Tradiční nářeční slova v jihozápadočeském pohraničí (Experiment se školní mládeží na Klatovsku a na Sušicku)

Slavomír Utěšený

[Články]

(pdf)

-

K zajímavé otázce, do jaké míry se v pohraničních oblastech českých zemí, kam po r. 1945 přicházelo nové obyvatelstvo z různých míst naší republiky, jakož i četní repatrianti, uplatnil po jazykové stránce konsolidační vliv blízkého i vzdálenějšího vnitrozemského sousedství, není zatím sebrán rozsáhlejší materiál.[1] Přitom je takových údajů naléhavě zapotřebí zvláště k osvětlení soudobých jazykově zeměpisných (areálových) vztahů na celém území českého jazyka, jak si to klade za jeden ze svých hlavních úkolů Český jazykový atlas.[2] Náš příspěvek nadhazuje jen malý zlomek celé problematiky, pojaté nadto z vymezeného zorného úhlu — tradování oblastních jazykových prvků na pomezní linii, jež dělí, ale zároveň i stále více spojuje vnitrozemské a pohraniční oblasti. Zejména pro možnosti dalšího sledování situace v řadě pohraničních úseků, a to nejen v Čechách, jsou tuším předkládané charakterizační údaje užitečné.

Na základě přímého i zprostředkovaného dotazníkového průzkumu mezi žactvem 8. a 9. tříd v sedmi školách na jižním Klatovsku a Sušicku, provedeného koncem školního roku 1970—71, došli jsme k závěru, že i v řeči nejmladší generace se na zkoumaném území uplatňují oblastní slovníkové prvky stále poměrně silně. Výsledky této ankety jsou o to zajímavější, že byla vykonána nejen na území s tradičním osídlením ve vnitrozemí (VN), nýbrž i na čtyřech školách v nověji osídleném pohraničí (PO).[3] Neméně závažné je zjištění, že výsledky jsou namnoze na obojím území zcela paralelní a že zvlášť ve třech pohraničních školách na pomezní linii (PL) v bezprostřední blízkosti VN jsou i co do intenzity pozitivních příznakových údajů zhruba na stejné úrovni, aniž výrazněji ustupují poměrům v tradičním sousedství.[4]

[244]Anketa obsahovala dva testy, zaměřené (1) na zjištění pasívní znalosti 20 příznakových jihozápadočeských nářečních, popř. oblastních slov (rozdělených do dvou skupin po 10 výrazech) a (2) na zjištění aktivního úzu v 10 případech, kdy se u staré generace ve VN projevují regionalismy či dialektismy ještě pravidlem, i když zdaleka ne všeobecně.

Test pasívní znalosti 20 krajových slov (až na 1 sloveso a 1 adjektivum vesměs substantiv), absolvovaný celkem 101 žáky ve VN a 253 žáky v PO, přinesl tyto celkové výsledky:[5]

 

Tabulka 1

Heslo	Celkem		VN		PL		PO
	pořadí	%	pořadí	%	pořadí	%	pořadí	%
čurík ‚vepř‘	1	98,3	1-2	98,2	1	100	1	98,3
nožíky ‚nůžky‘	2	96,6	1-2	98,2	2	98,9	2	95,8
uchavec ‚škvor‘	3	95	3	97,8	3	97,3	3	94
kyselka ‚polévka z mléka‘	4	89,4	5	91,1	4	95,6	4	88,9
špičník ‚kozák‘ (houba)	5	88,9	4	95,6	6	89,3	5	86,7
vrhlík ‚květináč‘	6	81,6	7	71,4	5	89,5	6	86,4
bábulinka ‚slunéčko sedmiteč.‘	7	69,4	11-12	60	7	82,1	7	72,6
zelnice ‚zelná polévka‘	8	63,6	13	57,8	9	75,2	8	65,6
kolec ‚kolečko‘ (vozidlo)	9	63,3	9	62,5	8	75,8	9	64,4
vozdr ‚nosní hlen‘	10	54,4	11-12	60	11	63,3	11	52,6
žížnivej ‚žhavý‘	11	54,3	10	62,2	12	59,6	12	51,3
šíba ‚ovce‘	12	52,9	15	50	10	65,3	10	54,2
vodr ‚patro v stodole‘	13	49,4	6	83,9	14-15	41,1	14	33
káhat ‚kejhat‘	14	40	17	45,9	13	47,6	13	39
loch ‚sklep‘	15	38,7	8	71,1	16	33,4	15	27,3
lísa ‚přelízka v plotě‘	16	29,4	16	48,9	17	26,8	16	23
vokřín ‚ošatka‘	17	28,7	14	57,1	14-15	41,1	18	15,3
ponebí/půnebí ‚půda‘	18	16,6	19	8,9	18	23,8	17	20,6
(ž)belík ‚máselnice‘	19	9,2	18	19,6	20	5,3	20	4,2
heřmelich ‚kyselé mléko‘	20	4,6	20	—	19	8,4	19	6,8
Celkový průměr		56,5	62,1		60,3		54,3

