Časopis Naše řeč
en cz

Vypořádali jsme se

Jaroslav Machač

[Drobnosti]

(pdf)

-

s okupanty, s buržoazií, se škůdci a sabotéry, denně se vypořádáváme s úkoly, s problémy, s nejrůznějšími otázkami, občas také s nedostatky a chybami, na jaře (a na podzim) s jarními (a podzimními) polními pracemi, přibližně v téže době se obvykle úspěšně vypořádáváme s chřipkovou epidemií atd. Tím nechceme ani v nejmenším ironizovat veškerou tuto činnost, ani vlastní podstatu tohoto „vypořádávání se“, chceme jen upozornit na to, jak široký a zároveň (tematicky) omezený je repertoár spojení, v kterých se toto sloveso dnes velmi často vyskytuje, a řekněme hned — především na stránkách novin a v naší publicistice vůbec.

V jednom okruhu spojení (vypořádat se s okupanty, …) znamená tolik co ‚vyřídit si [307]s někým účty (v přeneseném smyslu), přemoci, zdolat jej, zvítězit nad ním‘; v druhém okruhu (vypořádat se s úkoly, …) pak ‚úspěšně něco vyřešit, splnit, zvládnout, popř. překonat něco nepříznivého‘ apod. Z těchto opisných výkladů je vidět, že význam tohoto slovesa v uvedených spojeních není příliš určitý.

Užívání slovesa vypořádat se v případech tohoto druhu a v uvedených významech není zcela nové, ale ani zvláště staré. Jungmannův slovník neuvádí ještě ani ten význam zvratného slovesa vypořádat se, který se stal východiskem pro užívání tohoto slovesa v uvedených kontextech, totiž význam ‚dát, uvést do pořádku své (peněžní) závazky, vyřídit si s někým účty (v původním smyslu)‘. Předponové vypořádat, vypořádat se koresponduje v Jungmannově slovníku v základních významech s prostým nedokonavým slovesem bezpředponovým. V lexikálním archívu Ústavu pro jazyk český jsme našli nejstarší doklad na uvedený význam v Tomkových „Dějích university pražské“ z r. 1849: Před zkouškou musil (nastávající mistr) přisáhati, že se s mistry s strany platu vypořádal. V druhé polovině 19. stol. těchto dokladů stále přibývá: vypořádat se s vozkou (Arbes), tj. zaplatit mu, jakmile (peníze) obdrží, s ní (s bytnou) se vypořádá (Podlipská), vypořádat se s krčmářem (Preissová) a další. Zároveň s těmito doklady nacházíme posléze i stále četnější doklady tohoto druhu: z našich rodů zbyli jsme jen my dva, a my dva se dnes vypořádáme (Třebízský), sami se s Vratislavskými vypořádáme a nestrpíme, aby se jim pomáhalo (Jirásek) atd. To jsou tedy již kontexty, v kterých dnes sloveso vypořádat se známe na jedné straně z běžně mluveného jazyka (kde je doplněno ještě o zesílenou, výrazně expresívní variantu vypořádat si to s někým), a na druhé straně právě z projevů publicistických, jak o tom svědčí příklady uvedené na začátku.

Přibližně obdobný vývoj významových posunů zjišťujeme i u slovesa vyrovnat se, které můžeme se slovesem vypořádat se synonymně zaměňovat jak ve výchozím významu ‚uvést do pořádku své (peněžní) závazky‘, tak i v druhém významovém odstínu přeneseném (vyrovnat se s problémem, s úkolem, s otázkou apod.). Publicistika sáhla ovšem spíše po výraze jazyka mluveného (Vášův-Trávníčkův slovník uvádí u vypořádat se právem poznámku „spíše hovor.“), neboť v uvedených spojeních vyjadřuje — na rozdíl od stylově i citově neutrálního vyrovnat se — výrazně zájem, zaujetí mluvčího. Ovšem rozptyl užívání (vypořádat se s okupanty, s epidemií, s úkolem, s polními pracemi, …) oslabuje jak vlastní význam tohoto slovesa, tak i jeho složku expresívní.[1] Ale tak tomu, zvláště v této stylové oblasti, bývá často: pregnantnost výrazů užitých původně s určitým aktualizačním záměrem se postupně stírá častým (nezřídka i nepřiměřeným) užíváním; stačí jen připomenout osud takových slov jako boj, bojovat, jejichž původní výraznost se častým užíváním v takových spojeních jako boj proti fluktuaci, proti alkoholismu, proti zmetkům atpod., již téměř zcela setřela.


[1] Je jistě možno souhlasit se Zorou Jesenskou, která v pravidelné jazykové rubrice slovenského týdeníku Kultúrny život (Nelámte si jazyk, v č. 3 a 4) vytýká slovu vyporiadať sa významovou neurčitost, že toto sloveso lze velmi často nahradit výrazem určitějším, konkrétnějším, přesnějším apod. Avšak tato námitka skutečnou potřebu takového výrazu s významem méně určitým — za okolností, které jsme uvedli — ještě nevyvrací. — Jiná je ovšem otázka, pociťuje-li autorka užívání tohoto slovesa jako nenáležitý bohemismus.

Naše řeč, ročník 48 (1965), číslo 5, s. 306-307

Předchozí Hana Prouzová: Několik poznámek k jazykové stránce rozhlasového vysílání

Následující Emanuel Michálek: K původu slov koleda a kalendář

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1