Z jazykové poradny

A. P. (= Alena Polívková), L. K. (= Lumír Klimeš)

[Drobnosti]

(pdf)

-

Díky této chorobě špatně vidí

Pisatel V. Vaněk z Prahy 5 nám napsal, že použil v jedné žádosti spojení „díky této chorobě špatně vidí,“ ale bylo mu vytýkáno, že toto vyjádření vypadá, jako kdyby oné chorobě děkoval. Žádá nás o objasnění tohoto problému.

Předložkový výraz díky má od původu platnost hodnotící, vyjadřuje vztah příčinný k nějakému kladnému jevu, např. díky obětavé pomoci družstevníků apod.

Stává se však, že se s touto sekundární předložkou setkáváme i v takových spojeních, v nichž bychom spíše čekali výraz vinou. U této předložky se totiž projevuje tendence stát se výrazem uvádějícím příčinu děje bez hodnocení, neutrálně. S takovým vývojem se ostatně setkáváme u obdob této předložky i v jiných jazycích: tak např. ruského blagodarja nebo anglického thanks se běžně užívá i tehdy, nejde-li o „zásluhu“, ale o „vinu“, anebo nejde-li vůbec o hodnocení.

Uvedený vývoj má své vnitřní, sémantické příčiny. Jde o paralelní vývoj v různých jazycích, který nastal vlivem funkčního přehodnocení výrazu díky v sekundární předložku a v souvislosti s tím s (částečnou) desémantizací tohoto výrazu.

Velká písmena

Z otázek pravopisných je nejaktuálnější stále psaní velkých písmen, pramen nejistoty, tápání a zmatků. Potíže jsou i u psaní místních jmen. Pro místní jména platila dříve úřední norma psaní všech významových slov s velkým počátečním písmenem, norma odporující českému pravopisu (např. Rokytnice v Orlických Horách, Kostelec nad Černými Lesy). Tento rozpor však byl již v r. 1957 odstraněn a základní pravidlo pro psaní několikaslovných místních jmen je toto: V několikaslovných jménech osadních píšeme s velkým začátečním písmenem všechna významová slova s výjimkou určení předložkového; např. Nové Město, Špindlerův Mlýn. V určení předložkovém se předložka píše vždy s malým písmenem; obsahuje-li výraz po předložce jméno vlastní, píše se s velkým písmenem jen toto jméno (Hněvkovice na levém břehu Vltavy, Rokytnice v Orlických horách), jinak píšeme s velkým písmenem jen první slovo po předložce (Kostelec nad Černými lesy).

[168]Rabí, či Rábí, Pikovice, či Píkovice?

Výslovnostní, a tím i pravopisné potíže máme se jmény Rabí a Pikovice. Či vlastně Rábí a Píkovice? Výslovnostní úzus těchto jmen je v rozporu s oficiálním zněním, autoři Statistického lexikonu obcí stále uvádějí podoby Rabí a Píkovice, třebaže se tato jména zcela běžně vyslovují s (-á-) a (-i-). Podoby uvedené v tomto seznamu obcí jsou však závazné a oficiální. Určuje je komise pro stanovení názvů obcí při ministerstvu vnitra.

A. P.

Chytlo mi to vodu

Jednotlivým slovům tohoto rčení ovšem rozumíme, ale jeho celkový význam nám uniká. Zaznamenali jsme je při exkurzi v plzeňském lokomotivním depu 25. září 1980. Má význam ’unáhlil jsem se, vzplanul jsem, dopálil jsem se‘ apod. Tak např. domnívá-li se zaměstnanec, že dostal menší mzdu, než mu podle jeho názoru náleží, a rozčilil-li se přitom v kanceláři, řekne: „Chytlo mi to vodu a pověděl jsem jim to.“ Uvedené rčení těsně souvisí s prací (strojvedoucích) na parních lokomotivách. Jestliže je parní kotel příliš naplněn vodou a vnikne-li voda do válců místo páry, lze pak v takovém případě lokomotivu jen velmi obtížně ovládat, zejména včasné zastavení bývá zpravidla nemožné. „Chytlo mi to vodu,“ říkají železničáři v takovém případě. To se pak přeneslo na prchlivé, neusměrněné chování člověka. Domníváme se, že toto rčení bude živé spíše u zaměstnanců lokomotivního depa. Zde však není omezeno jen na strojvedoucí, znají je např. také inženýři. Rčení se užívá i nyní, kdy parních lokomotiv má plzeňské depo už jen pět a kdy i tyto lokomotivy budou koncem září 1981 z provozu vyřazeny. Dá se však čekat, že i po zrušení parních lokomotiv bude toto rčení u starší (a střední) generace železničních zaměstnanců (lokomotivního depa) ještě určitou dobu živé.

L. K.

Naše řeč, ročník 64 (1981), číslo 3, s. 167-168

Předchozí Igor Němec: Sednout a lehnout

Následující Miloslav Sedláček: Slovanská vlastní jména v novinách a časopisech