Časopis Naše řeč
en cz

Z 35. sešitu Slovníku spisovného jazyka českého

Vladimír Mejstřík

[Drobnosti]

(pdf)

-

Lexikografické zpracování slov písmene V v SSJČ se blíží ke konci. V březnu t. r. vyšel další, 35. sešit Slovníku, obsahující heslová slova vylíznouti význam.

Slovník ve shodě s územ uvádí varianty v délce základových samohlásek u slov vynášeč // vynašeč, vyptávač // vyptavač, vytřásadlo // řidč. vytřasadlo, vyřídilka // řidč. vyřidilka. — Ze stejně frekventované dvojice vypouklý // vypuklý volí odborné názvosloví podobu s -u-: např. vypuklé zrcadlo, vypuklý úhel.

Podst. jméno výstroj řadí Pravidla českého pravopisu k jménům kolísajícím mezi mužským a ženským rodem. Slovník poznamenává, že mužský rod u tohoto jména zastarává; v terminologii, zejména vojenské, je toto jméno jen rodu ženského: nosná výstroj, příprava ženijní výstroje atp. Ženského rodu je také podst. jméno výzbroj; mužský rod, jak dokládá excerpční materiál, se vyskytoval vždy jen zřídka. — Rod kolísá také u jmen výložka // výložek (mužskou slovotvornou dubletu Slovník označuje jako řidší a zastarávající), výražka // výražek (poněk. zast.); u dvojice výsadek // výsadka je naopak častější rod mužský; dává mu přednost vojenská terminologie: vzdušný, tankový výsadek.[1] — Za dubletní podoby lze do jisté míry považovat i dvojice výměr // výměra, výstav // výstava apod., a to tehdy, je-li jejich význam shodný (např. výměr i výměra poplatku, sazeb, ale terminologizované jen výměra důchodu, výměra trestu). Ve spojení výměr // výměra bytu nejde však o významy shodné; podst. jméno výměr vyjadřuje činnost, tj. ‚vyměření‘, kdežto výměra znamená výsledek této činnosti, tj. ‚rozlohu‘.

Odborné názvy výpust a výusť kolísají některými svými tvary mezi vzory píseň a kost. Výpust se skloňuje jako kost, v 3. a 6. pádě množ. čísla však má vedle pravidelných tvarů výpustem, výpustech i tvary výpustím, výpustích (podobně jako slova lest, mast, pěst, propust).[2] Podst. jméno výusť má dvojí tvary v 2. pádě jedn. č. a v 1. a 4. pádě množ. č. výusti // výustě; v 3., 6. a 7. pádě množ. č. už má jen tvary podle vzoru píseň (3. vyústím, 6. výustích, 7. výustěmi), tak jako některá další jména na -ť.

Dvojí podobu rozkazovacího způsobu mají některá slovesa 4. třídy vzoru prositi: vylouditi (v školních Pravidlech [ŠP] -luď i -loudi, podle Slovníku -loudi, zřídka -luď), vyloupiti (-loupi, zř. -lup; v ŠP slovo neuvedeno), vypěstiti (-pěsti, -pěsť; v ŠP rovněž není zachyceno, ani u základního pěstiti) a vyparáditi (-raď i -rádi).

[188]Ve shodě s územ uvádí Slovník u sloves 1. třídy vzoru péci vedle podob infinitivu na -ci hovorové spisovné varianty s -ct:[3] srov. vymoci (hovorově vymoct), vypéci (hovor. vypéct, ob. vypíct), vyříci (hovor. vyříct), vysíci (hovor. vysíct), vysvléci (hovor. vysvléct, ob. vysvlíct), vytéci (hovor. vytéct, ob. vytýct), vytlouci (hovor. vytlouct) a vyvléci (hovor. vyvléct, ob. vyvlíct, vyvléct).

Mezi nejfrekventovanější příponu konatelských jmen patří dnes bezesporu přípona -ář // -ař. Ne vždy však náleží k prostředkům neutrálně spisovným. Z nových slov touto příponou vytvořených řadí se jména výstavbář a výstavář k výrazům hovorovým, výškař (ve sportu ‚skokan do výšky‘, jinak ‚montér pracující ve vysoké výšce‘), výtahář (‚údržbář‘ nebo ‚kdo obsluhuje výtah‘) a vývojář (‚vývojový pracovník‘ — viz dále) k slovům profesionálního slangu.

Univerbizací víceslovného spojení vznikly výrazy výškovka (v slangovém vyjadřování letců výškové kormidlo), výpadovka (hovorové označení pro výpadovou silnici) a výsledovka, což je účetnický termín pro ‚písemnost shrnující zůstatky výsledkových účtů‘. — Slovo vysílačka je hovorovým synonymem k sousloví vysílací stanice, popř. k jednoslovnému termínu vysílač.

