Výtahář i výtažný

Zd. Hrušková

[Drobnosti]

(pdf)

-

Za výlohou pražského Domu obuvi se objevila vývěska: Přijmeme vrátného a výtažného. Brzy nato přicházely dotazy našich čtenářů, proč je nazýván výtažným ten, komu se běžně říká výtahář?

Obě podoby — výtažný i výtahář — mohou označovat osobu obsluhující výtah. Tato česká podoba nahradila a zcela už vytlačila mezinárodní podobu liftboy. Bývalo to dříve zcela běžné (a to i u nás) označení pro chlapce obsluhující zdviže v hotelích. Toto anglické slovo složené ze dvou částí: lift ‚zdviž‘ a boy ‚hoch‘, nebo též ‚sluha, posluha‘ se však do našeho zcela domácího prostředí obchodních domů, hotelů a jiných veřejných budov, kde jsou výtahy obsluhovány, pro svou cizost nehodí. Proto bylo potřebí hledat nový název, který by obecně označoval toho, kdo výtah obsluhuje.

V češtině se názvy pro osoby, které pečují o nějaké zařízení, tvoří především příponou -ář/-ař. Tato přípona se připojuje k základu nejrůznějších podstatných jmen, především konkrétních. Tak např. podle stroje, na němž pracuje, nazývá se příslušný pracovník nástrojař, frézař, lisař, podle zařízení, s kterým zachází nebo které obsluhuje nebo udržuje, se nazývá výhybkář, brzdař, oponář, šatnář, stokař, ale i cestář, chodbař aj. Tímto způsobem se tvoří mnoho názvů také v pracovním slangu, např. rotačkář, filmař ap.[1] Často není hranice mezi takto tvořenými názvy odbornými a slangovými zcela zřetelná. Příponou -ář k základu výtah vzniklo i pojmenování výtahář. Řadí se tak jako zcela pravidelný název osoby podle předmětu činnosti ke jménům konatelským.[2] Tato jména s příponou -ář/-ař neoznačují přesněji druh nebo způsob činnosti týkající se příslušného předmětu nebo zařízení. Tak např. hromosvodář je ten, kdo hromosvody staví i opravuje, a podobně výtahář je jak ten, kdo staví nebo opravuje výtahy, tedy opravář a montér výtahů, tak i ten, kdo výtahy obsluhuje.

Tato významová nevyhraněnost spolu s tím, že přípona -ář/-ař je častá v pojmenováních slangových, vedou k tomu, že se hledá jiná možnost odvození než právě příponou -ář/-ař. V našem případě se využilo k odvození od téhož základu výtah přípony jmen přídavných -ný. U jmen konatelských je sice tato přípona (podobně i přípona -ní) okrajová, ale známe případy, kdy konkuruje příponě -ář/-ař nebo ji vystřídává pro speciální význam nebo významový odstín, např. správce, popř. nájemce turistické horské chaty je chatař i chatný,[3] avšak majitel [191]rekreační chaty nebo zloděj vykrádající rekreační chaty je vždy jen chatař; bytař je slangový výraz pro bytového zloděje, bytný je ten, kdo pronajímá místnost, zprav. do podnájmu; šatnář se někdy nazývá šatný; od vojenského názvu četa máme pojmenování četař, ale od slova rota bylo utvořeno rotný; a dále známe vrátného, klíčného, a podobně důchodního, knihovního atd., a v žen. rodě bytnou, komornou, klíčnou ap. I v našem případě byla příponou -ný utvořena podoba výtažný, a jak ukazuje úzus, možnosti tvoření dvojí příponou od téhož základu se využívá k odlišení významovému: původní společná podoba výtahář pro význam ‚opravář‘ i ‚obsluhovatel výtahu‘ se vyhranila pro ‚opraváře a údržbáře výtahu‘ a ztrácí zabarvení profesionálního slangu. Pro obsluhovatele výtahu se stále častěji užívá podoby výtažný. Že se obě podoby významově rozlišily a vyhranily právě takto, podporuje jistě i ta skutečnost, že výtahy u nás obsluhují často lidé podobného věkového i služebního zařazení, jako jsou ve vrátnicích, a že podoba výtažný má tak oporu v analogickém vrátný.

---

[1] Viz V. Mejstřík, Z 35. sešitu Slovníku spisovného jazyka českého, NŘ 51, 1968, s. 187n.

[2] M. Dokulil, Jména konatelská, Tvoření slov v češtině 2, Praha 1967, s. 125n.

[3] M. Dokulil, Jména konatelská, Tvoření slov v češtině 2, Praha 1967, s. 125n.

Naše řeč, ročník 53 (1970), číslo 3, s. 190-191

Předchozí Zd. Hrušková: Hosteska

Následující Miloslava Knappová: Přetržek, nadtržek