Časopis Naše řeč
en cz

Přenášení slovního významu jako pojmenovávací postup ve slanzích

Jaroslav Hubáček

[Články]

(pdf)

-

Slangové výrazivo tvoří sice podružnou, ale zajímavou a z hlediska zkoumání pojmenovávacích postupů velice užitečnou součást slovní zásoby našeho národního jazyka. Slangové výrazy vznikají víceméně spontánně v pracovní či v zájmové činnosti nejrůznějších uživatelů jazyka a jsou tak dokladem jak pojmenovávací pohotovosti, tak i snahy po úsporném vyjádření; slangové výrazy slouží vedle toho velmi často i potřebám vyjádření expresívního.

Z hlediska synchronní analýzy mají slangové výrazy povahu slov popisných (motivovaných), nikoli značkových. Poněvadž jsou organickou součástí celonárodní slovní zásoby, uplatňují se u nich z uvedeného hlediska stejné typy motivace jako u popisné složky slovní zásoby: motivace zvuková (imitativní), morfologická (slovotvorná) a sémantická (transpoziční).[1] V této stati si všimneme motivace třetí, tzv. sémantického tvoření.

[125]Sémantickým tvořením pojmenování se rozumí přenášení metaforické (I) a metonymické (II), které je vedle vlastního tvoření slov velmi častým způsobem tvoření slangových pojmenování.[2] Je to pojmenovávací postup, kterým nevznikají nová slova; inventář slovní zásoby zůstává týž, neboť na označení nových pojmů se využívá pojmenování již hotových. Takto vzniklá pojmenování se označují jako názvy metaforické a metonymické. Charakteristické pro sémantické tvoření je tedy využívání bohatství domácí nebo zdomácnělé slovní zásoby tak, že se rozmnožuje počet významů užitých pojmenování; dochází tu k sémantickým posunům uvnitř domácích nebo zdomácnělých pojmenování na základě systémových vztahů mezi významem základním (výchozím) a významem přeneseným (druhotným). Při tvoření metaforických a metonymických názvů se výrazně uplatňují i faktory psychické.[3]

I. Při tvoření metaforických názvů[4] se využívá pojmenování běžných ve spisovném jazyce, v obecné češtině, zřídka v místním nářečí k označení jiného, specifického pojmu, a to na základě podobnosti některého (zpravidla nápadného) znaku zahrnutého a vyjádřeného v pojmenování výchozím s některým výrazným znakem, který je obsažen v pojmu pojmenovávaném. Srov. např. doprav. zebras ‚místo na vozovce označené bílými pruhy‘[5], vzniklé přenesením pojmenování zebra ‚zvíře‘, v jehož významu je zahrnut nápadný znak — „pruhování“ — umožňující přenesení. Tento společný znak je možno z hlediska pojmenování označit jako onomaziologický příznak[6] metaforického přenášení.

[126]Tímto způsobem se jazykově vyjadřují nové skutečnosti, u nichž si mluvčí uvědomuje podobnost se skutečností jinou, už označenou; významnou měrou se zde projevují asociativní spoje mezi obsahy lidského vědomí. Může však sloužit i potřebě vyjádření expresívního; jde o uplatnění „rozdílu mezi mentálními obsahy neexpresívními a expresívními“[7]. Tak můžeme pozorovat nejen přesun věcného významu slova, ale též posun v hodnotách expresívních. Často se u slangových metaforických názvů nový obsah a vyjádření expresivity slučují.

Při hodnocení a třídění metaforických slangových názvů je možno vycházet z několika hledisek; jedním z nich je třídění podle toho, zda metaforické názvy slouží jen potřebě pojmenování věcného (1), či zda slouží zároveň potřebě vyjádření citového (2).

1. V prvním případě je patrná snaha dosáhnout metaforickým názvem pojmenování jednoduchého, v daném prostředí jednoznačného, zřetelného a výrazného. Často takový název vzniká tam, kde v odborném názvosloví jednoslovný název chybí nebo kde má význam příliš obecný, kde dosavadní název není dostatečně názorný nebo kde je nutno vyjadřovat pojem opisem; tak vznikly např. slangové názvy: rozhlas. šibenice ‚stojan na zavěšování mikrofonu‘, sport. hnízdos ‚vis závěsem o nárty obličejem dolů‘, zalít // zalívat ‚umístit míč nečekaným způsobem‘ aj.

