Z 33. sešitu Slovníku spisovného jazyka českého

Vladimír Mejstřík

[Drobnosti]

(pdf)

-

33. sešitem, který vyšel v červenci t. r., začíná vydávání posledního dílu Slovníku spisovného jazyka českého. Sešit přináší zpracování slov začínajících písmenem v až po složeniny s vodo-.

Nejprve upozorňujeme na drobné pravopisné úpravy provedené podle zásad Pravidel českého pravopisu z r. 1957 (reedice 1966), a sice na „počeštění“ pravopisu některých slov v Pravidlech neobsažených. Týká se to zejména botanických názvů vajgélie (dř. ps. weigelie — druh ozdobného keře), vejmutovka (druh borovice — tak už v Příručním slovníku jaz. českého) a vistárie (druh popínavé rostliny) vzniklých od osobních jmen (z příjmení botaniků, pěstitelů apod.); „počeštěným“ pravopisem se píší i slova vašeta (dř. ps. vacheta — ‚čalounická useň‘) a vendeta (dř. ps. vendetta — ‚krevní msta‘ — tak už v PS). Divadelní termín vaton má ve shodě s uzuální výslovností dubletu vatón.

Značka vkv znamená ‚velmi krátké vlny‘ (termín ze sdělovací techniky a elektrotechniky). Svým původem iniciálová zkratka (ty se píší v češtině s velkými počátečními písmeny, srov. ROH, ČSM, SBČS) stala se označením povahy značkové (jako např. kg, vn — ‚vysoké napětí‘), v jeho pravopise užíváme písmen malých. (V úzu není pravopis této značky dosud ustálen.)

Podle Pravidel pravopisu z r. 1957 se skloňuje osobní jméno Verne tak, že se koncové, ve franštině nevyslovované -e odsouvá, je tedy 2. p. Verna, 3. Vernovi atp. Od této podoby se tvoří i odvozená slova vernovka, vernovský.[1] Protože se však v běžném úzu vyslovovalo (a psalo) toto jméno v nepřímých pádech v češtině ne podle náležité původní výslovností, ale podle grafické podoby 1. pádu, existovaly v běžném úzu i podoby 2. p. Vernea, 3., 6. Verneovi, odvozená slova verneovka, verneovský; Slovník, vycházeje z úzu a z dokladového materiálu, zaznamenává u odvozených slov obě dublety.

Podstatné jméno vichista [višista] (‚člen, stoupenec kolaborantské franc. vlády za 2. svět. války‘) souvisí s místním jménem Vichy. Toto obecné jméno však píšeme s -i- v druhé slabice, neboť patří ke skupině jmen odvozených příponou -ista (podobně např. Rugby — ragby → ragbista).[2]

Ze zpřesnění hláskoslovných údajů u heslových slov zaznamenáváme z 33. sešitu: U podstatného jména váha [299]kolísá základová samohláska v kvantitě v 7. pádě jedn. čísla (váhou — vahou) a v 3., 6. a 7. pádě množ. čísla (váhám — vahám atp.). Ve významu ‚přístroj na vážení‘ mimo ustálená spojení však ke krácení základové samohlásky nedochází; je tedy jen např. vážit na váhách, laboratoř vybavená analytickými váhami apod. Jinak se v ostatních významech uplatňují dublety, přičemž zejména u přeneseného významu převažují podoby s krátkým -a-: např. být na vahách, co učinit, vše bylo na vahách, tj. ‚nejisté‘ aj.

