Časopis Naše řeč
en cz

Pije jako holendr — nebo jako Holendr?

Valerij M. Mokijenko

[Články]

(pdf)

-

V ustálených spojeních se leckdy vyskytují slova, která sama o sobě jsou několikavýznamová. To pak často vede badatele o původu takovýchto spojení k zcela rozdílným výkladům, zvláště když se opírají pouze o fakta mimojazyková, tj. národopisná, kulturně historická apod. Poněvadž se při takovém typu analýzy neuplatňují argumenty systémově lingvistické, jako je tomu při etymologickém zkoumání jednotlivých slov, při němž se přihlíží k hláskoslovným, slovotvorným, popř. i významovým modelům jejich tvoření, zůstávají frazeologické etymologie často na úrovni navzájem se vylučujících hypotéz, které nelze bezpečně ani dokázat, ani vyvrátit. To je právě případ etymologického výkladu přirovnávacího frazeologismu pít jako holendr (holandr).

Výraz holendr se donedávna vykládal etnonymicky, z označení národní příslušnosti. A. Procházka jej spojuje se slovem Holendr ve významu ‚Holanďan‘ a vysvětluje jeho užití ve frazeologickém spojení náchylností holandských tesařů a plavčíků, kteří přicházeli do Čech za prací, k požívání alkoholu.[1] Toto vysvětlení se pravděpodobně opírá o lidovou tradici; už Josef Jungmann zaznamenal spojení pije jako Holandr v rámci hesla Holand, Holandec, Holandčan, Holander a něm. Holländer ‚Holanďan‘.[2] Etnonymický charakter Jungmannova výkladu dosvědčuje též jeho psaní slova Holander v tomto rčení s velkým písmenem.

F. Š. Kott ve svém Česko-německém slovníku heslo Holandr ve významu ‚Holanďan‘ vůbec nemá, uvádí toto slovo pouze ve rčení pije jako Holandr u hesla píti.[3] Autoři Příručního slovníku jazyka českého za[64]znamenávají podoby holendr, holandr (životné) jen ve spojeni pít jako holendr (holandr) a píší je s malým počátečním písmenem; samostatný význam tohoto slova rovněž vůbec neuvádějí.[4] Podobným způsobem postupuje slovník Vášův-Trávníčkův i nejnovější Slovník spisovného jazyka českého.[5]

Změnu pravopisné podoby ve všech těchto případech i ztrátu samostatného významu lze vysvětlit postupným vytlačováním slova Holendr, Holandr (z německého Holländer, popř. z holandského Hollander) na periferii české slovní zásoby jeho českou tvaroslovnou podobu Holanďan.[6]

Záměna velkého písmena malým nemusí ovšem v takových případech v českém pravopise znamenat odlišné chápání původu slova, protože i jiná vlastní jména, jestliže se jich užívá v posunutém významu, píší se někdy s malým písmenem; srov. např. jsem z toho janek, dělat si z někoho vaška, v nouzi franta dobrý apod.[7]

Psaní malého písmena naproti tomu přímo odůvodňuje Marie Těšitelová svým novým etymologickým vysvětlením spojení pít jako holendr; podle ní se toto spojení zakládá nikoli na etnonymickém označení Holendr, Holandr ‚Holanďan‘, nýbrž na starém mlynářském odborném názvu holendr ‚stroj na mletí krup‘. Mimojazyková motivace našeho rčení je podle tohoto vysvětlení dosti složitá, třebaže ovšem nikoli nemožná: Základem mlynářského holendru byl tvrdý pískovcový kámen. „Protože se otáčel poměrně rychle a celé jeho okolí bylo dřevěné, hrozilo nebezpečí ohně. Proto na jeho ložiska … tekla … žlábkem voda.“[8]

Stojí za zmínku, že Václav Machek, který v prvním vydání svého slovníku bez výhrad přijal etnonymický výklad A. Procházky, v druhém vydání spíš sympatizuje s etymologií M. Těšitelové (o Procházkově výkladu se zmiňuje pouze v závorkách).[9]

[65]Problém je tedy v tom, zda do spojení pije jako holendr vstoupilo slovo Holendr/holendr ve svém původním významu ‚příslušník holandské národnosti‘, nebo v druhotném významu ‚stroj na mletí krup‘. Který z obou výkladů je pravděpodobnější? Kde jsou kritéria, která pravděpodobnost správného výkladu zvyšují?