Podrobnější třídění je možné podle kvality onomaziologického příznaku zprostředkujícího přenesení, je-li jej možno jednoznačně vyjádřit. Bývá jím příslušná vlastnost označované skutečnosti, již je možno chápat jako:

1.1. Podobnost v celkovém vzhledu a tvaru, např. u slangových výrazů

žel.: bačkora ‚výkolejka‘ (též cirkus. ‚rozšířená a zpevněná pata nosného sloupu‘, tzv. mastu), bambule ‚matkový klíč s masívními čelistmi‘, dudy ‚malopotrubní přehřívací články‘, hnízdo ‚nános v topeništi lokomotivy‘, též ‚vada na hlavě kolejnice‘ (též sport. — viz výše), káča ‚malá, krátká lokomotiva‘ (též ryb. s ‚velký splávek‘), kolíbka ‚vadný pražec svisle zakřivený‘, šavle ‚předstihová páka‘, též ‚vadný pražec vodorovně zakřivený‘, aj.; sport. áčkos ‚stan s příčnými stěnami ve tvaru A‘, beranys ‚řídítka závodního kola‘, střecha ‚převislá stěna‘ aj., voj. peckas ‚cvoček, hvězdička‘, půllitrys ‚polovysoké boty‘, motor. hruška ‚rozvodovka‘, stromek ‚předloha převodovky‘, hutn. fajfka ‚kon[127]trolní trubka‘, ryb. bahýnko ‚nástraha ze zelených řas‘, med. bažants ‚urinál‘, horn. palandas ‚poval‘ aj.

1. 2. Stejný znak vyplývající z podobné činnosti nebo z podobné funkce, např. u názvů

žel. budík ‚hradlový zvonek‘, pudl ‚vůz zaběhnutý při posunu na nesprávnou kolej‘, regrut ‚zaškolující se výpravčí‘, špehýrka ‚vysunuté okénko služebního vozu‘, sport. bagr ‚braní míče ve volejbalu dvojitým úderem zespodu‘, motor. myška ‚riskantní způsob předjíždění, kdy se využívá i krátkých intervalů v jízdě vozidel jedoucích v protisměru‘ aj.

1. 3. Jiný nápadný nebo důležitý znak, např. u výrazů žel. číňan ‚kulatá návěstní budka se stříškou připomínající čínský klobouk‘, klokan ‚speciální plošinový vůz na přepravu osobních automobilů‘, pavouk ‚spínadlo nákladního vozu‘, voj. nafta ‚káva‘, motor. šťávas ‚pohonná hmota‘, mysl. barvas ‚krev lovné zvěře a psů‘ aj.

1. 4. Méně častým onomaziologickým příznakem bývá stejné nebo podobné nápadné zbarvení, např. u výrazů žel. kanárek ‚vůz na přepravu cementu‘ (je žlutě natřený), skokan // rosnička ‚lokomotiva řady T 334‘ (zeleně natřená), doprav. zebra (viz výše) aj.

1. 5. K metaforickému přenášení dochází při pojmenování jevů nejen statických, ale i dynamických. O tom svědčí četné metaforické názvy utvořené na základě podobnosti či vztahu dějů vyjádřených slovesem, např.

žel. trousit ‚ztrácet vodu‘ (o lokomotivě), zažehlit ‚ježděním uhladit, obrousit‘, sport. načechrat ‚lehce obloukem přihrát‘, zametat ‚odhrnovat vodu pádlem‘, zamknouts ‚uzavřít protivníka u jeho branky‘, motor. naskočits ‚dát se v chod‘ (o motoru), mysl. zalomit se ‚hlučně někam zapadnout‘ aj.

