Podmazat — ‚podplatit‘

Emanuel Michálek

[Drobnosti]

(pdf)

-

Slovesa podmazat, podmáznout mají dnes vedle svého významu přímého ‚namazat, namáznout vespod, odspodu‘ také význam přenesený ‚podplatit‘. V tomto případě se pojí s objektem osobním a hodnotí se jako výrazy obecného jazyka (Slovník spisovné češtiny). Významový posun ‚podplatit‘ se vykládá tím, že šlo o mazání kolových os sádlem.[1] Poukazuje se přitom na německé schmieren, které má stejný sekundární význam jako naše podmazat.

Přihlédneme-li k staré češtině, zjistíme, že před r. 1500 není sloveso podmazati jinak doloženo než s objektem palec a celé spojení podmazati palec komu mělo význam ‚uplatit, darem přimět k poskytnutí služby‘. Sloveso podplatiti není v stč. doloženo, uplatiti znamenalo ‚zaplatit‘. Spojení podmazati palec komu čteme už mezi obraty zaznamenanými v stylistické příručce Dialogi Bohemarii z 2. pol. 14. stol. „Podmazal jemu palec“ za lat. „subartiavit sibi marsupium“ DialBohK 18a (vlastně ‚vylepšil n. uvedl mu opět do náležitého stavu měšec‘). Později se vyskytuje v památkách doby husitské, v písních a v Rokycanově Postile: „Šestinedělka myslila, čím by od žehnání ctila kněze neb faráře. A když se jest uvodila (tj. účastnila obřadu po ukončení šestinedělí), svieci krásnú knězi dala, palec podmazala“ PísHusit 126. „Když mají (kněží) dobré bydlo a palec jim podmaží, hned ť vše oblehčí“ RokPostB 255 (tj. zlehčí, vezmou na lehčí váhu).

Naskýtá se otázka, zda stč. doklady mohou nově osvětlit sloveso podmazat v přeneseném významu. Dva poslední stč. citáty mluví o obdarování kněze majícího vykonat požadované náboženská úkony (při „úvodu“, udílení svátostí). Kněz provádějící obřad namáčel palec pravé ruky do svěceného oleje a namočeným palcem žehnal znamením kříže, posvěcoval apod.[2] Se zřetelem k tomu je možné spojení podmazati palec komu vyložit jako ‚darem způsobit, zařídit, aby si někdo podmazal palec k vykonání žádaného úkonu‘. O oleji při žehnání znamením kříže mluví např. Ctibor Tovačovský z Cimburka v Hádání Pravdy a Lži o kněžské zboží a panování jich. Po[270]dle Tovačovského kněz udílející poslední pomazání „sotva ty modlitby psané vyčísti umí a tím olejem kříže na údech pěti smysluov udělati, kterýmiž hřešil člověk proti Pánu bohu svému  … což nejspíš bude moci, odbude toho a odrepce  … o mazaného, o duši jeho  … nic netbaje“ Tov Hád 99a. Že se oleje při udílení svátostí užívalo skutečně často, o tom svědčí stč. olej ‚svátost pomazání nemocných (posledního pomazání)‘, jeho synonymum olejovánie i sloveso ‚olejovati koho, udělovat svátost pomazání nemocných komu‘. Všechny tyto lexikální jednotky jsou v stč. textech hojně doloženy.[3] Obdobně je tomu také u stč. křižmo ‚posvěcená směs oleje s balzámem, užívaná zvl. při křtu, biřmování a svěcení kněžstva‘.

Dary za výkon náboženských úkonů byly ovšem církví zakazovány jako sva­tokupectví, simonie, ale v stč. památkách se o nich často mluví. Kromě dokladů citovaných výše připomeňme si ještě jednou Tovačovského Hádání: „jako vuoz k jízdě namaže, jedno když mu (tj. knězi) groš dá nebo víc dá, dobrého pití truňk neb konvici přichystá“ Tov Hád 99a. Citát ze spisu Ctibora Tovačovského je zajímavý i tím, že se v něm mluví o poskytování daru ve spojitosti s mazáním vozu, z čehož vychází, jak jsme viděli (pozn. 1), Machkův výklad slovesa ‚podmazat, podplatit‘. Ale u Tovačovského jde o souvislost jinou, než s jakou pracuje novodobá etymologie. Jak vyplývá z uvedených citátů, pan Ctibor z Cimburka kritizuje nedostatečnou péči o duši nemocného při udělování svátosti posledního pomazání a vytýká, že kněz nemocného „jako vuoz k jízdě namaže“. Autor tu tedy nepřirovnává poskytnutí darů k namazanému vozu, ale obrazem o mazání vozu postihuje péči o nemocného. Že je takto třeba kontext interpretovat, o tom svědčí způsob, jakým Tovačovský obraz dále rozvíjí: „Mazaný snad uhodí v vodu …, s vrzavým vozem na zlú cestu a kamenitú se poveze  … By takoví vozataji a mazači vozuov včas vozy mazali a je v rejd strojili, nikdy by vozuov těch, na nichž spíže k doplnění kůrův andělských vezena má býti kol k zkažení nepřipustili“ TovHád 99a-b. Přirovnává-li Ctibor Tovačovský v citovaném kontextu kněze k vozataji a řadové věřící k vozu, postupuje obdobně jako mistr Jan Hus v české Postile, kde se čte stejné srovnání: „A poňavadž oni (tj. kněží) jsú první, aby zpravovali, tehdy když blúdie, jsú první, aby byli trestáni; jako jede-li vozataj na koni a zle vóz zpravuje …, musí býti pokřik na vozataje, ale ne na vóz“ HusPostH 55b. Ocitovali jsme delší kontexty dokladů, aby bylo zřejmo, že spojování slovesa podmazat ve významu ‚podplatit‘ s mazáním vozu nemá v staré češtině oporu. Lze k tomu dodat, že stč. palec neznamená osu kola vozu, s níž počítá výklad V. Machka, nýbrž ‚zub na obvodu mlýnského kola‘ (Staročeský slovník s. v.).

