Časopis Naše řeč
en cz

Vlastní jména v Česko-slovenském slovníku

Eva Pokorná

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

0. Slovenské nakladatelství Veda vydalo v roce 1979 jednosvazkový Česko-slovenský slovník, který podle počtu hesel (60 000) řadíme mezi slovníky středního typu. Jádrem slovníku je současná slovní zásoba spisovné češtiny a autorský kolektiv vycházel při zpracování hesel z čtyřsvazkového Slovníku spisovného jazyka českého. Do slovníkové části je zařazeno asi 600 vlastních jmen, při jejichž výběru rozhodoval diferenční aspekt, tj. hláskové, tvarové a lexikální rozdíly vlastních jmen v konfrontovaných jazycích.

1. Stejně jako v Slovníku spisovného jazyka českého jsou i v recenzovaném slovníku mezi vlastními jmény nejbohatěji zastoupena osobní jména, a to základní a hypokoristické podoby rodných jmen, dále jména příslušníků etnických skupin a obyvatelská jména, ojediněle příjmení užitá v odborném názvosloví, v menší míře jména mytologických postav, jména historických, pohádkových a literárních postav a dále několik fiktivních jmen. Ze zeměpisných jmen jsou uvedena především jména zemí, území a států, dále místní jména a fiktivní jména, která jsou tvořena z apelativních základů pomocí typických a frekventovaných onymických prostředků, např. Kocourkov—Kocúrkovo. Z dalších druhů vlastních jmen jsou ojediněle uvedena jména společenských organizací (Pionýr), jména historická (Čtyřspolek, Čtyřdohoda — podobná jména nepovažujeme v slovníku tohoto typu za nezbytně nutná) i jména z oblasti současné světové politiky, jako např. Pentagon aj.

[102]2. V rámci souboru osobních jmen jsou nejpočetněji zastoupeny hypokoristické podoby. Ačkoli nelze snadno určit frekvenci jednotlivých podob, zdá se, že výběr mohl být v některých případech omezen. Slovník spisovného jazyka českého není z hlediska současného úzu jednotlivých jmen vždy směrodatný, protože uvádí i podoby, které jsou v archívním materiálu doloženy z časového rozpětí téměř dvou století, např. Bábi (Barbora), Kátle (Kateřina), Majolena (Magdalena), Řina (Kateřina — zřejmě je zde východiskem Kronbauerův stejnojmenný román) ap. Bylo by naopak vítané, kdyby byly též uvedeny domácké podoby u jiných jmen, např. Vláďa, Vládík, Vladěk k Vladimír, třeba proto, že v slovenštině je hypokoristická podoba Vlado. Některé české hypokoristické podoby nemají v slovenštině obdobný ekvivalent a heslové slovo má v heslovém odstavci pouze příslušnou jazykovou charakteristiku, např. Míla hypok. k Miloslav, Miloš, Miloslava, Miluše ap. Jiná jména mají shodné podoby, např. Evička, Evka, Evuška a v cílovém jazyce je zaznamenána ještě podoba další, např. Evuľka, která se ovšem vyskytuje i v češtině. Pozorný uživatel si při srovnání uvědomí časté zakončení mužských hypokoristických podob na -o, např. čes. Mirek — slov. Mirko, Karlíček Karolko, obdobné apelativům vyjadřujícím příbuzenský vztah, jako děda dedo, strýček — strýčko, ujo.

3. V rámci frazeologie jsou v slovníku uvedeny také frazémy založené na užití vlastních jmen. Povšimněme si některých rozdílů mezi češtinou a slovenštinou. Podle motivace užití jsou vlastní jména užitá v konfrontovaných frazémech buď totožná, např. nevěřící Tomáš — neveriaci Tomáš, nebo se vedle stejných jmen objevují v cílovém jazyce ještě další jména, např. Petr nebo Pavel (Havel) — Peter nebo Povol, Peter alebo Ján; jde o případy, kdy dvě vlastní jména jsou spolu vázána na základě vnějších skutečností, v našem případě na výskytu dvou jmen v kalendáři (i když má tato skutečnost věcné příčiny), nebo kdy je více vlastních jmen symbolem jedné vlastnosti, např. hloupý Janek hlúpy Jano, Ďuro, Kubo. Stejné vlastní jméno se vyskytuje také ve frazému majícím obdobný smysl vyjádřený z jiného pohledu na skutečnost, např. v pořekadle na svatého Matěje pije skřivan z koleje Matej ľady láme, nebo je smysl frazému založen na užití různých jmen, např. Záhořovo lože — Matajova posteľ (Záhoř — postava z Erbenovy Kytice, Mataj — pohádková bytost). Některé frazémy mají v cílovém jazyku ekvivalent bez propriálního prvku, např. kouká se jako Filip na jelito, pozerá sa ako teľa na nové (malované) vráta, usmieva sa ako blázon aj. a pouze z omezeného území slovenského jazyka je uveden frazém s propriálními prvky — smeje sa ako Donátko nad Kapušanmi. Některé české frazémy nemají v slovenštině obdobný ekvivalent, např. frazém z nouze Franta dobrý (v kontextu se ovšem užívá jen nespisovné podoby dobrej) má jen výklad v núdzi je dobré i to poopľúvané. Bez užití vlastního jména je také v slovenštině ekvivalent českého frazému založeného na domnělé historické události z českých dějin — nouze naučila Da[103]libora housti — psota najlepší majster. Zeměpisná fiktivní jména mají v slovenštině jiný apelativní základ než v češtině, např. (paní, pán ap.) na Chudobíně a Nemanicích (pani, gróf ap.) zo Psotkoviec, nebo je smysl českého frazému s užitím fiktivního zeměpisného jména vyjádřen v cílovém jazyce jinak, např. být v Chropíně na móresy správať sa ako Jano z búdy.