Vedle uvedených příkladů jsou mnohé metaforické názvy, u nichž není snadné přenesení jednoznačně rozpoznat a vyjádřit. Je tomu tak jednak proto, že onomaziologický příznak není vždy — zvláště pro nezasvěcence — stejně zřetelný, jednak proto, že se při metaforickém přenášení uplatňují příznaky zahrnující v sobě několik různých znaků vzájemně se překrývajících.[8] Tak např. sport. metaforický název šavle ‚druh volejbalového úderu jednou rukou‘ je k výchozímu pojmenování [128]šavle ‚sečná zbraň‘ asociačně vázán nejen stejným statickým znakem ‚zakřivení‘, tedy příznakem ‚podobný tvar, celkový vzhled‘, ale i znakem dynamickým ‚podobná činnost, podobný úder‘, tedy příznakem ‚stejná funkce‘. Obdobně žel. název medvěd ‚chladírenský vůz‘ je k výchozímu pojmenování ve významu ‚zvíře‘ asociačně vázán nejen tovární značkou chladírenského průmyslu (schematickým obrázkem ledního medvěda), ale i znaky ‚velký objem a váha‘ (uvedený vůz je na první pohled robustnější než nákladní vozy jiné) a ‚bílý povrch‘ (vůz je opatřen bílým nátěrem). Podobně je tomu u mnoha dalších metaforických názvů: žel. basa ‚svítilna‘, beran // kozel ‚pevné zakončení kusé koleje‘, figura ‚návěsticí obrazec návěstidla‘, koník ‚šroub s otvorem pro mazací jehlu‘, též ‚podpěra pružnice‘, panenka ‚šroubový zvedák‘, žába ‚vada na hlavě kolejnice‘, hor. figuras ‚kutiště, pracoviště‘, floks ‚štítek na těžebním vozíku‘, kapucíns ‚nadložní vrstva málo hodnotného hnědého uhlí‘; sport. tabák ‚nevýhodné místo v poslední skupině před sběrným vozem v cyklistickém závodě‘, hutn. klobása ‚výstupek v tvarované cihle‘, mydélka ‚výplň regenerátorů z obyčejných cihel‘, sviněs ‚slitek‘, techn. bonbóns ‚spečený chuchvalec strusky‘, kačena ‚kolenová skříň topného zařízení‘, řem. maceks ‚dlouhý hoblík s širokým nožem‘ aj.

2. Hranici mezi metaforickými názvy s funkcí věcnou a funkcí převážně citovou nelze vést zcela přesně a jednoznačně. Jak bylo poznamenáno výše, nový obsah a vyjádření citovosti, v širším smyslu expresivity, se často slučují. Vodítkem pro hodnocení slangového výrazu jako expresívního může být skutečnost, že uvedený výraz existuje jako synonymní k slangovému výrazu nebo k slangovým výrazům jiným; např. výrazy berta // honda // šedá eminence // zamračená ‚dieselelektrická lokomotiva T 478‘ je možno hodnotit jako metaforické názvy expresívní jednak v konfrontaci s neutrálním synonymním (traktor) čtyřistasedumdesátosmička, jednak proto, že se i v témž prostředí často střídají. Naproti tomu např. čmelák ‚dieselelektrická lokomotiva T 669‘ je výraz neexpresívní, nocionální (vedle motivace znaky ‚nápadný zvuk‘ a ‚robustnost‘ se výraz opírá i o výrobní označení ČME), ve slangovém prostředí obecně známý a jednotně užívaný.

Za expresívní se dají považovat i ty výrazy, u nichž podobnost či věcná souvislost mezi již pojmenovaným a nově pojmenovávaným jevem je méně zřetelná až nezřetelná. Příznak expresivity je možno chápat nejčastěji:

2.1. jako snahu o vyjádření citového vztahu důvěrnosti, např. u výrazů

[129]žel. hastrman // karkulka (názvy lokomotiv), tonda ‚malý manipulační vozík‘, motor. hadimrškas ‚starší typ osobního automobilu značky Tatra‘, voj. břízas ‚puška, ručnice‘ aj.;

2.2. jako snahu o vyjádření humorné, případně posměšné, např.

voj. beton ‚rizoto‘, dělobuch ‚kynutý knedlík‘, potrubí ‚makaróny‘, žel. baba s nůší, bulík, hrbatá, kafemlejnek (názvy různých lokomotiv), hoblík (vedle neutrálního manipulák) ‚manipulační vlak‘, hoblovat ‚posunovat‘, loreta ‚skupina zvonkových návěstí‘, nudle ‚hlášenka o soupisu vozů‘, papuč ‚zarážka‘, mysl. matějs ‚zajíc‘, motor. šťávas ‚pohonná hmota‘, sport. šmetnrolka ‚pirueta‘ aj.;

2. 3. jako snahu o vyjádření citové nelibosti (záporného citového vztahu), např.

div. čokls ‚krátká role‘ (souvisí se slangovým synonymním pes), sport. prases ‚nečistý míč s dotekem sítě‘, zhasit ‚zkazit hru‘, žel. kaloun ‚dlouhý vlak‘, klacky ‚hnací a rozvodové páky lokomotivy‘, lejta ‚prodyšná lokomotiva‘, střevo ‚táhlo regulátoru‘, šustrovat ‚získávat zpoždění‘ aj.;

