Slavomír Utěšený
[Drobnosti]
-
Není tomu tak dávno, co se na našich silnicích a ulicích objevil hnědočerveně natřený třínápravový kloubově spojený autobus maďarské výroby — značky Ikarus 280. A velice brzy nato se pro něj začala objevovat i nová a nová jména. Z mnoha důvodů, které se dají shrnout jako mimořádná novost a nápadná odlišnost od obvyklého typu autobusů, stal se tento vůz přímo terčem nejrozmanitějších pojmenovávacích pokusů, které si vzaly na mušku především jeho vnější vzhled, dále jeho technický typ a konečně i jeho původ — a v některých pojmenováních se pak tyto motivy i kombinují.
K staršímu slangovému výrazu kloubák ‚vůz s kloubovým spojením‘ vznikl — asi už speciálně pro tento vůz — souběžný název troubák. Ten vychází z metafory trouba, motivované délkou autobusu, a tuto motivaci může podporovat i další podnět — roztažitelný kryt volného spojení přední a zadní části vozu, který svými záhyby připomíná záhyby na kolenách trub od kamen. Tento kryt se ovšem ještě víc podobá skladům tahací harmoniky: je to jakási kratičká harmonika o velkém průřezu. Podobných (a pak i takto nazývaných) předmětů a jevů je kolem nás více. Nahlédnutím do kteréhokoli našeho výkladového slovníku si můžeme ověřit, jak často se takové roztažitelné či shrnující se věci přirovnávají právě k harmonice: do harmoniky se může shrnout neupevněná punčocha, jako harmonika se může roztáhnout neukázněný průvod, ale i peněženka s více přihrádkami nebo skládaný formulář — a všem těmto věcem se pak prostě říká harmonika (dříve i varhánky — srov. k tomu i sloveso zvarhánkovatět). Roztažitelnost tu však není podmínkou: harmonika se řekne i pevnému žebroví ústředního topení. Je tedy nasnadě, že se k této řadě významů slova harmonika připojilo i jedno z označení autobusu Ikarus 280, jehož příznačná harmoniková spojovací část byla v novém pojmenování metonymicky vztažena na celek.
Běžnou metaforou harmonika se tu však tentokrát lidé nespokojili a přidali k ní četné další: z živočišné říše např. pojmenování žížala a tasemnice, z potravinářského okruhu pak přenesené názvy klobása, čabajka, jelito. To, že zde zatím nebyla zaznamenána jitrnice, by mohlo nasvědčovat tomu, že spoluurčujícím motivem tu byla barva autobusu. A konečně se v jižních pražských obvodech objevil i venkovsky znící název stodola, který asi vychází nejen z celkových vnějších rozměrů, ale i z dojmu volných vnitřních prostor vozu.
Na protiklad jihopražské stodoly a severopražské čabajky nás svého času upozornila dr. D. Klímová z Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, která soudí, že takovéto rozdíly, pokud jsou vázány na konkrétní zeměpisné a sídelní podmínky, patří i do folklóru, stejně jako oblastně rozšířená rčení je to dlouhé jako Lovosice — Rokycany — Česká Třebová — na severní Moravě Šumvald aj.
Mezi mládeží v Hradci Králové byly dále přímým výzkumem zaznamenány i jiné zajímavé názvy slangové, jež uvedl v příspěvku na 2. konferenci o slangu a argotu v Plzni dr. B. Dejmek. Jde předně o hravě expresívní složeninu ištvánkamión, která svou první částí (vlastním jménem Ištván), jakož i jejím prostým spojením se základem ka[269]mión poukazuje na to, že jde o cizí vozidlo maďarské výroby. Lze pak předpokládat, že jsou tu vedle neutrálního označení (ten) maďarský autobus a jednoslovných názvů jako maďar, maďarák v oběhu i jiné názvy poukazující na maďarský původ Ikarusu 280.
Jestliže se kdysi hravá lidská a zvláště bujná dětská fantazie vyžívala zejména v metaforickém pojmenování různých pestrých jevů ze světa přírodního — srov. např. mezi četnými názvy pestrokřídlé ruměnice pospolné personifikace jako kněžík, panáček, husar, švec, sokolík, švadlenka (viz NŘ 49, 1966, 51n.), dnes bývají předmětem pojmenovávací vynalézavosti a v slangu pak i jazykových vtipů a slovních hříček spíše nápadné výtvory technické. V obou okruzích pak mohou působit jako zvlášť produktivní pojmenovávací motivy pestré a živé barvy, v našem případě červeň.
Naše řeč, ročník 64 (1981), číslo 5, s. 268-269
Předchozí Antonín Tejnor: Osvojování přírodních zdrojů
Následující Emanuel Michálek: Podmazat — ‚podplatit‘