Přejaté podstatné jméno válí (‚v islámském prostředí vysoký státní úředník, guvernér‘) se skloňuje podobně jako kádí, muftí, sípáhí v jedn. čísle a v 7. pádě množ. čísla podle vzoru „Jiří“ (válího, válímu…), v množ. čísle kromě 7. pádu podle měkkého vzoru „muž“ (válíové, válíů…); v 6. pádě je vedle tvaru válíích též podoba válíech. — Slovo vari (‚druh exotického zvířete lemura‘) se skloňuje analogicky jako přejatá podstatná jména kuli, hadži, rabi. Skloňuje se obdobně jako válí (ovšem krátké základové -i zůstává) s výjimkou 4. a 6. pádu množ. čísla, kde se uplatňují i tvary „kratší“, např. 4. pád varie 1 vari, 6. p. mn. č. variech, variích i varich, v 7. pádě množ. čísla je tvar podle vzoru „muž“, tedy varii.[3]

Slovo varhany patří mezi pomnožná podstatná jména, jejichž tvary kolísají mezi mužským a ženským rodem; Slovník na základě lexikální kartotéky zaznamenává tvary mužského rodu jako řídké. Je proto 6. pád na varhanách, zřídka na varhanech, 7. s varhanami, zř. s varhany. — Podst. jméno varianta má dubletní, méně častou a zastarávající podobu mužského rodu variant.

Stejný obsahový význam mají tvarové varianty slovesa vláčeti a vláčiti; druhá je řidší, poněkud zastaralá, proto i 3. os. množ. č. je častěji vláčejí než vláčí. Řidší než varianta věšeti je věsiti (3. os. množ. čísla věšejí, řidč. věsí — ne ovšem chybná kontaminace věší). — Mezi podobami věštiti a věstiti není významový rozdíl; pouze ve významu základním ‚prorokovat, předvídat‘ se častěji užívá podoby s -š-.

Mezi slovy valuta a deviza se ne vždy náležitě rozlišuje. Slovo valuta znamená především ‚(konkrétní) cizí mince a bankovky‘; v tomto významu se slova užívá zpravidla v množném čísle, např. opatřit si cizí valuty, platit ve valutách. Deviza (nejčastěji rovněž užívaná v množném čísle) znamená ‚měnu cizího státu‘, v peněžnictví ‚platební dokumenty (např. šeky, osobní akreditivy), které znějí na cizí měnu, kterou nahrazují, a jsou splatné v zahraničí‘. Mluvíme-li o přídělu valut, máme na mysli cizozemské peníze, kdežto příděl deviz je finanční příděl poskytnutý v platebních dokumentech, které lze za valuty proměnit až v cizině. Rovněž tak je třeba lišit mezi valutovými a devizovými prostředky. Slovo valuta znamená také ‚měnu vůbec‘ (srov. tvrdá valuta, papírová, zlatá valuta). V tomto druhém významu se někdy se slovem deviza zaměňuje; to však není pojmenování pro kteroukoli měnu, nýbrž jen pro měnu cizí.

Významové rozlišení bývá v některých případech mezi přídavnými jmény s pří[300]ponami -ní a -ný. Přípona -ní pak u nich přivlastňuje v širokém slova smyslu, -ný označuje vlastnost (např. sluneční svit × slunečný den). U dvojic, které vyjímáme z 33. sešitu, však nejde o konkurenci významovou, nýbrž o rozdíl v častosti užití. Přídavné jméno vědní je častější než vědný,[4] vazný častější než vazní, varný frekventovanější než varní. — Stejnou frekvenci užití mají přídavná jména vazební a vazebný, rozdílně jich však užívají jednotlivé obory. Např. v textilnictví je vazební vzor, technika, v elektrotechnice vazební fáze, kondenzátor, kdežto v chemii vazebný elektron. I jazykověda dává přednost podobě vazebný, např. vazebná složenina, vazebné spojení.

Určovací složeniny, v nichž se pojí dva substantivní slovní základy, byly dříve jako neústrojné odmítány. I když se dnes nevyskytují ve spisovném jazyce často, uplatňují se někdy jako odborné názvy (z 33. sešitu např. vlnoplocha, vlnostroj). — Železničářským termínem je výraz vlakotvorba, znamenající ‚sestavování vlaků‘; k jeho ústrojnosti přispívá to, že druhá část složeniny obsahuje dějový, slovesný prvek (jde o dějové jméno). — Tzv. hybridní složeniny s první částí velo- patří nejčastěji k prostředkům pracovního slangového vyjadřování (srov. veloduše, veloplášť, velosoučástka). Samo slovo velocipéd (podobně jako bicykl) zastaralo a ustoupilo českému (jízdní) kolo.