2. 4. jako snahu o vyjádření nadsázky, např.

sport. bombas ‚prudce kopnutý nebo hozený míč‘, špagáts ‚rozštěp‘, píchat ‚pádlovat‘, zauřadovats ‚provést ostrý zákrok‘, žel. kočár ‚osobní vůz vyšší vozové třídy‘, krasin ‚lokomotiva řady 456‘ (osvědčila se v těžkém zimním provozu, podle názvu sovětského ledoborce), stud. bomba // baňa // flek ‚nedostatečná‘, prolézt ‚s obtížemi postoupit do vyššího ročníku‘ aj.

Naznačeným tříděním podle příznaku expresivity[9] není však možno postihnout všechny metaforické názvy zmíněné skupiny: i zde nelze často motivaci jednoznačně rozpoznat a vyjádřit, a to hlavně proto, že se uplatňují zároveň znaky různé. Tak je tomu u řady dalších metaforických názvů z různých slangů, např.

žel., zejména u názvů různých lokomotiv: cecilka, cigáro, fricek, gagarin, liduška, mandelinka, olina[10], solit ‚přikládat do topeniště‘, stud. špajzcetles ‚dopis rodičům o chování a prospěchu žáka‘, navalit ‚zadat mnoho učiva‘, prasknouts ‚propadnout‘, tasit // táhnout ‚volat ke zkoušení‘, vybouchnout ‚nic neumět‘, sport. banáns ‚branka, gól‘, natříts ‚porazit někoho v zápase‘, psáts ‚střílet na branku‘, spálit ‚zkazit šanci‘, [130]ryb. zubatás ‚štika‘, žínkas ‚sedule‘, krejč. vendelíns ‚rubovou stranou nahoru obrácený a přešitý oblek‘, žabička ‚ozdobné sřasení látky‘, voj. barák ‚kavalec‘ aj.

Použijeme-li při hodnocení slangových expresívních metaforických názvů kritérií Jaroslava Zimy[11], pak uvedené výrazy mají slovní expresivitu adherentní, tj, nikoli danou základním vyznamem slova, nýbrž patrnou teprve z určitého kontextu, nabytou, získanou užitím v jiném, přeneseném významu; expresivita inherentní, již mají slova a výrazy i bez kontextu, se uplatňuje převážně u slangových názvů tvořených morfologicky.

Při hodnocení slangových metaforických názvů není bez zajímavosti sledovat i výběr pojmenování, která se metaforickými názvy stávají. Jak bylo uvedeno výše, jsou to především pojmenování zahrnující v sobě nějaký zřetelný nebo nápadný znak (nejčastěji vlastnost), který se jeví jako výhodný pro využití ve funkci onomaziologického příznaku. Při tom celkem nerozhoduje, zda východiskem jsou slova domácí (bačkora, beran, dudy, hnízdo, káča, kolíbka aj.) nebo slova cizího původu (beton, cigáro, figura, flok, gagarin, heligón, špajzcetle, šustrovat, tabák aj.), nebo zda jde o slova značková, nemotivovaná (barva, beton, bříza, prase, střevo, tabák aj.) nebo slova popisná, motivovaná (áčko, bahýnko, číňan, myška, panenka aj.).

Zajímavé je i srovnání významových kategorií, v nichž se metaforické názvy jako nová pojmenování realizují, s kategoriemi, k nimž patří pojmenování výchozí. Z hodnocení velkého počtu případů[12] i z případů zde uvedených vyplývá značná odlišnost zmíněných kategorií. Kdežto výsledné názvy jsme volili převážně z okruhů věcí, zvl. pojmenování strojů, nástrojů, prostředků, pomůcek, technických součástí, dílů, materiálu apod., výchozí názvy jsou vybírány velmi často z oblasti názvů živočišných, např. z významové kategorie názvů osob, a to obecných i vlastních (hrbatá, karkulka, kapucín, nohatá, panenka, židovka; hastrman; Berta, Cecilka, Číňan, Fricek, Liduška, Matěj, Olina, Tonda aj.), z významové kategorie názvů zvířat (beran, bulík, čokl, klokan, koník, kozel, medvěd, myška, pes, prase, pudl, svině, zebra aj.), z kategorie názvů ptáků (bažant, husa, káča, kačena, kanárek), z kategorie názvů brouků a jiných živočichů (cvrček, čmelák, pavouk, rybička, žába). Časté jsou i jiné, významově vzdálené kategorie, např. názvy potravin [131](bonbón, klobása, nudle, šmetnrolka), názvy z oblasti rostlinné (banán, bříza, hruška, pecka, stromek), názvy obuvi a součástek oblečení (bačkora, papuč), názvy hudebních nástrojů (basa, dudy, heligón) a názvy obecně užívané, označující pojmy každodenního života (barva, cigáro, fajfka, hnízdo, kafemlejnek, kaloun, kolíbka, nafta, střecha, šťáva, tabák, natřít, psát, prasknout, spálit, táhnout apod.).