4. Začlenění cizích zeměpisných jmen do kontextu určitého jazyka bývá provázeno adaptací frekventovaných jmen v domácím jazyce, a to jejich pravopisné stránky, hláskosloví, tvarosloví i lexikální podoby. Z mimojazykových faktorů ovlivňujících adaptaci cizích jmen jsou to zejména historické a společenské podmínky, v nichž uživatelé jazyka žijí. Shrneme-li všechny jmenované aspekty, můžeme rozdíly adaptovaných cizích zeměpisných jmen v češtině a slovenštině roztřídit takto:

a) Pravopis: Korea Kórea, Antarktida Antarktída, Evropa — Európa, Etiopie — Etiópia (oba poslední příklady ukazují, že pravopisný rozdíl je doprovázen i jinými rozdíly, např. tvaroslovnými). Přepis jmen z jiných abeced je také rozdílný, např. Pákistán Pkistán, Ázerbájdžán Azerbajdžan, Írán — Irán. Rozdíl je i v přepise zdomácnělé podoby jména, např. polské jméno Oświęcim je v češtině přepsáno jako Osvětim, v slovenštině Osvienčim.

b) Hláskoslovné diference: Řím — Rím, Vídeň — Viedeň, Stockholm Štokholm.

c) Tvarosloví: Jména na -ie mají v slovenštině (obdobně jako apelativa cizího původu) zakončení na -ia, ale také na -sko, -cko, např. Etiopie — Etiópia, Panonie — Panonia, Skandinávie Skandinávia; Albánie — Albánsko, Anglie Anglicko, Belgie — Belgicko aj. Jména krajů a oblastí tvořená z jmen moří nebo pohoří, zakončená v češtině na -í, např. Pobaltí, Záalpí, jsou v slovenštině zakončena na -sko Pobaltsko, Záalpsko, jména oblastí podél řek jsou v češtině i v slovenštině zakončena obdobně, např. Porúří Porúrie, ale kraj kolem Dunaje — Podunají — je v slovenštině Podunajsko. U jmen oblastí významných jen z užšího hlediska slovenské ekvivalenty v slovníku nejsou, např. u hesla Podyjí je pouze výklad údolie Dyje.

d) Rozdíl v kategorii rodu je jednak u jmen zakončených shodně, např. Paříž (ž), — Paríž (m), jednak je dán rozdílným zakončením, např. Soluň (ž) — Solun (m), Milán (m) — Miláno (n); také rozdíl v kategorii čísla je dán rozdílným zakončením jména, např. Himálaj (sg.) — Himálaje (pl.).

e) Ve vybraném souboru cizích zeměpisných jmen zjišťujeme v české části více exonym (počeštěných jmen) než v slovenštině, např. Cáchy Aachen, Betlém Betlehem, Kodaň Kopenhagen, Kypr Cyprus, Hamburk Hamburg, Norimberk Norimberg (z jmen na -berg, -burg jsou počeštěna jen některá více frekventovaná jména). Opačný případ, kdy čeština zachovává původní podobu jména a slovenština ji adaptuje, je výjimečný u jména Paraguay — Paragvaj.

5. Hlubší srovnání jazykové situace vlastních jmen v jazycích tak blízkých, [104]jako je čeština a slovenština, by muselo být založena na širokém materiálu (základem by byl třeba seznam zeměpisných názvů v pátém díle Slovníku slovenského jazyka); avšak i omezený výběr jmen v dvoujazyčném slovníku, zaměřeném na současný stav obou jazyků, ukáže pozornějšímu uživateli aspoň v hrubých rysech některé rozdíly vyplývající jednak z povahy srovnávaných jazyků, jednak z rozdílů společenských a kulturních podmínek obou národů, zejména v historii. Ty se projevují zejména v souboru adaptovaných jmen a ve výběru jmen ve frazeologii, kde se pro vyjádření obdobné skutečnosti užívá různých jmen jako jejích symbolů.

Naše řeč, ročník 64 (1981), číslo 2, s. 101-104

Předchozí Milena Rulfová: Kniha o určování autorství

Následující Alena Polívková: Otázky jazyka a kultury řeči v tvůrčím odkazu V. I. Lenina

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1