Z potřeby tvořit nová pojmenování vznikají často nové odborné názvy s příponou -nost:[4] hornický termín výrubnost, mlynářský výmelnost a dále výrobnost (totéž co produktivita, ovšem řidčeji užívané).

‚Činnost, hnutí vynálezců‘ se podle slovotvorných pravidel náležitěji nazývá vynálezcovství než vynálezectví,[5] přesto v úzu, jak to zachycuje Slovník, převládá podoba vynálezectví (stejně tak příd. jméno vynálezcovský je řidší než vynálezecký).

Poměrně častou předponou, kterou vznikají nová odvozená slovesa, je dnes předpona vy-. Zejména obouvidová slovesa z přejatých cizích slovních základů využívají této předpony k vytvoření dokonavého protějšku (srov. vypreparovat, vyprodukovat, vyprojektovat, vyregulovat vedle zregulovat, vyretušovat, vysaturovat, vyskartovat, vytamponovat, vytárovat, vytemperovat, vytónovat atp.). Tvoření tohoto typu se nepovažovalo za příliš vhodné, neboť u předpony vy- „stále pociťujeme její původní význam směrový nebo rezultativní“[6], kdežto u některých z uvedených sloves se uplatňuje ve funkci prostě zdokonavující. Je patrná např. u sloves vyprojektovat, vyprodukovat (SSJČ je hodnotí jako výrazy publicistické), kdežto u odborných názvů vyskartovat, vytemperovat, vytónovat, vyurgovat atp. jde při jejím užití navíc o vystižení lexikál[189]ního odstínu úplnosti, dovršenosti činnosti. Z tohoto hlediska se jeví užití předpony vy- u těchto sloves ne už jako nadbytečné, nýbrž jako vhodné a obohacující pojmenovávací možnosti slovesných výrazů. — Podobně nelze odmítnout ani slovesa domácího původu vymrazit (není pouhé zmrazit, nýbrž ‚mrazem prochladit‘, event. ‚prochladnout‘; navíc speciální termín chemický a technický), vyzimovat (odborný název včelařský, rybnikářský a zemědělský znamenající něco jiného než přezimovat), vyplánovat (není pouhé naplánovat, nýbrž jde o ‚detailní naplánování, do podrobností‘). Ve výrazu vyvzorkovat (z obchodního slangu — znamená ‚sestavit, uspořádat do vzorkových kolekcí‘) je ovšem předpony vy- užito nevhodně, zastírá se jí věcný význam.

Slovesa vyvíjet, vyvinout byla obohacena o nový významový odstín, zpočátku kritizovaný.[7] Vyvinout znamená v technickém vyjadřování ‚navrhnout, zkonstruovat a zkouškami ověřit nový výrobek‘, např. vyvinout nový typ přístroje, nové antibiotikum. Také podst. jméno vývoj nabylo tím nového významu (srov. vývoj nového prototypu, středisko pro konstrukci, výzkum a vývoj), navíc uplatněním univerbizační tendence vznikl i slangový význam ‚vývojové pracoviště, oddělení‘ (pracovat ve vývoji). Odtud pak vede cesta k neologismům vývojář (tj. ‚vývojový pracovník‘) a vývojářský, majícím slangový ráz. — Nový významový odstín obohatil také podst. jméno výzkum. Řekneme-li pracuje ve výzkumu, lze vyložit podst. jméno buď jako jméno dějové (‚zkoumání‘), nebo jako slangové „zkrácení“ dvojslovného výrazu výzkumná instituce, výzkumný ústav.

Přesné terminologické pojmenování se někdy liší od běžného, neodborného označení věci nebo pojmu; uveďme příklady z 35. sešitu: ústřední topení je sousloví neodborného rázu, jako termín se uplatňuje ústřední vytápění. — Vysoký (krevní) tlak je neodborné synonymum pro zvýšený tlak (jen v medicíně, termín vysoký tlak ve fyzice a elektrotechnice zůstává). — Pro slangový výraz vyrazit (pojistky) má odborná čeština synonymum přetavit. — Slangové povahy jsou slova výpadek (v ekonomickém slangu znamená ‚nesplněný plánovaný úkol‘) a výmaz (práv. slang. výmaz trestu, tj. ‚jeho zahlazení, vyhlazení‘, a ve sportovní hantýrce ‚pád, upadnutí‘).