Zmíněná odlišnost významové oblasti výchozí od významové kategorie, v níž se metaforický název realizuje, má zpravidla svůj smysl: takto vytvořený metaforický název víceméně zaručuje významovou jednoznačnost v určitém slangovém prostředí; k užití názvu v původním významu dochází ve slangovém prostředí jen výjimečně.

 

II. Druhým, rovněž častým způsobem sémantického tvoření slangových pojmenování je metonymické přenášení slovního významu (metonymizace). Slangová pojmenování zde vznikají na základě přenesení „… slova na jinou věc nebo představu, která s věcí nebo představou věcně souvisí nebo s ní má spojitost“[13]. Představa věcné souvislosti nebo vnitřní spojitosti je tedy motivací metonymického přenášení. I zde se uplatňují psychické faktory projevující se asociativními spoji mezi obsahy lidského vědomí.

Podobně jako při metaforizaci dochází i při přenášení metonymickém k sémantickým posunům, při nichž se využívá pojmenování již hotových, a to původu domácího i cizího, jež jsou víceméně běžnou součástí slovní zásoby spisovného jazyka nebo obecné češtiny. Na rozdíl od mnohých metaforických názvů není funkcí názvů metonymických aktuální vyjadřování expresivity, ale spíše snaha o vyjádření stručné (jednoslovné) a zřetelné.

Podle druhu motivace dají se metonymická pojmenování třídit na dvě základní skupiny, podle druhů sémantických posunů pak dělit na obsahové třídy.[14]

1. Nejčastější a nejpočetnější jsou metonymicke názvy, které vznikají na základě víceslovných, nejčastěji sdružených pojmenování skládajících se ze spojení „adjektivum + substantivum“, a to tak, že metonymickým pojmenováním je výchozí nebo blízce příbuzné substantivum, z něhož bylo odvozeno rozvíjející adjektivum ve víceslovném [132]pojmenování, např. žel. obsluha ‚obslužná lokomotiva‘, med. holt ‚Holtova mast‘, sport. křídlo ‚křídelní útočník‘ apod. Toto tvoření je na přechodu k postupům slovotvorným, neboť podoby mnoha těchto metonymických názvů je možno považovat i za desufixální deriváty (odvozeniny vzniklé odpojením přípony) motivované aktuálním procesem univerbizace[15]. Domníváme se však, že podmíněnost univerbizací neznemožňuje hodnocení těchto výrazů jako metonymických, a to ze dvou důvodů: (a) univerbizaci je možno v širším smyslu vztahovat i na postupy sémantické (nejen slovotvorné) a (b) jako metonymické se hodnotí jen ty názvy, které existují v povědomí uživatelů i jako samostatné a jejichž asociační vztah je zřetelný. Tak např. synonymní slangové výrazy žel. angličan // angličanka // angličák ‚anglická (dvojitá) výhybka‘ je možno hodnotit tak, že první dva jsou názvy metonymické, třetí je název odvozený (je slovem jednoznačným, které nemá jazykovou oporu jako první dva případy).

