Časopis Naše řeč
en cz

Pestrý hmyz s pestrými názvy — ruměnice pospolná

Slavomír Utěšený

[Drobnosti]

(pdf)

-

Některé barevně nápadné druhy hmyzu mívají v lidovém jazyce přímo nepřebernou řadu označení: pro sluníčko sedmitečné tak bylo u nás jen v poslední době zachyceno bezmála 200 názvů a jejich slovotvorných a nepravidelných hláskových obměn. K takovým rozmanitě pojmenovaným druhům hmyzu patří i ruměnice pospolná (Pyrrhocoris apterus L.) z řádu ploštic (Heteroptera).[1] Je to asi 1 cm dlouhý hmyz s živě červeně a černě zbarvenými křídly, který se [52]objevuje brzo na jaře ve větších společenstvích nejraději v suché půdě mezi kořeny a dolní částí kmene starých stromů, zvláště lip.[2] Nápadné zbarvení, tvar, hojnost a snad i pach tohoto hmyzu byly víc než dostatečným podnětem pro vznik řady metaforických označení vzatých ze všech možných okruhů skutečnosti.

Nejčastěji se při těchto obrazných pojmenováních setkáme s využitím označení podle povolání (tedy s jakousi personifikací); přitom se silně uplatnila zvláště označení vycházející z nápadného červeného zbarvení kněžského obřadního roucha a dále též z červeně některých vojenských uniforem. K prvním z nich patří názvy jako knězi, kněžíci a kněžíčci,[3] k druhým vojáci, vojáčci a dragouni. Názvy první skupiny jsou nejhojnější a vyznačují se také množstvím nejrozmanitějších dalších obměn, zvláště zdrobnělin a specifikací v různých složených pojmenováních, a navíc pak přitvářením nových synonym.

Na většině území Čech a Moravy (nikoli však ve Slezsku) jsou tak vedle knězů a zdrobnělých kněžíků a kněžíčků též kněžouři a dále i faráři a faráříci (na záp. Moravě) a pampáteříci. Místy se tu pak užívá i jiných označení podle kněžských hodností — najdou se tak kaplani a kaplánci, ba dokonce i biskupi. V dolním Poohří, kde je metaforických názvů tohoto druhu vůbec nejvíce, přibývají k tomu i mnišští kapucíni. A konečně patří do tohoto okruhu i nečetní kostelníci a kostelníčci. Základní označení kněz může být dále zkříženo s výrazem babka v podobě knězobabka (Turnov) a za podobný druhotný název vycházející z motivace černý kněžík tu můžeme považovat i slovo černokněžník (Tábor), které bychom — nebýt celé synonymní řady kněžík, farářík atd. — považovali patrně jen za prosté významové přenesení výrazu černokněžník. Ojediněle se tu konečně vyskytne i sousloví židovskej kněz, které lze opět vysvětlit jako zkřížení označení kněz + žid (viz níže). Na [53]Moravě se knězi namnoze říkalo panáček a najdeme tu tedy takové označení porůznu i pro náš hmyz. Vedle panáčků jsou tu pak též panáci (v tom případě je nezdrobnělý člen dvojice zřejmě druhotný), nebo i blíže určení červení panáčci.

Metafory z jiných významových okruhů jsou rovněž dosti početné. Zvlášť časté jsou tu v některých krajích názvy podle řemesel, jako hrnčíři, ševci nebo švadlenky, a dále kováříci a kováři a hrobaříci a hrobaři (v posledních případech může jít spíše o přenesení názvů jiných druhů hmyzu). Zajímavé jsou názvy pastuchy a poškoláci, k ojedinělým metaforám patří sokolíci (zřejmě podle červené sokolské košile) a zvláštní expresivitou jsou pak aspoň od původu poznamenány názvy jako němci, židi a židovky (toto je zároveň vedle švadlenky jediný název podle ženské bytosti, jsou však i složeniny s -babka).

Neméně zajímavé jsou některé metafory věcné, které vycházejí především z hranatého tvaru našeho hmyzu. Říká se mu proto např. skřínka či křínka (z Poještědí je známa též složenina křínkobabka), truhlička (v hanácké podobě trôhlêčka), čepička, vánočka nebo čočka — tento poslední název je vzhledem k tvaru nejméně přiléhavý, mohl však vzniknout v souvislosti s shromadným výskytem ruměnice.

Patrně náhodou došlo k tomu, že všechny tyto názvy jsou rodu ženského; zvláštní je však situace na Mělnicku a v Pojizeří, kde se vedle sebe vyskytují právě jen názvy ženského rodu — švadlenka, čepička, křínka, křínkobabka a knězobabka.

Ostatní přenesené názvy vycházejí z pojmenování některého jiného druhu hmyzu. Podobně jako u kováříků a hrobaříků lze tu pak mluvit o jakési dvoustupňové metonymické metafoře u názvů sluníčko a (pámbíčkova) kravička, které byly na ruměnici nesporně přeneseny z označení pro sluníčko sedmitečné. Zajímavé je dvouslovné pojmenování panáčkova kravička (Hodonín), které se zase zároveň jeví jako jisté přizpůsobení názvů typu pámbíčkova kravička, ovečka, slepička, jež se pro sluníčko sedmitečné podnes udržely zvláště na Českomoravské vrchovině a na moravsko-slovenském pomezí. Roztroušeně se dále vyskytují nepříznivá štítivá označení jako žebrácká veš, cikánská veš, židovská veš, ale i popisnější červená veš. Někdy bývá ruměnice pospolná spojována též s jinými druhy ploštic, zvláště s páchnoucí kněžicí zelenou, což se projevuje v společných názvech jako smradlavá anka, smradlák, pochcanej kněz. Tyto názvy se však patrně většinou přímo na náš hmyz nevztahují a prozrazují spíše jen příležitostné matení obou jinak výrazně odlišných druhů.

