Časopis Naše řeč
en cz

Tradiční nářeční slova v jihozápadočeském pohraničí (Experiment se školní mládeží na Klatovsku a na Sušicku)

Slavomír Utěšený

[Články]

(pdf)

-

K zajímavé otázce, do jaké míry se v pohraničních oblastech českých zemí, kam po r. 1945 přicházelo nové obyvatelstvo z různých míst naší republiky, jakož i četní repatrianti, uplatnil po jazykové stránce konsolidační vliv blízkého i vzdálenějšího vnitrozemského sousedství, není zatím sebrán rozsáhlejší materiál.[1] Přitom je takových údajů naléhavě zapotřebí zvláště k osvětlení soudobých jazykově zeměpisných (areálových) vztahů na celém území českého jazyka, jak si to klade za jeden ze svých hlavních úkolů Český jazykový atlas.[2] Náš příspěvek nadhazuje jen malý zlomek celé problematiky, pojaté nadto z vymezeného zorného úhlu — tradování oblastních jazykových prvků na pomezní linii, jež dělí, ale zároveň i stále více spojuje vnitrozemské a pohraniční oblasti. Zejména pro možnosti dalšího sledování situace v řadě pohraničních úseků, a to nejen v Čechách, jsou tuším předkládané charakterizační údaje užitečné.

Na základě přímého i zprostředkovaného dotazníkového průzkumu mezi žactvem 8. a 9. tříd v sedmi školách na jižním Klatovsku a Sušicku, provedeného koncem školního roku 1970—71, došli jsme k závěru, že i v řeči nejmladší generace se na zkoumaném území uplatňují oblastní slovníkové prvky stále poměrně silně. Výsledky této ankety jsou o to zajímavější, že byla vykonána nejen na území s tradičním osídlením ve vnitrozemí (VN), nýbrž i na čtyřech školách v nověji osídleném pohraničí (PO).[3] Neméně závažné je zjištění, že výsledky jsou namnoze na obojím území zcela paralelní a že zvlášť ve třech pohraničních školách na pomezní linii (PL) v bezprostřední blízkosti VN jsou i co do intenzity pozitivních příznakových údajů zhruba na stejné úrovni, aniž výrazněji ustupují poměrům v tradičním sousedství.[4]

[244]Anketa obsahovala dva testy, zaměřené (1) na zjištění pasívní znalosti 20 příznakových jihozápadočeských nářečních, popř. oblastních slov (rozdělených do dvou skupin po 10 výrazech) a (2) na zjištění aktivního úzu v 10 případech, kdy se u staré generace ve VN projevují regionalismy či dialektismy ještě pravidlem, i když zdaleka ne všeobecně.

Test pasívní znalosti 20 krajových slov (až na 1 sloveso a 1 adjektivum vesměs substantiv), absolvovaný celkem 101 žáky ve VN a 253 žáky v PO, přinesl tyto celkové výsledky:[5]

 

Tabulka 1

Heslo

Celkem

VN

PL

PO

 

pořadí

%

pořadí

%

pořadí

%

pořadí

%

čurík ‚vepř‘

1

98,3

1-2

98,2

1

100  

1

98,3

nožíky ‚nůžky‘

2

96,6

1-2

98,2

2

98,9

2

95,8

uchavec ‚škvor‘

3

95   

3

97,8

3

97,3

3

94   

kyselka ‚polévka z mléka‘

4

89,4

5

91,1

4

95,6

4

88,9

špičník ‚kozák‘ (houba)

5

88,9

4

95,6

6

89,3

5

86,7

vrhlík ‚květináč‘

6

81,6

7

71,4

5

89,5

6

86,4

bábulinka ‚slunéčko sedmiteč.‘

7

69,4

11-12

60   

7

82,1

7

72,6

zelnice ‚zelná polévka‘

8

63,6

13

57,8

9

75,2

8

65,6

kolec ‚kolečko‘ (vozidlo)

9

63,3

9

62,5

8

75,8

9

64,4

vozdr ‚nosní hlen‘

10

54,4

11-12

60   

11

63,3

11

52,6

žížnivej ‚žhavý‘

11

54,3

10

62,2

12

59,6

12

51,3

šíba ‚ovce‘

12

52,9

15

50   

10

65,3

10

54,2

vodr ‚patro v stodole‘

13

49,4

6

83,9

14-15

41,1

14

33   

káhat ‚kejhat‘

14

40   

17

45,9

13

47,6

13

39   

loch ‚sklep‘

15

38,7

8

71,1

16

33,4

15

27,3

lísa ‚přelízka v plotě‘

16

29,4

16

48,9

17

26,8

16

23   

vokřín ‚ošatka‘

17

28,7

14

57,1

14-15

41,1

18

15,3

ponebí/půnebí ‚půda‘

18

16,6

19

8,9

18

23,8

17

20,6

(ž)belík ‚máselnice‘

19

9,2

18

19,6

20

5,3

20

4,2

heřmelich ‚kyselé mléko‘

20

4,6

20

19

8,4

19

6,8

Celkový průměr

 

