Časopis Naše řeč
en cz

Zdvojené předložky do + na, na + pod, kolem + do, pod + za v českém nářečí na území rumunského Banátu

Josef Skulina

[Články]

(pdf)

-

Některé venkovské enklávy kompaktní české kolonizace v Polsku, Jugoslávii, Rumunsku aj., které byly vytvořeny v průběhu 18. a 19. století obyvatelstvem nářečně homogenním, uchovávají pro izolovanost nářečí nově založených osad od celku národního jazyka českého starobylé nářeční znaky.[1] Je tomu zvláště s českým nářečím v obci Šumici (Şumiţa) v rumunském Banátě (bývalém Sedmihradsku), v němž se zachovává původní nářeční ráz.[2]

Protože nelze problematiku starobylého českého nářečí v Šumici představit v celé šíři, všimneme si v tomto článku spojování předložek do + na, na + pod, kolem + do, pod + za, jež se zde vyskytuje pravidlem.[3] Předložková spojení do + na, na + pod, kolem + do, pod + za souvisí s významovou výstavbou nářečních promluv českých kolonistů na území rumunského Banátu a ve spojení s příslušným jménem tvoří zřetelné frazeologické jednotky.

Doklady k jednotlivým předložkovým spojením:

do + na zimy: … o nezloběji se s prasatama, a my každej rok dvě, tří, zas jsme koupili druhý jsme takle a ještě do na zimy (Sýkorová Rozálie, nar. 1884 v Šumici); tak potom jsme se do toho dali a dali jsme se do toho takle zjara a trvalo nám to do na zimy (Kalinová Helena, nar. 1913 v Šumici); u dobytka jsou nejvíc muži, a tak si to děláme, abysme mněli na celej rok přípravu zas až do podzimu, do na zimy zas (Kalinová Marie, nar. 1945 v Šumici);

[150]na + pod brambory: … vymlátime deset, pět, patnást snopůch, dávají do postelích a na pod brambory do sklepu (Kalina Josef, nar. 1912 v Šumici);

kolem + do vosmi hodin: … nyčky tam budeme do večera asi kolem do vosmi hodin, pak přijdem, navečeříme se a pujdem znova (Kalina Petr, nar. 1942 v Šumici);

pod + za Belkovcem: … my máme pole až tam pod za Belkovcem (Kalinová Helena, nar. 1913 v Šumici).[4]

Ze spojení předložek na + pod (brambory), kolem + do (vosmi hodin), pod + za (Belkovcem) vyplývá, že se v nich pojí obě předložky se stejným pádem na + pod (akuzativ), kolem + do (genitiv), pod + za (instrumentál). Výjimku tu tvoří zdvojená předložka do + na zimy, kde se předložka do váže s genitivem, kdežto předložka na s akuzativem. Snad se dá vyložit její vznik podle vazby šaty na zimu. Tak mohla dostat vazba šaty na zimu jako celek novou řídící genitivní předložku do, tj. šaty do na zimy. Přitom se spojení do na zimy už necítí jako výraz předložkový, nýbrž jako adverbium. Došlo v něm k výrazné adverbializaci spojení zdvojených předložek s příslušným jménem: donazimy. Sluší upozornit na to, že vazby typu šaty na doma, šaty pro doma = ‚pro domácí potřebu‘ jsou běžné v jazyce spisovném (PSJČ, A—J, s. 480; SSJČ I, a—m, s. 358).

Stojíme nyní před otázkou, jak hodnotit původ zdvojených předložek do + na, na + pod, kolem + do, pod + za v českém nářečí na území rumunského Banátu. Buď se zde tato předložková spojení udržela jako starobylé nářeční jevy české, anebo jde o vliv rumunský.

Zdvojené předložky se vyskytují ve zbytcích v českých nářečích dodnes, zvláště v českých nářečích okrajových. Tak Jan Vrba zapsal na Chodsku spojení předložek do + na s jménem zima v podobě adverbializované donazimy (neboť již bylo zřejmě patrno, že z tohoto nedospělce vyroste donazimy statný kohout; Dražinovská hora, Praha 1959, s. 101). Jiné doklady jsou u Hrušky (do cpod, do spod) a Vydry (vytáh mu poldštář z pod hlavy; šel z pode Dvor; ze z vrchu utíkal; jde ze s pole).[5] Rovněž je tomu na Litomyšlsku a Kladsku. Hodura uvádí z Litomyšlska zdvojené předložky v případech z pod lajce, z pod hlavy, na z neděli, za ve dne, do po žní, na do smrti a Kubín na Kladsku zachytil předložková spojení ze z domu, ze z tisíce, ze z vrchu, za ve dne, po [151]přez roku, do v jetela, do z doliny, na vz dolině, z pod brejlí, u za Hrádkem, z pod stolem, po za Blátem, pro s kámen.[6]

Jak je vidět, doklady z českého jazykového území i z PSJČ a SSJČ dodnes dokumentují, že spojování různorodých předložek v českých nářečích byl živý jazykový proces, jenž vedl k adverbializaci (donazimy, nadosmrti, nadoma). Není vyloučeno, že se zdvojené předložky do + na, na + pod, kolem + do, pod + za udržují na území rumunského Banátu (obec Šumice) v nářečí českých kolonistů jako starobylý nářeční jev.[7]