 

Jak patrno, jde o výsledky navzájem velice si blízké a povětšině ve všech souborech paralelní — s ubývajícími hodnotami od VN k PO. Větší odchylky od celkového pořadí vykazuje jen dílčí pořadí v souboru VN.[6] Nejbližší jsou si téměř vždy hodnoty VN a PL, v úhrnném průměru převyšuje VN nad PL jen o 1,8 %. Celkový průměr je pak proti průměru VN nižší o 5,6 % hlavně díky čtvrté škole ve vlastním [245]PO (tj. Ž), která dosahuje jen 23,1 % pozitivních odpovědí a snižuje tak průměr PO na 54,3 %, tedy o celých 6 % vůči PL.

Úhrnné průměry dílčích oblastních souborů se pohybují vesměs nad 50 %; nadpoloviční počet správných odpovědí získalo 12 slov — ve VN dokonce 15. Interdialektická slova v pořadí 1—6 získala vesměs nad 80 %, v PL zaznamenalo víc než 75 % docela 9 výrazů. Zato poslední 3 výrazy v tabulce získaly nejvýše k 25 % (v souboru PO je takových výrazů 5).

To vše svědčí o tom, že pasívní znalost staršího regionálního výraziva se dosud v značné míře udržuje i u nejmladšího pokolení na okrajovém území jzč. oblasti, a to zčásti dokonce i ve vlastním PO. Na konci tabulky se octly vesměs termíny vztahující se k zanikajícím nebo již zcela zaniklým reáliím, naopak v první polovině jsou výrazy označující běžně známé skutečnosti z domácího i přírodního prostředí.

Pro druhý test, který zjišťoval na 10 specifických položkách aktivní úzus podle vyjádření 56 žáků ve VN a 235 žáků v PO,[7] byly získány procentuální hodnoty příznakových nářečních (regionálních) odpovědí podle očekávání přiměřeně nižší: žáci tu měli zapsat, jak sami mezi sebou nebo doma říkají např. samci kozy, polévce ze zelí, házení plochého kamínku na vodu apod. I v tomto testu se přitom objevilo rozložení ovlivněné zejména oblastně, obdobně jako u testu prvního. Úhrnné výsledky vykázaly toto pořadí a procentuální hodnoty v základních oblastních souborech:

 

Tabulka 2

Užitý příznakový výraz (popř. forma výrazu)	Úhrn		VZ		PL		PO
	pořadí      %		pořadí      %		pořadí      %		pořadí      %
pukl ‚kozel‘	1	52,5	1	83,9	1	51,8	1	45,2
bábulinka ‚slunéčko‘	2	44,4	4-5	50	2	51,3	2	43
hradba ‚plot‘	3	44	3	57,8	4	45,1	3	42,2
zelnice ‚zelná polévka‘	4	42	6	48,2	3	46,6	4	40,5
hrudovat se ‚koulovat‘	5	27	2	78,6	7-8	17,8	8-9	14,8
rejpat ‚rýt‘	6	26,3	8-9	14,3	5	34,5	5	29,1
kozle ‚kůzle‘	7	18,8	4-5	50	10	13,1	10	11,4
parez ‚pařez‘	8	18,4	7	25	6	20,3	6	16,9
belík ‚vědro‘	9	16	8-9	14,3	9	14,6	7	16,5
dělat sekyrky ap. ‚žabky‘	10	13	10	9,4	7-8	17,8	8-9	14,8
Celkový průměr	30,2		42,1		31,4		27,4

 

[246]V údajích o aktivním úzu[8] již není taková souběžnost pořadí jako v 1. testu. Regionální výrazy se přitom pohybují ve všech souborech téměř vesměs pod 50 %: v PL převyšují tuto mez jen o málo první dva výrazy, v úhrnu pak pouze jeden, výjimku tu opět činí VZ, kde 2 výrazy dosáhly nad 75 % a 3 na 50—60 %. První 4 výrazy, které dosáhly ve všech souborech nad 40 %, odpovídají asi prvním 8 interdialektickým výrazům z testu znalosti (tam se však bábulinka, zde druhá, umístila až jako sedmá, zato zde čtvrtá zelnice plně odpovídá 8. místu v 1. testu).

