Časopis Naše řeč
en cz

Časopis varšavského střediska jazykovědců-polonistů

Jiřina Novotná-Hůrková

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Naše řeč věnovala vždy pozornost otázkám jazykové kultury v jiných zemích, způsobům a formám péče o národní spisovný jazyk v nich. Navazujeme na tyto informace a přinášíme zprávu o posledních třech ročnících polského jazykovědného časopisu Poradnik Językowy (Jazykový rádce). Poradnik Językowy (dále jen PorJ) je časopis se starou tradicí;[1] je to měsíčník redakční kanceláře Slovníku polského jazyka a slouží hlavně jako vědecký orgán varšavského střediska jazykovědců-polonistů. Uveřejňuje tedy především aktuální teoretické práce z různých oblastí jazykovědy. Zároveň má však časopis i velké zásluhy o popularizaci otázek jazykové správnosti: mnoho místa v něm zaujímají otázky jazykové kultury s normativní tematikou, které jsou věnovány pravidelně nejméně dvě stálé rubriky.

Pokud jde o odborné stati teoretické, pak nejvíce místa zaujímají zejména pojednání z oblasti lexikologie, která má v Polsku dlouholetou tradici, a práce onomastické, popř. toponomastické (pojednání z těchto jazykovědných disciplín najdeme téměř v každém čísle PorJ). Výběr teoretických článků [261]v časopise PorJ se však zřejmě uskutečňuje také se zřetelem na jejich potřebnost při praxi normativní. Najdeme zde pojednání, která se týkají takových otázek jazykové správnosti, jako je přechylování názvů žen, způsob ustalování terminologie, mechanismus vývojového pohybu v syntaxi, kritéria hodnocení některých jevů výslovnostních. V posledních dvou ročnících byla uveřejněna také dvě pojednání věnovaná přímo otázkám jazykové kultury a její teorii, a to příspěvek St. Gajdy Teoretyczne problemy kultury języka (PorJ 8/1979; Teoretické problémy jazykové kultury) a stať A. Zdaniukiewicze Współczesna teoria kultury języka w Polsce i jej związki z tradycją (PorJ 2/1980; Současná teorie jazykové kultury a její vztah k tradici).[2]

Jak bývá obvyklé v podobných časopisech, některé z odborných statí jsou věnovány také hodnocení vědeckého přínosu některého z významných polských lingvistů, např. v PorJ 4/1979 je článek o vědecké a pedagogické činnosti prof. J. Tokarského u příležitosti jeho sedmdesátin, v č. 4/1980 článek věnovaný prof. St. Szoberovi u příležitosti 40. výročí jeho úmrtí, celé číslo PorJ 9/1979 shrnuje a hodnotí v řadě statí mnohostrannou činnost významného polského jazykovědce, historika, muzikologa a etnografa Jana Karłowicze u příležitosti 75. výročí jeho úmrtí.

Praktickým otázkám jazykové kultury je věnována stálá rubrika vedená hlavním redaktorem časopisu PorJ prof. M. Szymczakem Objaśnienia wyrazów i zwrotów (Objasnění slov a obratů; tuto rubriku vedl až do svého skonu akad. W. Doroszewski). Tento oddíl časopisu má charakter poradenské služby; autor M. Szymczak v něm obvykle reaguje na dopisy posluchačů jazykových koutků Polského rozhlasu nebo čtenářů PorJ a řeší řadu otázek jazykové správnosti (např. psaní velkých písmen, tvoření přídavných jmen odvozených od některých typů cizích vlastních jmen, otázky pořádku slov v polštině, časování některých typů polských sloves apod.).[3] Hodnota příspěvků obsažených v této rubrice je pak nejen v zaznamenání, inventarizaci a výkladu mnoha jazykových jevů, v nichž je v současné polštině kolísání, ale také — a možná především — v tom, že ukazuje problematiku jazykového poradenství v celé její složitosti. Autor se nespokojuje s tvrzením, že ta a ta forma je správná a jiné chybné, nekončí jen zdůvodněním takového rozhodnutí, ale učí o otázkách jazykové správnosti přemýšlet.