Zdá se, že nám tu mohou poněkud pomoci fakta ryze lingvistická, jazykový systém české frazeologie. Podívejme se na rčení pít jako holendr z hlediska systémově sémantického. Bohatý a spolehlivý materiál k tomu poskytuje frazeologická sbírka Jaroslava Zaorálka, jedinečná v slovanské lexikografii, v níž najdeme řadu synonymních rčení označujících pojem ‚hodně pít‘ a strukturně typologicky totožných s výrazem pít jako holendr.[10] Třídění této frazeologické řady podle vnitřní motivace ukazuje, že valná většina výrazů se vytvořila v rámcích ustálených sémantických modelů. Comparatum tvořící tyto modely, tj. skutečnost, ke které přirovnáváme, můžeme roztřídit takto:

1. Hmota, která vsakuje tekutinu, nebo výrobek z takové hmoty: pije jako houba, napitý jako beleš (‚druh moučného jídla, vdolek‘), napitý jako snop, pije jako halena, napitý jako štětka. K této skupině patří také přirovnání se slovy označujícími nářadí, jehož dřevěný topor se ponořoval do vody, aby nabobtnal a ostří z něho nespadávalo: napitý jako motyka, jako sekera, jako pantok; snad též navalený jako čagan a opilý jako štok, kde comparata mají význam ‚(dřevěná) hůl‘. Také v případě opilý jako dub se patrně míní nabobtnalé dřevo. V případě opilý jako hašpa se patrně přirovnává k někdejší dřevěné petlici na dveřích, která když zmokla a nabobtnala, ztěžovala otevírání dveří. Možná sem patří také opilý jako šutky, tj. ‚menší valašské dudy‘, a napitý jako bukáč (nář. ‚baňatý džbán potažený měchýřem…, užívaný jako lidový hudební nástroj‘)[11].

2. Nádoba, do které se dává nebo dávala tekutina: nalitý jako džbán, opilý jako měch, fet jak necky. Patří sem asi také výraz pije jako bezedný, který se pravděpodobně vytvořil elipticky z konstrukce pije jako bezedný sud apod. (srov. rus. пьет как бездонная бочка). — Tomuto modelu jsou blízká i přirovnání s předměty, které svým tvarem nějak připomínají nádobu: leje to do sebe jako do holinky, do holeně.

3. Živočich: opilý jako zvíře, štěně, kočka, kočička; napitý jako žába, opilý jako štika; ožralý jako potvora, prase, svině; nachlámaný jako [66]kráva, naslopaný jako vůl, táhne jako volíček; pije jako Hájků bulík, pije jako hovado, pije jako sysel, opilý jak mol.

4. Člověk nějakého povolání, sociálního zařazení, hodnosti apod., jejichž příslušníci podle lidových představ holdují alkoholu: nalitý jako farář, nakulený (navalený) jako děkan, nasmolený jako kolomazník; namáčaný jak súkeník, jak vápeník; pije jako starý granátník, štábstrumpetr, štětkář; opilý jako pán. Do této skupiny patří i nečetná rčení, ve kterých se přirovnává k příslušníku nějaké etnické skupiny nebo národa apod.: opilý jako cikán; v střední a mladší generaci je běžné přirovnání pije jako Dán, které v Zaorálkově sbírce kupodivu obsaženo není (také příslušníci starších generací toto rčení většinou neznají, snad proto, že se rozšířilo asi až po druhé světové válce).

