Časopis Naše řeč
en cz

O rumunské bohemistice

Teodora Alexandru (Bukurešť)

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Za první projevy rumunské bohemistiky lze pokládat národopisné a jazykovědné studie týkající se dějin, obyčejů a nářečí moravských Valachů, uveřejňované od 2. poloviny 19. století. Mezi nejstarší z nich patří články P. Marţiana a T. Burady. O něco později se otázkou rumunské kolonizace Moravy zabýval O. Densusianu, N. Iorga,[1] N. Drăganu, G. Nandriş, V. Arbore a další. Autory nejnovějších studií věnovaných rumunským prvkům v moravských a slovenských nářečích na území Rumunska jsou Silvia Niţă-Armaş[2] a P. Olteanu.[3]

[184]Zájem o české písemnictví dal v posledních desetiletích minulého století podnět k prvním překladům z prózy B. Němcové a Fr. Pravdy do rumunštiny. Pořídil je J. U. Jarník,[4] známý svou bohatou činností v oblasti česko-rumunských kulturních styků. Později sami Rumuni přetlumočili některá díla K. Čapka,[5] J. Haška,[6] K. J. Beneše[7] aj.

K poznávání české kultury v širším slova smyslu přispěli též rumunští filologové B. P. Hasdeu, Ilie Bărbulescu,[8] Elena Eftimiu, Margareta Ştefănescu, Mihail Dan,[9] Traian Ionescu-Nişcov,[10] Pandele Olteanu aj.

Zvláštní pozornost věnuje rumunská bohemistika husitství a jeho vlivu na starou rumunskou kulturu. Husitica v rumunské historiografii shrnuje v obsáhlém přehledu Tr. Ionescu-Nişcov (Romanoslavica 10, 1964, s. 385 až 403). Zajímavá studie o vztahu mezi husitskými postilami a nejstaršími rumunskými homiliáři od P. Olteana vyšla ve sborníku Studii slave, Bukurešť, 1967. Za zmínku stojí i populárně vědecká kniha M. Dana Sub flamura Taborului (Pod táborskou korouhví), Bukurešť, 1959.

Než přejdeme k otázkám studia češtiny v Rumunsku, chceme se ještě zmínit o jednom překladu, který vzbudil ve své době velký ohlas. V roce 1893 vyšla v rumunském překladu Didactica Magna J. A. Komenského. Vydal ji a předmluvou opatřil Petre Gîrboviceanu.

Posílení a rozšíření rumunsko-československých styků vedlo k organizovanému studiu českého jazyka v Rumunsku. První lektorát češtiny fungoval v letech 1934—1938 v Bukurešti, potom byl přemístěn do Kluže; vedla ho E. Eftimiová. Roku 1947 byl obnoven lektorát v Bukurešti. V současné době je možno studovat češtinu na dvou rumunských universitách: jako hlavní obor v Bukurešti, kde existuje jako studijní obor též slovenština, a jako vedlejší obor v Kluži.

[185]V souvislosti s počátky vyučování češtině v rámci obou zmíněných lektorátů je třeba obzvlášť vyzdvihnout záslužnou práci E. Eftimiové, absolventky pražské filosofické fakulty. Svými přednáškami, překlady a recenzemi[11] se zasloužila o seznámení rumunské veřejnosti s českou kulturou a literaturou.

K výchově bohemistických kádrů na bukurešťské katedře slovanských jazyků přispívá též prof. P. Olteanu, slovakista a bohemista s širokým slavistickým rozhledem. Z jeho prací připomeňme alespoň tyto: Aux origines de la culture slave dans la Transylvanie du Nord et le Maramureş (Počátky slovanské kultury u sedmihradských a marmarošských Rumunů), Romanoslavica 1, 1958, s. 169—177; zabývá se zde některými českými a slovenskými prvky v severozápadních nářečích rumunštiny); Moravismy v nejstarších slovansko-rumunských textech (v časopise Apărarea păcii, 1966); Jan Hus — reformátor (vyjde letos v Národopisném sborníku). Zajímavé jsou rovněž přednášky o vztahu staré rumunské kultury ke kultuře velkomoravské, které pořádá pro posluchače V. ročníku slovenštiny.

