K původu slova chachar

Josef Skulina

[Články]

(pdf)

-

[1]Ukazuje se, že při hledání původu slova chachar nelze přehlížet zeměpisný výskyt. Pídíme-li se hlouběji po existenci jména chachar, zjistíme, že se objevuje nejen ve Slezsku (Katovicko, Ostravsko), ale také v Charvátsku. Ve spi[209]sovné charvátštině název hahar [chachar] ve významu ‚trhan, pobuda‘ sice neexistuje (v tomto významu je zde slovo mangup), ale slovo hahar je dodnes živé v mluvě mládeže, v níž má ráz slova expresívního a znamená uličníka, darebáka, recesistu. D. Mirković upozorňuje, že se s tímto výrazem setkal v městě Pakraci (severovýchodní část Charvátska); na ostatním území Charvátska název hahar nazachytil. Z Mirkovićova zjištění je vidět, že slovo hahar je dnes v Charvátsku výrazem slangovým. Přitom nelze zapomínat na to, že slovo hahar žilo v charvátštině a uvádí se od 16. stol. u čakavců (okolí Rijeky) a kajkavců (okolí Záhřeba). Starší srbocharvátské slovníky zaznamenávají slovo hahar ve významu ‚kat‘, např. u Bjelostance (hahar = carnifex, tortor), Jambrešiće (hahar = carnifex). Několik příkladů: Sudac posla hahara glavu joj odsici (Glavinić); zločesto se človik smije, komu hahar bradu brije (Vitezović); prvo neg je hahar na ńega zamahnul (Jaćke). Od slova hahar byla odvozena řada slov: haharica = žena katova; haharija = práce, činnost kata; hahariti se = mučit se; haharnica = popravní místo; haharstvo = katovina; adj. haharov = katův; haharski = katovský. V dnešní spisovné srbocharvátštině slovo hahar (kat) bylo nahrazeno slovem dželat.

Srovnáme-li archaický charvátský výraz hahar (kat) a slangové slovo hahar (uličník, pobuda) v Pakraci s ostravským jménem chachar, zjistíme, že ostravské slovo chachar stojí významově nejblíže pakrackému hahar. Klademe si nyní otázku, jakého původu je ostravské jméno chachar. Domníváme se, že k osvětlení původu výrazu chachar přispívá výskyt tohoto slova ve stejném významu v sousední slezskopolské průmyslové oblasti (Katovice, Hlivice, Opolí aj.).[2]

Skutečnost, že se slovo chachar vyskýtá na české i polské straně v průmyslové oblasti, nás vede k tomu, abychom název chachar hledali v německém nářečním prostředí, z něhož bylo patrně přejato. Je známo, že se do roku 1945 stýkala nářeční oblast slezskopolská s německými hornoslezskými dialekty a že nářeční oblast lašská dodnes sousedí s nářeční oblastí slezskopolskou.[3] Přitom nelze zapomínat na to, že němčina ovlivňovala společenskou mluvu a lašská [210]nářečí na Ostravsku a Karvinsku.[4] Oživujeme-li původ slova chachar a snažíme-li se upozornit na to, že slovo chachar bylo přejato na Ostravsku a Katovicku z německého dialektu, nejde o nic nového.[5] Na překážku snad stojí to, že se slezskopolské a lašské slovo chachar rozchází s hornoslezským nářečním hâhaere po stránce významové (srov. hâhaere, Henker = kat), ale ve skutečnosti tomu tak není. Víme, že ve středověku nezastával kat nikdy významné místo ve společnosti, nýbrž naopak stál na jejím okraji. Je známo, že pražský kat Jan Mydlář, i když se značně obohatil svým hrdelním řemeslem, neměl přístup do pražské společnosti; v jiných městech pak kat nesměl bydlet v městských čtvrtích s ostatními měšťany, ale bydlel vždy „za městem“. Domníváme se, že nám nebrání ani významová stránka nářečního hornoněmeckého slova hâhaere (Henker = kat), vycházíme-li z něho při objasnění původu ostravského slova chachar označujícího příslušníky „lumpenproletariátu“, kteří tvořili neblaze proslulou ostravskou společenskou vrstvu.[6] Pokud jde o zdomácnění hornoněmeckého nářečního hâhaere v ostravském nářečním prostředí, dá se říci, že expresívní ch v slově chachar není nic zvláštního; srov. chechlať = řezat, chechtat se = smát se, chochmes = taktní jednání, chuchať = dýchat na ruce.[7] Rovněž koncové -ar je v souhlase s lašskými výrazy, např. suchar = hubený člověk, těžar = tlusťoch, i příjmeními, např. Kajnar (Keiner), Šlosar (Schlosser) apod.[8]

[211]Ostravský a slezskopolský výraz chachar (jakožto i pakracké slovo hahar ve významu uličník, pobuda) ukazuje, že není na újmu, hledáme-li ostravské a slezskopolské chachar (i pakracké hahar) v hornoněmeckém nářečním hâhaere.[9]

Poznámka: Na podporu Skulinova přesvědčivého výkladu lze uvést ještě Bartošův záznam „katík, původně katův pacholek = trhan“ (Dial. slovník mor.). — Sch. hahar ‚Henker, Landstreicher, Taugenichts‘ má — po Miklošičovi — za přejaté z hâhaere také Striedter-Tempsová, Deutsche Lehnwörter im Serbokroatischen, 1958. — † V. M.

