Válenda

Olga Müllerová

[Drobnosti]

(pdf)

-

Slovo válenda není zcela nové; typ lůžka, který označuje, se u nás vyrábí a prodává již několik desítiletí. Už v době svého vzniku vzbuzoval tento název nesouhlas pro slangový původ. Přestože uplynula delší doba a přestože značná část veřejnosti slovo válenda přijala, ozývají se proti němu někdy ještě záporné hlasy a vedou se o něm občasné diskuse.

Pro některé uživatele jazyka je název válenda nepřijatelný proto, že pro ně má expresivní až poněkud vulgární zabarvení. Má to v podstatě dvě příčiny: spojují si tento název dosud ještě se základovým slovesem válet se a pociťují silně expresivitu některých slov zakončených příponou -nda. Sloveso válet se je poněkud zhrubělé a má stejný význam jako expresivní předponová slovesa rozvalovat se, povalovat se apod. Název válenda tak vzbuzuje představu, že předmět jím označený má sloužit nebo slouží k válení tj. k povalování, zahálení. Druhou příčinou expresivního zabarvení slova válenda je přípona -nda. Se zakončením -nda se u slohově neutrálních jmen setkáváme jen ojediněle — jsou to jednak přejatá jména zcela zdomácnělá jako veranda, palanda, bunda, která označují konkrétní předměty (zakončení -nda zde ovšem necítíme jako příponu), jednak jména pociťovaná dosud jako cizí, například girlanda, dividenda, legenda aj. Naopak častá je přípona -nda u výrazně expresivních a často hanlivých ženských podstatných jmen jako štramanda, pašanda, treperenda, drnda, vojanda, flanda atd. A konečně se touto příponou tvoří expresivní jména dějová, např. klouzanda, honěnda, čmuchanda, makanda, šuškanda, šeptanda; setkáváme se s ní také u skupiny slov jako legranda, švanda, junda. Ke skupině expresivních dějových jmen patří i slovo válenda, ovšem pouze ve svém původním významu „povalování, nečinnost“. [310]Svým druhým, novým významem, který Slovník spisovného jazyka českého vykládá jako ‚široké čalouněné lůžko, gauč bez opěradel‘, označuje konkrétní předmět (který je určen ke spaní nebo k odpočívání).

Charakterizují tedy slovo válenda rysy, které mu nedovolují zařadit se mezi ostatní neutrální spisovná slova, na druhé straně je však nutné vzít v úvahu současný stav jeho užívání. Situace v různých oblastech vyjadřování není stejná. V projevech denního styku je slovo válenda běžné, většina veřejnosti ho přijala a původní expresivní zabarvení si buď vůbec neuvědomuje, nebo ho už nepociťuje. Nevyhýbá se mu ani běžný obchodní styk — setkáváme se s ním ve fakturách, prospektech, účtech, korespondenci atd. Naopak projevy odborné (např. nábytkářské normy nebo odborné publikace) se názvu válenda důsledně vyhýbají a nacházíme v nich různé ekvivalenty, např. čalouněné lůžko nebo jednolůžková, popřípadě dvoulůžková pohovka.

Zůstane tedy pravděpodobně slovo válenda pouze v oblasti běžného vyjadřování a obchodního slangu, kde by bylo zbytečné jeho používání nějak zabraňovat, do oblasti odborného spisovného vyjadřování však zřejmě neproniká.

Naše řeč, ročník 49 (1966), číslo 5, s. 309-310

Předchozí Vladimír Mejstřík: Z 30. sešitu Slovníku spisovného jazyka českého

Následující Antonín Tejnor: Fyzika plazmatu, nebo plazmy?