Otázkám jazykové správnosti je věnována také rubrika Co piszą o języku (Co se píše o jazyce), v níž časopis hbitě reaguje na aktuální otázky jazy[262]kové správnosti, o nichž se v poslední době píše na stránkách polského denního tisku i společenskovědních časopisů.[4] Zároveň podává jazykovědný výklad a zdůvodnění normativního používání některých jazykových jevů (dosti často jde např. o tvoření ženských vlastních jmen, o jejich přechylování, o používání některých slovesných tvarů, o tvoření nových termínů, popř. názvů nových průmyslových výrobků aj.).

Jistou zvláštností v časopise PorJ je — ve srovnání s českými i slovenskými jazykovědnými časopisy — stálý oddíl nazvaný Język polski za granicą (Polský jazyk v zahraničí). V příspěvcích uveřejněných v této rubrice se jednak řeší rada metodologických i metodických otázek výuky polštiny jakožto cizího jazyka (např. otázky výuky polské výslovnosti pro začátečníky různých národností, PorJ 1/1979, zvládání některých polských syntaktických vazeb, PorJ 2/1980, úloha frazeologismů při zvládání praktické znalosti jazyka, PorJ 6/1980), jednak v nich autoři podávají přehled o organizaci výuky polštiny, popř. studia polonistiky v zahraničí (zejména v SSSR, NDR, MLR, ČSSR, ale i v NSR, Japonsku aj.). V této rubrice najde čtenář také zprávy z polských i zahraničních konferencí věnovaných metodologickým otázkám vyučování polštině; jsou zde však uveřejňovány i články o významných zahraničních slavistech u příležitosti jejich životních jubilejí nebo úmrtí (např. z pera známého varšavského bohemisty J. Siatkowského jsou zde nekrology věnované akad. B. Havránkovi a prof. J. Běličovi, PorJ 2/1979).

Další stálá rubrika nese název Sprawozdania (Zprávy) a podává přehled o všech významných jazykovědných zasedáních, která se konala jak na půdě Polska (např. zpráva o konferenci na téma „Pojem derivace v jazykovědě“, PorJ 1/1980, o vědeckém zasedání, které bylo věnováno vývoji polského jazyka za 35 let trvání PLR, PorJ 3/11980, o konferenci na téma „Jazyková správnost v technických časopisech“, PorJ 4/1979, zprávy z celopolských konferencí onomastických, PorJ 3/1978, 2/1979, 2/1980, ale i ze zasedání Mezinárodního komitétu slavistů v Maďarsku). Někdy bývají v tomto oddílu uveřejněny i texty přednášek a referátů, které byly předneseny v některých střediscích pro jazykovou kulturu (např. Towarzystwo Kultury Jązyka — Společnost pro jazykovou kulturu), aby se tak umožnilo posluchačům seznámit se důkladněji s jejich obsahem.

Pod společným názvem Recenzje přináší časopis posudky a zprávy o nových jazykovědných publikacích, které vznikly buď na půdě polských univerzit, nebo na některém z lingvistických pracovišť Polské akademie věd. Méně časté jsou zprávy, popř. recenze jazykovědných prací zahraničních, [263]např. práce R. P. Stockwella Základy syntaktické teorie, R. Kempsona Sémantická teorie nebo J. Lyonse Sémantika (PorJ 10/1980). V oddíle posudků jsou však přednostně posuzovány zejména nejdůležitější práce normativní. Např. podrobné recenze byly věnovány v PorJ 4/1980 knize St. Jodłowského Osudy polského pravopisu (Losy ortografii polskiej, Warszawa 1979), a zejména pak práci J. Tokarského Traktát o polském pravopisu (Traktat o ortografii polskiej, Warszawa 1978), v níž se autor zabývá řadou aktuálních pravopisných problémů.[5]

Příležitostně se v časopise objevuje také oddíl Język polski i szkoła, v němž se uveřejňují úvahy o vyučování mateřskému jazyku a o úloze školy při osvojování polského spisovného jazyka, interpretace některých frekventovanějších žákovských chyb a příčin jejich vzniku, popř. zprávy o publikacích z oblasti metodiky vyučování polštině, např. o práci J. Porayského-Pomsty, Úvahy o možnostech a účelnosti využití algoritmů při výuce polské gramatiky na základní škole (PorJ 5/1980, Uwagi o możliwościach i celowości wykorzystania przepisów algorytmicznych w nauczaniu gramatyki języka polskiego w szkołe podstawowej).

