K expanzi předložky na v současné jazykové praxi

Marie Čechová

[Articles]

(pdf)

-

A. V jazykové praxi současné doby můžeme sledovat, že se užívá mnohdy předložky na tam, kde se dříve užívalo nebo i dnes v přísně spisovných projevech užívá předložek jiných nebo spojení bezpředložkového.

Půjde nám nejen o předložkové pády v platnosti příslovečné, ale také o případy vazebné, rekční, zčásti i frazeologické. Tyto typy nebudeme od sebe ostře odlišovat, protože — jak ukážeme — spolu leckdy souvisí. Budeme postupovat v souvislosti s ekvivalentními předložkami (v, do, u, o, k, pro). Nebudeme se zabývat komplexně významem a užíváním předložky na a všech jejích ekvivalentů, všimneme si jen pohybu v jejím užití tak, jak nám k tomu dala podnět běžná ja[34]zyková praxe, zvláště pak mluvená. Pokusíme se ukázat, jak expanzní je tato předložka a po kterých liniích expanze jde. Vztahu k normě si všimneme u případů, které pokládáme za nenoremní.

Expanze předložky na není zcela novým jevem. Už před třiceti lety L. Janský ve výběru jazykových koutků[1] uveřejnil příspěvek Pracovati na závodě, v závodě. V něm si všiml toho, že „předložka na se dosti často klade v některých spojeních tam, kde v jiných bývá ve stejném významu předložka v, ve“ (s. 180), uvažuje se o vlivu podobných výrazů (na dole) a o vlivu ruštiny.

Také Fr. Daneš a po něm K. Mára konstatovali výrazné posuny u předložky na. K. Mára upozornil na případy, kde předložka na koliduje s užíváním předložek do a v (podobně jako v polštině), popírá však vliv ruštiny, je toho názoru, že tyto procesy probíhají v jednotlivých slovanských jazycích samostatně. Ve stejné době však připouští vliv cizích jazyků na rozšíření předložky na ve slovenštině Ján Oravec.[2]

Jestliže před lety ve spojeních uvedených L. Janským byla obvyklejší předložka v, je v nich dnes zcela běžná předložka na (vedle v), jak to potvrzuje Slovník spisovné češtiny i jak to slyšíme v mluvené praxi (o pravomocech ROH na podnicích).

Mohl-li se před úpravou Pravidel českého pravopisu v psaní předložek s a z pisatel alespoň zhruba opřít o paralelu s — na, v — ze,[3] dnes to ani nepotřebuje, protože pravidlo o psaní předložek s, z bylo zjednodušeno (a pokud mluvčí nechce, nemusí přihlížet k věcnému významu spojení, řídí se jen pádem); kdyby se tím chtěl řídit, ani by nemohl, protože v užívání předložek na a v došlo k značnému posunu, a to k rozšířenému užívání předložky na na úkor předložky v. Ovšem pohyb není jen jednosměrný, jak ukážeme dále.

Vzájemná konkurence předložek na a v (popř. předložky na a dalších: do, u, o, k, pro …), jak se domníváme, je podmíněna postavením předložek v jazykovém systému.[4]

Naše jazykové příručky, soustavné mluvnice, samostatné studie,[5] [35]ale i slovníky umožňují sledovat, jak se předložky na, v, ale i další překrývají v určitých významech, fungují vedle sebe mnohdy bez významového rozlišení; to způsobuje i jejich zaměňování v případech jiných. Předložky na, v, ale i do vyjadřují ve spojení s jménem významy místní, časové, účinkové, zřetelové, způsobové, účelové — ten má i pro, k; na a v dále příčinné a podmínkové, na a do vyjadřují míru apod., tyto předložky mají ve spojení s příslušným jménem, popř. ve slovesné vazbě stejné syntaktické funkce; na, v, o se pojí i se stejnými pády (4. a 6. pádem).

Dále je třeba vzít v úvahu, že jsou živé jazykové kontakty slovensko-české, rusko-české i kontakty s ostatními slovanskými jazyky. Vedle toho v jednotlivých případech působí i jiní činitelé. Poukážeme na ně na příslušných místech.

Na změny v užívání předložek se nebudeme dívat jako na chyby, ale jako na pohyb v normě, neboť je známo, „že mezi předložkami není často zásadního rozdílu, nýbrž že se jen v různých případech ustálily různé vazby“ (Novočeská skladba, s. 272). Tento pohyb se pokusíme vysvětlit, najít motivaci.