56,5

62,1

60,3

54,3

 

Jak patrno, jde o výsledky navzájem velice si blízké a povětšině ve všech souborech paralelní — s ubývajícími hodnotami od VN k PO. Větší odchylky od celkového pořadí vykazuje jen dílčí pořadí v souboru VN.[6] Nejbližší jsou si téměř vždy hodnoty VN a PL, v úhrnném průměru převyšuje VN nad PL jen o 1,8 %. Celkový průměr je pak proti průměru VN nižší o 5,6 % hlavně díky čtvrté škole ve vlastním [245]PO (tj. Ž), která dosahuje jen 23,1 % pozitivních odpovědí a snižuje tak průměr PO na 54,3 %, tedy o celých 6 % vůči PL.

Úhrnné průměry dílčích oblastních souborů se pohybují vesměs nad 50 %; nadpoloviční počet správných odpovědí získalo 12 slov — ve VN dokonce 15. Interdialektická slova v pořadí 1—6 získala vesměs nad 80 %, v PL zaznamenalo víc než 75 % docela 9 výrazů. Zato poslední 3 výrazy v tabulce získaly nejvýše k 25 % (v souboru PO je takových výrazů 5).

To vše svědčí o tom, že pasívní znalost staršího regionálního výraziva se dosud v značné míře udržuje i u nejmladšího pokolení na okrajovém území jzč. oblasti, a to zčásti dokonce i ve vlastním PO. Na konci tabulky se octly vesměs termíny vztahující se k zanikajícím nebo již zcela zaniklým reáliím, naopak v první polovině jsou výrazy označující běžně známé skutečnosti z domácího i přírodního prostředí.

Pro druhý test, který zjišťoval na 10 specifických položkách aktivní úzus podle vyjádření 56 žáků ve VN a 235 žáků v PO,[7] byly získány procentuální hodnoty příznakových nářečních (regionálních) odpovědí podle očekávání přiměřeně nižší: žáci tu měli zapsat, jak sami mezi sebou nebo doma říkají např. samci kozy, polévce ze zelí, házení plochého kamínku na vodu apod. I v tomto testu se přitom objevilo rozložení ovlivněné zejména oblastně, obdobně jako u testu prvního. Úhrnné výsledky vykázaly toto pořadí a procentuální hodnoty v základních oblastních souborech:

 

Tabulka 2

Užitý příznakový výraz (popř. forma výrazu)

Úhrn

VZ

PL

PO

pořadí      %

pořadí      %

pořadí      %

pořadí      %

pukl ‚kozel‘

1

52,5

1

83,9

1

51,8

1

45,2

bábulinka ‚slunéčko‘

2

44,4

4-5

50   

2

51,3

2

43   

hradba ‚plot‘

3

44   

3

57,8

4

45,1

3

42,2

zelnice ‚zelná polévka‘

4

42   

6

48,2

3

46,6

4

40,5

hrudovat se ‚koulovat‘

5

27   

2

78,6

7-8

17,8

8-9

14,8

rejpat ‚rýt‘

6

26,3

8-9

14,3

5

34,5

5

29,1

kozle ‚kůzle‘

7

18,8

4-5

50   

10

13,1

10

11,4

parez ‚pařez‘

8

18,4

7

25   

6

20,3

6

16,9

belík ‚vědro‘

9

16   

8-9

14,3

9

14,6

7

16,5

dělat sekyrky ap. ‚žabky‘

10

13   

10

9,4

7-8

17,8

8-9

14,8

Celkový průměr

30,2

42,1

31,4

27,4

 

[246]V údajích o aktivním úzu[8] již není taková souběžnost pořadí jako v 1. testu. Regionální výrazy se přitom pohybují ve všech souborech téměř vesměs pod 50 %: v PL převyšují tuto mez jen o málo první dva výrazy, v úhrnu pak pouze jeden, výjimku tu opět činí VZ, kde 2 výrazy dosáhly nad 75 % a 3 na 50—60 %. První 4 výrazy, které dosáhly ve všech souborech nad 40 %, odpovídají asi prvním 8 interdialektickým výrazům z testu znalosti (tam se však bábulinka, zde druhá, umístila až jako sedmá, zato zde čtvrtá zelnice plně odpovídá 8. místu v 1. testu).

