Městská mluva v Českém jazykovém atlase

Slavomír Utěšený

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Ve valné části dosud vydaných jazykových atlasů byla zachycována jen územní rozrůzněnost tradičních venkovských nářečí. Zejména to platí o národních i regionálních atlasech slovanských, kde bývá tato skutečnost vystižena už v nadpise (Atlas russkich narodnych govorov, Mały Atlas Gwar Polskich ap.).

V původním návrhu projektu Českého jazykového atlasu (dále ČJA) z let 1954—1960 se však podle prof. V. Vážného počítalo s tím, že do atlasu budou zařazena bez rozlišení co do rozsahu i obsahu ankety i města všech druhů a velikostí. Problémem zůstávalo jen zařazení pohraničí.[1]

Časem se ukázalo, že bude výhodnější — s přihlédnutím k specifickým okolnostem české a moravské situace — rozčlenit výzkumný program i představení jeho výsledků do dvou relativně autonomních vrstev:

a) tradiční nářečí na venkově se starousedlým českým obyvatelstvem,

b) mladší, integrovanější jazykový stav ve městech (též v pohraničí).

Vlastní výzkum pro ČJA byl tedy v r. 1963 započat už v tomto pojetí: byla navržena dvojí vrstva sítě, pro síť venkovských bodů byly vybrány obce typicky venkovské, zemědělské, komunikačně odlehlejší, nepříliš veliké, založené již ve středověku. Bylo podáno i první zdůvodnění takového rozčlenění výzkumu i potřeby úpravy programu pro městskou vrstvu, o níž se však ještě konkrétně a detailně neuvažovalo. Teprv jakmile se blížil výzkum tradiční vrstvy k zakončení, byl i tento problém koncem r. 1968 [95]dán na pořad dne.[2] Zejména se tehdy potvrdil závěr, že pro výzkum městské mluvy (dále VMM) pro atlas se bude v pohraničí zkoumat jen mladá generace, kdežto ve vnitrozemí patrně generace mladá i stará, takže by tu výzkum více navazoval na jazykovou situaci ve vrstvě okolních tradičních nářečí.

Nehledě na obtíže úkolu, znásobené nepříznivou pracovní situací, a zejména početním oslabením pražského i brněnského dialektologického kolektivu během posledních let, započalo se s výzkumem městské vrstvy již od jara r. 1972, tedy ještě před uzavřením výzkumu na venkově.[3] Umožnily to zejména rozsáhlé sondážní a zkušební výzkumy, jakož i tři pracovní a diskusní soustředění příslušníků obou kolektivů v letech 1969 až 1972.

V rámci těchto příprav byly postupně realizovány následující akce:

V plném rozsahu byl proveden pokusný výzkum s dosud neupraveným dotazníkem ČJA ve třech českých městech, a to v Klatovech (J. Voráč), Strakonicích (M. Racková) a Vysokém Mýtě (L. Bachmann), u mladé generace pak ještě v Benešově (P. Jančák), Hořicích (J. Krásnická) a zčásti i v Českých Budějovicích (A. Rubín) a již v r. 1968 byl vyplněn dotazník i v menší městské nově doosídlené obci Štoky (S. Utěšený).[4]

Počátkem r. 1971 provedlo dialektologické oddělení v Praze souhrnné zhodnocení zkušeností z těchto průzkumů a zároveň první návrh úpravy dotazníku pro VMM, týkající se hlavně položek slovníkových.

S tímto upraveným programem se pak v r. 1971 pracovalo hlavně v Klatovech (J. Voráč), Benešově a Chebu (P. Jančák).

Před koncem r. 1971 se na společném zasedání pražského a brněnského pracoviště mohlo na základě těchto předběžných prací a jejich materiálových i metodických výsledků projednat pět základních problémových okruhů výzkumu městské mluvy v ČJA, a to:

[96]1) Teoretické zdůvodnění výzkumu (se zdůrazněním problému pohraničí).

2) Pojetí městské sítě ve vztahu k venkovské a určení povahy vybraných měst (vedle měst střední velikosti se do programu přibrala i všechna krajská města).

3) Generační dvojvrstevnost výzkumu ve vnitrozemských městech (uvažovalo se však i o možnosti omezení výzkumu na dvojpólové pojetí — stará generace venkovská proti mladé generaci městské).

4) Výběr reprezentativních informátorů v obou vrstvách (mládež především školní, ve věkovém rozpětí 14—17 let, staří z ryze městského prostředí, bez vyššího školního vzdělání).