B. 1. Konkurence s předložkou v

a) Ve významu místním se tradičně užívá předložky na v případech jako: na sjezdu, na celostátní konferenci, na olympijských hrách, na pouti, na Rakovnicku, na veřejnosti, na poslední stránce (6. p. — na otázku kde — vyjadřuje místo děje, má statický význam); na oběžnou dráhu, na Měsíc, na výstavu, na útes (4. p. — na otázku kam — vyjadřuje místo, na které děj směřuje, má dynamický, směrový význam).

Spojení předložky na s místními vlastními jmény věnoval pozornost hlavně K. Mára a M. Sedláček. Kolísání mezi užitím na a v u místních jmen se uvádí v Sedláčkově příspěvku i jinde do souvislosti s tím, „jak [36]se drží původní úzus“: na je ve spojení s jmény míst položených podél řeky nebo na vyvýšenině.[6]

Při umístění děje uvnitř nebo při jeho směřování dovnitř uvádí SSJČ předložku v (a do), v praxi se však užívá i tady někdy předložky na, a to nejen tam, kde to bývalo běžné: na fakultě, na univerzitě, (pracoval) na škole,[7] ale také na prodejně (nejen ve významu pracoviště, jak uváděl K. Mára): Na této prodejně poskytujeme služby do 3—5 dnů (= v této prodejně nebo tato prodejna …), Na krámě//Na prodejně mají čerstvé housky i ve významu „v prodejně, v krámě“, nejen ve významu „na pultě jsou vyloženy housky“. Nově se užívá předložky na při označování pracoviště ve spojení „jezdí na metru“.

Velice výrazný je pohyb v užívání předložek ve významu umístění děje v různých ulicích; už i dříve bylo např.: gymnázium na Křenové ulici v Brně, ale dnes slyšíme i: To dostanete na Palackého, na Jungmannově … (= ulici, nejen na náměstí, kde na bylo i dříve), analogicky podle typu Na příkopě (tam je na součástí vlastního názvu ulice), na Národní třídě, viz i běžné na ulici.

Fr. Daneš konstatuje, že „u těch věcí, u nichž povrch a vnitřek nerozlišujeme nebo v dané situaci rozlišovat nepotřebujeme, nabyla vrchu předložka na“. A. Polívková správně udává, že „předložka na uvádí spíše jistý objekt jako celek (bez ohledu na protiklad povrchu a vnitřku)“.[8] Dodejme k tomu, chceme-li jasně odlišit vnitřní prostor od vnějšího, pak užijeme v a do: v chatě, v chalupě (= v jejích místnostech, prostorách), podobně do chaty, do chalupy.

V jazykové praxi se nedodržuje ani rozlišení: ve stanici, v nádraží (v budově) proti na stanici, na nádraží (v širším smyslu než budova), ani když se míní umístění uvnitř nádražní budovy nebo staničního prostoru, spojení s předložkou v se užívá řídce, třebaže se tak ztrácí možnost významového odlišení.[9] Chceme-li zdůraznit, že jde o vnitřní [37]prostor, pak se spíše užije spojení v nádražní budově, v nádražní hale atd. Dnes se ani neodlišuje označení budovy od označení instituce: pracovat v ministerstvu školství (např. v určitou dobu tam malovat, něco opravovat) × pracovat (= být pracovníkem) na ministerstvu, pracovat v dole (dobývat uhlí pod zemí) × pracovat na dole V. Nosek (jako účetní …).

Nápadné je užívání předložky na v mluvě mladé generace (včetně mladé inteligence). Studenti nejen jezdí na tramvaji (rozuměj jako brigádníci) a bydlí (jako už dříve my) na koleji (podle K. Máry jde o analogii s „být na bytě“, ale ostatní případy tak rozhodně nelze vysvětlit), dnes také na pokoji, dokonce světlo jim svítí — nesvítí na koupelně, mají vzkazy na vrátnici, vaří na kuchyňce. Třebaže se dosud drží rozdíl (žít) ve městě × na vesnici, mladí kupují na městě i jdou na město (= do města), venkovští už dříve užívali a užívají na městečku/na městečko ve významu a v souladu s modelem na návsi/na náves (podobně jako pražští při označování některých čtvrtí: na Smíchov/na Smíchově, na Vinohrady/na Vinohradech). Koupou se na řece, ale také na rybníce (třebaže nejde o děj na povrchu), obdobně podle starého „plavou (kachny, husy …) na rybníce“, „loďky jsou na řece“, tj. na povrchu; pracuje na podatelně, najdou své přátele na hospodě (nejen ve významu zaměstnání, ale i ve významu návštěvy, krátkodobého pobytu. Tam, kde jde zřetelně o uzavřený prostor (místnost), za spisovné však považujeme užití předložky v (v koupelně, v kuchyňce …).

