Časopis Naše řeč
en cz

První ukázkový soubor map Českého jazykového atlasu

Slavomír Utěšený

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

V polovině r. 1975 zaznamenala práce na Českém jazykovém atlase (dále ČJA), prováděná na dialektologických pracovištích Ústavu pro jazyk český ČSAV v Praze a v Brně, dvě významné události. Předně byl dokončen základní výzkum ve vybraných městech a tím přímý sběr materiálu podle jednotného dotazníkového programu vůbec (o tom přineseme bližší zprávu jinde). Zároveň pak byl sestaven a předložen k posouzení užší jazykovědné veřejnosti i první Informativní a problémový soubor map ČJA (dále IPSM 1), skládající se z 30 tzv. analytických výrazových map — provedených jako většina takových map v soudobých atlasech bodovou značkovou metodou.[1]

V souboru jsou zařazeny tyto mapy (v závorce uvádíme číslo otázky dotazníku ČJA, jinak však odkazujeme na pořadové číslo příslušné ukázky): 1. „vesnice“ (1), 2. „náměstí“ (44), 3. „dopis“ (13), 4. „truhlík na maltu“ (112), 5. „nosidla na vodu“ (242), 6. „hřeben střechy“ (126), 7. „vikýř“ (127), 8. „sklep“ (135), 9. „skříň“ (275), 10. „švestka“ (1169), 11. „bydlet“ (70), 12. „omítat“ (113), 13. „natírat vápnem“ (114), 14. „překážet“ (134), 15. „žhavý“ (213), 16. „chlebová pec“ (196), 17. HADR (288)[2], 18. HLADOVÝ (356), 19. POZDĚJI (1513), 20. VEDLE (73), 21. KOST: 7. sg. (413), 22. KRÁVA: 3. pl. (778), 23. TÝDEN: 2. sg. (1517), 24. TEN: 1. pl. m. živ. (2358), 25. VOLAT: 3. pl. préz. (918), 26. POLÉVKA (382), 27. NÉST: inf. (243), 28. V ZIMĚ frazeol. (1535), 29. UZENÝ (423), 30. ŠTĚSTÍ (1837). Prvních 15 položek se týká slovníku, dále jsou vždy pěti ukázkami zastoupeny mapy slovotvorné, tvaroslovné a hláskoslovné.

Zároveň se souborem map, který je zatím v jediném exempláři na oleátovém průsvitném papíře, byla připravena textová část (23 stran rotaprintu), představující mj. již i první data pro budoucí úvodní svazek ČJA. Vedle základních informací o sestavení souboru[3] a vedle výběrové bibliografie práce na atlasu a teoretických příspěvků z nové české areálové lingvistiky, jakož i interních pracovních dokumentů (celkem o 79 číslech), jsou zde oddíly o zásadách zpracování materiálu a jeho vnášení do pracovních map, rozvrh práce pro nejbližší údobí (včetně přehledu hlavních problémů, s nimiž se [259]přitom bude třeba vyrovnat) a též stručné charakteristiky jednotlivých map — zpracovaných otázek, jakožto jakýsi zárodek budoucích zevrubných komentářů atlasu.

Do prvního výběru byly vybrány otázky, které vykazují nářeční územní rozdíly ve velkých areálech (zeměpisných prostorách), a to zejména v protikladech česko-moravských a severo-jižních. Tento výběr má tedy demonstrovat základní charakter areálového rozrůznění českých nářečí jako celku jen v nejširších rysech, přičemž údaje z měst nejsou zatím do map vneseny.

Pracovní fázi, která se obráží v IPSM 1, předcházelo v letech 1970—1973 nápisové mapování veškerých údajů z tzv. řídké (opěrné) sítě o 100 zkoumaných bodech (venkovských obcích) — celkem téměř 600 map s vepsanými údaji ke každému bodu zvlášť. Od konce roku 1974 se pak začalo s pokusným mapováním souborné venkovské sítě o 413 bodech — zkoumaných obcích, a to vedle způsobu nápisového již též pomocí symbolů — geometrických figur nebo lineárních značek. V r. 1975 se přistoupilo k řadovému mapování slovníkové části atlasu podle skupin otázek v terénní verzi dotazníku, a to na základě zvláštní instrukce. V Čechách bylo takto pořízeno již asi 60 symbolových pracovních map, na Moravě, kde je nářeční rozrůznění mnohem větší, se zatím pokračovalo v mapování nápisovém. Především z výrazových lexikálních a slovotvorných map tohoto řadového zpracování bylo vybráno prvních 20 položek IPSM 1; zbývající byly sestaveny výhradně pro informativní a experimentální účely z tvaroslovné a hláskoslovné části dotazníkového programu (tzv. inventáře jevů), některé z nich značkovým překódováním několika nápisových map z řídké sítě (s případným doplněním údajů).

