Osvojování přírodních zdrojů

Antonín Tejnor

[Drobnosti]

(pdf)

-

V odborné geografické a ekonomické literatuře se v posledních letech často objevuje slovesné podstatné jméno osvojování (nebo osvojení), jenže se zcela jiným významem, než na který jsme zvyklí. Tak například v článku Mnohostranné řešení surovinového problému, otištěném v prvním čísle letošního ročníku Hospodářských novin, se toto podstatné jméno několikrát uvádí ve spojení osvojování přírodních zdrojů a jednou i ve zcela nevhodném spojení osvojování zdrojů přírody.

Někteří autoři pojmenovávají názvem osvojování etapu příprav k využívání přírodního bohatství, jiní jím označují zároveň i etapu využívání tohoto bohatství. Ale ani ekonomům, ani geologům, s nimiž jsme konzultovali, se tento název příliš nezamlouvá. Patrně také proto jej nenajdeme v názvoslovných normách ani v jiných publikacích normativního charakteru. Tam se většinou tento pojem pojmenovává různými opisy. Tak např. v Ekonomické encyklopedii z roku 1972 se v hesle bohatství přírodní píše o „vytváření podmínek jeho využití“.

K tomu, že se s novým významem začalo užívat podstatných jmen osvojování nebo osvojení, došlo při překladech odborné literatury ruské. V ruštině má totiž slovesné podstatné jméno „osvojenije“ kromě významů ‚přivlastnění si něčeho‘ nebo ‚zvládnutí něčeho‘ také význam ‚uzpůsobení něčeho k něčemu‘, např. pouště k osídlení, celiny k obdělávání. A právě tento význam české podstatné jméno osvojení postrádá.

Dodat některým slovům další význam není v odborném názvosloví nikterak neobvyklé. A zejména u řady názvů přejatých z ruštiny k takovému rozšíření významu došlo. Např. slovo brigáda, označující původně vojenský útvar, získalo nový význam = ‚dobrovolná společensky prospěšná práce‘; slovem úderník se začal označovat nejen člen vojenského úderného družstva, ale také ‚pracovník s vysokými výkony‘ apod. Jenomže v těchto a podobných případech nehrozila v odborném textu záměna pojmenovávaných pojmů. Jedny patřily do oblasti vojenství, druhé se týkaly činnosti výrobní. Naproti tomu u názvu osvojení je situace jiná. Zejména v ekonomické literatuře, která velmi často obsahuje odborné názvy právnické, by mohla být dvojznačnost názvu osvojení (jednak jako ‚přivlastňování‘, jednak jako ‚příprava k ekonomickému využívání‘) překážkou v porozumění textu.

Proto také dosavadní odborné rusko-české překladové slovníky uvádějí k ruskému termínu „osvojenije“ české ekvivalenty od ruského názvu zcela odlišné: kultivace /půdy/, příprava /terénu/, úprava /pozemku/ atd., podle toho, z které odborné oblasti příslušný pojem pochází.

O tom, zda se geologové nakonec přece jen rozhodnou pro významové rozšíření českého podstatného jména osvojení, nebo zda najdou jiný, vhodnější název, může s konečnou platností rozhodnout jejich oborová názvoslovná komise. Přednost názvu osvojení spočívá pouze v jeho formální shodě s názvem ruským a v jeho jednoslovnosti. Nevýhodou je jeho víceznačnost v oborech poměrně velmi blízkých, jeho nezpůsobilost stát se základem pro tvoření odvozenin, ale hlavně to, že nevyvolává jasnou představu o podstatě pojmenovávaného pojmu.

Přejmout název z příbuzného jazyka je sice nejsnazší cesta pro překladatele, ale nebývá to vždycky nejvhodnější cesta pro přesné a jasné odborné dorozumívání.

Naše řeč, ročník 64 (1981), číslo 5, s. 267

Předchozí Miloslav Churavý: Ke zkratkám názvů národních výborů

Následující Slavomír Utěšený: Úroda pojmenování pro autobus Ikarus 280