Chceme přitom podotknout, že i v běžném vyjadřování zůstává zachován rozdíl: být na bytě × být v bytě, být na skladě × být ve skladě, být na řadě × stát v řadě; v se užívá ve významu být uvnitř, v ohraničeném prostoru, kdežto v abstraktním významu předložky na (např. Zboží je na skladě = zboží je kupujícímu k dispozici).

Na základě vlastního jazykového povědomí a povědomí řady dotazovaných se domníváme, že dnešní uživatelé už nepociťují rozdíl mezi užitím předložky na a v v případech stál na mraze/v mraze, o němž psal L. Janský v uvedeném příspěvku, podle něhož obě předložky znamenají pobyt v nějakém prostředí, ale u předložky na je ještě zdůrazněna okolnost ovlivňování, působení, zasahování, účinku. Udržuje se však odlišení jiné. Užívá se sice: stál tam v mraze i na mraze, ale [38]jen šel v mraze, nikoli na mraze. Podobně sedí v teple (= v teplém prostředí, v teplé místnosti), významově jiné je sedí na teple (na nějaké teplé podložce), jídlo je na teple (např. na teplých kamnech), jiné je v teple. Jde-li o umístění nebo o pohyb v prostoru, užívá se předložky v, jde-li o umístění na povrchu, na ploše (i nevyvýšené), užívá se předložky na.

b) Třebaže jsme největší pohyb zaznamenali u místního významu, není pohyb omezen na tuto oblast. V běžné mluvě se setkáme i s případy jinými: Dítě na jedenácti měsících ještě nemluví (tj. dítě v 11 měsících, staré n. ve stáří 11 měsíců, před dovršením 11 měsíců), tedy ve významu časovém, ve kterém si obě předložky konkurují: na sklonku léta, ve všední den (srov. ve dne); v nejbližší době, na jaře — přitom předložka na + 6. p. ve významu časové limity (tj. hodnoty, ke které se přibližuje) se vyskytuje řidčeji, častější je ve významu intervalu.

c) Lze uvést další příklad na posun v užívání předložky na, a to v oblasti významu obecně vztahového tam, kde bývalo v, popř. u: pokrok je možno sledovat i na jiných oblastech života. Na této knize je možno sledovat pokrok, který autor udělal, atd. (srov. v místním významu: sledovat na televizní obrazovce, na plátně …); při zkracování výpovědi: pracuje jako aktivistka na Praze 6 (= při OV KSČ v Praze 6).[10]

d) Předložka na je součástí předložkových vazeb některých sloves vnímání, myšlení, mluvení, cítění apod.: díval se na svět novýma očima, vzpomínal na ostatní přátele, myslel na všechny možné případy, odpovídal jsem na otázku, žárlil na svou ženu. S předložkou v se pojí jiná slovesa. Všimněme si: soutěžit v čem nebo soutěžit o co — s významovým rozlišením. Předložky v, o se drží s tímto významovým rozlišením i ve spojení s deverbativním substantivem: soutěž v úklidu, o titul, avšak v jazykové praxi (na schůzi sportovního klubu) jsme se setkali i tady s předložkou na: Soutěž na úklid, pravděpodobně to souvisí se spojením vyhlásit soutěž, kde se objevuje předložka na vedle v, o: vyhlásit soutěž v tenise, o místo (= konkurs), na pravidla silničního provozu (= ve znalostech pravidel); obdobné užití předložky na pokládáme za nespisovné.

B. 2. Řidčeji se vyskytne opačný jev, předložka v je tam, kde [39]bychom ji podle svého jazykového cítění opřeného o jazykové vzdělání nečekali. Jeden takový případ uvádí Fr. Daneš: ve východní dráze lokomotivní depa splnila daný úkol.[11] Píše, že název dráha nebyl v tomto případě vhodně zvolen a „nejspíše by se snad snesla přece jen předložka na …“ Zdá se, že v odborné oblasti by bylo nejvhodnější abstraktní význam vyjádřit multiverbálně: v oblasti východní dráhy.