Přitom nelze nepřihlížet k vlivu rumunštiny. Vezmeme-li v úvahu skutečnost, že obec Šumice leží v blízkosti rumunských vesnic, jako je Lapuşnicel, Jabloniţa, Bozovici aj., není vyloučena domněnka, že na frekvenci předložkových spojení do + na, na + pod, kolem + do, pod + za může mít vliv předložkový model pînă în (doslova: ‚až do do‘), jenž je běžný v rumunských nářečích a v spisovné rumunštině.[8]

Je třeba upozornit na to, že spojování různorodých předložek v rumunštině vytváří bohatý repertoár: pînă către, pînă despre, pînă între, pînă la, pînă pe apod.[9]

Není nezajímavé upozornit na to, že se vlivu rumunštiny připisuje vznik zdvojených předložek též v ukrajinských nářečích na území severního Rumunska, v nichž se vyskytují zdvojené předložky typu do + na, do + u: pustý myné do na polýcu; víĺiz do na stiu; pišóu do na pič; pustiý myné do u chátu; nag stojít na studyniý do drugoji dniýny do u véčir; pryvíz diérwo vagónom do u stáćiji.[10] Toto tvrzení ovšem neodpovídá zcela pravdě, protože se zdvojené předložky po + nad, po + pod, po + za, po + na, po + pered, za + po, iz + za, z + pid, z + nad, z + pomiž aj. objevují bohatě v ruských a ukrajinských nářečích.[11] Je tu tatáž situace, jak byla o ní řeč výše v případě českého nářečí na území rumunského Banátu (Šumice).

Závěrem můžeme říci, že předpoklady pro vytváření předložkových spojení do + na, na + pod, kolem + do, pod + za v českém nářečí na území rumunského Banátu jsou dodnes živé. Jejich bohatý výskyt a užívání v mluvených projevech českých kolonistů svědčí o tom, že možnost vlivu [152]rumunských nářečí i spisovné rumunštiny, v nichž je spojení různorodých předložek pînă către, pînă între běžné, není zcela vyloučena. Je tomu tak proto, že banátští Češi ve styku s Rumuny začínají stále víc a více užívat spisovné rumunštiny jako svého kulturního jazyka, jenž má zde funkci národně sjednocovací a reprezentativní. Zdvojené předložky do + na, na + pod, kolem + do, pod + za v českém nářečí na území rumunského Banátu a rumunské zdvojené předložky pînă în, pînă către, pînă despre jsou pozoruhodnými paralelami, jejichž studium nelze přehlížet na širším srovnávacím slovanském základě (srov. výše uvedené ukrajinské zdvojené předložky do + na, do + u).


[1] Srov. Jar. Bělič, Nástin české dialektologie, Praha 1972, s. 15—21.

[2] Výzkumu českých nářečí v Rumunsku je věnována náležitá pozornost jak na straně rumunské (T. Alexandruová, O rumunské bohemistice, NŘ 51, 1968, s. 183—186), tak na straně české (Sl. Utěšený, Ant. Vašek).

[3] Obec Šumice byla založena kolem roku 1827 a náleží do kraje (judeţul) Caraş — Severin. Dodnes v ní žije české obyvatelstvo, přistěhovalé z jižních a západních Čech, dosud nesmíšené rodinnými a manželskými svazky s Rumuny. Jazykový výzkum v Šumici jsem konal v letech 1971 a 1972 za doprovodu dr. Mile Tomice z Rumunské akademie věd a Marcely Guţuové z filosofické fakulty bukurešťské univerzity.

[4] Ve všech výrazech je hlavní přízvuk na první slabice (’’do + na zimy). Protože v uvedených dokladech jde o zachycení jevů syntaktických, nikoli hláskoslovných a tvaroslovných, neužíváme v nich nářeční fonetické transkripce.

[5] Srov. J. Fr. Hruška, Dialektický slovník chodský, Praha 1907; Boh. Vydra, Popis a rozbor nářečí hornoblanického, Praha 1923.

[6] Srov. Kv. Hodura, Nářečí litomyšlské, Litomyšl 1904; Jos. Kubín, Lidomluva Čechů kladských, Praha 1913.

[7] Nelze tu přehlížet skutečnost, že se předložková spojení na + pod, z + pod, ze + za objevují v nářečích na Moravě a ve Slezsku i dnes běžně.

[8] Srov. Gramatica limbii romîne I, Bukurešt 1963, s. 377.

[9] Za informaci o zdvojených předložkách v rumunských nářečích děkuji dr. M. Vulpeové z Ústavu fonetiky a dialektologie RAV. Srov. k tomu C. Cohuţová — M. Vulpeová, Graiul din zona Porţile de FierI, Texte. Sintaxă, Bukurešt 1973.

[10] Srov. A. Regusová, Prepoziţiile în graiurile ucrainene (Bucovinene şi huţule) din nordul Moldovei, Studii de slavistică II, Bukurešť 1971, s. 225, 237, 252.

[11] Srov. P. S. Kuzněcov, Russkaja dialektologija, Moskva 1973, s. 181; O. P. Bezpalko a kol., Istoryčna hramatyka ukrajinskoji movy, Kyjiv 1957, s. 377.

Naše řeč, ročník 57 (1974), číslo 3, s. 149-152

Předchozí Teodora Alexandru (Bukurešť): Lexikální prvky rumunského původu ve Slovníku spisovného jazyka českého

Následující Vladimír Šmilauer: Etymologický slovník slovanských jazyků