33. sešit přináší i nová slova, v Přír. slovníku jazyka českého ještě nezaznamenaná: např. výrazy váženka a vepřenka, odborné názvy vhodně využívající pojmenovávací vlastnosti přípony -enka, dále pak ne plně spisovný výraz věžák (srov. činžák, rohák, resp. rožák) vzniklý z dvojslovného spojení věžový dům. — Slovo velín, uplatňující se občas v pracovním vyjadřování odborníků, je, jak už bylo mnohokrát upozorňováno,[5] utvořeno nevhodně. Výraz znamená ‚místo, odkud se řídí automatizovaný závod‘, SSJČ vykládá toto slovo spojeními řídicí nebo ovládací stanoviště, která mohou neústrojné slovo nahradit. Odmítá se proto, že od sloves se v češtině místní jména příponou -ín netvoří a že základové sloveso veleti není významově vhodným pojmenovávacím východiskem.[6] Jako germanismy byla v minulosti odmítána některá slova, která se v úzu vžila, jak o tom svědčí i lexikální archív Ústavu pro jazyk český, z něhož Slovník při zpracovávání heslových slov vychází. Jde o dnes zcela běžné výrazy jako vlastniti (vlastniti majetek, dům) a věrohodný (‚hodnověrný, spolehlivý‘), dále o neurčitou číslovku více, která je synonymní s číslovkou několik (po více let, letech, více hlasů apod.). Omezení [301]neplatí ani pro složená slova s první částí více- (synonymní jsou slova se základem několika-); jedině složenina vícepráce, utvořená mechanickým spřažením základů, je prostředek slangový, popř. publicistický (vhodnější a dnes i častější je spojení práce přes čas, přesčasová práce). — Slovo věrojalný je rusismus, v češtině mají oba jeho významy, totiž ‚věrohodný‘ a ‚pravděpodobný‘, ráz silně knižní.

Příslovce vesměs se užívá v úzu nejen ve významu ‚výhradně, bez výjimky‘, ale někdy i ve významu posunutém, odchylném, totiž ‚až na malé výjimky, převážně‘ (např. správci sbírek byli vesměs učitelé, došly odpovědi vesměs odmítavé apod.).[7] — Výraz včetně se uplatňuje jednak jako předložka[8] (např. cena včetně obalu), jednak i jako příslovce s významem ‚počítaje v to, inklusive‘ (např. dovolená od 1. do 14. ledna včetně, přečíst první až desátou kapitolu včetně). — Příslovce vlastně znamená ‚doopravdy, skutečně, fakticky‘; v běžném hovorovém úzu se ho však používá i v pokleslém významu zpravidla připouštěcím (srov. vlastně máš pravdu, co jsem to vlastně chtěl dělat?).

Z terminologických zpřesnění provedených v 33. sešitě upozorňujeme na tyto výrazy: Železničářské názvosloví dává namísto slova vagón (vagónový) přednost českému odbornému názvu vůz (vozový); samovazač je neodborným ekvivalentem termínu vazač,[9] slovo parketa rovněž nepatří k odborným názvům, odborným termínem je vlys, event. vlýsek. Spojení vedlejší závod má náležitý odborný (ekonomický) ekvivalent pobočný závod. Slangové užití slova vlečka má spisovné synonymum vlek, popř. motoristické termíny přívěs, návěs. — Z původně iniciálové zkratky pro typ nákladního automobilu (V3S) vznikl slangový expresívní výraz vétřieska, vejtřaska.