C. Konkurence s předložkou do

1. Předložka na jindy konkuruje s předložkou do, zvláště v místním významu. Vedle sebe nacházíme: jezdím jako vedoucí na pionýrský tábor / do pionýrského tábora, půjdeme na ples / do plesu, jdu na schůzi / do schůze: kam chodil do střední školy / na střední školu, chodí ještě do školy / na školu, půjdeme do sálu / na sál, jen někdy s významovým rozlišením (na sál — např. při plese ve významu „na parket sálu“). Spojení na sál se užívá běžně v lékařském prostředí (ve významu „operační sál“, tedy při označení pracoviště).

V běžném projevu (ne přísně spisovném) slyšíme: chodí do houslí, do klavíru asi tak jako: do hudební školy (na housle, na klavír).

Předložku na jsme našli v případech: jdu na obchodní (= do obchodního domu) (z Gottwaldova), na různých místech pak i půjdu na kino (vedle do kina). Podobné případy mohou vznikat zkrácením výpovědi, vypuštěním její části, vyjádření je pak eliptické. Z původního půjdu do kina na film mohlo vzniknout půjdu na kino, spíše však může jít o synekdochu: na film → na kino, ztotožní se film promítaný v kině s budovou kina. Kino znamená v mluvě mládeže „podívaná“, v užším významu i film, divadlo též představení dramatického díla.

Setkáváme se i s jiným vysvětlením: Vl. Styblík objasňuje dnešní užití tohoto spojení z vyjádření o pojízdném kině, nestálém divadle: jít na biograf, na divadlo tedy znamenalo jít se podívat na pojízdné kino, ochotnické divadlo apod. (do budovy, která jinak sloužila jiným účelům), nikoliv jít se podívat na film do budovy kina, nebo na představení do budovy divadla. Tento způsob vyjadřování pak prý přetrvával i v dobách, když už bylo zřízeno stálé kino, popř. divadlo. Např. v Praze se dříve užívalo předložky do (do biografu), ale na venkově i po zřízení kina, divadla se užívalo spojení na biograf, na divadlo.

S užitím na, které konkuruje předložce do, se setkáme i v současné literatuře: vlítli na předsíňku (E. Bernardinová); a na síň se všechno [40]nevejde; Přijďte za mnou na zahrádky (Z. Kočová); když jsme konečně dorazili na místo a dotáhli své batohy a lyže na chatu (J. Frais). Poznámka: Podobně jsme mohli uvést ze současné umělecké literatury i příklady na užití na tam, kde se běžně užívalo v: Shledáte tedy, že na naší škole hledíme si i věcí tělesných, sportovních (J. Frais). Kromě toho vyrostl na malém městě; co byl na podmínce; a ti mají na poledne málo času (Z. Kočová).

C.2. a) Jindy jsme svědky užití předložky do tam, kde bychom čekali předložku k, popř. na: koupit chléb do snídaně, koupit chléb do večeře, nikoli ve významu časovém, ale účelovém. Takovéto užití předložky do je nespisovné. Příručky tyto případy účelového užití předložky do neuvádějí, uvádějí však případy jiné (dát do prodeje …).

Ve slovnících jsme zachytili typy, jež jsme v běžné mluvě nezjistili: padlo do 800 mužů (Kott), do dvou set posluchačů (SSJČ), slovníky je charakterizují jako přibližný číselný údaj, nezaznamenávají, že předložka do tady nemá týž význam jako na; na se užívá ve významu kolem, asi, kdežto do je v těchto případech užito ve významu ne více, skoro, tedy ve významu limity, kdežto na ve významu střední aproximace.

b) S předložkou do se setkáme podle Fr. Váhaly v knižním jazyce ve vazbě stěžovati si do dodávky,[12] do rozhodnutí národního výboru, tedy na místě předložky na.

Poznámka: Předložka na byla také odmítána Brusem (1894) ve spojeních: Promokl na kůži, (vyžadováno do niti, naskrz), tedy tam, kde se jí dnes zcela běžné a náležitě užívá.