Metonymické názvy tohoto typu jsou součástí různých slangů, např. žel. akumulátor ‚akumulátorová lokomotiva‘, doprava ‚dopravní kancelář‘, též ‚zaměstnanci v dopravě‘, jízda ‚jízdní personál‘, konec ‚koncové návěstidlo‘, kyvadlo ‚kyvadlový vůz‘ nebo ‚kyvadlová doprava‘, motory ‚motorová trakce‘, štafeta ‚štafetový vlak‘ (vlakové a strojní čety si předávají službu na cestě vlaku), těžkotonáž ‚těžkotonážní vlak‘, trpaslík ‚trpasličí návěstidlo‘, med. hydrofils ‚hydrofilní gáza‘, patologie ‚patologický ústav‘, plíseň ‚plísňová choroba‘, systematika ‚systematická prohlídka‘, sport. bantams ‚bantamová váha‘, hikorys ‚hikorové lyže‘, muškas ‚muší váha‘, motor. čtyřválecs ‚čtyřválcový motor‘, disks ‚diskové kolo‘, obrysy ‚obrysová světla‘, rychlost ‚rychlostní stupeň‘, teleskop ‚teleskopický tlumič‘, tech. drátky ‚drátěný štěteček na propichování acetylenových hořáků‘, kůň ‚koňská síla‘, stehs ‚stehový svar‘, hudeb. dechy ‚dechové nástroje‘, dřevas ‚dřevěné hudební nástroje‘, stud. logaritmys ‚logaritmické tabulky‘, polygr. kartáčs ‚kartáčový obtah‘, text. kotons ‚kotonový stroj‘, dopr. špičkas ‚špičková doprava, maximální frekvence‘, zeměměř. univerzáls ‚univerzální teodolit‘ aj.

U mnohých názvů tohoto typu je častým jevem přenesení původního vlastního jména osobního, např. u názvů

[133]med. bazedov ‚Basedowova choroba‘, bechtěrev ‚Bechtěrevova choroba‘, birgr ‚Bürgerova nemoc‘, parkinzon ‚Parkinsonova choroba‘, kopliky ‚Koplikovy skvrny‘, monrád ‚Monradova zkouška‘, sport. taxiss ‚Taxisův příkop‘, názvy krasobruslařských skoků axlpaulzen, lutz, ojler, ritbergr, salchov (podle jmen Axelpaulsen, Lutz, Euler, Rittberger, Salchow)[16], řem. francouzs ‚francouzský klíč‘; řidší jsou případy přenesení původního jména místního, např. u názvů

stav. portlands ‚portlandský cement‘, sport. kanadys ‚kanadské boty nebo brusle‘, zem. jorkširs ‚yorkshirský vepř‘.

K uvedeným metonymickým názvům se dají řadit i typy sport. tyčkas ‚skok o tyči‘, kde je metonymickým názvem determinující substantivum předlohového pojmenování, a med. kajzr // cézar ‚císařský řez‘, kde se užívá stejnoznačného substantiva přejatého.

I další metonymické názvy vznikají jako slangové protějšky pojmenování víceslovných; využívá se názvů, jež se svou předlohou vykazují různou spojitost nebo souvislost. Mezi nimi se jasně vydělují případy, kdy metonymickým názvem je původní značkové určení druhového jména, např.

žel. ganz ‚motorový vůz vyrobený firmou Ganz‘, regina ‚rychlorazicí stroj na jízdenky značky Regina‘, štokr ‚lokomotiva s mechanickým přikladačem značky Stocker‘ (nejčastěji řada 556), indiáns ‚motocykl značky Indian‘, ševrolets ‚osobní automobil značky Chevrolet‘ apod.

2. Ostatní metonymické názvy jsou tvořeny jmény, která nejsou v předlohovém pojmenování přímo obsažena a u nichž je motivace rozmanitá a často méně zřetelná; jde o případy, kdy se metonymickým názvem stává:

2.1. vlastní jméno, které ukazuje (přímo či nepřímo) na určení nebo původ, např. žel. Balkán ‚Balt-Orient expres‘, kokakola ‚dieselová lokomotiva T 698, původně určená k vývozu do západních zemí‘ (motivací byl jednak název nápoje v tehdejší době v západních zemích módního, jednak i výhodný hláskový sklad slova cocacola, který vtipně připomíná mezinárodní typové označení pro uspořádání podvozku zmíněné lokomotivy Co'+Co'), litevka ‚lokomotiva řady 399, původně určená pro vývoz do Litvy‘, unra ‚nákladní vůz řady Nap‘ nebo ‚lokomotiva řady 456‘ (vůz i lokomotiva byly dodány v akci UNRRA), med. kochrs ‚klíšťky k zastavení menšího krvácení‘ (podle vynálezce Kochra) aj.;

[134]2. 2. jméno, jehož původní významový rozsah je širší, např. bločeks ‚list ze svazku účtenek‘, žel. papír ‚průvodní přepravní doklad‘, sport. rohs ‚kuželka stojící na rohu‘, (též ‚rohový kop‘), polic. orgáns ‚člen SNB‘ aj.; voj. čára ‚státní hranice‘, stud. paušál ‚známka dobře‘, voj., tramp. teles ‚torba z telecí kůže‘, sport. vápnos ‚trestné území na fotbalovém hřišti ohraničené vápennou čarou‘, zahrad. vzduchys ‚větrací zařízení‘ aj.