Vybrané mapy takto obrážejí ve svém úhrnu (1) jisté charakteristické areály rozrůznění českých nářečí ve všech jazykových plánech s výjimkou syntaxe, (2) metody a techniky zamýšleného zpracování atlasu, (3) různé dílčí vrstvy celkové sítě (zatím bez sítě městské). Na Moravě je přitom možno u otázek, zkoumaných závazně jen v řídké síti, podat z navíc získaných dat i detailnější ohraničení rozsahu jednotlivých areálově rozrůzněných jevů, než jak je vyjádřeno bodovými údaji řídké sítě samé, a to pomocí generalizujících izoglosových linií.

Zatím se mapují jednotlivé výrazy; další, zpravidla složitější druhy map se stanou aktuální až během postupující práce. Ve výrazových komplexních mapách jde o to, aby uváděly znakovými prostředky všechny závažné informace, získané rozborem údajů příslušných odpovědí dotazníku, které pak tvoří jazykový obsah map, podřízený zpravidla jistému základnímu tématu: např. různé názvy a jejich další obměny pro pojem „náměstí“, „omítat“, „žhavý“, různé koncovky 7. p. sg. podst. jm. vzoru KOST, různé hláskové obměny výrazu POLÉVKA ap. Všechny tyto údaje jsou tu znázorněny v jedné barvě (červené); počítá se s tím, že údaje z městské vrstvy budou v jiné barvě; spolu s nutně jinobarevným podkladem by tedy měl být celek mapy trojbarevný.

[260]Na slovních mapách jsou různé slovní základy (příp. celá slova) znázorněny různými figurami, jejichž dalším obměňováním, členěním, spojováním s přídatnými diakritickými znaménky ap. jsou pak znázorňovány údaje slovotvorné a výrazotvorné, tj. nepravidelné hlásk. obměny daného výrazu. Naproti tomu pravidelné hláskové (fonologické a fonetické) obměny v slovních mapách vždy znova vyznačovány nejsou. Hranice takových obměn, jako je čes. mouka, střmor. móka, výchmor. múka, slez. muka (příp. i dále střmor. otevřené a zavřené ó a chod. zavřené ou) budou zakresleny na průsvitnou mapu, jejímž přiložením se může určit pro jednotnou značku všech uvedených variant její konkrétní hodnota (znění příslušného výrazu) v jednotlivém bodě.[4]

Pro jistou představu o mapách IPSM 1 uvádíme na závěr této zprávy poznámky k několika vybraným ukázkám (po jedné z každého zastoupeného jazykového plánu):

Mapa č. 11: „bydlet“. V trojici výrazů, jejichž areály se zhruba shodují s bývalými zemskými hranicemi, čes. ZŮSTÁVAT — mor. BÝVAT — slez. MEŠKAT, zaujímá svými předponovými obměnami zvláštní místo postavení řada OSTÁVAT — ZOSTÁVAT — ZŮSTÁVAT v čes. oblasti, s maximem „nepředponového“ OSTÁVAT v svč. sféře a dubletního OSTÁVAT // ZOSTÁVAT v jz. Čechách. Jednotlivé varianty, vystupující namnoze pospolu v témž bodě, nemají výrazné hranice, což je pro vlastní česká nářečí příznačné i v jiných případech. Zvlášť časté spojení dvojice vostávat/zvostávat (zejména v jzč. sféře a v Podkrkonoší) je vyjádřeno sjednocenou kombinovanou značkou pro obě hodnoty. Mapa je tak vedle základní vyhraněné trojdílnosti zároveň příkladem až trojnásobného obměňování jediného pojmenování v čes. oblasti, jež nelze vyjádřit izoglosami. Zajímavě je zachycen i nástup mladšího BYDLET, kromě vlastní české oblasti hojnějšího na záp. Moravě na pomezí areálů OSTÁVAT/BÝVAT jakožto neutrální forma.