Je pochopitelné, že uvedené modely nejsou přesným a stabilním sémantickým systémem: mohou se navzájem prolínat a transformovat, jednotlivá rčení mohou vznikat a měnit se vlivem frazeologických konstrukcí jiného typu. Je proto někdy obtížné stanovit, jaká byla primární podoba toho nebo onoho spojení. Srov. např. opilý jak mol — zpít se namol, namazaný jako deka — mazat deku apod. Formální transformace porušují jednotnost modelů i uvnitř porovnávacích konstrukcí, např. napitý jako štětka a pije jako štětkář.[12]

Někdy hranice mezi těmito modely je dost labilní a těžko je určit, do kterého modelu spojení zapadá. Např. výraz opilý jako měch se může věcně vykládat buď modelem č. 2, tj. významem ‚kožený měch, do něhož se dříve dávalo víno i jiné tekutiny‘, nebo v souvislosti s tím, že tkanina, z níž je měch (‚pytel‘) ušit, vsakuje tekutinu, tedy modelem č. 1.

Expresivita a početnost dané frazeologické řady byla příčinou rozmanitých formálně sémantických transformací: lidové etymologie, kontaminace, atrakce atd.[13] Můžeme předpokládat, že např. spojení nalítaný jako cepelín vzniklo lidově etymologickým přetvárněním slovesa nalít v nalítat (resp. nalitý v nalítaný ‚opilý‘) a posunutí významu tohoto slova zároveň vedlo k přirovnání s cepelínem. Podobně mohlo vzniknout i přirovnání natáhl se jako struna; ‚opil se‘, jež se stalo možným teprve po vzniku přeneseného významu slovesa natáhnout se, [67]‚opít se‘.[14] Analýza podobných případů je však velmi obtížná, protože často jde o individuální výtvory lidové fantazie.

Přes jistou labilitu uvedených sémantických modelů mají tyto modely přece jen objektivní typologický ráz. To potvrzují podobné frazeologické řady v jiných jazycích — slovanských i neslovanských.

Podle prvního modelu jsou utvořena např. rčení: rus. он пьет, как грецкая губа ‚pije jako řecká houba‘[15], fr. boire comme une éponge ‚pít jako houba‘ (OM. 34).[16]

Podle druhého modelu je tvořeno mnoho přirovnání. Mezi ně patří např. sloven. opitý ako bočka a opitý ako sud (Zát. 64), pol. pić jak beczka dziurawa (Sk. I, 665), rus. пьет, как в бездонную бочку льет (Д. 793), bělorus. п’е, як у бочку лье (Янк. 362), bulh. пия като продънен (Г. 686), něm. voll wie ein Sack (Г. 686), fr. boire comme un tonneau (OM. 35).

Pro třetí model ve všech jazycích je nejtypičtější přirovnání opilého k praseti, psu, koni a krávě.

Velmi běžné je i tvoření podobných přirovnání podle čtvrtého modelu: sloven. spil sa ako kočiš na Nový rok (Zát. 64), pol. pić jak szewc, pić jak ułan (Sk. I, 665), upić się jak dorożkarz (Sk. II, 459), rus. напился как сапожник . 793), bulh. пия като калугер (Г. 686), něm. trinken (saufen) wie ein Bürstenbinder, wie ein Templer, ein Domherr, ein Waldbruder; wie ein Fassbinder zechen . 686), fr. boire comme un musicien, comme un sonneur, comme un saunier (OM. 35), angl. to be drunk as a fiddler, as a lord (K. 311) apod.

V různých jazycích najdeme též přirovnání etnonymického typu, patřící k poslednímu modelu. Českému výrazu opilý jako cikán odpovídá bulh. пиян като циганин a srbocharv. као пиян циганин (БНМ. 192). V němčině najdeme přirovnání betrunken wie sieben Schweden (‚opilý jako sedm Švédů‘; Г. 686), ve francouzštině boire comme un Suisse (‚pít jako Švýcar‘) a boire comme un Polonais (‚pít jako Polák‘; OM. 34).