Celkový průměr „aktivních“ údajů se pohybuje okolo 30 %, průměr VN ho pak překračuje o 11,9 %, tedy více než o dvojnásobek obdobného rozdílu u testu pasívní znalosti. To lze vysvětlit mj. tím, že v PO jsou sice vcelku zvyklejší více si všímat řečových rozdílů (s nimiž se v průměru setkávají častěji než ve VN), a tedy je i „znát“; vlastní úzus je tu však nutně neutralizovanější, méně regionálně zbarvený než ve VN, odkud se sem mohly více rozšířit jen (v krajovém rámci) zcela bezpříznakové prvky a formy interdialektické.[9]

K závažným poznatkům nás může přivést i pozorování rozložení průměrných výsledných hodnot v jednotlivých školních souborech. Zde jsme v tabulce ponechali pro možnost srovnání i zvláštní hodnoty propočtů pro každý ze zkoumaných podsouborů A, B v 1. testu — pasívní znalosti 10 slov (v připojeném zeměpisně rozvrženém grafu redukujeme tyto průměry na společný):

 

Tabulka 3

	Školy							Oblasti
	(PO)				(VN)
Test	K	H	N	Ž	Sn	P	Sv	PO	PL	VZ
1.A	57	57,6	48,9	28,3	51,1	63,6	47	48,6	53	55
B	78,2	65,3	58,6	27,8	85,2	73,9	52,4	60,5	67,5	69,2
2.	41,4	35,8	22,5	11,8	47,8	—	39,5	27,4	31,4	42,1

 

Jak patrno z velkých, ale pravidelných rozdílů mezi výsledky testu 1. A a B, volba slov pro test sice značně ovlivní konkrétní výsledné hodnoty v souborech, nikoli však jejich vzájemné relace vcelku. — Zatímco v prvních čtyřech sloupcích PO klesají hodnoty od jv. k sz. (zleva doprava), přičemž hodnoty v K představují dvoj- až čtyřnáso[247]bek hodnot v Ž, nejsou naproti tomu místní rozdíly ve VN rozloženy tak pravidelně, přestože i zde je více příznakových odpovědí na jihovýchodě. Vyzdvižení zasluhují výsledky v Sn, kde podsoubor B dosáhl rekordního průměru 85,2 % (každý žák tu musel v průměru určit z 10 výrazů 8,52 správně!) a průměrná hodnota příznakového úzu se tu přiblížila polovině (z 10 možností jich tu každý žák využil v 2. testu příznakově průměrně 4,78).

Závěrem uvádíme graf, který podává úhrnné procentuální hodnoty obou testů na všech školách[10] a zároveň naznačuje jejich zeměpisnou polohu (zejména pokud jde o vztah k bývalé národnostní hranici — [248]mezní linii PL). Pozorované území se zřetelně dělí do dvou polí, sevřenější jv. části na Sušicku a rozčleněnější sz. části na jz. Klatovsku. Zvlášť markantně vyniká z grafu stupeň začlenění PO do jzč. nářeční oblasti blíže k PL u dvou škol na Sušicku, v průměru téměř stejně vysoký jako u obou sousedních škol VN. Jiným způsobem demonstrují pozvolnost a rovnoměrnost přechodů mezi VN a PO výsledky na třech školách jižního Klatovska, kde jsou rozestupy získaných hodnot postupně větší. Na rozestupy mezi výsledky pasívního a aktivního testu, které se zvětšují směrem do vlastního PO, jsme upozornili již výše (a též v pozn. 9).

Jsme si vědomi, že tato stať znamená jen jeden z prvních krůčků k adekvátnímu poznání dnešní jazykové situace v českém pohraničí a jeho relativní úspěch že je dán hlavně tím, že na zvoleném zkoumaném území tvoří PO jen úzký, maximálně 20 km široký okrajový pruh při státních hranicích. V rozsáhlých částech PO, jaké představuje zvláště celý západ Čech nebo sever Moravy, se od zjišťování působení regionální tradice ze sousedního VN nedá zřejmě tolik čekat a je tam třeba začít se sledováním hierarchicky vyšších diferencí v běžné české, popř. moravské normě. Pro úzká pásma PO na většině ostatních okrajů země však tuším náš experiment dostatečně prokázal možnosti uplatnění statistické metody v jazykově zeměpisném rámci, přičemž základní orientační data může poskytnout prostá, na tradiční regionalismy zaměřená anketa ve školním prostředí.[11]

---

[1] O problematice vývoje češtiny v pohraničí podal do našeho časopisu před časem zprávu B. Koudela (NŘ 30, 1960, 206n.) — srov. též stať S. Utěšeného v Slově a slovesnosti 31, 1970, 44n. (K jazykovému vývoji v pohraničí českých zemí). — S pokusnými anketami se v pohraničí započalo na podnět B. Havránka na Karlovarsku už v r. 1963: tuto akci, na níž spolupracovalo dialektologické oddělení ÚJČ v Praze (J. Voráč a P. Jančák) s Pedagogickým institutem v Karlových Varech (Č. Otýs), nebylo však pro zrušení institutu možno dovršit.