V popředí zájmu nynějších bukurešťských a klužských bohemistů stojí vzájemné jazykové a literární vztahy. Už několik let se dva bohemisté z katedry slovanských jazyků v Bukurešti, Tiberiu Pleter[12] a Teodora Dobriţoiu-Alexandrová,[13] a Gh. Ciplea[14] z Kluže zabývají studiem českých nářečí, jimiž se mluví v několika banátských obcích. O výsledcích svých studií referují na schůzích katedry, na vědeckých zasedáních příslušných fakult a v Slavistickém sdružení. Některé referáty byly otištěny, jiné jsou v tisku anebo se k uveřejnění připravují[15].

[186]O literární styky mezi našimi zeměmi se zajímá v první řadě Alexandra Toaderová[16] z bukurešťské katedry slovanských jazyků, která koná pro posluchače češtiny přednášku nazvanou O literárních vztazích česko-rumunských. Všímá si zvláště literární činnosti J. V. Friče, Jana Nerudy a J. U. Jarníka ve vztahu k Rumunsku. Ve svých přednáškách nastiňuje Al. Toaderová rovněž vývoj rumunských překladů z češtiny, také v konfrontaci s originálem. V oblasti literárních vztahů pracují dále Ileana Ionesková[17] a Maria Şendroiová, které sledují současnou českou divadelní tvorbu a ohlas českých her přeložených v Rumunsku.

Kolektiv bukurešťských bohemistů přispívá k vypracování jazykových pomůcek určených studujícím (skripta Učebnice češtiny, díl 1) i širší veřejnosti (Ghid de conversaţie român-cech, 212 s. Bukurešť 1936, konverzační příručka od autorky tohoto článku). Tiberiu Pleter zpracoval čítanky a mluvnice pro 3.—4. třídu českých menšinových škol.

Dva bukurešťští bohemisté (T. Alexandru a T. Pleter) a jedna slovakistka (S. Niţă-Armaş) se účastnili redakčních prací i provádění tiskových korektur Česko-rumunského slovníku (Dicţionar ceh-român, 600 s., Bukurešť 1966).[18]

Nebylo naším úmyslem podat vyčerpávající informace o bohemistice v Rumunsku. Chtěli jsme se pouze stručně zmínit o jejím vývoji a upozornit na některé výsledky, jichž rumunští bohemisté dosáhli.

Teodora Alexandru (Bukurešť)

Z rumunštiny přeložil Jiří Felix


[1] Srov. Roumains et Tchécoslovaques, Praha 1924.

[2] In jurul problemei cuvintelor de origine românească ĭn limba slovacă (K otázce slov rumunského původu ve slovenštině), Studii şi cercetări de lingvistică, 17, 1966, s. 579—591.

[3] Contribuţii noi la studiul elementelor păstoreşti de origine română ĭn Carpaţii de nord (Nové příspěvky ke studiu pastýřských prvků rumunského původu v severních Karpatech), vyjde letos ve sb. Limbă şi literatură.

[4] Srov. Bunica (Babička), Bukurešť 1885; Pavel cătană (Voják nováček), Brašov 1891. Pozdější překlady opata M. Zavorala z děl B. Němcové vyšly ve svazcích Zîna apelor (Vodní paní), Bukurešť 1923, a Povestiri din ţara cehului (Povídky z české země), Sibiň 1924.

[5] Enigma (Šlépěje), Bukurešť 1926, přeložil V. Slinca; RUR přeložil F. Aderca.

[6] Păţaniile unui tîmpit (Osudy dobrého vojáka Švejka), Bukurešť 1931, přeložil E. Marghita.

