Časopis Naše řeč
en cz

Syntaktická konference v Nitře

J. H.

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Ve dnech 1. až 3. června 1982 se konala na Pedagogické fakultě v Nitře jazykovědná a metodická konference na téma „Syntax a jej vyučovanie“. Šlo již o druhou konferenci tohoto druhu v Nitře (první byla pořádána v r. 1979, srov. o ní zprávu J. Hoffmannové-Jiřičkové v NŘ 63, 1980, 91—95). Konference se konala opět za účasti jak lingvistů slovenských, tak českých. Je škoda, že účast syntaktiků z některých lingvistických center, zejména brněnského, byla tentokrát slabší. Specifickým rysem nitranských konferencí, které mají mít v budoucnu pokračování, je jejich zřetel k výuce syntaxe ve škole. Z toho důvodu by byla užitečná i širší aktivní účast učitelů z různých stupňů škol, nejen učitelů vysokoškolských.

Většina referátů přednesených na této druhé konferenci — třebaže mnohé z nich nebyly zaměřeny přímo metodicky — byla orientována i na školní vyučování syntaxe aspoň v tom smyslu, že se týkaly tematiky pro školu aktuální. Jde jednak o to, aby školní výuka syntaxe mateřského jazyka neztrácela kontakt s vědeckou lingvistikou dneška, aby se do školní výuky promítlo nové pojetí struktury věty a souvětí založené na valenční teorii, jednak o to, aby probírané syntaktické učivo kladoucí značné nároky na abstraktní myšlení žáků bylo podáváno srozumitelně, ale bez příliš zkreslujícího zjednodušování. Zatímco prvnímu aspektu se na konferenci věnovala [52]pozornost v řadě referátů, druhý aspekt zůstal v pozadí. Zato měla nitranská konference své další specifikum v tom, že věnovala pozornost kontrastivnímu výzkumu vyučování slovenštiny jako cizího jazyka. Zejména šlo o výuku slovenštiny na školách s maďarským vyučovacím jazykem. Tematika tohoto okruhu konference se však vymyká ze zaměření našeho časopisu, proto ji ponecháme v této zprávě stranou.

Tematicky pestrá druhá nitranská syntaktická konference se zaměřila k několika základním tematickým okruhům: byly to otázky strukturního jádra věty, otázky syntagmatiky, souvětné syntaxe, polovětných konstrukcí a otázky textové syntaxe. Ke všem těmto tematickým okruhům byly předneseny referáty koncepčního zaměření i referáty detailněji propracovávající některé konkrétní úseky syntaxe a také referáty metodické. V naší zprávě by nebylo účelné zevrubně probírat jednotlivé příspěvky, neboť organizátoři konference hodlají konferenční materiály vydat tiskem, takže si je bude možno — doufejme, že ne s velkým zpožděním — prostudovat přímo a bez zkreslující zkratky.

Konstatujme pouze stručně, že soustředěná pozornost v prvním tematickém okruhu, který se týkal strukturního jádra věty, byla věnována valenční teorii a možnostem jejího využití při vyučování syntaxi ve škole (J. Novotný) i při školním větném rozboru (M. Čechová). V referátu J. Novotného bylo požadováno přesné rozlišování pojmu valence, intence a rekce a zdůrazňována potřeba studovat nejen valenci slovesnou, jejíž základní důležitost pro stavbu věty vyplývá z centrálního postavení verba finita, ale i valenci adjektivní a substantivní. V souvislosti s dnešním trendem vědecké syntaxe vytýkala M. Čechová školnímu syntaktickému rozboru nedostatečný zřetel k stránce sémantické. Vztahem gramatické a sémantické stavby věty se zabýval v jednom ze základních referátů konference J. Kačala. Jeho promyšlený výklad dialektického vztahu významu a formy větné, které tvoří komplexní celek, jenž je zevšeobecněným odrazem jevů skutečnosti, může být dobrým východiskem i pro výklad školní, a to zejména též pro prohloubení sémantického aspektu syntaktického výkladu. Otázka, co je centrem či dominantou věty, byla předmětem úvah S. Ondrejoviče. Referent připustil, že dominantní postavení ve větě může mít z různého hlediska jak podmět, tak přísudek.

