Šedesát let doc. Lumíra Klimeše

Jaromír Spal

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Dne 4. září 1984 se dožil v Plzni šedesáti let tamní rodák, docent Pedagogické fakulty v Plzni Lumír Klimeš. Odborného vzdělání nabyl na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze (čeština-angličtina), kde jeho zvláště milým učitelem a vzorem byl prof. Vladimír Šmilauer. Studium dovršil získáním doktorátu (disertace O syntaktickém vývoji dětských prací). Dva roky pak učil češtině Řeky ve státním kurse pro pracující v Běhařově; dne 1. 9. 1954 — tedy před třiceti lety — nastoupil na Pedagogickou fakultu v Plzni a tam působí dodnes, od r. 1978 jako docent.

Už při nástupu měl za sebou dosti rozsáhlou publikační činnost, zaměřenou k otázkám vyučování češtině, počítaje v to i tvorbu učebnic. Pedagogickému zaměření zůstal věrný i jako vysokoškolský učitel: o tom svědčí řada zdařilých skript pro studenty pedagogických fakult (o fonetice, lexikologii, tvarosloví i otázkách syntaxe, např. Nové pojetí vyučování skladbě, 1980).

Průzkumu didaktických otázek vyučování českému jazyku je věnována řada článků soustředěných na lexikologickou analýzu psaného projevu (zde je velmi zajímavé srovnání stavu z r. 1951 a 1981); podobně bylo pojato i zjišťování syntaktických znalostí nastávajících studentů. Velmi zajímavé výsledky poskytl průzkum schopnosti studentů analyzovat stylistické nedostatky.[1]

Zájem o moderní metody lingvistické se u doc. Klimeše projevil hlavně studiem a propagací metod kvantitativní lingvistiky. Seznamuje s nimi studenty a aplikuje je často ve svých vědeckých pracích i jinak zaměřených (např. Užití metod kvantitativní lingvistiky při výzkumu slangů, 1972).

Jedním z hlavních jeho pracovních oborů je jazyk 17.—19. století. Zde podrobně prozkoumal památku ze 17. stol., jazykově velmi zajímavou kroniku Jana Norberta Zatočila z Loewenbrugku, a došel k pozoruhodným závěrům.[2]

Z 19. stol. Klimeše zaujal především jazyk Palackého a Šafaříka[3] (zpracoval jako fakultní úkol 1960).

Značně pak převládají v jeho zájmech otázky slangu, především regionálně [259]omezeného. Habilitoval se prací Západočeský železniční, hornický a poštovní slang, 1969.[4]

Prakticky se tento zájem projevil uspořádáním dvou konferencí o slangu se zahraniční účastí (Plzeň 1982, 1984).[5] Pořadatelem byla Pedagogická fakulta v Plzni, inspirátorem a vedoucí osobností pak doc. Klimeš.

Na tuto tematiku navazují drobné práce onomastické, zvl. o přezdívkách a slangových pomístních názvech; glosy a články z dalších oborů i recenze roztroušené po časopisech českých, sovětských, italských i maďarských, přednášky v Jazykovědném sdružení a Kruhu přátel českého jazyka. To už přecházíme k významné popularizační činnosti: zde jmenujme především jeho články s jazykovou tematikou v plzeňské Pravdě. Od r. 1975 tam vyšlo (každou sobotu) zhruba 350 Jazykových koutků, ve kterých doc. Klimeš neúnavně slouží kultuře spisovného jazyka a získává lingvistickým otázkám oblibu čtenářů.

Ve veřejnosti nejznámější je však jiné, daleko významnější jeho dílo, totiž Slovník cizích slov[6] (1. vyd. 1981, 2. vyd. 1983, další se připravuje). Několik vydání v tak krátké době je jistě důkazem obliby, potřebnosti a spolehlivosti tohoto slovníku.

Je to nejvýznamnější a dosud tzv. životní dílo doc. Klimeše; jistě však nikoli poslední. Dnes je na vrcholku své činnosti: do dalších let mu popřejme mnoho zdraví a vytrvalosti.

---

[1] L. Klimeš, Schopnost absolventů SVVŠ nalézat, analyzovat a opravovat stylistické nedostatky, Český jazyk a literatura 16, 1965/66, s. 211—219.

[2] Srov. Přechodníkové vazby v kronice J. N. Z. z Loewenbrugku (1695), Slavica Pragensia 8. 1966, s. 101—6; Přechodníky v historické próze 17. a 18. stol., Sborník Pedagogické fakulty v Plzni (dále SbPFP) 8, 1968, s. 17—62; Of Some Quantitative Aspects of the Sentence in Loewenbrugk’s Chronicle (1685), Prague Studies in Mathematical Linguistics (dále PSML) 7, 1981, s. 123—136; Vojenské hodnosti v kronice J. N. Z. z Loewenbrugku, NŘ 64, 1981, s. 246—9.

[3] Viz řadu statí: K Palackého překladu Dialogu Jana z Rabštejna, SaS 22, 1961, s. 181—6; Jazykové úpravy Palackého prací, SaS 25, 1964, s. 254—260; Vývoj slovotvorby v odborném jazyce F. Palackého a P. J. Šafaříka, SbPFP 6, 1966, s. 17—42; Délka jednoduché věty v Počátcích českého básnictví, obzvláště prozódie, NŘ 58, 1975, s. 200—205; Délka věty v Palackého Dějinách národu českého, SaS 37, 1976, s. 279—283; Measurement of Difficulty in Beckovský’s and Palacký’s Historical Texts for Modem Reader, PSML 5, 1976, s. 149—161, a On Some Quantitative Aspects of the Sentences in Palacký’s Works, PSML 8, 1983, s. 93—97.

[4] Viz též Slang hornických, poštovních a železničních učňů v západních Čechách, SbPFP 10, 1971, s. 11n.; Hornický slang na Dole obránců míru a na Dole Krimich, Minulostí Západočeského kraje VIII/1971, s. 181n.; Poštovní slang v Plzni, SbPFP 11, 1973, s. 23n. Také řada recenzí v NŘ se týká problematiky slangu.

[5] Srov. M. Krčmová, Konference o slangu a argotu, NŘ 67, 1984. s. 251—2.

[6] Srov. recenze: V. Mejstřík, Český slovník cizích slov, SaS 44, 1983, s. 251—254, a L. Kroupová, Slovník cizích slov od Lumíra Klimeše, NŘ 66, 1983, s. 154—160.

Naše řeč, ročník 67 (1984), číslo 5, s. 258-259

Předchozí Věra Petráčková: Jubileum Františka Martina Pelcla

Následující Běla Poštolková: K nedožitým osmdesátinám Miloše Helcla