5) Úprava dotazníku vypuštěním venkovských položek (zemědělské práce, počasí), určením některých položek jen pro starou generaci, přeformulováním některých z nich a dodáním dalších — z městského prostředí a ze života mládeže. (Kritériem pro zařazení všech nových položek byla jejich územní rozlišenost.)

Během roku 1972 byl tento návrh doredigován a v prosinci na zasedání české dialektologické komise schválen — mezitím proběhl výzkum v dalších čtyřech českých a též v sedmi moravských městech.

Definitivní projekt výzkumu městské mluvy v rámci ČJA lze jako koncepční i metodický podklad pro druhou fázi sbírání materiálu pro ČJA charakterizovat asi takto:

1. Teoretické zásady a zdůvodnění projektu

Výzkum městské mluvy je integrální součástí výzkumu pro ČJA — teprve vřazením těchto dat vznikne Český jazykový atlas, zatímco výzkum omezený jenom na venkovské obce by přinesl materiál pouze pro atlas našich nářečí.

Navrhovaný výzkum, jehož atlasové zpracování podá především dvojvrstevný pohled na generační vývoj variabilních položek ve vybraných vnitrozemských městech, má umožnit zvláště studium těchto jevů:

a) dynamiky územního rozrůznění českého jazyka,

b) krajových i celoúzemních vztahů mezi jazykem měst a venkova,

c) vztahů mezi vnitrozemím a nově osídleným pohraničím.

Rozlišená dvojí vrstva sítě (venkov — města) umožní nejen sledování každé vrstvy o sobě, ale i ve vzájemných vztazích, přičemž bude možno zjišťovat i korelace mezi starou generací v městech a v jejich venkovském sousedství a též mezi mladou generací v pohraničí, tradicí poměrně nezatíženém, a ve vnitrozemí, kde se tradiční územní vazby dosud projevují po[97]měrně silně. VMM tak přispěje nepochybně ještě víc než výzkum tradičních nářečí k prohloubení a usouvztažnění našich znalostí o běžné mluvě (obecné češtině, polonářečí apod.) a zvlášť o míře a způsobech její územní variability. V žádném případě ovšem takový výzkum nezachytí variabilitu běžného jazyka v plné šíři, tím méně pak frekvenci a intenzitu jednotlivých proměnných. Spíš jen ukázkově má pak VMM zachytit i oblastní vazby slangu mládeže.

Vzhledem k uvedeným cílům a s přihlédnutím k specifičnosti městského prostředí a obyvatelstva byly na základě zkušeností z předběžných výzkumů stanoveny technické součásti projektu, a to: A) síť vybraných bodů, B) vymezení zkoumaných vrstev, C) rozsah a obsah dotazníku, D) způsob provádění výzkumu.

2. Provádění výzkumů v rámci ČJA

Přenesení těžiska výzkumu na mladou generaci znamená v mnoha směrech přeorientování explorátorů; tím více je třeba trvat na dodržování principů platných pro obojí fázi výzkumu a zvlášť na udržení teritoriální návaznosti výzkumů. Proto začaly předběžné výzkumy vesměs ve městech vnitrozemských, kde lze u mládeže jednak porovnávat vztahy k nejbližšímu venkovskému okolí, jednak k staré městské generaci. Provádění výzkumu v pohraničí si patrně vyžádá ještě některé doplňky v návodu, nikoli však již úpravy vlastního obsahu výzkumu.

Sondážní výzkumy a zvláště pak předběžné regulérní výzkumy v r. 1972 byly po revizi vřazeny jako celek do kartotéky atlasu, takže tím byl zejména v Čechách výzkum vnitrozemských měst z velké části proveden souběžně se závěrečnou fází výzkumů venkovských. Trval-li výzkum venkovských obcí 9 let a potrvá-li výzkum měst asi tři roky, lze jeho časovou osu klást právě na přelom druhé a poslední třetiny 20. století. (Předcházející korespondenční výzkumy, prováděné především učitelstvem škol 1. a 2. cyklu, probíhaly právě uprostřed století.)[5]

3. Součásti projektu

A) Síť bodů

Síť měst je sestavena jako doplňková k bodům sítě venkovské — poměrně hustější jsou vybrané městské body v centrálních oblastech Čech a Moravy; města na pohraničním obvodu země, vně tradičního osídlení, tvoří síť znatelně řidší.

[98]Do sítě byla vřazena a) krajská města, včetně hlavního města Prahy, b) města střední velikosti (5 až 40 tisíc obyvatel) a c) několik menších se zajímavou jazykovou situací vzhledem k okolí (zvláště na Moravě), popř. pro dosažení jisté rovnoměrnosti sítě (zvlášť v pohraničí).

