Časopis Naše řeč
en cz

Polokošile

Antonín Rubín

[Drobnosti]

(pdf)

-

Ve výlohách našich obchodů s pánským prádlem a pleteným zbožím čteme v posledních letech často slovo polokošile. Všimneme-li si blíže, pro jaké výrobky se tohoto označení užívá, uvidíme, že jsou to výrobky pletené, různého střihu, s límečkem různého tvaru i bez něho, zapínané na několik knoflíčků (nebo na zdrhovadlo) i po celé délce, s rukávy krátkými i dlouhými, s kapsičkou i bez ní, ba i s páskem. Materiálem, z něhož se pletou tyto součásti mužské garderoby, které se nosí na horní polovině těla, bývá bavlna, vlna i vlákna umělá. Dříve se tyto výrobky nazývaly (a dosud leckdy i nazývají) tričko. Košile pak byla a je výrobek z materiálů tkaných, ať už z nití přírodních, nebo syntetických.

Název utvořený skládáním s první částí polo- vede k tomu, že čekáme polovinu nebo aspoň značně menší míru toho, co označuje druhá část názvu. Čekali bychom tedy třeba košili kratší (např. nad pás), i když zrovna u košile si to lze dost těžko představit. V délce nad pás se však nosily v posledních letech dívčí halenky, ale název halenka zůstal, neříká se polohalenka. Hledáme-li v oblasti oblečení a obutí název utvořený s první částí polo-, vzpomeneme jen na polobotku a novější polokecku. Obě jsou skutečně menší (nižší) a sahají jen pod kotníky, zatímco bota a kecka nad ně. Jinak se od boty a kecky neliší materiálem, provedením ani barvou. Slovník spisovného jazyka českého uvádí z názvů tvořených s první částí polo- v oblasti oblečení jen polokožich, a to jako krátký kožich.

Od pracovníků obchodu jsme slyšeli odůvodňovat název polokošile tím, že bylo nutno po zavedení nových — syntetických — materiálů odlišit název výrobků z těchto materiálů od triček bavlněných a vlněných. Je to však sotva opodstatněné, protože např. kalhoty se nazývají stejně, ať jsou z materiálu přírodního, nebo z tesilu, chemlonu, krimplenu či jiného materiálu syntetického. Podobně je tomu i u jiných částí oděvu, kde nové, syntetické materiály nabyly důvodem k odlišování: neříkáme pološaty, poloplavky apod. (Názvu s první částí polo- se však běžně užívá pro materiály, z nichž se části oblečení zhotovují, např. polovlna, polotesil, polosilon; jsou to tkaniny, jež mají jen jednu soustavu nití z materiálu označeného slovem základním). Ani jiný výklad, který jsme slyšeli, že totiž polokošile má mít vždy límeček a krátké zapínání, není dobrou motivací názvu a je to i v rozporu s prodejní praxí, která jako polokošili označuje výrobky nejrůznějších střihů, jak už bylo řečeno výše.

Protože složeniny s polo- mohou někdy vyjadřovat i neúplnost, vlastnost jen poloviční, přibližnou, částečnou (tak např. polohřib, Poločech, polokov, polovodič, poloautomat — viz P. Hauser, Složená slova s polo-, polou-, půl-, NŘ 55, 1971, s. 141n.), je možné motivovat název polokošile tak, že má jen zčásti vlastnosti košile, a nehodí se proto např. pro každou [107]příležitost (do divadla, společnosti). V oblasti oblečení analogickou motivaci názvu však nemáme (neříkáme např. pološaty šatům vycházkovým).

Zdá se však, že všechny uvedené motivace jsou až dodatečné. Název Polohemd (nikoliv Halbhemd) užívaný pro takovéto součásti mužského oblečení často v němčině (vedle Strickhemd) ukazuje, že první část naší složeniny není totožná s českým polo- (= půl, polovina), ale s anglickým slovem polo (česky pólo, s dlouhým ó), což je málo rozšířená hra míčem, provozovaná na koních. U nás známe jen její vzdálenou jmenovkyni, vodní pólo. Tedy anglický název polo shirt „— přiléhavá pulovrová (tj. oblékaná přes hlavu) košile pro sportovní nošení, zhotovená z bavlněné pleteniny, která má krátké nebo dlouhé rukávy a límec překládaný nebo kulatý ke krku —“ (srov. Webster’s Third New International Dictionary of the English Language Unabridged, vyd. ve Springfieldu, Massachusetts, USA, 1965 i vyd. z r. 1939, str. 1756), byl zřejmě modelem německého Polohemd i slova našeho. To by se však mělo tedy psát pólokošile (s dlouhým ó). Ztrátou etymologického povědomí a homonymií s první částí našich častých složenin s polo- (= půl) vzniklo pak slovo polokošile.

Ani náležitě psané slovo pólokošile (s dlouhým ó) by však nebylo utvořeno vhodně. Po formální stránce by šlo o hybridní složeninu (s první částí cizí, druhou domácí). Takto tvořená slova však máme v našem jazyce zpravidla v oblasti techniky (metylčerveň, ampérzávit, ampérvodič; viz V. Mejstřík, Tzv. hybridní složeniny a jejich stylová platnost, NŘ 48, 1965, s. 1n.). V oblasti oblečení podobně tvořená slova nemáme, a to ani v oblečení sportovním. Neříkáme fotbaltričko ani teniskošile ani hokejkalhoty, ale tričko na fotbal, na kopanou, košile na tenis, hokejové kalhoty. (Neříká se ani pólomíč, pólohřiště, ale míč na (pro) pólo, hřiště pro (na) pólo). Ani název utvořený analogicky (např. podle hokejové kalhoty), tedy pólová košile by však nebyl vhodně motivován, protože pólo na koni je hra u nás neznámá a název sám nevyjadřuje, v čem se takto pojmenovávaný předmět liší od jiných stejného druhu.

Nejasnost a neobvyklost v motivaci názvu a malá výraznost rozlišovacích znaků (nejčastěji se uvádí jen krátké zapínání) jsou příčinou toho, že není jednoznačný, a že se jím tedy označují výrobky různého provedení (i v rozporu s názvoslovnou normou, jež uvádí tyto znaky: „polokošile … je vždy s límcem a rozhalenkou … přední díl není po celé délce rozpínací“), jak už bylo řečeno výše.

Naše řeč, ročník 57 (1974), číslo 2, s. 106-107

Předchozí Ludvík Kuba: Odešel Břetislav Koudela

Následující AS: Sázkové trízy