V PorJ 3/1980 se zavádí ještě další — také spíše příležitostná rubrika Mówią nazwy (Hovoří jména), kterou mají tvořit krátké populárně vědecké články o problematice vlastních jmen osobních i místních. Rubriku zahájil St. Rospond výkladem o vzniku a původu místního jména Praga.[6] Vždy v pátém čísle každého ročníku jsou uveřejněny podrobné přehledy jazykovědných prací, které vyšly v Polsku tiskem v předcházejícím roce.

Podíváme-li se na profil časopisu Poradnik Językowy z hlediska péče o současný spisovný jazyk, můžeme s uspokojením konstatovat, že se v mnoha ohledech vychází ze zásad, které jsou nám blízké. Společná je zvláště ta skutečnost, že praktická péče o spisovný jazyk, zaměřená na široký okruh jeho uživatelů, je velmi těsně spojena s teoretickým studiem současného spisovného jazyka. O tuto teoretickou činnost, o nejnovější jazykovědné poznatky se opírá i praktické poradenství. Pozornost se věnuje zejména oblastem společensky angažovaným, např. jazyku publicistiky a otázkám výuky mateřskému jazyku na školách všech stupňů. Hodnotí se jazykové prostředky vzhledem k aktuálním vyjadřovacím potřebám, naléhavé poža[264]davky praxe jsou respektovány, ale přitom i doplňovány stálou jazykovou výchovou. Zároveň se zdůrazňuje významná společenská úloha jazykovědy a jazykovědců při utváření uvědomělého vztahu uživatelů k národnímu jazyku i jejich odpovědnost za stav a úroveň jazykové kultury.


[1] Poradnik Językowy oslaví v tomto roce osmdesát let svého trvání; založil jej v r. 1901 J. Zawiliński v Krakově. Dnes tento časopis vychází ve Varšavě, zatímco časopisem krakovského střediska jazykovědců je Język Polski, založený v r. 1913 J. Łośem, K. Nitschem a J. Rozwadowským.

[2] O teoretických přístupech k řešení otázek jazykové kultury v Polsku srov. také D. Buttlerová — H. Satkiewiczová, Problematika jazykové kultury v pracích varšavského jazykovědného střediska, NŘ 4, 52, 1969, s. 220—225; W. Pisarek, Krakov jako středisko jazykové kultury v Polsku, tamtéž s. 225—231 a D. Buttlerová, Některé problémy polské normativní politiky, sb. Aktuální otázky jazykové kultury v socialistické společnosti, Praha 1979, s. 25—33.

[3] Výběr tematiky a způsob jejího zpracování připomíná poněkud rubriku „Drobnosti“ v NŘ (v PorJ jde ovšem vždy o řešení dané problematiky jedním autorem).

[4] Pro popularizaci otázek jazykové kultury jsou — podobně jako u nás — publikovány v polských denících a týdenících stálé rubriky, koutky, popř. fejetony (např. v denících Trybuna Ludu, Życie Warszawy, v časopise Kultura i życie, v týdenících Rádio i Telewizja, Życie Partii apod.). Tyto pravidelné příspěvky uveřejňuje celkem 13 polských deníků a týdeníků.

[5] Knížka J. Tokarského je svědectvím, že volání po zjednodušení pravopisné soustavy, která se ozývají v mnoha zemích a vycházejí zejména z rad učitelů, kteří si stěžují na obtíže při zvládání pravopisu na školách i na to, že výuka pravopisu nevede k uspokojivým výsledkům a zabírá příliš mnoho času, našla svůj ohlas také v Polsku. Jedna ze zásadních statí J. Tokarského o polském pravopisu vyšla v PorJ 10/1963, s. 401. — Zprávu o návrzích na zjednodušení polské pravopisné kodifikace uvádí J. Novotná, K diskusi o polském pravopise, NŘ 48, 1965, s. 111—113.

[6] Autor se v ní odvolává na dvě své práce: Ze studiów nad polską toponomastyką II, Warszawa, JP XVIII, 1933, s. 163—171 a Fraganeo = Prag-jane, Slavica Pragensia VIII, 1956, s. 177—186.

Naše řeč, ročník 64 (1981), číslo 5, s. 260-264

Předchozí Milada Nedvědová: Čeština pro Slovince

Následující Lumír Klimeš: Veterinář o mluvě zaměstnanců v jatečnictví a masném průmyslu

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1