Hledisko rovnoměrnosti se uplatňuje, i pokud jde o umístění měst mezi sousedními venkovskými body, zvláště ve vztahu k tzv. řídké síti. Místy dosáhlo toto rozmístění téměř geometrické pravidelnosti. Projekt sítě zahrnuje 60 měst, z toho třetinu v pohraničí. V Čechách bylo vybráno celkem 35, na Moravě 25 měst.

B) Vymezení zkoumaných vrstev

Ve vnitrozemí se výzkum provádí ve dvou kontrastujících generačních vrstvách — u dorůstající mládeže a u generace nejstarší (osoby žijící ve vlastním městě, ne na předměstí, a nevěnující se zemědělství). V pohraničí se provádí výzkum jen u městské mládeže.

V základě se výzkum soustřeďuje na žáky nejvyšších ročníků ZDŠ, kde se již vytváří obecný základní úzus charakteristický pro dané město. Jistá vývojová nedozrálost mluvy těchto ročníků je vyvážena tím, že tu ještě není taková profesionální diferenciace jako u starších ročníků (u žáků gymnasií se pak již začíná projevovat i intelektualizace jazykových projevů, která výzkum průměrného běžného úzu velmi znesnadňuje.[6]

Pro starou městskou generaci v zásadě platí obdobné výběrové požadavky jako na venkově, jen se tu připouští větší volnost, pokud jde o lokální původ rodu a manželských partnerů. Protože se data ze staroměstské vrstvy budou stejně jako data od mladých konfrontovat v prvé řadě s údaji ze sousedních měst, a nikoliv s nejbližším venkovským okolím, neporuší toto uvolnění principy zeměpisné reprezentace.

C) Úprava dotazníku

Na třech pracovních zasedáních, která projekt připravovala, byla teoreticky i prakticky věnována největší pozornost úpravě dotazníku ČJA[7] pro účely VMM. Jednotlivé druhy úprav byly postupně vneseny do nové redakce a kromě toho byl pořízen zvlášní dodatek o 140 položkách.

Z výzkumu byly vyňaty především tyto druhy položek: okruh zemědělské terminologie, položky vázané na venkovské prostředí a vztahující se na [99]silně zastaralé reálie nebo nářeční prvky (část jich byla ponechána aspoň pro výzkum ve staré generaci). Naopak byly do programu vřazeny výrazy z městského prostředí, charakteristické prvky slangu mládeže a též položky zajímavé pro diferenciaci běžného jazyka. Všemi těmito úpravami se ráz dotazníku v základě nezměnil, takže převážnou část otázek zachytí výzkum ve všech sledovaných vrstvách.

Adaptovaného dotazníku bude možno užívat též jako jednoho z východisek při výzkumu jazykové situace i mimo rámec ČJA, a to zejména v dosud málo prozkoumaných pohraničních oblastech. Uvažuje se o sestavení stručnější verze tohoto základního programu, která by mohla sloužit k srovnávacím a statisticky podloženým studiím jazykové situace ve městech i na venkově.[8] Ještě stručnější verze pro sondační testy, prováděné v kolektivech vybraných tříd na školách všech typů, bude třeba připravovat — pokud možno s přihlédnutím k základnímu programu — až s postupně nabývanými zkušenostmi v tomto způsobu práce.[9]

D) Provádění výzkumu

Pokud se omezí na žáky ZDŠ, je zde výběr s pomocí jejich učitelů poměrně snadný.[10] Nejvýhodnější je skupinová anketa s 3—5 žáky, vedena přímo na jednotlivých školách v některém kabinetu ap. V staré generaci jde ovšem zase spíše o výzkum individuálně prováděný — vhodné starousedlíky přitom můžeme objevit (jako prarodiče) již při výzkumu mládeže. Cestu k dalším informátorům mohou někdy usnadnit sousedské známosti, ve srovnání s venkovem je tu ovšem městský terén mnohem obtížnější.

V průměru je běžný jazykový stav ve městě méně oblastně příznakový než ve venkovském okolí. Zvlášť u nejstarší generace však bývá přitom patrna větší míra variability a kolísání mezi běžným, v podstatě nenářečním územ a mezi konzervativnějším územ krajovým. U mládeže je zase závažné její vědomé distancování se od starších, především ve vlastním rodinném prostředí. Hodnotící postoje tohoto druhu — a ovšem též vůči úzu sousedního venkova — jsou během ankety pečlivě zaznamenávány zároveň s vlastními sbíranými daty.

