvor, díra apod.; pozn. autora): geologický v. Sloveso vrtat zahrnuje tyto významy: 1. dělat otvor v něčem šroubovitým pohybem špičatého nástroje: v. vrtákem, nebozezem do dřeva; v. zub; v. skálu, zem 2. takovým otáčením vytvářet, vyvrtávat např. otvor 3. takto dobývat, např. ložisko ropy.

Hodnotíme-li tedy obě varianty z hlediska jejich motivujících základů, je základové slovo vrtat (k odvozenému vrtač) nesporně vhodnější; pro značně široký pojmový rozsah tohoto fundujícího slovesa nemůže být v daném spojení vrtač na souřadnicových vrtačkách užito chybně — je tedy užito vhodně a oprávněně. Slovo vrt, naproti tomu, s výše uvedeným poměrně úzkým, speciálním významem je odvozovacím základem slova vrtař, které tedy může mít význam zase jen speciální, v našem případě týkající se vrtání do země. Chceme-li toto pojmenování dále specifikovat, nemůžeme užít slovního spojení na souřadnicových vrtačkách, to není v našem případě adekvátní.

---

[1] Srov. M. Dokulil, Tvoření slov v češtině 2, Praha 1967, s. 125—7.

Naše řeč, ročník 70 (1987), číslo 1, s. 48

Předchozí Hana Hrdličková: Za docentem Karlem Svobodou

Následující Ludmila Švestková: Lechovat, lichovat; lícha, líha