Do kterého modelu patří český výraz pije jako holendr? Na první pohled ho výklad M. Těšitelové dovoluje zařadit do modelu č. 1. Ložisko z tak zvaného kočičáku (vápence), jak Těšitelová uvádí, mohlo by odpovídat obecnému schématu tohoto modelu. V přirovnání se však [68]nemluví jen o ložisku, nýbrž o celém stroji. Výklad přirovnání za předpokladu, že holendr v něm znamená ‚stroj na mletí krup‘, mohl by ovšem eventuálně ukazovat též na druhý model: do tohoto stroje se voda může lít jako do bezedného sudu. Ale zde bychom zase museli předpokládat značnou odchylku od základního schématu daného modelu: voda tekla žlábkem pouze na ložiska stroje a protékala patrně dále.

Třetí model v našem případě vůbec nepřichází v úvahu, proto nám zbývá konstatování, že relativně nejpravděpodobnější výklad spojení pije jako holendr (holandr) je na základě čtvrtého modelu, přesněji řečeno jeho etnonymického podtypu, tj. jako ‚pije jako Holanďan‘. V češtině ani v jiných jazycích, jak jsme naznačili, tento podtyp není příliš rozšířen, ale německý i francouzský příklad ukazují, že není docela nemožný. Mimoto přirovnání tohoto typu jsou ve všech jazycích řídká jenom v okruhu ryze „pijáckých“ spojení; naproti tomu dobře zapadají do jiné řady frazeologismů, kde tertium comparationis, tj. důvod srovnání, je různé. Za pijáky totiž sousedé označovali jenom některý národ nebo některé národy; jiným přičítali zase jiné vlastnosti.

K této řadě přirovnání v češtině patří např.: kleje jako Maďar (526), zubí se jak Němec na jelito (539), jí (žere) jak Prajz (565), je zdravý (silný) jak Rus (575), jeli jak Saksi ‚velmi rychle‘ (577), hučí jak Slovák do hodin (582), chlapec jako Švajcar (597), je s ním řeč jako s Taliánem ‚není s ním rozumná řeč‘ (597), je hloupý jak Tatar (598), lže jako Turek (603), je mazaný jako žid (623).[17]

Je příznačné, že valná většina těchto přirovnání je pejorativní. A mezi ně dobře zapadá i naše rčení pije jako holendr.

Pravděpodobnost výkladu ‚pije jako Holanďan‘ se tedy zakládá jednak na možnosti organicky zařadit spojení pije jako holendr do čtvrtého sémantického modelu, jednak do strukturně sémantické řady ustálených přirovnání s názvem příslušníka národa nebo národnosti, která jsou většinou zabarvena negativně.

Pravděpodobná vnitřní struktura rčení pije jako holendr je takto určena aspoň hypoteticky. Zbývá najít pokud možno jeho zdroje. Materiál, který máme po ruce, nasvědčuje, že v jiných slovanských jazycích přirovnání pijana k Holanďanu není známo. Tím spíše by se proto mohlo zdát, že německá (resp. germánská) podoba slova Holendr (Holandr) ukazuje na kořeny celého českého rčení v germánských [69]jazycích. Takový předpoklad však podle mého názoru není nezbytný: Rčení pije jak holendr máme doloženo, jak jsme viděli, už v Jungmannově Slovníku, kdy dnešní spisovná česká podoba Holanďan ještě ani neexistovala; pojmenování Holander pak opravdu mohlo vzniknout přímým stykem českého obyvatelstva s holandskými tesaři a plavčíky, tj. z toho, jak se oni sami označovali. Podobně patrně ve spojeních žere jako Prajz, jeli jak Saksi… nesvědčí německé podoby Prajz, Saksi atd. o přejetí celých těchto rčení z němčiny. Z češtiny samé můžeme ostatně uvést ještě jedno přirovnání se slovem holandr, a to z fejetonu Jana Nerudy z roku 1871: měl příležitost … nadávat celých čtrnáct dní jako holandr.[18] Protože pak v tomto rčení je slova holandr nesporně užito ve významu ‚Holanďan‘, podporuje citát z Nerudy podle mého názoru zároveň náš předpoklad, že i v přirovnání pije jak holandr jde od původu o etnonymum.