[2] Srov. přehled J. Voráče a M. Rackové Práce na českém jazykovém atlase, Slovo a slovesnost 29, 1968, 312—318.

[3] Ve spolupráci s řediteli základních devítiletých škol a s učiteli češtiny, jimž tímto ještě jednou vyslovujeme dík za pochopení a platnou pomoc, byla anketa provedena na třech ZDŠ ve VN — Strašín (Sn), Petrovice (P) a Strážov (Sv) — a na čtyřech ZDŠ v PO — Kašperské Hory (K), Hartmanice (H), Nýrsko (N) a Železná Ruda (Ž).

[4] Naproti tomu výsledky z Ž, ležící asi 15 km od PL (soumezí s VN), zůstávají co do jzč. regionální příznakovosti namnoze značně pozadu za všemi ostatními, představujíce v celku ankety jedinou vysloveněji pohraniční veličinu: i sem však nesporně zasahují nejobecnější jzč. regionální (interdialektické) prvky.

[5] V tabulce je uvedeno sumární pořadí podle procent správných odpovědí u každé položky, dále pořadí a příslušné procentuální hodnoty ve VN, PL a PO. Do jediného pořadí byly přitom svedeny výsledky od podsouborů A, B, na něž byla v tomto [249]testu rozdělena každá zkoumaná třída (slova souboru A jsou vytištěna antikvou, souboru B kurzívou).

[6] V této stati nemůžeme podrobněji analyzovat příčiny takových odchylek: nejčastěji jsou dány jazykovězeměpisně — jako rozdíly mezi záp. a již. úsekem jzč. nářečí.

[7] Zde jsou soubory VN a PO zhruba v poměru 1:4, tedy v ještě větším nepoměru než u 1. testu (zhruba 1:2,5). Původně byla totiž anketa ve VN míněna jen jako kontrolní, později se ji už však nepodařilo rozšířit: nejcitelněji tu chybí vedle 2. testu v Petrovicích veškeré údaje z Nemilkova, situovaného právě uprostřed mezi klatovskou a sušickou skupinou vybraných školních obcí (většinou zároveň bodů Českého jazykového atlasu). I získané soubory však tuším vykazují výsledky dostatečně souměřitelné a není tomu snad na překážku ani značný nepoměr mezi soubory z jednotlivých škol: např. při 2. testu mělo maximum N — 98 žáků, minimum H — 12 žáků.

[8] V každé dotazníkové anketě se ovšem získávají převážně jen údaje o úzu, nikoliv z úzu — a navzájem se mohou obojí data rozcházet i dost značně. Stačí upozornit jen na markantní případ uvedený kdysi Z. Kovalčíkem na semináři prof. Běliče o městské mluvě, že totiž od velkého počtu informátorů, kteří tvrdili, že ve významu ‚nyní‘ užívají vedle adverbia teď ap. běžně i moravské včil, získal pak v excerpci z textů proti několika stům dokladů pro teď jen 2 doklady včil. — Jako indikátor normy, či přesněji představ o ní u zkoumaných mluvčích, poskytují však zejména lexikální a sémantické testy zpravidla dobrou základní orientaci. V našem 2. testu tak např. obsadily prvních 6 míst specifické regionální výrazy a teprve na dalších 2 místech se umístily výrazy s charakteristickou hláskovou obměnou (následující 2 výrazy v závěru tabulky jsou netypické).

[9] Pěkně je vidět tento zvětšující se rozestup dat o znalosti a o vlastním úzu směrem do vnitra PO na připojeném kartogramu (v Ž představuje tento rozdíl dokonce víc než dvojnásobek údajů o aktivním užití příznakových forem).

[10] Sloupečky grafu představují procenta příznakových údajů na jednotlivých školách pro 1. a 2. test; nepříznivě v grafu ruší okolnost, že v P nebyl 2. test proveden.

[11] Výsledky naší experimentální ankety se dají vyhodnotit ještě i z řady jiných hledisek: u 2. testu je např. zvlášť zajímavý vztah obecných a regionálních prvků v jednotlivých položkách i souborech. Nejzávažnější neproblematické údaje jsme se však snažili publikovat jako příspěvek k řešení úkolu nad jiné aktuálního zatím aspoň touto stručnou formou. Za cenné připomínky k textu i grafu jsem zvláště zavázán J. Voráčovi, který také provedl individuální průzkum s naším dotazníčkem u 9 mladých lidí ve věku 16—20 let v Klatovech. Jeho souhrnné výsledky — v 1. testu 52,8 % a v 2. testu 38,8 % příznakových údajů — jsme pro porovnání zakreslili do kartogramu.

Naše řeč, ročník 55 (1972), číslo 5, s. 243-249

Předchozí Františka Havlová: K jazyku Ivana Olbrachta

Následující Zdeněk Salzmann: Příspěvek k vytvoření českých podob indiánských jmen