D. Konkurence s předložkou u

Všimněme si dále, že předložka na někdy supluje předložku u, a to v případech typu: Její otec je vedoucí na silniční správě, pracuje na poště, na dráze (dříve běžně u pošty, u dráhy, popř. je od pošty, od dráhy), tedy ve významu příslušnosti (zaměstnání podle instituce), podobně jako se jí užívá vedle předložky u ve významu místním: Kulturní přehledy jsou k dostání na stáncích poštovní novinové služby (mohli bychom užít předložky u, ve). V souvislosti s výskytem předložky na v tomto typu uvažujeme o motivaci: přehledy jsou vyloženy na pultě stánku. Běžně se setkáváme s příklady: Voják má návštěvu na bráně (tj. u brány, ve vrátnici u brány, na ulici u brány, před bránou …), nebo se brána chápe v širokém smyslu — celé její okolí, okolí vchodu (i bez konkrétní brány). Dokonce v prodejně [41](v samoobsluze) můžeme slyšet: H. sedí na kase (= u ní, za ní, v prostoru vymezeném pro ni). V metru pak: Budeme přesedat na Muzeu/na Muzeum (= na stanici u Muzea/pod Muzeem), zaměňuje se tady význam umístění v blízkosti něčeho s významem umístění na povrchu, popř. se nadměrně stahuje delší spojení (na ulici u, na stanici u), dvoupředložkové se nahrazuje jednopředložkovým. Působí tady mechanismus, analogické označení stanic: na Klárově, na Leninově … V uvedeném případě dochází nadměrným zkracováním k setření určitých sémantických rozdílů, což vede ke ztrátě některých informačních složek projevu a tím i k zatemnění smyslu sdělení, tento typ nepovažujeme za spisovný.

E. Konkurence s předložkou o

1.a) Do jisté míry k dvojznačnosti dochází už i u typů vžitých, v ustálených spojeních: na prázdninách u babičky. Jde spíše o časový význam (= o prázdninách, „v době prázdnin“, strávit dobu prázdnin) než o místní (= na prázdninách, „na (při) prázdninovém pobytu“ = např. o prázdninách na Kopečku).

b) Našli jsme doklady i na užití předložky na ve významu a ve vazbách, v nichž běžně užíváme předložky o, a to ve studentských projevech psaných: „Důkazem toho, že Wolker dovedl psát i na tato témata, je báseň Šťastnému děvčeti“. Projevuje se tady vliv spojení: Napište kompozici (úvahu, …) na téma … Tedy je to obdobné jako po slovesech mluvení a myšlení: „mluvit, uvažovat na téma“.

E.2. Na užití předložky o na místě předložky na najdeme doklady v dialektu, ale i v živém nespisovném jazyce (západně od Prahy) u mluvčích, kteří už dialektem nemluví: o vánoce, o velikonoce (o + 4. pád jako na vánoce, na velikonoce, kdežto v označení času podle svátků a období ve spisovném jazyce je spojení o + 6. p.).

F. Konkurence s předložkami pro, k a jinými prostředky vyjadřujícími příčinnost a cíl

Předložka na mívá i význam příčinnostní v širokém smyslu, a to účelový (kamna jsou na teplo, jít na práci, prát na děti). Tento význam zaznamenávají i naše slovníky, např. SSJČ uvádí, že předložka na naznačuje účel činnosti nebo určení, k čemu nebo v čí prospěch věc je. Účel v češtině vyjadřujeme větou účelovou nebo větným členem, např. 3. pádem podstatného jména s předložkou k (vedle jiných).

Na příčinný význam předložky na (o, skrz) ve spojení se 4. pá[42]dem upozorňuje Fr. Daneš, před ním J. Oravec (ukazuje však na chudost příčinného významu této předložky), dříve už J. Zubatý.[13]

Předložka na ve spojeních konkuruje prostředkům vyjadřujícím účel (jít na trávu …), jindy je v objektové funkci (zadívat se na …), v roli předmětu zasaženého dějem, cíle děje, tj. ve významu blízkém významům příčinným[14] (v nich se také setkáváme s na jako součástí sekundárních předložek: na základě, na podkladě, se zřetelem na, s ohledem na, …).[15] V naší excerpci jsme se setkali jak s těmito významy, tak se spojeními obsahujícími předložku na i v roli adresáta projevu, a to na místě předložky pro, k. Uvádíme příklady účelového užití (a), užití v roli adresáta (b):

(a) Testy jsou určeny především na zjišťování stavu znalostí žáků, ne na klasifikaci. Učitel proto využije co nejvíce námětů na formování socialistické osobnosti (z odb. lit.), — oblek na doma,[16] pozvat na víno, pozvat na večeři (běžná mluva): (b) Má otázky na žáky; Na profesory je slušný (příklady z běžné mluvy).