Celkový průměr „aktivních“ údajů se pohybuje okolo 30 %, průměr VN ho pak překračuje o 11,9 %, tedy více než o dvojnásobek obdobného rozdílu u testu pasívní znalosti. To lze vysvětlit mj. tím, že v PO jsou sice vcelku zvyklejší více si všímat řečových rozdílů (s nimiž se v průměru setkávají častěji než ve VN), a tedy je i „znát“; vlastní úzus je tu však nutně neutralizovanější, méně regionálně zbarvený než ve VN, odkud se sem mohly více rozšířit jen (v krajovém rámci) zcela bezpříznakové prvky a formy interdialektické.[9]

K závažným poznatkům nás může přivést i pozorování rozložení průměrných výsledných hodnot v jednotlivých školních souborech. Zde jsme v tabulce ponechali pro možnost srovnání i zvláštní hodnoty propočtů pro každý ze zkoumaných podsouborů A, B v 1. testu — pasívní znalosti 10 slov (v připojeném zeměpisně rozvrženém grafu redukujeme tyto průměry na společný):

 

Tabulka 3

 

Školy

Oblasti

(PO)

(VN)

Test

K

H

N

Ž

Sn

P

Sv

PO

PL

VZ

1.A

57   

57,6

48,9

28,3

51,1

63,6

47   

48,6

53   

55   

   B

78,2

65,3

58,6

27,8

85,2

73,9

52,4

60,5

67,5

69,2

2.

41,4

35,8

22,5

11,8

47,8

39,5

27,4

31,4

42,1

 

Jak patrno z velkých, ale pravidelných rozdílů mezi výsledky testu 1. A a B, volba slov pro test sice značně ovlivní konkrétní výsledné hodnoty v souborech, nikoli však jejich vzájemné relace vcelku. — Zatímco v prvních čtyřech sloupcích PO klesají hodnoty od jv. k sz. (zleva doprava), přičemž hodnoty v K představují dvoj- až čtyřnáso[247]bek hodnot v Ž, nejsou naproti tomu místní rozdíly ve VN rozloženy tak pravidelně, přestože i zde je více příznakových odpovědí na jihovýchodě. Vyzdvižení zasluhují výsledky v Sn, kde podsoubor B dosáhl rekordního průměru 85,2 % (každý žák tu musel v průměru určit z 10 výrazů 8,52 správně!) a průměrná hodnota příznakového úzu se tu přiblížila polovině (z 10 možností jich tu každý žák využil v 2. testu příznakově průměrně 4,78).

Závěrem uvádíme graf, který podává úhrnné procentuální hodnoty obou testů na všech školách[10] a zároveň naznačuje jejich zeměpisnou polohu (zejména pokud jde o vztah k bývalé národnostní hranici — [248]mezní linii PL). Pozorované území se zřetelně dělí do dvou polí, sevřenější jv. části na Sušicku a rozčleněnější sz. části na jz. Klatovsku. Zvlášť markantně vyniká z grafu stupeň začlenění PO do jzč. nářeční oblasti blíže k PL u dvou škol na Sušicku, v průměru téměř stejně vysoký jako u obou sousedních škol VN. Jiným způsobem demonstrují pozvolnost a rovnoměrnost přechodů mezi VN a PO výsledky na třech školách jižního Klatovska, kde jsou rozestupy získaných hodnot postupně větší. Na rozestupy mezi výsledky pasívního a aktivního testu, které se zvětšují směrem do vlastního PO, jsme upozornili již výše (a též v pozn. 9).

Jsme si vědomi, že tato stať znamená jen jeden z prvních krůčků k adekvátnímu poznání dnešní jazykové situace v českém pohraničí a jeho relativní úspěch že je dán hlavně tím, že na zvoleném zkoumaném území tvoří PO jen úzký, maximálně 20 km široký okrajový pruh při státních hranicích. V rozsáhlých částech PO, jaké představuje zvláště celý západ Čech nebo sever Moravy, se od zjišťování působení regionální tradice ze sousedního VN nedá zřejmě tolik čekat a je tam třeba začít se sledováním hierarchicky vyšších diferencí v běžné české, popř. moravské normě. Pro úzká pásma PO na většině ostatních okrajů země však tuším náš experiment dostatečně prokázal možnosti uplatnění statistické metody v jazykově zeměpisném rámci, přičemž základní orientační data může poskytnout prostá, na tradiční regionalismy zaměřená anketa ve školním prostředí.[11]


[1] O problematice vývoje češtiny v pohraničí podal do našeho časopisu před časem zprávu B. Koudela (NŘ 30, 1960, 206n.) — srov. též stať S. Utěšeného v Slově a slovesnosti 31, 1970, 44n. (K jazykovému vývoji v pohraničí českých zemí). — S pokusnými anketami se v pohraničí započalo na podnět B. Havránka na Karlovarsku už v r. 1963: tuto akci, na níž spolupracovalo dialektologické oddělení ÚJČ v Praze (J. Voráč a P. Jančák) s Pedagogickým institutem v Karlových Varech (Č. Otýs), nebylo však pro zrušení institutu možno dovršit.