Ostatně dnešní němčina, pokud je mi známo, přirovnání pijana k Holanďanu nemá. Ve výkladovém slovníku bratří Grimmů nalézáme ovšem doklad ze Simplicissima, kde srovnání s Holanďanem je použito rovněž pejorativně: gieng hiemit wie ein Holländer ‚vloudil se jako Holanďan‘.[19]

Ustálená přirovnání se slovem ‚Holanďan‘ jsou známa i v jiných germánských jazycích. Dánské Hollaender má např. spojitost s leností a neohrabaností: ustálené spojení vaere skabt som en Hollaender (doslova ‚být udělán jako Holanďan‘) znamená ‚být neohrabaný a líný‘.[20] Ještě širší jsou asociační možnosti švédského holländar rik, renlig sam en holländare ‚bohatý, čistý jako Holanďan‘, svära som en holländare ‚nadávat jako Holanďan‘. Toto rčení přesně odpovídá citátu z Nerudy a ve švédštině dokonce nacházíme i přesnou korespondenci s českým výrazem pije jak holendr supa som en holländare.[21]

Je tato korespondence jenom nahodilá? Pravděpodobně ano, neboť v češtině sotva lze předpokládat přímé přejetí ze švédštiny. Paralelnost švédských obratů s českými přesto ovšem snad rovněž nasvědčuje, že v českém rčení pije jak holendr běží spíše o příslušníka holandské národnosti než o něco jiného — stejně jako v rčení švédském. Třebaže [70]výklad M. Těšitelové nelze zcela vyloučit (možná, že je to druhotná asociace tohoto výrazu se slovem holendr ‚stroj na mletí krup‘, vzniklá v mlynářském prostředí), po všem, co jsme uvedli, je po mém soudu z hlediska typologicky frazeologického víc opodstatněno spojovat rčení pije jak holendr (holandr) se slovem Holendr/Holandr ve významu ‚Holanďan‘.

Závěrem je třeba ještě zdůraznit, že v českém povědomí se slova holendr/holandr v tomto rčení s významem ‚Holanďan‘ stále spojují. Dokladem toho je mj. např. cestopisný fejeton Miroslava Rýdla Holandské hospody, hospůdky a námořnické krčmy v loňském ročníku časopisu Magazín Co vás zajímá (1972, č. 4, 8n.). Novinář zde končí popis podniků, kde Holanďané holdují alkoholu, slovy: „V Holandsku se pilo odjakživa všechno, co teklo, a tedy i pivo. To potvrzuje i staré naše rčení pije jak Holandr, které si pamatují zejména naše babičky.“ To je poslední — mimojazykový — argument ve prospěch tradiční Jungmannovy a Procházkovy etymologie. Může však být uznán za závažný jen proto, že jej potvrzují typologické vlastnosti českého frazeologického systému.

Pokud jde o pravopisnou otázku, zda psát v uvedeném rčení holendr, nebo Holendr, řekli jsme již, že v českém pravopise je v obdobných případech kolísání. Snad by se tedy nemělo považovat za chybu, napíše-li někdo pije jako Holendr (s velkým H ve slově Holendr).[22]

 

ZKRATKY

OM. — René Olivier, Hans-Manfred Militz, Französische idiomatische Redewendungen, Berlin 1970.

Paffen — K. A. Paffen, Deutsch-russisches Satzlexikon I—III, Leipzig 1970.

Sk. — Stanislaw Skorupka, Słownik frazeologiczny języka polskiego, Warszawa 1967 (I), 1968 (II).

Zát. — Adolf Peter Záturecký, Slovenské príslovia, porekadlá a úslovia, Bratislava 1965.