Náš pokus o nový výklad slova podmazat ve zmíněném významu je motivován, jak jsme už naznačili, především tím, že dosavadní interpretace nevzala v úvahu stč. jazykový materiál. Výhodu pokusu o nové vysvětlení vidíme v těchto bodech: Vychází ze starších jazykových faktů a ze základního významu slova palec. Činí srozumitelným, proč je v stč. spojení podmazati palec objekt vždy v singuláru. Kdyby šlo o podmazání součástí kola, nebylo by to tak [271]samozřejmé. V dalším vývoji jazyka po r. 1500 se objevuje typ podmazati komu bez přímého objektu palec (Jungmannův slovník 3, 180). Např. v Kralické bibli k verši starozákonního proroka Ozeáše „Efraim  … smlouvu s Assurem činí a masti (var. olej) do Egypta donášejí se“ Os 12,1 čteme marginální poznámku: „Nemíní samých mastí, ale dary jakéžkoli, jako by řekl: Podmazují Egyptskému.“ Za zmínku stojí, že Jungmannův Slovník má jen doklady na typ podmazati komu n. podmazati komu palec, kdežto dnešní typ podmazati koho ještě nezaznamenává. Z jinojazyčných paralel je typu stč. nejbližší střhn. einem die hant smirwen n. salben[4] a dnešní německé jemandem die Hände salben ‚někoho podplatit‘. Salben i smirwen se užívalo též o pomazání kultickém, Salböl je křižmo. Obdobně je i v maďarštině valakit, valakinek a kezét megkeni ‚schmieren, bestechen (někoho, někomu ruce pomazat‘, připomínka Vl. Šmilauera). Paralely z jazyků slovanských jsou bližší typu novočeskému, např. rus. podmazat’, podmazyvat’ kogo (hodnoceno jako nespisovné a zastaralé),[5] srbocharvát. podmazati, podmazivati[6]. Paralela německá s doklady již ze starého jazyka mluví rovněž ve prospěch výkladu, který jsme se snažili zdůvodnit v tomto příspěvku. Machkovu výkladu nechceme však upírat všechnu oprávněnost. Je pravděpodobné, že podmazati ‚podplatit‘ bylo skutečně spojováno s mazáním vozu, ale až druhotně, když se na původní souvislost už zapomnělo. Pro takovou možnost mluví přísloví podnes známé: „Kdo maže, ten jede.“

---

[1] V. Machek, Etymologický slovník jazyka českého, Praha 1968, s. 356.

[2] Srov. A. Podlaha, Katolická liturgie, Praha 1925, s. 114n.; P. M. Schaller, Liturgie, Praha 1933, s. 141n.; srov. též Jungmannův Slovník 2, s. 193.

[3] Staročeský slovník, seš. 11, s. 435n.

[4] M. Lexer, Mittlhochdeutsches Handwörterbuch 2, Leipzig 1876, s. 1015; 578.

[5] L. Kopecký, B. Havránek, K. Horálek, Velký rusko-český slovník 3, Praha 1956, s. 221. Akademický Slovarь russkogo jazyka 3, Moskva 1959, s. 273 přináší doklady bez objektu z ruských klasických autorů (Gončarov, Čechov).

[6] Rječnik hrvatskoga ili srpskoga jezika 10, Zagreb 1931, s. 267.

Naše řeč, ročník 64 (1981), číslo 5, s. 269-271

Předchozí Slavomír Utěšený: Úroda pojmenování pro autobus Ikarus 280

Následující Běla Poštolková: Robotika