V roli adresáta projevu nacházíme předložku na i místo bezpředložkového 3. pádu prospěchového; toto užití nepokládáme dosud za plně spisovné (také Mluvnice Trávníčkova ani Šmilauerova Novočeská [43]skladba ho neuvádějí): Formuláře pro hlášení závazného podílu užití opakových projektů a typových podkladů musíme nejprve zaslat na podniky naší VHJ (odb. ml. projev),  … na jazykový koutek  … došlo několik dopisů (populárně odb. projev). Žádost na vedení národního podniku o povolení exkurze (adm.); Píše na redakci anonymní dopisy (běžná mluva). Předložková spojení často nahrazují původní bezpředložková, protože zřetelněji vyjadřují význam a vztah, srov. homonymní: žádost vedení podniku (podnik je žádán?, podnik žádá?) × žádost na vedení podniku. Ve spisovném projevu vyjádříme explicitně: žádost adresovaná, podaná … Ani v těchto významech (odvozených z významu směřování) není užití předložky na novinkou. Její užívání odmítá Brus jazyka českého (1877 i 1881 a 1894) a podle něho se řídí i Kottův Slovník. Dodnes pociťujeme uvedené případy vyjadřování adresáta předložkovým spojením s na jako slohově příznakové, neboť máme prostředky, které vyjádří tento význam adekvátněji (3. p., popř. ve spojení s předložkou: píše redakci, k profesorům je — se chová), běžné však i ve spisovném projevu je ustálené spojení obrátit se na někoho. Časopisecký článek nám nedovoluje pokračovat v rozpracovávání problematiky. Jen připomínáme, že předložka na konkuruje i dalším prostředkům s významem účelu, příčiny a adresáta, především dalším předložkám vedle pro, k[17]: ze (pít na zlost), proti (vytáhl na Němce).

G. Předložka na ve frazelogismech a ve větné souvislosti

1. a) Častěji se analogické užití předložky na objevuje — jak jsme mohli pozorovat — u příslovečných významů (místo, čas, účel …), méně v předmětových vazbách, tam je menší volnost; poměrně pevně se drží podoba frazeologismů: (/ne/věřit v boha, /ne/věřit na duchy …), avšak i tady se projevuje konkurence předložek.[18] Jestliže Št. Kott uvádí, že „do často vypuzuje staré po: Co je po tom (do toho)?“, pak můžeme připojit že na se vyskytuje i v tomto spojení: Co je na tom?, popř. i eliptické: Co na tom? (Co na tom, že mi bylo teprve třináct — J. Frais.) Brus z r. 1877 vykládá toto spojení podle německého an der Sache ist etwas; jestliže v II. vydání Brus [44]přímo říká, že toto spojení „není správno“ (str. 143), pak můžeme říci, že dnes se uplatňuje právě podoba poslední.

b) Bráníme se — podobně jako při opakování v jiných případech — také opakování předložky na. Př.: Požadavek na realizaci experimentu č. E-AB/99 na objektu bytovek … Při úpravě v daném kontextu raději zvolíme infinitiv (požadavek realizovat), aby se neopakovaly genitivy, v druhém případě lze sice užít předložky v, ale protože nepřevládá význam umístění uvnitř, je vhodnější předložka na (míní se objekt jako celek).

H. Náš příspěvek poukázal na některé změny v užívání předložky na v současné jazykové praxi, zvláště mluvené. Výskyt předložky na nám dává jisté oprávnění k tvrzení, že předložka na v současné době má nejen vyšší frekvenci[19] proti dřívějšku, a to v akuzativu i v lokále, ale především se vyskytuje v řadě typů případů, v nichž se užívalo předložek jiných, konkuruje zvláště předložce v, ale i do, u, o, k, pro[20] i spojením bezpředložkovým. Expanze předložky na je způsobována rozmanitými činiteli, především však sémantickými (význam uvedených předložek se částečně kryje), syntaktickými (zkracováním výpovědí), pravděpodobně i jazykovými kontakty. Expanze se nejvýrazněji projevuje v příslovečných spojeních.