[100]Jak patrno, liší se dotazníkový výzkum městské mluvy v rámci Českého jazykového atlasu velmi výrazně po mnoha stránkách od monografického zpracování jazykové situace, sociální stratifikace a stylové proměnlivosti úzu v jednotlivých městech.[11] Přes četná omezení, daná extenzívním rázem sběru a jeho zeměpisnou prezentací, a přes zjednodušující kontrastivní přístup, zaměřující se vlastně jen na dvě koexistující vrstvy nastupujícího a doznívajícího úzu, dá se však už na základě dosavadních výsledků říci, že výzkum městské mluvy v rámci ČJA přinese pro studium celé této problematiky co do rozsahu a systematičnosti materiál neobyčejně závažný a v řadě ohledů přímo základní.

---

[1] Viz. V. Vážný, K otázce jazykového atlasu zemí českých, SaS 16, 1955, 167.

[2] Ve zprávě o stavu prací na ČJA, kterou tehdy připravila česká dialektologická komise pro vědecké kolegium jazykovědy ČSAV, bylo k věci řečeno toto: „V nejbližší době bude třeba konkrétně řešit otázky výzkumu současného interdialektického vývoje ve městech a otázky výzkumu mluvy netradičních oblastí tzv. pohraničí, a to se specifickým zaměřením pro účely atlasu po stránce metodické i materiálové. Pro tuto fázi výzkumu byla v atlase stanovena velmi řídká síť center střední velikosti, rozložená po celém území (předběžně celkem 49 městských obcí).“ — První úvahy k problému zkoumání „mladší“ jazykové vrstvy ve městech v rámci ČJA byly tehdy již publikovány (S. Utěšený, SaS 28, 1967, 437n., a zpráva J. Voráče a M. Rackové Práce na ČJA, SaS 29, 1968, zvl. 315n.).

[3] A. Rubín, K ukončení výzkumu tradičních nářečí pro ČJA, Naše řeč 56, 1973, 35—39, kde je na s. 37 též zmínka o VMM.

[4] Na základě těchto zkušeností vzniklo i několik příspěvků a diskusních vystoupení na konferenci pedagogické fakulty UJEP v únoru 1971. Srov. nyní ve sborníku Jazykovědné sympozium 1971, Brno 1973, 69n. a 75n.

[5] Blíže o korespondenčních anketách srov. v uved. zprávě J. Voráče — M. Rackové a v knize J. Běliče Nástin české dialektologie, Praha 1972, 341.

[6] Při monografickém výzkumu jsou naopak právě takovéto profesionální stylové příznaky středem pozornosti badatelů: srovnání dělnické a studující mládeže po této stránce viz např. v studii Kapitoly o běžně mluveném jazyce nejmladší generace města Ostravy a Havířova od kolektivu pracovníků Ped. fakulty v Ostravě, Sborník prací PFO, Jazyk a literatura, Praha 1968.

[7] O Dotazníku pro ČJA a práci s ním viz v uved. zprávě J. Voráče — M. Rackové, 314n. a nejnovější též u A. Rubína, uved. článek, 36n.

[8] Srov. J. Chloupek Městská mluva v Uherském Brodě, SaS 26, 1965, 150n.

[9] Takové testy jsou zvlášť potřebné pro výzkum v pohraničí — srov. S. Utěšený, Spolupráce učitelstva při zkoumání jazykové situace v pohraničí českých zemí, Český jazyk a literatura 23, 1972, 19n., a týž, Tradiční nářeční slova v jihozápadočeském pohraničí, Naše řeč 55, 1972, 243n.

[10] Ukázalo se však, že ve zkoumaných ročnících není často ani ve velkých městech na jedné škole dosti žáků ze starousedlých městských rodin. K zjišťování rodového původu se proto začalo z iniciativy P. Jančáka užívat korespondenčních dotazníčků, rozesílaných na příslušné školy předem. Školské úřady i učitelé vycházejí všem těmto potřebám výzkumu s porozuměním vstříc.

[11] Srov. J. Bělič, Ke zkoumání městské mluvy, AUC, Slavica Pragensia IV, Praha 1962, s. 562—575, a též zprávu P. Jančáka Počátky výzkumu městské mluvy, Naše řeč 47, 1964, 171n. Shrnutí výsledků těchto monografických výzkumů podal J. Bělič v přednášce Některé výtěžky zkoumání městské mluvy v oblasti českého jazyka; sb. Přednášky v XV. běhu LŠSS v r. 1971, SPN Praha 1972, s. 7—23.

Naše řeč, ročník 57 (1974), číslo 2, s. 94-100

Předchozí Alois Jedlička: VII. mezinárodní sjezd slavistů ve Varšavě

Následující Marie Čechová, Karel Oliva: Soutěž „O češtině trochu jinak“