[7] Casa fermecată (Kouzelný dům), Bukurešť 1943, překlad Iona Ciobana; O viaţă furată (Uloupený život), Bukurešť 1943, přeložil P. Teodorescu.

[8] Ve Sborníku prací I. sjezdu slovanských filologů v Praze 1929, kde se zdůrazňuje významný přínos Jakuba Čiháka k rozvoji rumunské vědy.

[9] Viz jeho práci Cehi, slovaci şi români în veacurile XIII—XVI (Češi, Slováci a Rumuni v XIII.—XVI. století), Sibiň 1944.

[10] Tradiţia chirilo-metodiană în istoria slavilor de apus (Cyrilometodějská tradice v historii západních Slovanů), Bukurešť 1941; Corespondenţa dintre Jan U. Jarník şi Petre Ispirescu (Korespondence J. U. Jarníka s Petrem Ispireskem), ve Studii şi cercetări de istorie literară şi folclor, 12, 1963.

[11] Viz např. Între valaşi (Mezi Valachy) v Graiul Românesc 3, 1929, 3, s. 52—59. V tomtéž časopisu psala o československém románu, o české poezii po první světové válce, o proletářské poezii ap. Napsala také předmluvu k rumunskému překladu Nerudových Malostranských povídek, Bukurešť 1959.

[12] Fonetica graiurilor cehe din Banat (Fonetika českých nářečí banátských), referát přednesený na vědeckém zasedání filologické fakulty v Bukurešti roku 1963 (vyjde ve sb. Romanoslavica 14); Verbul în graiurile cehe din Banat (Sloveso v českých nářečích banátských), referát na vědeckém zasedání v rámci oslav stoletého výročí bukurešťské university (říjen 1934); kromě dialektologických prací přednesl T. Pleter v roce 1965 referát o expresivitě v Čapkově próze.

[13] Istoricul aşezării cehilor în Banatul de sud (Dějiny osídlení Čechů v jižním Banátě) ve sb. Romanoslavica 12, 1965, s. 139—144; Influenţe româneşti în lexicul graiurilor cehe din Banat (Rumunské vlivy na slovník českých nářečí banátských) vyjde ve sb. Romanoslavica 14; kromě toho studuje tvaroslovné a syntaktické zvláštnosti českých nářečí banátských.

[14] Viz Cantitatea vocalică în graiurile cehe din Banat (Samohlásková kvantita v českých nářečích banátských) ve sb. Romanoslavica 7, 1963, s. 211—218; Influenţe româneşti în graiurile cehe din Banat (Rumunské vlivy na česká nářečí banátská) v Cercetări de lingvistică — Cluj 1, 1966, s. 63—70.

[15] Z českých jazykovědců se zabývají studiem českých nářečí v Rumunsku S. Utěšený a A. Vašek. Srov. příspěvky S. Utěšeného v Naší řeči (47, 1964, s. 208n.) a v Českém lidu (49, 1962, s. 201n.; 51, 1964, s. 27n.).

[16] Al. Toaderová na sebe upozornila též jako překladatelka. Spolupracovala na přetlumočení některých próz J. Nerudy, K. Čapka, Zd. Pluhaře, V. Vančury a E. Basse. Připomeňme rovněž její příspěvek ke studiu vlivu pohádek na českou literaturu 19. století v Analele Universităţii din Bucureşti 8, 1959, 15, s. 411—424.

[17] Viz čl. probírající hry o Horiovi a Cloşcovi v českém loutkovém divadle ve sb. Romanoslavica 10, 1964, s. 73—88.

[18] Naše řeč přinese o něm ještě podrobnější zprávu.

Naše řeč, ročník 51 (1968), číslo 3, s. 183-186

Předchozí Emil Dvořák: Rozhlasový cyklus pořadů o českém jazyku

Následující Vladimír Mejstřík: Z 35. sešitu Slovníku spisovného jazyka českého

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1