Konečně je tu i několik prostých jmen popisných, jako ruměnka nebo pestřec a též rodové označení ploštice (se zvláštní odvozeninou ploštec) a stinka, na Valašsku pak blíže určená polní ploščka. Až na malé výjimky jsou však téměř všude tyto názvy zatlačeny do pozadí rozbujelými novotvary metaforickými.

Na mapě se tato pestrá směsice jmen jeví pochopitelně vcelku dost neuspořádaně, přece však se i tu objevují některé větší a ucelenější oblasti jednotlivých pojmenování. Ještě uceleněji se pak tento obraz jeví, vezmeme-li skupinu synonymních označení typu kněz jako celek; ta zaujímají většinu Čech a záp. Moravy, ba zasahují i dále k východu až na [54]Uherskohradišťsko (v záp. Čechách a ve stř. Povltaví přitom převládá zdrobnělé kněžík). Moravští panáčci se vyskytují hlavně na Hané, pastuchy pod Orlickými horami, ševci na Horažďovicku a na jih od Brna, švadlenky na Mělnicku, kovaříci u Znojma, poškoláci na Kolínsku, křínky na Turnovsku, čočky na Moravskokrumlovsku pámbíčkovy kravičky v jižním cípu Moravy od Hustopečí k Břeclavi. Poměrně rozsáhlou oblast zaujímají konečně v jižních Čechách obecnější původní označení ploštice, na jihu Českomoravské vrchoviny pak stinka.

Neobyčejná pestrost a výrazná převaha metaforických názvů mezi jmény pro ruměnici pospolnou svědčí zřetelně o tom, že pro nápadné (a ovšem zároveň i hojně se vyskytující) druhy hmyzu mohou stále znova a znova vznikat četné expresívní názvy, které se pak mohou dále obměňovat a blíže určovat v rozmanitých odvozeninách, zkřížených složeninách a blíže určených pojmenováních dvouslovných.[4] Nejpříznačnější pro náš hmyz přitom zůstává řada synonymních metaforických pojmenování, která ho přiřazují k rodu kněžíků, „panáčků“ a páteříků.


[1] Název volíme podle díla Kratochvíl-Bartoš, Soustava a jména živočichů, Praha 1954, s. 193 a 197; v Přírodopise živočišstva I (1957), s. 341 uvádí J. Obenberger termín ruměnice bezkřídlá, řád Hemiptera.

[2] V Bartošově Dialektologii moravské I, 1886, s. 322 se uvádějí s největší pravděpodobností názvy pro tento druh hmyzu pod záhlavím ploštice zdobená — a pod tímto heslem byly také sbírány jeho lidové názvy v korespondenční anketě se Slovníkovým dotazníkem pro nářečí českého jazyka I. Protože však ploštice zdobená není zdaleka tak hojná jako ruměnice, soudíme, že šlo při tomto označení u Bartoše o omyl. V naší anketě je pak z formulace této otázky zřejmé, že má jít o ruměnici (uváděný odborný název, který s tím byl v rozporu, valnou většinu informátorů ani nemohl zmást, poněvadž jim byl sotva znám — otázka dotazníku pak zněla: „ploštice zdobená, červeně a černě skvrnitý hmyz na kořenech lip a dubů“). — Pro srovnání s výsledky naší ankety uvádíme názvy ruměnice z Bartoše: barušky, pámbíčkovy kravičky, knězi, panáčci, ševci, kováříci, židovky (až na první z nich dosvědčila je všechny i naše anketa). — V Pečírkově Vypsání živočichův 1849, 344, se jmenuje stínka lípovní (Lindennwanze, Lygaeus apterus).

[3] U názvů typu kněz je situace poněkud složitější proto, že např. podle Hrušky se jako kněžíci na Chodsku označují „všechny ploštice žijící na bylinách“ (Dialektický slovník chodský, 1907, s. 42). Jistě aspoň některé druhy ploštice, zvl. silně páchnoucí kněžice zelená, nosí označení jako kněz, smradlavej kněz porůznu i jinde. Je tedy dost možné, že společnou motivací těchto pojmenování byl pach — pižma stejně jako kadidla. Speciálně u ruměnice pospolité se nám však zdá pestré zbarvení a ohnivá červeň „ornátu“ — být bezpochyby základním pojmenovávacím motivem, který je pak jediný u jmen typu dragouni.

[4] Nápadně červená barva vyvolala v život bohatou řadu synonymních názvů i v jiných případech, zvláště např. při pojmenováních pro houbu křemenáč (Leccinum aurantiacum) — srov. např. výrazy voják, dragoun, turek, janek, havíř, švec.

Naše řeč, ročník 49 (1966), číslo 1, s. 51-54

Předchozí Vladimír Mejstřík: Z 28. sešitu Slovníku spisovného jazyka českého

Následující Blažena Rulíková: K jednomu typu přívlastkových vět s výrazem jak

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1