V oblasti syntagmatiky podal základní výklad Fr. Kočiš, který se touto tematikou zabýval v minulosti v rámci souvětí a nyní ji promýšlí v jednoduché větě. Na konferenci se pokusil vymezit pojem složeného syntagmatu ve větě jednoduché jako paralelního jevu k tzv. složenému souvětí. Ze strany souvětí se podobnou problematikou zabýval Fr. Daneš, který mezi větou jednoduchou a souvětím vidí meziúroveň tzv. větných bloků, tj. spojení dvou nebo více vět, které nepředstavuje samostatnou gramatickou globální jednotku, tedy komplexní větnou výpověď, nýbrž určitý konstrukční útvar složitého souvětí obdobný rozvitému nebo rozšířenému větnému členu ve větě [53]jednoduché. O eliptických větných konstrukcích mluvil J. Ružička. Na pozadí obecného vymezení elipsy věnoval pozornost rozboru některých dosud málo prozkoumaných eliptických konstrukcí s různými modálními významy, zejména typům: bolo ti mlčať, bolo počuť niečo, bolo kde tancovať apod. K. Buzássyová se zabývala otázkou, zda a jakým způsobem slouží syntaxi tzv. transpoziční deriváty, tj. dějová jména a názvy vlastností utvořené ze sloves a přídavných jmen beze změny základního významu (běžet → běh, hloupý hloupost apod.). Souvislost se syntaxí vidí v jejich syntaktických parafrázích, tj. v možnosti transformace těchto slov v syntaktické konstrukce.

Dosti pozornosti bylo na nitranské konferenci věnováno souvětí. Tento tematický blok byl zahájen úvahou o postavení souvětí v hierarchii gramatických jednotek (J. Hrbáček). Referent poukázal na rozdíl v postavení podřadného a souřadného souvětí v hierarchii syntaktických jednotek; souřadné souvětí podle něho patří do vyšší roviny textové a je konstituováno vztahem „řazení“. Za souřadnost považuje autor pouze vztah útvarů, které jsou stejným druhem vztahu podřadnosti vztaženy k společnému členu jinému (zpravidla — mimo podmět — nadřazenému). Důkladný rozbor souvětí souřadného podal J. Oravec, který v něm shrnul své poznatky vyplývající ze soustavného studia problematiky souřadného souvětí v posledních letech. Oravec se zaměřil hlavně na odhalení systémových vztahů mezi typy souřadného souvětí. Ani souvětí podřadné však nepřišlo na konferenci zkrátka, zabývala se jím řada referátů. Vedle již zmíněného referátu Danešova se zabývala souvětím, zvl. jeho sémantikou, Z. Trösterová, a to též se zaměřením na školu, souvětí časovému byl věnován zevrubný materiálový výklad A. Ferenčíkové, o vedlejších vztažných větách mluvil M. Darovec, o nepravých vedlejších větách G. Horák. Souvětí byl věnován i jediný historicky zaměřený referát na konferenci (J. Doruly).

Problematikou polovětných konstrukcí se v zásadním obecném referátu zabývala M. Marková, která ve smyslu svých dřívějších prací na toto téma zdůrazňovala nutnost komplexního pojetí polovětnosti. O participiálních (přechodníkových a příčesťových) polovětných konstrukcích pojednal všestranně E. Dvořák. Jeho příspěvek vzbudil zaslouženou pozornost hlubokým proniknutím do problematiky. O přístavku, a to hlavně z hlediska sémantického, promluvil Z. Hlavsa. Nastínil obtíže výkladu přístavku, které plynou z jeho vnitřní sémantické diferencovanosti, a vyložil přístavek jako nevětnou realizaci různých druhů propozic.

Slaběji byla zastoupena tematika textové syntaxe. Dotýkaly se jí sice i některé referáty z oblasti souvětí (Hrbáček, Daneš) nebo referáty o neverbálních prvcích projevů (T. Zsilka, M. Habovčíková) a o využití frazeologie (K. Habovštiaková), ale přímo jí byl věnován jen programový referát E. Bajzíkové. Referentka, jejíž vědecká činnost se již delší dobu soustřeďuje na tento úsek lingvistického bádání, v něm narýsovala projekt komplexního zkoumání textové syntaxe.

[54]Speciální pozornost otázkám výuky mateřského jazyka ve škole věnovali ve svých referátech M. Čechová, která uvažovala o novém zpracování metodiky syntaktického rozboru ve škole, aby tento rozbor nebyl tak jednostranný jako dosud, P. Piťha, který přednesl obecnou úvahu o vztahu teoretické lingvistiky a školního vyučování, a G. Štibraná, která věnovala svůj příspěvek otázce výkladu několika shodných přívlastků u téhož substantiva.

Výsledků nitranské konference, zejména až budou publikovány, bude možno využít jak pro teoretickou syntax, tak pro její aplikaci ve škole. Konference přispěla také k dalšímu posílení tradičně přátelských pracovních vztahů mezi lingvistikou slovenskou a českou.

Naše řeč, ročník 66 (1983), číslo 1, s. 51-54

Předchozí Jan Petr: Letní škola slovanských studií

Následující Libuše Kroupová, Alena Polívková: Na okraj, na okraji