[2] Srov. přehled J. Voráče a M. Rackové Práce na českém jazykovém atlase, Slovo a slovesnost 29, 1968, 312—318.

[3] Ve spolupráci s řediteli základních devítiletých škol a s učiteli češtiny, jimž tímto ještě jednou vyslovujeme dík za pochopení a platnou pomoc, byla anketa provedena na třech ZDŠ ve VN — Strašín (Sn), Petrovice (P) a Strážov (Sv) — a na čtyřech ZDŠ v PO — Kašperské Hory (K), Hartmanice (H), Nýrsko (N) a Železná Ruda (Ž).

[4] Naproti tomu výsledky z Ž, ležící asi 15 km od PL (soumezí s VN), zůstávají co do jzč. regionální příznakovosti namnoze značně pozadu za všemi ostatními, představujíce v celku ankety jedinou vysloveněji pohraniční veličinu: i sem však nesporně zasahují nejobecnější jzč. regionální (interdialektické) prvky.

[5] V tabulce je uvedeno sumární pořadí podle procent správných odpovědí u každé položky, dále pořadí a příslušné procentuální hodnoty ve VN, PL a PO. Do jediného pořadí byly přitom svedeny výsledky od podsouborů A, B, na něž byla v tomto testu rozdělena každá zkoumaná třída (slova souboru A jsou vytištěna antikvou, souboru B kurzívou).

[6] V této stati nemůžeme podrobněji analyzovat příčiny takových odchylek: nejčastěji jsou dány jazykovězeměpisně — jako rozdíly mezi záp. a již. úsekem jzč. nářečí.

[7] Zde jsou soubory VN a PO zhruba v poměru 1:4, tedy v ještě větším nepoměru než u 1. testu (zhruba 1:2,5). Původně byla totiž anketa ve VN míněna jen jako kontrolní, později se ji už však nepodařilo rozšířit: nejcitelněji tu chybí vedle 2. testu v Petrovicích veškeré údaje z Nemilkova, situovaného právě uprostřed mezi klatovskou a sušickou skupinou vybraných školních obcí (většinou zároveň bodů Českého jazykového atlasu). I získané soubory však tuším vykazují výsledky dostatečně souměřitelné a není tomu snad na překážku ani značný nepoměr mezi soubory z jednotlivých škol: např. při 2. testu mělo maximum N — 98 žáků, minimum H — 12 žáků.

[8] V každé dotazníkové anketě se ovšem získávají převážně jen údaje o úzu, nikoliv z úzu — a navzájem se mohou obojí data rozcházet i dost značně. Stačí upozornit jen na markantní případ uvedený kdysi Z. Kovalčíkem na semináři prof. Běliče o městské mluvě, že totiž od velkého počtu informátorů, kteří tvrdili, že ve významu ‚nyní‘ užívají vedle adverbia teď ap. běžně i moravské včil, získal pak v excerpci z textů proti několika stům dokladů pro teď jen 2 doklady včil. — Jako indikátor normy, či přesněji představ o ní u zkoumaných mluvčích, poskytují však zejména lexikální a sémantické testy zpravidla dobrou základní orientaci. V našem 2. testu tak např. obsadily prvních 6 míst specifické regionální výrazy a teprve na dalších 2 místech se umístily výrazy s charakteristickou hláskovou obměnou (následující 2 výrazy v závěru tabulky jsou netypické).

[9] Pěkně je vidět tento zvětšující se rozestup dat o znalosti a o vlastním úzu směrem do vnitra PO na připojeném kartogramu (v Ž představuje tento rozdíl dokonce víc než dvojnásobek údajů o aktivním užití příznakových forem).

[10] Sloupečky grafu představují procenta příznakových údajů na jednotlivých školách pro 1. a 2. test; nepříznivě v grafu ruší okolnost, že v P nebyl 2. test proveden.

[11] Výsledky naší experimentální ankety se dají vyhodnotit ještě i z řady jiných hledisek: u 2. testu je např. zvlášť zajímavý vztah obecných a regionálních prvků v jednotlivých položkách i souborech. Nejzávažnější neproblematické údaje jsme se však snažili publikovat jako příspěvek k řešení úkolu nad jiné aktuálního zatím aspoň touto stručnou formou. Za cenné připomínky k textu i grafu jsem zvláště zavázán J. Voráčovi, který také provedl individuální průzkum s naším dotazníčkem u 9 mladých lidí ve věku 16—20 let v Klatovech. Jeho souhrnné výsledky — v 1. testu 52,8 % a v 2. testu 38,8 % příznakových údajů — jsme pro porovnání zakreslili do kartogramu.

Naše řeč, ročník 55 (1972), číslo 5, s. 243-249

Předchozí Františka Havlová: K jazyku Ivana Olbrachta

Následující Zdeněk Salzmann: Příspěvek k vytvoření českých podob indiánských jmen