---

[1] Vl. Šmilauer (Výklady slov, Naše řeč 26, 1942, s. 51—52) vyzýval místní znalce z Ostravska, aby zaujali stanovisko k výkladu slova chachar, jež prý vzniklo ze slova guacharo, označujícího jihoamerického ptáka „lelka jeskynního“. V. Martínek (Chachar, Naše řeč 26, 1942, s. 191—192) vysvětluje, že chachar souvisí se jménem podnikatele staveb Hacher n. Chacher, jehož totožnost však nemůže doložit. V. Machek (Chachar, tamtéž s. 239) vyslovil názor, že prvním chacharem byl patrně člověk z Místku n. z okolí, příjmením Machar (z Matěj); přitom připouští, že by bylo možné vyjít od slova Zachar (ze Zachariáš), protože zachar znamená tuláka, trhana. — Od té doby se nepokročilo v řešení původu slova chachar dopředu, i když mu bylo věnováno nemálo pozornosti. Al. Gregor (Spletitá a nejasná historie jednoho nářečního slova, Rovnost, 2. srpna 1959; Ještě jednou o slově chachar, tamtéž, 1. prosince 1959) a L. Pallas (Chachar a baraba, Červený květ 1964, č. 9, obálka) opakují to, co vyslovili už dříve Vl. Šmilauer, V. Martínek a V. Machek. Ani autorův jazykový koutek (Těbuch, chachare, Nová svoboda, 9. února 1964) neřeší se zdarem původ slova chachar, i když v něm upozorňuje na to, že výraz chachar byl snad přejat z německého dialektu. Na jazykový koutek o chacharovi reagovalo několik čtenářů z Ostravska, z nichž je zvlášť podnětný dopis V. Měrky, žáka Jos. Zubatého. V. Měrka sice nepodává etymologii slova chachar, ale upozorňuje na to, že se slovo chachar vyskýtá také v charvátštině. Obrátil jsem se na kol. D. Mirkoviće z Bělehradu, s jehož pomocí chci přispět k osvětlení zatemněného původu slova chachar. Naposled psali o slově chachar V . Měrka (Rozloučíme se s chacharem? Červený květ 1965, č. 2, s. 56) a Jos. Skulina (Jak je to s tím chacharem? Nová svoboda, 1. 1. 1965).

[2] S pomocí historika Al. Adamuse upozornil na to už V. Martínek. Výraz chachar se objevuje v polské oblasti v 2. pol. 19. stol. V době mého dialektologického pobytu na Ratibořsku v PLR slovo chachar na polské straně potvrdil kol. Fr. Bizoń z Opolí.

[3] Srov. nejnověji R. Šrámek, Působení neslovanského jazyka na česká (lašská) nářečí, Slez. sb. 61, 1963, s. 146—165; J. Skulina, Z problematiky vývoje nářečí na pomezí dvou blízce příbuzných jazyků, Slez. sb. 60, 1962, s. 232—236.

[4] Srov. V. Křístek, Ostravská hornická mluva, Praha 1956; B. Téma, Mluva hutníků na Bohumínsku a Karvinsku, Praha 1958.

[5] Fr. Miklošič (Etymologisches Wörterbuch, Wien 1886) uvádí, že charvátské haharu (haharъ = carnifex) souvisí se středohornoněmeckým hâhaere. M. Lexers (Mittelhochdeutsches Taschenwörterbuch, Leipzig 1930) vidí ve výrazu hâhaere slovo Henker (kat), které je možné spojit se slovem hähen, hängen, auf-hängen (viset, pověsit). Za pomoc ve vyhledávání literatury děkuji kol. E. Havlové z Ústavu jazyků a literatur ČSAV, která mě upozornila také na starší práce o slově chachar: J. Skok, AfsPh 31, 319; Krček AfsPh 31, 626; Prace Filologiczne 3, 309; Słovo Polskie 1904, č. 147.

[6] Z dopisu St. Poláška cituji: V kruhové cihelně na Antonínově ul. v Ostravě přespávali lidé bez přístřeší, bez domova. Mezi nocležníky byli poctiví chudáci, ale také darmošlapové a drobní zloději. Městská policie nalézala mezi nocležníky přestupníky zákonů a věznila je slovy: „Zase jeden chachar!“ Staří pamětníci uvádějí, že se chachaři scházeli v kořalnách nevalných pověstí. Byli to námezdní dělníci, kteří pracovali u fy Angelini aj. Sám si pak pamatuji, že v době první republiky se chachary označovali tzv. brenparťáci, šlamaři aj.

[7] Srov. V. Machek, Studie o tvoření výrazů expresivních, Praha 1930.

[8] Slovo chachar se dá jen stěží mechanicky srovnávat se stejně znějícími podobami jihoslovanskými mizar, zidar, kolar, Cenkar, Ukmar, maďarským hadaró a židovskými Sichar, Putifar, Eleazar, Baltazar aj.

[9] V ostravské mluvě jsou dodnes hojné německé výrazy, které v ní mají expresívní zabarvení. Namátkou uvádíme: verdeba = dareba, otrapa; galgan = lump, šibeničník; miglanc = prohnaný chlapec; kripel = budižkničemu, mrzák; rapel = potřeštěnec aj.

Naše řeč, ročník 48 (1965), číslo 4, s. 208-211

Předchozí Vladimír Mejstřík: Raketník

Následující Alois Jedlička, Emil Dvořák: Slavistické sborníky Karlovy university