Naznačili jsme tu jen některé možnosti rozboru a třídění slangových metonymických pojmenování. Jsme si přitom vědomi, že vlastního sémantického rozboru se naše stať mohla dotknout jen okrajově — také z toho důvodu, že metodika sémantického rozboru není dosud uspokojivě zpracována.

Závěrem je možno shrnout: sémantické tvoření je pojmenovávací postup ve slanzích stále živý a dosti produktivní. Jeho zkoumání přispívá k poznání vývojových zákonitostí v slovní zásobě současného národního jazyka, zejména vycházíme-li z faktu, že slangové výrazy jsou lexikální vrstvou poměrně mladou a neustále dotvářenou; zkoumání sémantického tvoření může přispívat i k lepšímu poznání vzájemných vztahů jazyka a myšlení.


[1] Srov. M. Dokulil, Tvoření slov v češtině 1, Praha 1962, 103.

[2] Na základě zkoumání onomaziologických postupů u 2618 výrazů různých slangů (viz autorovu práci Onomaziologické postupy ve slovní zásobě slangů, Praha 1971) je sémantické tvoření na druhém místě; je doloženo 570 doklady, tj. 21,77 % (na prvním místě je tvoření slovotvornými postupy odvozováním, skládáním, zkracováním, mechanickým krácením a překrucováním — 59,5 % dokladů).

[3] Srov. I. Němec, Vývojové postupy české slovní zásoby, Praha 1968.

[4] O tom srov. i V. Křístek, Ostravská hornická mluva, Praha 1956, týž, Havířské metafory, Naše řeč 38, 69n., B. Zimová, Vorařský slang pražského Podskalí, Praha 1965, J. Hubáček, Metaforické názvy v železničářské mluvě, Naše řeč 47, 74n., týž, K otázce slangu ostravských studentů, Slezský sborník 64, 1966, 552n., týž, Zdroje a způsoby tvoření slangových pojmenování železničářských, Sborník Pedagogické fakulty v Ostravě, 1966, 3n., L. Klimeš, Slang plzeňských studentů, Sborník pedagogického institutu v Plzni, 1964, 71n., týž, Západočeský železniční slang, Sborník Pedagogické fakulty v Plzni, 1967, 15n. aj.

[5] Výrazy, za nimiž je označení s, jsou uvedeny ve Slovníku spisovného jazyka českého.

[6] Termín M. Dokulila, viz knihu citovanou v poznámce 1, 29.

[7] Viz knihu citovanou v poznámce 1, s. 111.

[8] Ne bez vlivu je zde i ta skutečnost, že problematice metaforického přenášení, jakož i sémantickému tvoření vůbec je v dosavadním jazykovědném zkoumání (v relaci k ostatním pojmenovávacím postupům) věnována jen víceméně okrajová pozornost.

[9] Srov. i J. V. Bečka, Metafora ve větě, Naše řeč 54, 1971, zvl. s. 13.

[10] O mnohých z těchto výrazů viz autorův článek v Naší řeči citovaný v pozn. 4.

[11] Viz jeho monografii Expresivita slova v současné češtině, Praha 1961.

[12] Viz autorovu monografii citovanou v poznámce 2, § 36.

[13] Viz B. Havránek - Al. Jedlička, Česká mluvnice, Praha 1960, § 221/3.

[14] Užitý termín viz Jar. Kuchař, Základní rysy struktur pojmenování, Slovo a slovesnost 24, 1963, 113.

[15] Srov. Zd. Sochová, K slovotvorné a stylistické charakteristice mluveného jazyka (O jednom typu univerbizovaných pojmenování), Naše řeč 49, 81n., kde se názvy tohoto druhu pokládají spíše za univerbizované než za metonymické.

[16] O některých těchto názvech med. a sport. slangu i v článku citovaném v poznámce 15, s. 87.

Naše řeč, ročník 56 (1973), číslo 3, s. 124-134

Předchozí Karel Horálek: Spisovný jazyk a jeho funkce

Následující Bohuslav Pohnert: Ke zkratkám a značkám v technické literatuře (Příspěvek k diskusi)

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1