K hovorové vrstvě spisovného jazyka patří např. podle 33. sešitu tyto výrazy: Slovo válenda (‚gauč bez opěradla‘) je odvozeno od expresívního významu slovesa váleti příponou, která sama nemá neutrální spisovný ráz.[10] — Hovorový je i jeden z významů slovesa vést, totiž ‚mít na skladě, prodávat (zboží apod.)‘, srov. tento druh látek nevedeme, vést jen prvotřídní zboží. — Ve spojení jednalo se o tom ve vládě má slovo vláda význam ‚zasedání, schůze vlády‘. Toto „posunutí“ významu, vlastně jeden z typů přeměny víceslovných spojení v jedno slovo, vzniklo jako projev tzv. univerbizační tendence a má rovněž hovorový ráz.[11] Obdobně i spojení typu pracovat v textilu vzniklo redukcí vyjádření pracovat v (oboru) textilnictví (= v obchodě s textilem, v továrně na textil atp.).

Sloveso ventilovat má vedle běžného neutrálního významu ‚větrat‘ i přenese[302]ný význam ‚otevřeně, zpravidla veřejně osvětlovat, přetřásat, projednávat (záležitosti)‘, uplatňující se jako expresívní prostředek publicistický (např. ze schůzí známé ventilovat problémy). — V platnosti nevlastní předložky žije především v publicistickém vyjadřování výraz vlivem (původně 7. pád podstatného jména), např. vlivem nepředvídaných událostí došlo…, tj. asi tolik co následkem událostí, kvůli událostem, pro události (v posledním případě není ovšem vyjádření tak explicitní). — Knižní ráz si uchovává sloveso vejít ve spojeních jako vejít ve styk s někým, vejít v platnost, v život (o směrnicích apod.).

---

[1] Srov. výklad v čl. Fr. Váhaly Skloňování vlastních jmen osobních, sb. O češtině pro Čechy, 2. vyd., 1933, s. 181, a příspěvek Osobní jména na -e v 3. výběru Jazykového koutku Čs. rozhlasu, 1959, s. 278n.

[2] Srov. A. Tejnor v Naší řeči 47, 1964, s. 124.

[3] O skloňování přejatých podstatných jmen srov. čl. J. Kuchaře ve sb. O češtině pro Čechy, 2. vyd., 1963, s. 165n., a rovněž poučení v současných mluvnicích.

[4] O složeninách, jejichž druhou částí jsou tato příd. jména, srov. čl. M. Helcla K složeným přídavným jménům s druhou částí -vědecký, -vědní, -vědný, Naše řeč 49, 1986, s. 203n.

[5] Srov. např. články K. Hausenblase O jazykové kultuře a Fr. Daneše Jak jsou utvářena česká slova ve sb. O češtině pro cechy, 2. vyd., 1963, s. 20, resp. 85. Nejobsáhleji srov. Fr. Daneš v Malém průvodci po dnešní češtině, Orbis 1934, s. 141n.

[6] Podrobné zdůvodnění upozorňující i na další skutečnosti, zejména na to, že okruh jmen na -ín má jiné sémantické vymezení (srov. kravín, včelín apod.) a že jde o příponu prakticky neproduktivní, která dodává slovu malou průhlednost, podává Fr. Daneš ve stati Obecná jména místní, Tvoření slov v češtině II, 1967, s. 465.

[7] Tento odchylný význam byl kritizován např. v čl. K. Hausenblase O jazykové kultuře, sb. O češtině pro Čechy, 2. vyd., 1963, s. 20.

[8] Srov. K. Hausenblas a Fr. Daneš, Včetně jako předložka, Naše řeč 41, 1958, s. 82n.

[9] Ještě Jazykový koutek Čs. rozhlasu, 2. výběr, 1955, s. 105, uvádí slovo vazač jako název užívaný řidčeji, významově neprůhledný, vázaný proto pouze na určitý odborný kontext.

[10] Srov. čl. O. Müllerové v Naší řeči 49, 1966, s. 308n.

[11] Podrobněji srov. Z. Sochová, K slovotvorné a stylové charakteristice mluveného jazyka, Naše řeč 49, 1966, s. 81n.

Naše řeč, ročník 50 (1967), číslo 5, s. 298-302

Předchozí Marie Ludvíková: Bibliografie kvantitativní lingvistiky

Následující Dš: Zvyšují pozornost vzhledu obalů