Mapa č. 16: „chlebová pec“. Pozoruhodný je protiklad prostého PEC a specifických dvojslovných a odvozených pojmenování jako CHLEBOVÁ PEC, PEKAŘSKÁ PEC — CHLEBOVKA, PEKÁRKA. V sv. Čechách tak vystupuje po obvodu univerbizace chlebouka, v Podkrkonoší též zaňňice — ze ZADNÍ PEC. Celé českomoravské Horácko a přilehlé již. Čechy zaujímá areál PEKÁRNA s obměnami pekáreň, pekárňa na jz. Moravě, ve slez. oblasti jsou odvozeniny pekarak, pekarčak, pekarščak, zatímco sousloví pekarsky pec a chlebová pec vytvářejí okrajovou záp. zónu slez. oblasti na Opavsku a centrálně střmor. oblasti na tzv. Malé Hané. Pozoruhodně ostrá je hranice ženského a mužského rodu, jdoucí napříč slez. a zčásti i vm. oblastí. — Vcelku charakteristická mapa lexikálně slovotvorná s poměrně vyhraněnými areály.

[261]Mapa č. 21: 7. p. sg. subst. KOST. Protiklad přehlasovaných a nepřehlasovaných forem (kosťí // kosťej kosťó // kosťú, kośťum) je dán vzájemně kolmou polohou figur, specifické morfémy (-ej a -um) zašrafováním značek. Pro vyjádření intenzity svč. podob na -ej vyznačeno i koexistující krátké -i figurálně. Poměr plných a jen z poloviny zaplněných obdélníčků vytváří zároveň plastické sféry maxima a minima užití příznakového -ej (s příznačným věncovým okrajovým pásem od Podkrkonoší přes Náchodsko po Litomyšlsko a s odděleným lounským úsekem v sz. Čechách). Hranice přehlasovaných podob proti východnějším podobám nepřehlasovaným jde hluboko napříč jz. Moravou.

Mapa č. 26: POLÉVKA. Vedle úžení é-í zachycuje mapa relativně výrazně lexikalizované krácení í-i ve větší sv. polovině Čech včetně střčes. oblasti a dále pak intenzitu svč. neslabičného u (podobu poliuka) zvl. ve vých. Čechách. Na Moravě je v tomto výraze zachyceno též foneticky měkké ľ, zvl. v centru vm. nářeční oblasti.

V textové části IPSM 1 jsou mapy charakterizovány o něco méně zevrubně, mapové ukázky jsou zpravidla samy sdostatek výrazné. Mnoho také čtenáři napoví uspořádání legend s vysvětlením značek, které však bude třeba ještě dále promýšlet, zvláště pokud jde o systémové podání jednotlivých rozlišovaných typů v mapě.

I jinak se v celkové práci na značkovém mapování lexikální části ČJA pokračuje zároveň s promýšlením dalších a dalších problémů. Zejména jde o postupné rozšiřování materiálů pro komentáře, k nimž mají vedle výsledků vlastního terénního výzkumu sloužit i data jiných nářečních sbírek a zejména v gramatické části pak i výsledky starších oblastních korespondenčních anket, jejichž zpracování přinášel původně seriál K jazykovému zeměpisu Čech od J. Voráče, uveřejňovaný od r. 1948 v našem časopise.[5]


[1] Srov. S. Utěšený, K problematice symbolů v lingvistickém kartografování, Slovo a slovesnost 35, 1974, 327n.

[2] Morfonologické prototypy, které jsou v nářečích dále hláskově obměňovány, zapisujeme velkými písmeny, kurzívou uvádíme již jednotlivá konkrétní znění.

[3] O postupu příprav ČJA vůbec srov. zvl. zprávu J. Voráče a M. Rackové Práce na Českém jazykovém atlase, Slovo a slovesnost 29, 1968, 312n. a též A. Rubína, K ukončení výzkumu tradičních nářečí pro ČJA, NŘ 56, 1973, 35n.

[4] V slovanském jazykovém atlase plní obdobnou funkci morfonologická transkripce, která pomáhá typizovat fonologicky velmi rozrůzněný materiál a jíž jsou pak psány příslušné údaje v legendě a komentářích — na rozdíl od fonetického zápisu při základním terénním sběru.

[5] Tyto články se staly dále základem první knižní jazykovězeměpisné studie o vlastních českých nářečích — Česká nářečí jihozápadní, Praha 1955, jejíž druhý díl (o diferenčních znacích jižního a západního úseku spolu se shrnutím historického vývoje jihozápadočeské oblasti) odevzdal J. Voráč na jaře 1975 do tisku.

Naše řeč, ročník 58 (1975), číslo 5, s. 258-261

Předchozí Jaroslav Porák: Sborník k osmdesátinám akad. B. Havránka

Následující Radoslava Brabcová: Výsledky výzkumu hovorové ruštiny

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1