Nechceme však tvrdit, že pohyb v užití předložky na je jednosměrný; ukázali jsme na příkladech, že konkurence předložek je vzájemná, že tedy i naopak je někdy předložka na vystřídána předložkou jinou, ojediněle spojením bezpředložkovým (dříve se užívalo, i když to nebylo ve významu abstraktním pokládáno za nejvhodnější: má na služném, na platě, na mzdě 400 zl., byl doporučován genitiv: má služného, platu, mzdy …),[21] dnes pak se téměř výhradně užívá vydělá, vydělává (si) + kolik, jinde na zůstává: „má na hotovosti, na knížce …“).

Domníváme se, že pohyb v užívání uvedených předložek pak souvisí šíře s pohybem, který postihuje syntagmatickou oblast, přičemž se uplatňuje celá řada činitelů.

Uvedené příklady expanze předložky na v současné mluvě signalizují určité nebezpečí nivelizace v užívání předložek na, v, do, popř. dalších předložek (u, o, k, pro) v různých významech, nejen místních, [45]ale i ve významu příčinnosti (včetně účelu), ve vyjádření adresáta i ve významech objektových. Domníváme se, že působení jazykové osvěty by se mělo zaměřit i tím směrem, aby se využívalo jazykových prostředků diferencovaně, k významovému rozlišování. Tím by se prospělo vyjadřovací praxi.

---

[1] Jazykový koutek Československého rozhlasu, 1. výběr, Praha 1949.

[2] Fr. Daneš, Malý průvodce po dnešní češtině, Orbis 1964. K. Mára, Změny v užívání předložek na a v v současné češtině ve srovnání s polštinou, AUC, 1968, Philologica 1—3, Slavica Pragensia X, s. 131—136. J. Oravec, Slovenské předložky v praxi. SPN, Bratislava 1968, s. 63.

[3] Viz NŘ 2, 1918, s. 222 (Listárna); M. Helcl — A. Získal, Psaní předložek a předpon s — z, Jazykový koutek Československého rozhlasu, 1. výběr, Praha 1949; o tom, že se zvláště po úpravě pravopisu paralelou s předložkou na — v nelze řídit, viz příručku Fr. Daneše a kol., Píšeme podle nových pravidel, 1958, s. 21.

[4] O vztazích mezi předložkami čteme v příspěvku Významová stavba predložky na od J. Oravce ve Slovenské reči z r. 1958: „Pri hľadaní synonymických vzťahov předložky na vysvitlo, že základný význam (v spojení s akuzatívom smer „na povrch predmetu“, s lokálom miestny význam „na povrchu predmetu“) sa nedá nahradiť, kým všetky ostatné významy sú spojené bohatými synonymickými vzťahmi s inými predložkami, prípadne s inými jazykovými prostriedkami“ (s. 207).

[5] Fr. Trávníček, Mluvnice spisovné češtiny II, Praha 1951, Vl. Šmilauer, Novočeská skladba, Praha 1969. — Vedle už uvedené Oravcovy studie viz i jeho Systém prvotných predložiek v slovanských jazykoch, Československé prednášky pre VII. medzinárodný zjazd slavistov (Varšava 1973), Praha 1973, s. 189—194; Fr. Daneš, Účelové přívlastky s předložkami pro, na, k, NŘ 58, 1975, s. 173—179.

[6] M. Sedláček, Učíme se česky, Práce 24, 11. 1973, s. 2; Popularizující úsilí v slovenské jazykovědě, NŘ 47, 1964, s. 294.

[7] Avšak Št. Kott, česko-německý slovník, radí: „Učitel, profesor na škole, na universitě, jest dobře; ale klaďme raději dle starých: při škole aneb i prostě genitiv …“ Slovník Kottův se opírá o brusy; ty užívání předložky na v dobové jazykové praxi mnohdy potíraly. Např. Brus jazyka českého od Martina Hattaly (Praha 1877) konstatuje, že „na velmi rádi měli již i staří klasikové čeští … Nynější lnou k na ještě víc …“ J. Oravec připouští užití předložky na v 6. p. za spisovné, jde-li vedle místního významu také o účelový odstín (na vysokej škole, na gymnáziu); případy čistě místního významu typu na izbe, na internáte, na dielni … považuje za nespisovné.

