Konference o slangu a argotu

Marie Krčmová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Třetí konference o slangu a argotu se konala za mezinárodní účasti ve dnech 24.—26. ledna 1984 v Plzni. Jejím pořadatelem byla Pedagogická fakulta, katedra českého jazyka a dějepisu; záštitu nad konferencí převzal vedoucí katedry prof. dr. Jindřich Vacek, CSc. Organizačně ji — podobně jako předcházející konference v r. 1977 a 1980 — zajišťoval pětičlenný kolektiv, v jehož čele stál doc. dr. Lumír Klimeš, CSc.

Konference měla již tradičně pracovní charakter. Část jednání byla věnována obecným otázkám: vnitřní diferenciaci slangu (J. Hubáček hledal kritéria pro vymezení hranice slangových prostředků profesních a zájmových), vztahu slangů a běžně mluvené řeči (J. V. Bečka) a podílu slangu na dynamice jazyka (J. Bosák). Vhled do situace v zahraničí přinesl referát bulharské lingvistky C. Karastojčevové o současném stavu a perspektivách bulharských sociálních dialektů a referát H. Schönfelda z NDR o podílu mluvy mládeže a městské mluvy na formování běžně mluvené němčiny. O obecných otázkách pojednával i referát J. Nekvapila věnovaný sociolingvistickým aspektům výzkumu slangů a příspěvek V. Budovičové pojatý konfrontačně.

Většina vystoupení sledovala konkrétní otázky formování slangů a jejich funkce v současné jazykové situaci. Vztahem mezi neologismy spisovného jazyka a slangy se zabývala O. Martincová, F. Kopečný promluvil k otázce neutralizace slangových prostředků, C. Karastojčevová řešila v dalším svém příspěvku otázku lexikálně sémantické indukce jako prostředku obohacování slangů, dále promluvil P. Hauser o přezdívkách a H. Naumann z NDR o hypokoristikách v běžné řeči. Pozornosti se dostalo i užití slangů mimo běžnou komunikační sféru: v umělecké literatuře (M. Krčmová), v publicistice (E. Minářová, V. Flegl) a při překladu (M. Čejka). Specifickou otázku podílu slangového výraziva při výuce cizího jazyka (ruštiny) připomněl L. Hajzer z MLR.

Část příspěvků se zaměřila na předvedení a rozbor materiálu jednotlivých slangů: železničního (L. Klimeš), cirkusového (M. Churavý), technického (O. Rýdl), sklářského (L. Kubů), vorařského (J. Koldová) a slangu hudebníků rockové hudby (B. Dejmek).

Velkým přínosem konference byla živá neformální diskuse ke každému příspěvku. Soustřeďovala se především ke stále nedořešené otázce vymezení pojmu slang, vztahu mezi slangy profesními a zájmovými, do popředí vystoupila otázka stylového hodnocení výrazů vzniklých na půdě jednotlivých zájmových nebo profesních skupin. Byla připomenuta i funkce slangu jako prostředku stmelujícího kolektiv a vymezujícího navenek jeho hranice. Z to[252]hoto hlediska se ukázal jako problematický mnohdy užívaný název slang mládeže vzhledem k proměnlivosti a vnitřní zájmové a profesní diferenciaci této věkové skupiny. Diskuse ozřejmila i různost pojetí problematiky v lingvistickém bádání jednotlivých zemí, jejichž lingvisté se zasedání zúčastnili. Zároveň konference poukázala na stálou aktuálnost výzkumu slangů na různých úrovních zobecnění (např. slang sportovní, uvnitř této široce pojaté vrstvy slang jednoho sportovního odvětví, na nejnižší úrovni slang jednoho sportovního kolektivu) a důležitou sociolingvistickou otázku fungování slangů v naší společnosti, jejich podílu na utváření lexikální složky běžně mluveného jazyka a jejich vlivu na slovní zásobu promluv zamýšlených jako spisovné. Z příspěvků na konferenci vyplynula potřeba trvale přehodnocovat původně slangové výrazivo a dbát na pružnost kodifikace spisovného lexika. V závěrečném slově zhodnotil průběh konference předseda organizační komise L. Klimeš. Shrnul výsledky jednání, nastínil možnosti dalšího zkoumání, a také poděkoval všem, kdo se na konferenci podíleli organizačně i aktivní účastí. Setkání v Plzni umožnilo plodnou, bohatou a bezprostřední diskusi a díky tomu, že materiály budou (podobně jako příspěvky z 1. a 2. konference) jako neprodejný tisk publikovány, umožní seznámit s výsledky práce zájemce nejen v ČSSR, ale i v zahraničí. Je si jen přát, aby se podobná setkání lingvistů zabývajících se některým úže vymezeným problémem stala dobrou tradicí naší lingvistiky i v jiných oblastech, než je studium slangů a argotů.

Naše řeč, ročník 67 (1984), číslo 5, s. 251-252

Předchozí Eva Macháčková: O české terminologii

Následující Věra Petráčková: Jubileum Františka Martina Pelcla