БНМ - Балканска народна мъдрост. Успоредици на български, сръбскн, турски, румънски, гръцки и албански пословици и поговорки. Съставил Николай Ил. Икономов, София 1968.

[71]Г. - Жана Николова-Гълъбова, Константин Гълъбов, Българско-немски фразеологичен речник, София 1968.

Д. - Владимир Даль, Пословицы русского народа, Москва 1957.

К. - А. В. Кунин, Англо-русский фразеологический словарь, второе издание, Москва 1956.

Янк. - Ф. Янковский, Беларускія прыказкі, прымаукі, фразеалагізмы, Мінск 1962.


[1] A. Procházka, Haluzna Naši Krajánek, Naše řeč 18, 1934, 45n.

[2] J. Jungmann, Slovník česko-německý I, Praha 1835, 715.

[3] F. Š. Kott, Česko-německý slovník, zvláště gramaticko-frazeologický II, Praha 1880, 561.

[4] Příruční slovník jazyka českého I, Praha 1935, 909.

[5] P. Váša - Fr. Trávníček, Slovník jazyka českého, Praha 1952, 440. — Slovník spisovného jazyka českého I, Praha 1960, 618.

[6] Podobným procesům podléhají germanismy v češtině častěji; srov. I. Němec, Vývojové postupy české slovní zásoby, Praha 1968, 145.

[7] Slovník spisovného jazyka českého je někdy v podobných případech nejednotný: rčení dělat ze sebe janka, byt z něčeho janek apod. mají jméno janek jen s malým písmenem (I, 762); naproti tomu rčení to jsem Franta! se píše s velkým F a u spojení z nouze, v nouzi Franta/franta dobrý se připouští F velké i malé (I, 520).

[8] M. Těšitelová, Slovník starých českých mlýnů, Naše řeč 46, 1963, 189.

[9] V. Machek, Etymologický slovník jazyka českého a slovenského, Praha 1957, 125, a Etymologický slovník jazyka českého, Praha 1971, 174.

[10] J. Zaorálek, Lidová rčení, 2. vyd., Praha 1963, 696, 699.

[11] Slovník spisovného jazyka českého I, 184.

[12] Srov. něm. trinken (saufen) wie ein Bürstenbinder ‚pije jako štětkář‘, které podle slovníků L. Binoviče a K. Paffena nemá varianty s comparatem Bürste ‚štětka‘.

[13] Srov. důsledné rozlišování těchto jevů na materiálu francouzštiny O. Ducháčkem, Précis de sémautique français, Brno 1967, 97—119.

[14] Podobné příklady jsou dialektickým protikladem procesu univerbizace, když se z dvouslovné nebo víceslovné jednotky vytváří jedno slovo.

[15] Б. Даль, Толковый словарь живого великорусского языка I, Москва 1955, 405.

[16] Seznam zkratek viz na konci článku.

[17] Čísla v závorkách označují strany citované sbírky Zaorálkovy.

[18] Viz Jan Neruda, Česká společnost III, Praha 1960, 132.

[19] Deutsches Wörterbuch von Jacob Grimm und Wilhelm Grimm, Bd. IV, zweite Abteilung, Leipzig 1877, 1744.

[20] A. Blinkenberg og M. Thiele, Dansk-Fransk Ordbog, Hagerup — Køpenhavn 1937, 556.

[21] Olaf Ostergren, Nusvensk Ordbak III, Stockholm 1931, 283.

[22] Využívám příležitosti, abych srdečně poděkoval prof. Jaromíru Běličovi za obětavou pomoc a cenné rady, které jsem od něho dostával při psaní tohoto článku za jeho pobytu v Leningradě koncem listopadu a začátkem prosince 1972.

Naše řeč, ročník 56 (1973), číslo 2, s. 63-71

Předchozí Jaroslav Bartošek: K poruchám artikulace

Následující Miroslav Komárek: K původu slova chasa

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1