[8] Fr. Daneš, Malý průvodce po dnešní češtině, Orbis 1964, s. 266—267. A. Polívková, Učíme se česky, Práce 24. 12. 1978, s. 2.

[9] K. Mára mluví v případech odlišujících užití předložky na a v podle toho, zda bylo něco na povrchu, nebo uvnitř, o stylistických místo o sémantických rozdílech.

[10] I u příslušníků starší generace se vyskytne: čeští lingvisté na čele s … Výraz na čele lze snad uvést jako příklad vlivu slovenštiny na češtinu. Čeština tady měla jen v čele (srov. i ruské: vo glave), viz NŘ 3, 1919, s. 123 (Listárna).

[11] Malý průvodce po dnešní češtině, Orbis 1964, s. 39.

[12] Fr. Váhala, Co ho to jen napadlo, Jazykový koutek Československého rozhlasu, 1. výběr, 1949, s. 179.

[13] Fr. Daneš v citovaném článku rozlišuje užití předložek pro (má „adresní určení“), na a k (mají účelové určení, avšak po na nemusí následovat — na rozdíl od k — jméno dějového významu); ukazuje i na případy, kdy tyto rozdíly mizí: Jde o materiál pro výrobu//na výrobu//k výrobě.

J. Oravec, Systém príčinných predložiek v slovenčine, Miscellanea Linguistica. AUPO — Philologica — Supplem., Ostrava 1971, s. 157—160, zdůrazňuje, že centrální příčinnou předložkou je pre. Příčinný význam předložky na vysvětluje z časového významu následnosti. Viz i autorův starší příspěvek z r. 1958.

J. Zubatý, Odpovídati na něco — k něčemu, NŘ 2, 1918, s. 269. Dále viz NŘ 2, 1918, s. 304 Na příklad — ku příkladu. Podotýká se, že „V lidu se dnes říká obyčejně ku příkladu“.

[14] Typy předmětového i příslovečného užití předložky na nacházíme ve Šmilauerově Novočeské skladbě, Praha 1966, i v Mluvnici spisovné češtiny, II, 1951, Františka Trávníčka. Ten podotýká na s. 779, že významu cílovému je blízký význam účelový; u účelového užití uvádí i dvojí vazby (na/pro).

J. Oravec, Cielový význam slovenských predložiek, Jazykovedný časopis XXI, 1970, 1., s. 36:  … je to cieľ, za ktorým sa uskutočňuje slovesný dej. Následuje až po slovesnom deji, tvorí teda protipól významu príčiny. Príčina zasa stojí pred slovesným dejom.

O tomto významu předložky na (se 4. p.) psal už i J. Zubatý v NŘ 5, 1921, s. 38.

[15] J. Oravec, Nové druhotné predložky v odbornom štýle, Československý terminologický časopis 1, 1962, s. 257—270.

[16] Fr. Trávníček píše, že u nedějových jmen je pro ve významu účelu dosti řídké (§ 770), domnívá se, že nelze říci peníze pro sport, šaty pro doma, toto mínění právem odmítá v uvedeném článku Fr. Daneš.

[17] Viz už Fr. Daneš v Naší řeči. Neužívá se jí však zcela běžně v případě uváděném Kottem: jeli na vodu = pro vodu, tj. ve významu účelovém, ten dokládají ještě uživatelé původem z Moravy. Vyjádření jeli na vodu má především význam místní s odstínem účelu: jeli k řece, aby ji sjeli na kanoích, kajacích apod.

[18] Brus jazyka českého, III. vydání, v Praze 1894, pokládá za správnou v těchto případech pouze předložku v.

[19] Nepodloženo statistickým zkoumáním.

[20] O systému pádů viz v článcích J. Oravce: Základný významový protiklad v systéme slovenských predložiek, Jazykovedný časopis XXV, 1974, 2, s. 142—149. Die semantische Struktur der primären Präpositionen in der slowakischen Sprache, Recueil linguistique de Bratislava, Volume 4, SAV, Bratislava 1973, s. 259—266.

[21] Brus jazyka českého, III. vydání 1894, mluví o chybném užití.

Naše řeč, volume 64 (1981), issue 1, pp. 33-45

Previous Eva Macháčková: Rozhovor s významnými osobnostmi

Next Zdeněk Tyl: Výběr z publikační činnosti Ústavu pro jazyk český ČSAV a jeho pracovníků za léta 1971—1980