Abychom připomněli svéráznost sportovního publicistického vyjadřování, vyjímáme z 35. sešitu některá jeho typická slangová spojení: vypadnout v prvním kole, vypálit na branku (‚prudce vystřelit‘), vystartovat po míči (‚vyrazit, vyběhnout‘), vyškrábnout míč (‚v poslední chvíli chytit nebo odejmout‘), vyťuknout míč z branky (SSJČ neuvádí spojení vyťuknout soupeře, tj. ‚porazit ho‘); z neslangových obratů dále vypíchnout soupeři přihrávku, vyslat střelu na branku atp.

K výrazům typicky publicistickým řadí Slovník i některé významové odstíny jinak běžných slov. Např. sloveso vytyčit (řidč. vytýčit) ve významu ‚stanovit, určit, vytknout‘ (srov. vytyčit perspektivy, cíl, program, požadavek) má takovýto ráz; podobně vytlačit (ve spojení bavlna vytlačila na trhu vlnu), vynést (vynést někoho do popředí [190]v přeneseném smyslu) a vypořádat se (s problémy, sebekriticky s chybami apod.).[8]

Na závěr několik poznámek týkajících se slovesných vazeb. Sloveso využít se pojí zpravidla s 2. pádem, ve spojení s konkrétními jmény však také proniká vazba se 4. pádem (srov. využít převahy, okamžiku, chyby soupeře, ale využít stroj i stroje, minerální zdroje i minerálních zdrojů). Platí to i o nedokonavém protějšku využívat (zde je třeba rozlišit od dokonavého využívat, kde je jedině možná vazba se 4. pádem: využívat léky). 4. pád častěji proniká i do vazeb sloves využitkovat a využitkovávat; u slovesa vyzískat působí dnes spojení s 2. pádem zastarale a knižně (vyzískat peníze, ale vyzískat peněz).[9] — Ústup dříve dominantního 3. pádu a pronikání pádu 4. pozorujeme i u slovesa vyučovat (vyučovat matematice, dnes stejně správné vyučovat matematiku — a také tudíž dvojí možná a správná vazba podst. jména slovesného: vyučování chemii i chemie). — Spojení slovesa vystudovat s předložkou na se 4. pádem (vystudovat na učitele) má ráz hovorový (sloveso vystudovat je totiž ve spisovném jazyce buď bezpředmětové, anebo má předmět se 4. pádem bez předložky). — Spojení slovesa vypadat se 4. pádem a předložkou na (srov. vypadat na boháče; situace vypadá na debakl) je hovorové.


[1] Podrobněji o tomto kolísání srov. čl. Zd. Hruškové v 3. výběru Jazyk. koutku Čs. rozhlasu, 1959, s. 181n.

[2] Srov. Havránkova - Jedličkova Česká mluvnice, 2. vyd., 1963, s. 147.

[3] O tom čl. Al. Jedličky Z problematiky normy a kodifikace spisovné češtiny (Infinitiv sloves typu péci, říci) v NŘ 47, 1964, s. 14n.

[4] O tvoření substantiv na -nost srov. Fr. Daneš, Vývoj češtiny v období socialismu, sb. Problémy marxist. jazykovědy, 1962, s. 321, a Al. Jedlička, K charakteristice slovní zásoby současné spisovné češtiny, Slavica Pragensia VII, 1965, s. 13n.

[5] Je tvořeno od slova vynálezce (analogicky jako soudce → soudcovství), nikoli od neexistujícího vynálezec. Srov. Fr. Daneš v Malém průvodci po dnešní češtině, 1964, s. 153.

[6] Viz Fr. Havlová, Vyhodnotit, vyprojektovat aj., 2. výběr Jazyk. koutku Čs. rozhlasu, 1955, s. 177n. Též Havránkova - Jedličkova Česká mluvnice, 2. vyd., 1963, s. 223.

[7] Jeho potřebnost zdůvodnil Fr. Daneš, Malý průvodce po dnešní češtině, 1964, s. 106.

[8] O dnešním významovém uspořádání a slohovém rázu slova vypořádat se srov. J. Machač v NŘ 48, 1965, s. 306n.

[9] „Druhý pád je nahrazován všude tam, kde se dnes neuplatňuje zřetelně některý z konkrétních významů druhého pádu,“ konstatuje M. Dokulil v 2. výběru Jazyk. koutku Čs. rozhlasu, 1955, s. 245. O tendenci vyjadřovat předmět (v syntaktickém smyslu) prostým čtvrtým pádem srov. především K. Hausenblase Vývoj předmětového genitivu v češtině, Praha 1958.

Naše řeč, ročník 51 (1968), číslo 3, s. 187-190

Předchozí Teodora Alexandru (Bukurešť): O rumunské bohemistice

Následující Milan Jelínek: K jazyku novin

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1